Plnohodnotná agrese Ruska proti Ukrajině z 24. února 2022 definitivně ukončila období míru, stability a spolupráce, jemuž se Evropa a v podstatě i globalizovaný svět těšil po konci studené války. To, co si dnes většina informované veřejnosti a odborníci na bezpečnost uvědomují lépe než kdy před tím, jsou dvě skutečnosti: zaprvé, že Rusko, ale i jakýkoli další případný agresor inspirovaný děním na Ukrajině, využije všech dostupných prostředků kombinovaných do hybridního působení tak, aby dosáhl svého politického či vojenského strategického cíle a zadruhé, že se nezastaví do té doby, pokud nenarazí na kredibilního a připraveného protivníka, jinými slovy tedy dostatečně a včas nezafunguje princip odstrašení. Při tomto komplexním, hybridním působení se stírají hranice mezi dříve jasně oddělenými doménami bezpečnostní politiky státu (zahraniční, vnitřní, vnější, ekonomická a informační doména) a odpovědnosti za ně. Hybridní je a bude působení našeho potenciálního protivníka, a hybridní tedy musí být i naše reakce na ně.

Bezpečnost státu tak nemůže nadále být jen úzkým prostorem v gesci dvou silových ministerstev a několika zpravodajských služeb, striktně rozdělená na vnitřní a vnější doménu. Ona výše zmíněná hybridizace jednoznačně vede ke stírání rozhraní mezi vnitřní a vnější bezpečností s důsledky, které je třeba zkoumat daleko důsledněji než kdykoli dříve. Krize, které mohly v minulosti probíhat izolovaně, mají nyní dopad do mnoha dalších, zdánlivě nesouvisejících oblastí a vznikají tak situace, kdy stát lze souběžně oslabit nejen vojensky či hospodářsky, ale také snížením soudržnosti společnosti či oslabením veřejnoprávních institucí státu nezbytných pro jeho fungování. Žijeme v době polykrize, kdy kromě kaskádovitého efektu může zároveň vznikat víc krizí najednou. Naše adaptace na tuto změněnou bezpečnostní realitu je nezbytná. Musíme pracovat s faktem, že máme pouze jeden soubor sil na úrovni státu pro všechny bezpečnostní a krizové situace a ten musíme budovat a optimalizovat pro efektivní využití již v míru, zajistit jeho vnitřní i vnější interoperabilitu při plánování, sladění procesů velení a řízení, pořizování výzbroje a výstroje, věcných prostředků ale také legislativně. Je třeba se věnovat schopnostem a kapacitám, které potřebujeme a musíme velmi rychle budovat (anebo je posilovat v případě, že již nějaké máme či je rušit v případě nepotřebnosti) a to napříč všemi sbory a orgány podílejícím se na bezpečnostním systému ČR. V nové realitě mezinárodních vztahů se bezpečnost státu stává průřezovou oblastí, která se týká celé vlády, všech ministerstev a celé společnosti. Stejně tak není již dále vhodné bavit se (obecně a bez dalšího kontextu) jen o tzv. hrozbách, a ty následně vyjmenovat v bezpečnostním dokumentu toho kterého ministerstva bez toho, abychom zkoumali jejich komplexní působení na klíčová aktiva státu, bez popisu přesahů mezi ministerstvy, bez přiřazení konkrétního gestora zodpovědného za koordinaci a přípravu relevantních opatření pro zvládání dopadů a vytvoření nezbytných zdrojových podmínek. Nezbytností je i pravidelné prováděni revize, získávání zpětné vazby z celého procesu a nastavování potřebných úprav. Jinými slovy, na úrovni státu je třeba přejít na standardní systém auditu bezpečnosti a řízení rizik, běžně v praxi realizovaném na úrovni podniků a firem.

Při zavádění nového přístupu je vždy třeba nějak a někde začít, a takovým vhodným nástrojem, který může velmi dobře posloužit pro konkrétní popis toho, co v rámci státu a jeho organizačních složek máme dostupné a toho, co skutečně potřebujeme na zvládání identifikovaných rizik (současných i budoucích), je mezirezortní implementace procesu tzv. plánování podle schopností, viz následující obrázek.

^{Charakteristika funkčních oblasti DOTMLPFI
Doktríny (D) Míra zavedení závazné dokumentace (předpisy, normy, standardy, operační postupy) stanovující formu a obsah činnosti, mající za cíl dosažení stanoveného úkolu.
Organizace (O) Míra začlenění organizačního prvku, který je nezbytný k naplnění požadované schopnosti, do struktury jednotky.
Výcvik (T) Míra teoretického a praktického výcviku organizačního prvku k zabezpečení požadované schopnosti.
Materiál (M) Míra materiálního vybavení výzbrojí, municí, zbraňovými systémy nebo jiným specifickým zařízením nezbytným k naplnění požadované schopnosti.
Velení (L) Systém velení a řízení a míra nastavení procesů, jež jsou nezbytné k naplnění požadované schopnosti.
Personál (P) Míra personální naplněnosti jednotlivých prvků jednotky, jež jsou nezbytné k naplnění požadované schopnosti.
Infrastruktura (F) Míra disponibility nemovité infrastruktury sloužící k zabezpečení chodu organizace, pokrývající potřeby vedení přípravy, výcviku, údržby a oprav materiálu, včetně ubytovacích kapacit.
Interoperabilita (I) Míra implementace příslušných operačních postupů, doktrín, technických, administrativních a operačních standardů a norem mající za cíl zabezpečit chod organizace a její činnost v rámci kombinovaných a mnohonárodních aktivit.}

