Od začátku brutální ruské agrese na Ukrajině uplynuly již tři roky. Bývalý náčelník Generálního štábu AČR generál Jiří Šedivý ve své analýze popisuje úspěchy i chyby ukrajinského vedení těchto tří let i možnou dynamiku vývoje konfliktu v souvislosti s nástupem prezidenta USA Donalda Trumpa k moci. 

Ukrajina se brání ruské agresi již celé tři roky. Za tu dobu se ale mnohé změnilo. Od počátečních ruských bojových úspěchů se ruská vojska musela stáhnout z oblasti Kyjeva, Charkova či Chersonu. Přesto ale obsadila do současné doby poměrně velkou část ukrajinského území. Po provedení překvapivé a úspěšné ofenzívy ukrajinských vojsk v druhé polovině roku 2022 jsme byli svědky téměř poměrného vyrovnání bojových schopností obou stran. Bohužel se od poloviny roku 2023 začaly projevovat nedostatky v přípravě operací na ukrajinské straně, váhavé zajišťování pomoci Ukrajině ze strany Západu, ale i postupné upadávání odhodlání ukrajinské společnosti k obraně svého území. Za prvních 11 měsíců minulého roku řešila ukrajinská prokuratura prokazatelně 60 000 případů odmítání nástupu do armády nebo dezerci. Průzkum Evropské rady pro zahraniční vztahy (ECFR) v listopadu 2024 přinesl odpovědi na otázku, zda bude válka na Ukrajině ukončena a jak. Podle něj jen 34 % Ukrajinců věří, že válku vyhrají. Je to v kontrastu s průzkumem z května 2024, kdy důvěru ve vítězství Ukrajiny deklarovalo 58 % Ukrajinců. Téměř polovina z nich (47 %) nyní říká, že očekává kompromisní řešení.

Ruské problémy s dezercí

Rusko využívalo ve velkém měřítku techniku uloženou ve svých skladech, často z dob studené války, a převahy v počtu rezerv, které mohlo využít k náhradě ztrát. Přesto k vytlačení ukrajinských vojsk z území Kurské oblasti potřebuje Rusko pomoc severokorejského režimu. Ačkoli nemáme přesné informace o ruských názorech veřejnosti, zcela určitě i na ruské straně existuje velký problém s dezercí. Podle ruského nezávislého portálu Mediazona v roce 2024 došlo k výraznému nárůstu počtu případů, kdy byli ruští vojáci stíháni za odmítnutí vojenské služby. Oproti předchozímu roku je to téměř dvojnásobek. Údajně se ruské vojenské soudy v roce 2024 zabývaly 10 308 případy vojáků, kteří odmítli vykonávat službu. V roce 2023 to bylo 5 517 případů. Dovolím si ale pochybovat o tom, zda tato čísla zobrazují realitu. 

Tato válka ale znamená i zásadní změny v politických vztazích v Evropě i změny v politice USA. Ačkoli se základní směřování NATO a EU nezměnilo, Evropa se v některých směrech sjednotila, v jiných se však její jednota narušuje. To má samozřejmě své dopady na celkovou situaci na bojišti.

Politické zásahy do vedení války

Současná situace na ukrajinském bojišti je z celkového hlediska pro Ukrajinu nepříznivá a je zároveň špatným vysvědčením efektivnosti naší pomoci včetně toho, co dělaly Spojené státy. Ukrajina nenašla od roku 2023 recept na zastavení postupu Rusů a nechala si vnutit jejich způsob boje. To bylo zřetelné již v roce 2023 v první fázi tzv. protiofenzívy, která měla přinést rozhodující vítězství ukrajinských vojsk na jižní části fronty, včetně osvobození Krymu. Ukrajina nebyla schopná využít potenciál, který nashromáždila při protiofenzívě v druhé polovině roku 2022. Její velení neudrželo jednotu, což se projevilo odchodem vedení armády v čele s generálem Zalužným. Politické zásahy do vedení války a odkládání široké mobilizace nakonec vyčerpaly armádu na frontě, ale mělo to i negativní vliv na ukrajinské obyvatelstvo. Rozhodnutí provést útok na ruské území v oblasti Kurska se zdá jako dobré rozhodnutí, ve své podstatě ale odčerpalo nejenom velký počet dobře vycvičených vojsk, ale i velkou část materiální podpory z ohrožené východní (donbaské) fronty. I když Rusko muselo přesunout část svých vojsk do oblasti Kurska a využít nabídky severokorejského vůdce Kim Čong-una k posílení ruských vojsk o 11 či 12 tisíc severokorejských vojáků, ruské pronikání do hloubi ukrajinského území na donbaské části bojiště se ukrajinské armádě zastavit nepodařilo. 

