Vláda České republiky schválením Národní strategie kybernetické bezpečnosti 2026 vytyčila ambiciózní vizi digitálně vyspělého státu s odolnou infrastrukturou a silnými mezinárodními partnerstvími. Dokument reaguje na dramaticky se měnící bezpečnostní prostředí a klade důraz na proaktivní přístup k ochraně českého kyberprostoru.

Česká republika za posledních patnáct let vybudovala pevné základy kybernetické bezpečnosti a stala se respektovaným partnerem na mezinárodní scéně. Od přijetí průlomového zákona o kybernetické bezpečnosti v roce 2014 až po vznik Národního úřadu pro kybernetickou a informační bezpečnost (NÚKIB) v roce 2017 prošla země výraznou proměnou – z role následovníka se posunula k pozici inovátora v ochraně digitálního prostoru i v oblasti antivirových technologií.

Nová strategie přichází v době, kdy se mezinárodní bezpečnostní prostředí fundamentálně proměňuje. Válka na Ukrajině jasně demonstrovala, že kyberprostor se stal pevnou součástí válčení a je již standardním bojištěm moderních konfliktů. Kybernetické operace již nejsou pouhou doprovodnou aktivitou, ale integrální součástí vedení války.

První veřejné připsání odpovědnosti za kybernetický útok Českem v květnu 2024, kdy NÚKIB označil Rusko za viníka útoku přes zranitelnosti Microsoft Outlook, představovalo historický milník. Následovalo druhé označení průvodce útoku v květnu 2025, tentokrát vůči Číně za kyberšpionážní útok skupiny APT31 na neutajovanou komunikační síť Ministerstva zahraničních věcí.

Nová strategie představuje komplexní odpověď na trojici vzájemně propojených výzev: exponenciálně rostoucí sofistikovanost kybernetických hrozeb, technologickou závislost na potenciálně nespolehlivých dodavatelích a nedostatek kvalifikovaných odborníků. Dokument strukturovaný do tří strategických oblastí vytváří ucelenou architekturu národní kybernetické odolnosti.

Proaktivní přístup jako nové paradigma

Zásadní posun představuje důraz na proaktivní přístup k zajišťování bezpečnosti. Namísto reaktivního řešení incidentů strategie prosazuje aktivní vyhledávání skrytých hrozeb, kontinuální monitoring a preventivní opatření. Tento přístup je kritický zejména v kontextu ochrany strategické infrastruktury, kde i drobné narušení může způsobit kaskádové selhání kritických služeb.

Globální výpadek CrowdStrike v červenci 2024 zasáhl více než 8,5 milionu zařízení s Windows a způsobil ztráty odhadované na řádově jednotky miliard dolarů. Konkrétní odhady se liší podle metodiky a pohybují se mezi 1 až 5 miliardami USD, přičemž horní odhady hovoří až o přibližně 10 miliardách USD.

Strategie explicitně zmiňuje rizika spojená s tzv. vendor lock-in efektem (závislost na jednom dodavateli) ve veřejné správě. Mnoho státních institucí se dostalo do situace, kdy změna dodavatele technologií je prakticky nemožná kvůli nevýhodným smluvním podmínkám nebo technické provázanosti systémů. Dokument navrhuje systematickou diverzifikaci technologických dodavatelů a preferenci řešení s tuzemským původem nebo původem ze spojeneckých zemí.

Ekonomická dimenze kybernetické bezpečnosti

Finanční rozměr kybernetických hrozeb získává v dokumentu bezprecedentní pozornost. Globální škody z kyberkriminality dosáhly v roce 2023 hodnoty 191 bilionů korun, což odpovídá třetí největší ekonomice světa. Prognóza pro rok 2030 hovoří o nárůstu na 690 bilionů korun.

České banky zaznamenaly v roce 2023 téměř 70 tisíc obětí kyberkriminality s celkovou škodou přesahující 1,35 miliardy korun. Tento trojnásobný nárůst oproti roku 2022 ilustruje akceleraci hrozeb. Podle analýzy Check Point Software Technologies vzrostl počet kybernetických útoků na české firmy ve třetím čtvrtletí roku 2024 meziročně o 69 procent.

Strategie zdůrazňuje, že investice do bezpečnosti se organizacím vyplácí. Podle studie IBM Cost of a Data Breach 2023 využívání Security AI umožnilo snížit průměrné náklady incidentu o zhruba 1,76 milionu USD (cca 38 milionů Kč) a zkrátit dobu odhalení a zvládnutí útoku o 108 dní. Vydání z roku 2024 uvádí průměrnou cenu datového incidentu 4,88 milionu USD a úspory díky Security AI přibližně 2,2 milionu USD.

Lidské zdroje jako kritický faktor úspěchu

Současný deficit odborníků na kybernetickou bezpečnost dosahuje v EU až 300 tisíc pozic. Pro Česko to představuje existenční hrozbu. Strategie proto navrhuje systémové změny ve vzdělávání napříč všemi úrovněmi vzdělávacího systému, od základních škol po univerzity a kurzy dalšího vzdělávání.

Klíčová je snaha o dosažení konkurenceschopnosti platových podmínek expertů ve veřejném sektoru. Dokument navrhuje flexibilnější odměňování, možnosti kariérního růstu a zlepšení pracovních podmínek. Představuje to radikální odklon od současné praxe, kde státní experti často odcházejí do soukromého sektoru kvůli několikanásobně vyšším platům.

Strategie také adresuje potřebu diverzity v kybernetické bezpečnosti. Explicitně zmiňuje rovnost pracovních příležitostí pro ženy, odborníky bez vysokoškolského vzdělání a absolventy netechnických oborů. Tato inkluzivita není jen otázkou spravedlnosti, ale praktickou nutností pro pokrytí všech potřebných pozic.

