V diskusích o akvizici nadzvukových bojových letounů 5. generace Lockheed Martin F-35A Lightning II zaznívají kromě superlativů na adresu schopností a perspektivy těchto strojů především obavy týkající se pořizovacích a provozních nákladů, nákladů údržby v průběhu jejich životního cyklu a nákladů, které si vyžádá úprava infrastruktury. Před časem by bylo jen velmi těžko představitelné, že by se AČR právě pro tento letoun mohla s ohledem na omezený obranný rozpočet a potřebu investic v mnoha jiných dlouhodobě zanedbaných oblastech rozhodnout. Změněná bezpečnostní situace a obrana zřetelně formulovaná a potvrzená jako vládní priorita vedly k odvážnému rozhodnutí zahájit jednání s vládou USA o pořízení F-35, a rovnou pro dvě letky, tedy 24 kusů. Paralelně probíhají podobné projekty v řadě dalších spojeneckých zemí, a je tak důležité tyto projekty sledovat a vyhodnocovat. Zajímavým vývojem pak prochází nákup Lightningů II ve Finsku, kdy tamní média informovala, že současná pořizovací cena oproti původním předpokladům vyskočila o 75 procent.

Foto: Letoun F-35 | U.S. Air Force

Finské letectvo v současnosti provozuje 55 víceúčelových dvoumotorových letounů McDonnell Douglas F/A-18C a sedm cvičných F-18D Hornet. V roce 2022 se odhaduje, že obranný rozpočet Finska dosáhne přibližně 5,1 miliardy eur, což je zhruba o 0,2 miliardy eur více než v předchozím roce. Zdaleka největší část rozpočtu tvoří program stíhacích letounů HX (od května program F-35) v hodnotě více než 1,5 miliardy eur.

Tak jako u ostatních států je i u Finska patrný významný nárůst budoucích obranných výdajů. Finsko navíc přímo sousedí s agresivním Ruskem, s nímž má donedávna tato neutrální země své neblahé zkušenosti. Pro rok 2023 by tak měly výdaje na obranu narůst o 20 % a dosáhnout úrovně 2,25 % HDP. V absolutních hodnotách je finské HDP srovnatelné s českým (v roce 2021 dosáhlo bezmála 300 miliard dolarů, české přes 280), relativně je finská ekonomika nepoměrně výkonnější (Finsko má přibližně polovinu počtu obyvatel ČR).

Zmíněný program HX/F-35 bude v dějinách Finska zdaleka nejnákladnější akvizicí. Zahájen byl na podzim roku 2015 a vláda v prosinci 2021 rozhodla o pořízení 64 letounů F-35 (vybíráno bylo ze sedmi možných řešení, včetně F-15, F/A-18 Super Hornet, F-16, Rafale, Typhoon a JAS-39E) s očekávaným dodáním v letech 2025–2030, kdy budou postupně vyřazeny stávající Hornety. Hlavními argumenty pro volbu F-35 byla kromě jeho schopností očekávaná velmi dlouhá životnost strojů a jejich podpora ze strany výrobce. Podle rozhodnutí z října 2019 neměly pořizovací náklady programu přesáhnout 10 miliard eur. Včetně nákladů na údržbu letounů v průběhu jejich životního cyklu byla částka odhadována na 25–40 miliard eur. Aktuálně ovšem finská média (Suomen Kuvalehti) informují, že v důsledku navýšení cen všech významných vstupů výroby cena v současnosti vyráběných letounů vzrostla o 75 procent. Média očekávají, že i cena letounů, které budou vyrobeny pro finské letectvo (F-35A Block 4) a dodány přibližně za tři roky vzroste podobně významným způsobem. Na vině je prudká inflace, oslabení eura vůči dolaru a rostoucí úrokové sazby.

