Nedávný obrat Armády České republiky a Ministerstva obrany ve věci nákupu taktických bezpilotních systémů (TUAS), resp. předřazení nákupu dvou stovek malých dronů, vzbudil určitou pozornost, kdy lze polemizovat o tom, zdali argument resortu obrany týkající se zkušeností z války na Ukrajině, jež údajně hovoří ve prospěch malých dronů, je dostatečně přesvědčivý. Lekce z ukrajinského bojiště je samozřejmě nezbytné vyhodnocovat a přizpůsobovat tomu vlastní plány a přístup, avšak je potřeba uvést, že bez velkých dronů by se plánování a realizace operací ukrajinské armády jen těžko obešly.

Právě na základě poznatků ze současného ukrajinského bojiště se armáda rozhodla pro změnu pořadí nákupů bezpilotních systémů, kdy místo třech středních taktických dronů nejprve pořídí přes 200 menších dronů, a to od malých kvadrokoptér po dvacetikilogramové prostředky s dlouhou vytrvalostí. Původně plánované střední taktické drony budou pořízeny až následně.

Připomeňme, že spotřeba malých dronů na ukrajinské frontě jde až do tisíců týdně, jejich životnost je tak velmi malá, a oproti velkým dronům jde o prostředky jiného účelu. Vzájemně se však s taktickými bezpilotními systémy nevylučují, ale naopak doplňují, resp. fungují paralelně vedle sebe.

Původní marketingová studie resortu obrany na taktický bezpilotní systém byla dokončena po více než půl roce práce v červenci loňského roku, kdy výběr nakonec padl na typ HERON 1 (MK II) od izraelské společnosti IAI. Jde o typ, který poprvé vzlétl v roce 2020, nasazuje ho několik uživatelů po celém světě, včetně domácích Izraelských ozbrojených sil a patří k nejspolehlivějším systémům ve své třídě. 

Foto: Původní marketingová studie resortu obrany na taktický bezpilotní systém byla dokončena po více než půl roce práce v červenci loňského roku, kdy výběr nakonec padl na typ HERON 1 (MK II) od izraelské společnosti IAI (ilustrační foto) | Israel Aerospace Industries (IAI)

V průběhu deseti měsíců jednání s izraelským ministerstvem obrany a výrobcem IAI, které vedlo nejen české ministerstvo obrany, ale také místní subdodavatelské společnosti (Retia a VTÚ), byla definována přesná konfigurace, architektura, doplňkové vybavení a ceny. Všechny zúčastněné strany investovaly do procesu čas a prostředky. Zmíněná jednání byla v okamžiku jejich náhlého zastavení hotova prakticky z 90 %, resp. vstupovala do své finální fáze. Náročné přípravy specializované české konfigurace včetně požadované shody se systémy NATO a příslušné certifikace dle standardů NATO a ČR byly českým ministerstvem obrany pozastaveny 22. května, kdy oficiálním důvodem byla změna priorit v důsledku vyhodnocení zkušeností z války na Ukrajině.

Nelze zpochybnit fakt, že moderní ozbrojené síly se dnes bez malých dronů neobejdou. Stejně tak platí, že jde o systémy s nízkou životností, které lze likvidovat i ručními zbraněmi a je také pravděpodobné, že oznámený záměr pořídit dvě stovky malých dronů pro potřeby AČR je spíše pilotním projektem, a že v akvizicích v tomto ohledu se bude nadále pokračovat. Otázkou však je, proč tento projekt nahradil, byť jen dočasně, již rozběhnutou akvizici bezpilotních prostředků ve zcela jiné kategorii, jiného určení a jiných parametrů.

Velké špionážní drony na ukrajinském bojišti vydrží podstatně delší dobu než zmíněné malé drony, protože sledují bojiště z bezpečné vzdálenosti a sbírají informace; případně působí proti nepříteli řízenými střelami. Schopnosti na poli průzkumu, hlídkování a elektronického boje Ukrajincům částečně dodávají Američané. Ostatně také proto Rusové poškodili při následně medializovaném incidentu blízkými průlety americký Reaper nad Černým mořem.