Mezinárodní rozměr české kybernetické bezpečnosti

Strategie reflektuje rostoucí význam alianční spolupráce v kybernetickém prostoru. Česko se zavazuje k aktivnímu prosazování svých zájmů při tvorbě legislativy EU a mezinárodních standardů. Důraz na otevřenou strategickou autonomii signalizuje snahu o nalezení rovnováhy mezi ekonomickou otevřeností a bezpečnostními imperativy.

Dokument explicitně podporuje budování bezpečných technologických alternativ k řešením z rizikových zemí. To rezonuje s širší debatou o technologické suverenitě v rámci NATO a EU, kde roste povědomí o rizicích jednostranné závislosti na technologiích třetích zemí, zejména Číny a Ruska.

Česko se zavazuje k rozvoji kybernetických kapacit partnerských zemí, zejména na západním Balkánu a ve Východním partnerství. Tato rozvojová spolupráce zahrnuje sdílení know-how, školení odborníků a technickou asistenci při budování národních kybernetických kapacit.

Ambicióznost nové strategie vyvolává legitimní otázky o realizovatelnosti navrhovaných opatření. Financování kybernetické bezpečnosti ve veřejném sektoru zůstává chronicky podhodnocené. Strategie sama konkrétní finanční požadavky nezakládá, odkazuje pouze na financování z příslušných kapitol státního rozpočtu a fondů EU.

Zkušenosti z implementace předchozích strategií ukazují, že bez dedikovaných zdrojů a politické vůle zůstávají i nejlépe koncipované plány pouhou deklarací záměrů. Konkurence jiných rozpočtových priorit, zejména v době ekonomické nejistoty, může ohrozit implementaci klíčových opatření.

Dilema mezi bezpečností a soukromím

Napětí mezi potřebou bezpečnosti a ochranou soukromí představuje fundamentální výzvu moderní demokratické společnosti. Diskuse o možnostech narušování anonymizačních prostředků orgány činnými v trestním řízení vyvolává zásadní otázky o rovnováze mezi bezpečností a svobodou v digitálním věku.

České řešení tohoto dilematu bude mít přesah nejen pro domácí prostředí, ale může sloužit jako model pro další členské státy NATO. Klíčové bude najít rovnováhu mezi operačními potřebami bezpečnostních složek a ochranou digitálních práv občanů, aniž by došlo k vytvoření nových zranitelností zneužitelných škodlivými aktéry.

Technologická diverzifikace jako strategická nutnost

Strategie správně identifikuje rizika spojená s dodavatelskými řetězci, ale konkrétní mechanismy pro dosažení technologické diverzifikace vyžadují další rozpracování. Vytváření bezpečných alternativ k dominantním technologiím představuje investičně i časově náročný proces.

Česká republika s omezenými zdroji musí pečlivě volit priority a maximálně využívat synergií v rámci aliančních struktur. Klíčové bude zaměření na oblasti, kde má Česko komparativní výhodu – například v oblasti antivirového softwaru, kde české firmy patří ke globálním lídrům.

Postavení Česka v měnící se geopolitické realitě

Strategie přichází v době, kdy se formuje nový světový řád v kyberprostoru. Soupeření mezi demokratickými a autoritářskými modely správy internetu se zostřuje. Česko jako členská země NATO a EU musí balancovat mezi zachováním otevřeného charakteru internetu a ochranou před jeho zneužitím.

Aktivní kybernetická diplomacie prostřednictvím kybernetických atašé představuje důležitý nástroj prosazování českých zájmů. Rozšíření jejich počtu a geografického pokrytí může posílit vliv Česka na formování mezinárodních norem a standardů.

Závěr

Národní strategie kybernetické bezpečnosti 2026 představuje více než pouze technický dokument o ochraně informačních systémů. Je manifestem digitální suverenity středně velkého státu v éře technologických velmocí. Úspěch strategie nebude měřen pouze počtem odražených kybernetických útoků, ale především schopností České republiky zachovat si digitální autonomii při současném udržení otevřenosti vůči globálním inovacím.

Klíčovým faktorem úspěchu bude schopnost transformovat tradiční české přednosti – technickou zdatnost, inovativní myšlení a pragmatický přístup – do konkrétních bezpečnostních řešení s exportním potenciálem. České firmy již dnes vyvíjejí některé z nejrozšířenějších bezpečnostních nástrojů na světě, což dokazuje reálnost této ambice.

Pokud se Česku podaří vybudovat centrum excelence v oblastech jako postkvantová kryptografie, bezpečné alternativy k rizikovým technologiím nebo ochrana kritické infrastruktury, může se stát nejen konzumentem, ale i poskytovatelem kybernetické bezpečnosti pro spojence v NATO. Tato transformace by posílila nejen bezpečnostní, ale i ekonomickou pozici země v globální digitální ekonomice.

Strategie vytváří příležitost pro redefinici role České republiky v mezinárodním kybernetickém prostoru. Z pozice země, která následuje trendy, se může Česko transformovat na stát, který je spoluvytváří. Právě propojení technologické excelence s hodnotovým ukotvením v demokratických principech představuje českou komparativní výhodu.

Realizace této vize vyžaduje mobilizaci nejcennějšího českého kapitálu – lidského potenciálu. Pouze společným úsilím státu, soukromého sektoru, akademické sféry a občanské společnosti lze dosáhnout ambiciózních cílů strategie. Investice do kybernetické bezpečnosti přitom není nákladem, ale investicí do budoucnosti, která se mnohonásobně vrátí v podobě vyšší odolnosti, ekonomické konkurenceschopnosti a mezinárodního respektu.

Zdroj: NÚKIB, ENISA, NATO.int, Cybercrime Magazine