Tato konečná cena letounů se bude skládat ze tří složek: kupní ceny letounů v dolarech, směnného kurzu mezi dolarem a eurem a kapitálových nákladů na desetimiliardový úvěr, který si Finsko na nákup letounů vzalo. A vývoj všech tří složek není příznivý.

Silným argumentem pro pořízení F-35, který zazněl i v českém prostředí, je tvrzení, že jejich počet postupně dramaticky vzroste. V Evropě jich má do roku 2030 létat přes 500. Přes technologickou náročnost projektu má jejich masová produkce podle očekávání vést k poklesu ceny, a to jak té pořizovací, tak nákladů na provoz a údržbu. Současně však americké ministerstvo obrany poněkud snižuje množství objednávek těchto strojů a inflace způsobená covidovou resp. Postcovidovou situací a turbulencemi ruské agrese vytváří na cenu značný tlak, jak nedávno uvedl magazín Defense News.

Suomen Kuvalehti zmiňuje odpověď společnosti Lockheed Martin týkající se nákladů probíhající výroby aktuální série 129 strojů (LOT 15), které mají vzrůst o 7,6 miliardy dolarů, tedy 59 milionů na jednu F-35. Oproti původně vyjednané ceně 79 milionů za kus jde o 75% nárůst. Finská objednávka pak připadá na LOT 17, kdy první letoun z této série má být vyroben v roce 2025. Jednání o ceně této série stále probíhají a v současné době Finové svou konečnou pořizovací cenu neznají. Dohoda by měla vzniknout do konce roku. Bylo by ovšem velmi odvážné a nepříliš podložené očekávat, že se jednotková cena v přespříští sérii propadne na původní úroveň. Podobně jako jiné země, i USA se snaží s inflací bojovat zvyšováním úrokových sazeb, ale inflaci tím „jen“ brzdí. Lze tedy očekávat další růst cen, i když zřejmě ne tak dramatický.

Jestliže v prosinci roku 2021 finská vláda oznámila při tehdejším kurzu dolaru vůči euru cenu 74 milionů eur za letoun, při započtení výše uvedeného vlivu inflace a poklesu kurzu (dnes přibližně 1:1, což samo o sobě zdražilo akvizici o pětinu) by nyní cena vycházela na 134 milionů eur. Z původních 4,7 miliardy eur za 64 strojů by se Finové dostali na 8,6 miliardy, a výhledově se velmi blíží stanovené hranici 10 miliard – čímž se jim snižuje kapacita nezbytná pro pokrytí nákladů se samotnou integrací letounů do vlastních ozbrojených sil. Ta bude z podstaty komplexity F-35A a s ohledem na logickou potřebu plně využít všech schopností, které nabízí, velmi náročná.

Je třeba říci, že v rámci akvizice mezivládní dohodou o své ceně Finové ani nevyjednávají – nakupují za stejných podmínek, za nichž letouny pořizuje americké ministerstvo obrany pro americké ozbrojené síly. Další náklady pak vzniknou formou financování, tedy obsluhou úvěru ve výši 10 miliard eur. Dopady nelze předvídat, konečná cena je nebude obsahovat, ale z obecného hlediska je třeba je ve finále do celkové ceny letounů rovněž započítat – půjde o reálný výdaj.

Kromě inflace, kurzových rizik a kapitálových nákladů bude mít na pořizovací cenu letounů přirozený vliv také probíhající vývoj stroje, a v tomto ohledu především možná náhrada stávajícího motoru výkonnějším zdrojem energie. F-35 není ani zdaleka jen bojový letoun. Možná více jde o létající datové centrum doslova napěchované technologiemi – které je třeba účinně chladit. Pro letouny F-35 Block 4 se počítá s výkonnějšími počítači, zvýšenou kapacitou zpracování dat, a tedy i zvýšenou potřebou chlazení a obecně nárokem na energii.

