Armádní měsíčník A-report přinesl na svých stránkách expertní průzkum, který zkoumal, jak jsou nováčci v AČR spokojeni se službou, ale také, jak vnímají realitu vojenského života v kontrastu očekávání před vstupem do armády. Představme si níže část tohoto průzkumu, jak vidí armádu tzv. mileniálové, včetně otázky, kolik vojáků by zpětně změnilo své rozhodnutí pro vstup do armády?

Foto: Armádní měsíčník A-report přinesl na svých stránkách expertní průzkum, který zkoumal, jak jsou nováčci v AČR spokojeni se službou, ale také, jak vnímají realitu vojenského života v kontrastu očekávání před vstupem do armády. (ilustrační foto) | army.cz

Armáda v očích nováčků poskytuje příležitost pro budování kariéry, ale podívejme se v prvé řadě na to, jak si oni sami svou kariéru vlastně představují a jak vojenskou profesi vůbec vnímají. Celkem 80,6 % nováčků plánovalo v době výzkumu (tedy na konci Kurzu základní přípravy, KZP) v armádě zůstat i po skončení závazku. Těch nespokojených, kteří hned na začátku zvažovali odchod nebo už byli rozhodnuti odejít, bylo celkově necelé jedno procento. Zajímavé je, že nejvíce nespokojených bylo mezi nejmladšími (ve věkové skupině 18 až 21 let šlo celkem o sedm respondentů). Mnohem větší skupinu tvořili „váhavci“ – 18,7 % všech dotázaných uvedlo, že v tuto chvíli svou kariéru v armádě „nemohou posoudit.“ Nejvíce váhavých se vyskytovalo mezi vysokoškoláky, tvořili téměř čtvrtinu těch (24 %), kteří si svou kariérou v armádě nebyli tak úplně jistí (ve zkoumaném souboru bylo dohromady 203 vysokoškoláků z celkových 1550 respondentů).

A kdo byl k armádě nejvíce loajální? To byli hlavně vojáci a vojákyně, které řadíme mezi sociálně ukotvené skupiny – například ti, kteří mají děti, v 85 % uvedli, že chtějí v armádě zůstat i po uplynutí stanovené doby služby. Obdobné výpovědi uvedli i ti, pro něž má armáda velkou společenskou prestiž (83 %). Spolehlivý kádr zaměstnanců tvoří v armádě predestinovaní (setrvat v AČR chce 85 % těch, kteří chtěli být od dětství vojáky). Na rozhodování o setrvání v AČR mělo vliv například i to, jak respondenti vnímali kvalitu KZP: zůstat v armádě chtějí ti, kteří byli kurzem téměř nadšeni (52 % všech dotázaných), ti skeptičtější ke KZP spíše váhají (11 % všech dotázaných). Dotazovaní, kteří uvedli, že je KZP často neuspokojoval (měli na něj zlost), taktéž významně často se svým setrváním v armádě váhají (tvořili 9 % všech dotázaných). Poměrně rozšířeným problémem při nástupu do AČR v letech 2016–2018, kdy se výzkum konal, byl dle názoru zkoumaných osob nedostatek informací o budoucím umístění v Armádě ČR. Celkem 31 % ze všech respondentů mužského pohlaví uvedlo, že se s tímto problémem setkali. Méně často tento problém uváděly ženy, které patrně obdržely o svém umístění v AČR konkrétnější informace a nedostatek pocítilo „jen“ 19 % z nich. Poněkud zarážející při posuzování kvality rekrutačního procesu je fakt, že zatímco nastupující vojáci i vojákyně považovali informace, které obdrželi před nástupem do KZP o tomto kurzu, za v zásadě včasné, srozumitelné a přehledné, zároveň 468 nováčků (30,2 %) z celkového počtu 1550 na konci kurzu uvedlo, že tyto informace nebyly pravdivé. Shodli se na tom ve stejné míře muži i ženy.

Toto zjištění by se mělo stát podnětem pro zařazení tématu do dalších výzkumů. „Nepravdivé informace“ z pohledu nových vojáků by se měly podrobit podrobnějšímu zkoumání: zda se objevují i nadále a pokud ano, v čem jejich nepravdivost spočívá atd. Žádaným výsledkem by pak byla náležitá změna v obsahu rekrutačního procesu. Navzdory výše načrtnutým problémům je jistě potěšující, že na otázku, zda by nováčci nastoupili do AČR znovu, odpovědělo kladně 97 % dotázaných mužů a stoprocentně všechny ženy. O něco míň chtěli znovu do armády vysokoškoláci (ale i tak jich bylo 94 %) a naopak významně častěji než ostatní by znovu nastoupili do AČR ti, kteří v armádě vidí společenskou instituci s velkou prestiží (98 %) a oceňují finanční ohodnocení své práce v armádě (98 % těch, kteří si chtějí v armádě vydělat víc peněz než v civilu). Opět se tu projevuje i vliv predestinace k vojenskému povolání (opětovný nástup do AČR by volilo 97 % dotázaných „predestinovaných“).