Velký skok Ukrajiny na poli bezpilotních prostředků

Na neúspěších ukrajinské armády mělo podíl i přerušení pomoci z USA a jako obvykle i naše pomalá pomoc. Na druhé straně se Ukrajině daří nahrazovat omezení používání zbraní dodaných od západních spojenců. Ukrajina udělala obrovský skok ve vývoji a použití bezpilotních prostředků, jimiž systematicky ničí ruské kapacity daleko za frontou. To může vést k omezení ruských kapacit dále beztrestně vést válku proti Ukrajině. Podle šéfa ukrajinské vojenské rozvědky Budanova mohou ukrajinské drony zasáhnout cíle v Rusku vzdálené až 1800 kilometrů.

Ukrajina již užívá domácí raketový dron „Paljanycja“. Ten umožní zasáhnout území hluboko v Rusku. Ukrajina tak obchází stále trvající omezení použití střel dodaných Západem. Je nezbytné uvést, že Moskva leží jen 700 km od ukrajinského území. Významný krok učinila Ukrajina i ve vývoji námořních dronů, jejichž reprezentantem je námořní dron „Magura“ V5. Pomalu, ale přece dochází k přezbrojení ukrajinského letectva, které dostává letouny F 16 a nově i francouzské Mirage 2000. 

I přes řadu opatření a značnou pomoc obsadilo Rusko na konci třetího roku války téměř celou Luhanskou oblast. Lze předpokládat, že Rusko bude větší důraz klást na oblast Doněckou. Tuto logiku lze vysledovat i ze současných bojů v oblasti západně od Bachmutu, kde probíhají finální boje o Časiv Jar a Toretsk. Cílem je souměstí Kramatorsk a Sloviansk a dokončení obsazení této části Doněcké oblasti. Někteří ruští politici v čele s předsedou ruské Rady bezpečnosti D. Medveděvem pokládají za nutné využít současné bojové úspěchy na východní frontě a pokračovat v obsazování Charkovské a levobřežní části Dnipropetrovské oblasti. Významně problematický směr je oblast Pokrovska, kterou Rusové obchází směrem na západ. Několik kilometrů západně od Pokrovsku je již hranice Dnipropetrovské oblasti. Pokud by se Rusům podařilo postoupit po komunikaci E 50 a dosáhnout levého břehu Dněpru v místě dniperské aglomerace (cca 180 km od Pokrovsku), měli by Rusové možnost dokončit přetnutí spojnice mezi severem a jihem válčiště na levém (východním) břehu Dněpru, což by ukrajinským vojskům způsobilo velké problémy v zásobování a manévru silami především na jižní části bojiště. 

Na výsledek války v tomto roce bude mít vliv i to, jak dopadne boj o Kurskou oblast. Pokud vlom Ukrajina neudrží, bude to mít hluboký negativní vliv na další vedení války, především pak na morální stav vojsk a obyvatelstva Ukrajiny. Do vyřešení severní části fronty, včetně kurského vlomu, bude jižní část (záporožská) pasivnější. 

Snaha Trumpa jednat s Putinem nemusí být produktivní 

Dovolím si v této části vypustit spekulace spojené s nástupem D. Trumpa do funkce prezidenta USA a s tím, jaký to bude mít vliv na stav na bojišti. Lze předpokládat, že pro další vývoj budou mít aktivity prezidenta USA Trumpa velký význam. Intenzita konfliktu bude záviset na jednání mezi Trumpem a Putinem. Současný tlak Trumpa vedený na všechny strany může být v důsledku kontraproduktivní. Ve vztahu k Ukrajině to může vytvořit situaci, kdy se pomoc zpozdí jako důsledek pokusu Trumpa řešit válku formou tlaku na Rusko. Ale do současné doby známe jen několik neověřených variant, včetně siláckých prohlášení, které by měly Putina zastrašit. To se velmi pravděpodobně nestane. Putin nemůže akceptovat zastavení bojů na současné linii, protože by nebyl naplněn úkol připojení čtyř „ruských republik“ jejich plným ovládnutím. Kdyby Putin souhlasil s přítomností mírových sil vyslaných evropskými státy, většinou členy NATO, na tuto linii, připustil by, že Rusko není schopno zajistit své vlastní hranice. Mnohem závažnější by ale bylo to, že by se jednalo o vojska států NATO, možná i USA, o kterých neustále mluví prezident Ukrajiny Zelenskyj, ačkoli prezident Trump stále tvrdí, že by tento úkol měli plnit Evropané. NATO se již přiblížilo k ruským hranicím na severu a tady by to bylo jinou formou na celé ukrajinsko-ruské hranici, tím tedy na hlavním strategickém směru, vezmeme-li v úvahu i území Běloruska.

I nadále bude nezbytná včasná a potřebná pomoc od partnerů NATO i EU. A to jak vojenská, tak ekonomická, včetně zpřísnění sankčních opatření. K tomu je ale nutné doplnit, že nekoordinovaný útok Trumpa „proti všem“ bude zároveň vytvářet protitlak včetně toho, že se budou tvořit vzájemně se podporující skupiny států proti Trumpově tlaku. Ponechme stranou Grónsko nebo Panamu, v našem případě se může vyhranit vztah Číny vůči USA, kdy se naopak Čína s Ruskem ještě více sblíží. Varováním by měla být konzultace Si-Ťin pchinga a Putina po vystoupení prezidenta Trumpa a jejich potvrzení strategického partnerství. V této skupině budou i nadále Severní Korea a Irán. 