Suomen Kuvalehti cituje v této věci výrok Franka Kendalla, amerického tajemníka letectva pro časopis Aviation Week: „Letouny F-35A nemají dostatečnou kapacitu napájení a chlazení pro nadcházející technické modernizace.“ Možnosti vývoje nového motoru jsou zkoumány a vývoj je očekáván. Letouny s novým motorem budou nepochybně dražší; a pokud by zahraniční uživatelé trvali na původním motoru, kromě provozních problémů by se mohli v důsledku potýkat se situací, že by jejich údržba byla náročnější s ohledem na fakt, že americké ozbrojené síly by takovým typem nedisponovaly.

V souvislosti s výše uvedeným tématem jsme požádali zástupce společnosti Lockheed Martin o vyjádření: „Smlouva na sérii Lot 15-17 obsahuje mnoho prvků, a proto přiřazení hodnoty smluvního dodatku k ceně určitého letadla nebo skupiny letadel není platné. Konkrétně jde o chybný výpočet, kdy byla vzata hodnota oznámené smlouvy UCA (Undefinitized Contract Award, smlouva, ve které budou určité podmínky teprve dojednány) a vydělena počtem letadel v oznámení k určení opakujících se finálních produkčních nákladů (flyaway cost) série Lot 15. Dříve udělená zakázka se týkala „long lead“ materiálu (materiál s dlouhou dodací lhůtou) pro letadla série Lot 15, který řídí celkový rozsah výroby letadel. UCA poskytla dodatečné finanční prostředky pro více prvků smlouvy, z nichž některé se týkaly Lot 15 a jiné se týkaly jiných sérií. Jde v podstatě o platbu za celkovou zakázku, jejíž přesná výše nebyla oznámena. Další otázky nejlépe zodpoví Společná programová kancelář (JPO) F-35.“

Není vyloučeno, že vlivem kurzových změn a nečekaného vývoje skutečně nakonec cena za jeden letoun F-35 v budoucnu klesne. Půjde ale o objektivní, vnější vlivy, na které spíše jakékoli vyjednávání nemůže mít vliv – a opět: zahraniční uživatelé o ceně nevyjednávají. Nakupují za podmínek, za nichž pořizuje nové letouny americké ministerstvo obrany.

Finové pracují na modernizaci svého letectva déle než Česká republika. Mají konkrétní objednávku a jejich budoucí letouny jsou zařazeny do výrobního programu. Zároveň jsou pro Spojené státy z hlediska množství objednaných strojů bezmála třikrát zajímavějším partnerem s vyšší vyjednávací silou. Odeberou prakticky polovinu výrobní série. Jednání, která v současnosti vede české Ministerstvo obrany s americkými partnery, určitě nejsou jednoduchá. Doporučení AČR přejít na letouny 5. generace je určující. Obranný rozpočet má do roku 2025 dosáhnout na 2 % HDP a díky legislativnímu zakotvení lze předpokládat, že se minimálně na této úrovni také dlouhodobě udrží. Přesto půjde o nesmírně náročný projekt, jehož další náklady nejsou na první pohled vidět. Půjde o úpravu infrastruktury čáslavské základny, náročnější výcvik pilotů i pozemního personálu. A půjde o náklady na integraci letounu do armádních systémů s cílem plně využít jeho schopností. 

V současné situaci jsme svědky navyšování nákladů všech modernizačních a akvizičních programů. Nikdo dnes nenakupuje žádnou techniku za ceny předběžně stanovené před válkou na Ukrajině nebo dokonce před pandemií covidu, a je obtížné odhadovat další vývoj ekonomik, přičemž tempo zadlužování českého státního rozpočtu je značné. Finské téma týkající se vývoje pořizovací ceny F-35 nezmiňujeme, abychom rozhodnutí vydat se americkou cestou zpochybnili. Je však třeba vzít v potaz reálné situace, s nimiž se naši spojenci v předstihu před námi setkávají a které musejí řešit.

Zdroj: suomenkuvalehti.fi, defensenews.com, aviationweek.com, novinky.cz