Jednotlivé kroky procesu jsou sebepopisné a nepotřebují obšírné objasňování toho, co je jejich obsahem. Výhody procesu komplexního plánování schopností státu napříč všemi subjekty zainteresovanými v zajišťování jeho bezpečnosti se pak dají shrnout takto:

• Strukturovaný proces s jasně delegovanou odpovědností aktérů
• Politické zadání konfrontované s nezávislým odborným doporučení bezpečnostních expertů
• Flexibilní reakce na změnu podmínek a potřeb
• Komplexní přístup – integrace všech plánovacích domén bezpečnostní politiky
• Zaměřen na dlouhodobý a střednědobý rozvoj schopností
• Schopen reagovat na urgentní požadavky z operačního prostředí
• Proces podpořený tvrdými daty ověřenými testováním
• Silná zpětná vazba – průběžné hodnocení účinnosti a relevantnosti plánů a rizik 

Implementace tohoto přístupu k plánování zajištění (vnitřní i vnější) bezpečnosti státu by sebou v porovnání se současným přístupem k plánování opatření pro zajištění bezpečnosti státu přinesla řadu příležitostí:

• Odstranění krátkodobého, alibistického či populistického přístupu k zajištění bezpečnosti státu ze strany politické reprezentace – zadání a východiska pro tvorbu schopností pro zajištění bezpečnosti státu musí být jasně formulována v dlouhodobém horizontu již v počáteční fázi procesu. Jde o jednoznačnou odpovědnost politiků a naplňuje se tak současně i požadavek na konsenzuálnost a kontinuitu realizace bezpečnostní politiky státu. Konečné rozhodnutí o pořízení či nepořízení té které schopnosti na základě návrhu expertů sice nadále zůstává v rukách politiků, ale případné odmítnutí vyžaduje z jejich strany daleko silnější argumenty, než je tomu nyní. A to včetně převzetí plné politické odpovědnosti za takový krok.
• AČR, PČR, HZS a další výkonné složky podílející se na zajištění bezpečnosti státu budou na druhé straně (s využitím tvorby možných scénářů vývoje a válečných her) schopny jasně, přesně a srozumitelně popsat politické reprezentaci požadavky na potřebné schopnosti, a tedy i na zdroje nezbytné k jejich pořízení. Odpovědná a realistické tvorba scénářů, a s tím souvisejících variant možných řešení, dává nezpochybnitelnou argumentační sílu požadavkům na lidské, finanční i materiální zdroje a umožňuje následně i kontrolu jejich správného využití. Na druhou stranu také eliminuje nekoncepční a náhodný přístup k tvorbě schopností ze strany výkonných složek při rezortním přístupu.
• Komplexní přístup k zajištění bezpečnosti umožní lépe identifikovat a popsat celkové náklady vynaložené na bezpečnost státu jako takovou, a současně identifikovat a odstranit případné duplicity plynoucí z odděleného/resortního přístupu. Takto konstruované náklady lze v celkové sumě vykazovat i na mezinárodní úrovni (např. v rámci NATO), kde zatím převládá problematický přístup vykazování pouze vojenských obranných výdajů s doporučením na 2 % HDP . 
• Nárůst vnitřní interoperability ozbrojených a záchranných sborů nejen z hlediska procesního, ale také z hlediska zavedené výzbroje, výstroje a dalšího materiálu.
• Možnost realizace společných, a tedy i finančně výhodnějších akvizičních projektů.
• Změna přístupu k doposud zaužívanému rezortně oddělenému přístupu k odpovědnosti za bezpečnost (a tím i tvorbě odpovídajících koncepčních a strategických dokumentů, včetně krizové legislativy) by přinesla zjednodušení celého legislativního systému, zvýšení jeho přehlednosti a transparentnosti. Positivem by bylo i sjednocení přístupu ke struktuře a formě zpracovávaných strategických dokumentů a jeho hierarchii v rámci státu, případně i časovému nastavení aktualizací.
• Možnost realizace společných vzdělávacích aktivit a kariérových kurzů pro příslušníky všech organizačních celků zainteresovaných v oblasti zajišťování bezpečnosti státu s cílem zlepšit odborné povědomí o působnostech a schopnostech dílčích složek, a tím zlepšit budoucí spolupráci a efektivitu při zvládání krizí. 
• Možnost poskytnout dlouhodobější výhled a perspektivu podnikům domácího vojensko-průmyslového komplexu a firmám podílejícím se na dodávkách materiálu a techniky s tím, že se širším zapojením domácích subjektů se zvýší i bezpečnost dodávek (odolnost dodavatelsko-odběratelského řetězce) v možných krizových situacích.
• Nastavení sladěné, argumentačně silné a netříštěné strategické komunikace v oblasti zajištění komplexní bezpečnosti státu směrem k veřejnosti, podpořené nezbytnými organizačními a vzdělávacími aktivitami pro zvýšení odolnosti společnosti postavené na informovaném a odpovědném občanovi a konečně
• Ukončení soupeření o lidské, finanční a materiální zdroje mezi organizačními složkami státu (AČR, PČR, HZS…), eliminace duplicit a nastavení nejlepšího možného využití zdrojů podle principu 3E (efektivnost, účelnost, hospodárnost) a dlouhodobých bezpečnostních priorit státu.

Článek vznikl na základě komentářů účastníků panelu "Vnitřní a vnější bezpečnost z nevojenského pohledu" konference Naše bezpečnost není samozřejmost 2024 (NBNS) a následné diskuze zahrnující názory dalších přítomných bezpečnostních expertů.