Zástupci Armády České republiky si rozhodně nemyslí, že AČR velké drony nadále nepotřebuje, protože ty jsou nezpochybnitelně potřeba, a to hlavně jako prostředek strategického zpravodajství a sběru informací o cílech na bojišti, což je přesně role, pro kterou je konstruován např. zvolený typ HERON 1 (MK II). Česká armáda by tak získala průzkumné a sledovací schopnosti dlouhého dosahu pomocí optických a elektronických systémů potřebné pro jakoukoli pozemní nebo leteckou vojenskou operaci. Mimochodem význam taktických bezpilotních prostředků potvrdil i ředitel sekce zpravodajského zabezpečení AČR MO brigádní generál Roman Hyťha, který řekl: „Je třeba mít ale na paměti, že drony kategorie mikro a mini nemohou nikdy nahradit střední taktické drony a naopak. Jsou to jiné prostředky.“

Bez uvedené schopnosti se armáda musí spoléhat pouze na lokální informace a data od spojenců. Malé drony mohou sice tuto schopnost ve specifických situacích doplnit, avšak nikdy nahradit. Malé UAS jsou obvykle vybaveny pouze optickými systémy pro podporu blízko operujících sil, které dokážou poskytnout informace pouze lokálního charakteru; jsou tedy omezené a rozhodně neschopné poskytnout široký a kontextový situační obraz, jaký může generovat inteligentní multisenzorový TUAS.

Konflikt na Ukrajině jasně ukazuje, že malé taktické bezpilotní letouny jsou využívány manévrujícími silami na krátkou vzdálenost s nutností nasazovat je ve velkých počtech, jelikož je lze snadno sestřelit. K efektivnímu nasazení jich je tak třeba mnoho a zároveň nabízejí jen omezené výkony. Existuje tedy zřejmá potřeba víceúčelových TUAS, které by účinně prováděly samostatné mise shromažďující cenné zpravodajské informace, jež  by mohly být rychle analyzovány a předávány do systémů C4I. Sofistikovaně vybavené TUAS s prostředky vlastní ochrany by také mohly být provozovány v blízkosti manévrujících sil. 

Foto: Konflikt na Ukrajině jasně ukazuje, že malé taktické bezpilotní letouny jsou využívány manévrujícími silami na krátkou vzdálenost s nutností nasazovat je ve velkých počtech (ilustrační foto) | Matyáš Zrno

Jak již několikrát ministryně obrany Jana Černochová ve svých projevech zdůraznila, na vojenskou techniku a technologie se v současné době s ohledem na zhoršené bezpečnostní prostředí "stojí fronty", proto by bylo logické, aby se proces akvizice taktických bezpilotních systémů dotáhl co nejdříve do konce.

Proces domácí lokalizace systémů není jednoduchý, a pokud by jednání nebyla obnovena v dohledné době, v následujících letech by pak armáda musela opětovně definovat parametry systému zajišťujícího potřebné schopnosti v dané oblasti, a celý proces by se včetně dalších nákladů a s časovým odkladem opakoval. 

V tiskové zprávě, kterou v rámci změny svých priorit ministerstvo obrany publikovalo, stojí: „Z ušetřených prostředků na nákup středních taktických dronů tak budou vybaveny jednotky na taktickém stupni. Náklady budou tak nižší, než byla očekávaná cena třech středních taktických dronů.“

Foto: Menšími bezpilotními prostředky chce armáda vybavit 4. brigádu rychlého nasazení, 7. mechanizovanou brigádu a 43. výsadkový pluk. | 533. prBS

V další části tiskové zprávy je pak uvedeno: „Původně plánované střední taktické drony budou pořízeny až následně." S daným nákupem by se však nemělo otálet. Při současné inflaci lze očekávat, že čím déle se bude ohledně pořízení taktických dronů čekat, tím bude finální cena vzrůstat. Včasná obnova akvizičního procesu by AČR umožnila během několika let získat důležité vojenské a zpravodajské systémy, v opačném případě hrozí riziko tuto schopnost získat v časovém horizontu daleko za rok 2030.

Zdroj: Ministerstvo obrany ČR