Nástup radikálních politických subjektů v Evropě znamená snížení podpory Ukrajině

Konflikt ovlivní i naše vyčerpanost a omezené možnosti zasílat na Ukrajinu další velké množství zbraní a vojenského materiálu. Byť byla v tomto směru přijata některá opatření, evropský obranný průmysl se pohybuje v podmínkách běžného mírového prostředí, což snižuje jeho akceschopnost. Ani finanční zdroje EU nejsou nevyčerpatelné a Evropa má i jiné problémy než Ukrajinu. Jedním z nich je neutěšený stav našich ekonomik, který bude pravděpodobně prohlouben tlakem Trumpa na vyrovnání vztahu EU/USA a jeho „teorií cel“. 

Stále intenzivnější debaty o ceně energií a Green Dealu, ale především radikalizace islámských menšin, které se rozšířily po roce 2015, opakující se útoky často končící smrtí a neochotou integrovat se do většinových společností, přináší popularitu krajně pravicovým politickým stranám ve velké části evropských států. Příklady nemusím uvádět. Z velké části tyto politické subjekty nejsou příliš nakloněny další rozsáhlé pomoci Ukrajině a věnují se vlastním vnitřním problémům. Z toho plyne, že se Ukrajina bude muset více spoléhat sama na sebe. 

Ačkoli to přímo nesouvisí s Ukrajinou, tlak Trumpa na vyčleňování až 5 % HDP na obranu může rozštěpit jednotu NATO a může způsobit prohloubení ekonomických problémů některých států, které na takovou zátěž státních rozpočtů nejsou připraveny.

V posledních dnech prezident Zelenskyj naznačuje určité ústupky ze svých postojů a připouští možnost vyjednávání. Přesto se od Ukrajiny nedá předpokládat zásadní změna. Předně, prezident Zelenskyj trvá na původních podmínkách ukončení války. Tzv. spravedlivý mír je v několika variantách opakování jednoho a toho samého, tedy úplné stažení ruských vojsk z okupovaného území, vstup do NATO a EU a žádná omezení ozbrojených sil Ukrajiny. Je jedno, jak jsou tyto podmínky prezentovány, např. jako „vzorec vítězství“ apod. Bohužel většina Zelenského vystoupení v poslední době nese znaky silného přehánění vlastní (ukrajinské) výjimečnosti a zároveň tlak na převzetí odpovědnosti za zastavení Rusů a úplného vítězství evropskými státy, USA nebo NATO. Dokonce se opět objevila hrozba návratu k vlastnictví jaderných zbraní, pokud nebude zajištěna odpovídající garance bezpečnosti Ukrajiny. 

Chyby ukrajinského vedení

Samo vedení Ukrajiny ale neudělalo pro vítězství vše, co bylo možné. Ukrajina nevyužila úžasný potenciál nashromážděný úspěšnou protiofenzívou v druhé polovině roku 2022. Bohužel od té doby se pravděpodobně vinou nesprávného hodnocení stavu ukrajinské společnosti a armády i politické situace v Evropě dopustilo ukrajinské vedení několika zásadních chyb. Lze učinit zkratku, že Ukrajina prohrála tuto válku v první polovině roku 2023. Od té doby i mezinárodní společenství přešlo od tvrzení, že musí být Rusové vytlačeni z celého ukrajinského území na názor, že se nedá předpokládat, že Rusko bude muset odejít z celého území Ukrajiny, i když si to stále myslí někteří politici, např. (a nejen) polští představitelé. 

Nově inaugurovaný poradce amerického prezidenta Michael Waltz nedávno uvedl: „Všichni ví, že se to musí nějak diplomaticky skončit. …Nemyslím si, že je realistické říct, že vyženeme každého Rusa z každého centimetru ukrajinské půdy, včetně Krymu.“ USA jsou stále největším podporovatelem Ukrajiny. Zní to jako možné řešení, ale nabídnout nerostná bohatství státu za pomoc v boji proti ruské agresi je v dlouhodobé perspektivě pro Ukrajinu nevýhodné. Morální otázka pomoci Ukrajině ve spravedlivém boji proti agresorovi by se tak stala předmětem prostého byznysového handlu. 

Proti názoru vytlačit Rusko z celého území Ukrajiny stojí stále opakované stanovisko ruského vedení, tedy to, že čtyři ukrajinské oblasti jsou ruským územím, Ukrajina nevstoupí do NATO a bude omezena velikost ukrajinské armády. Současná situace dosud nedozrála na jedné ani druhé straně k zahájení jednání, i když 9. února podle amerického listu New York Post Trump telefonicky hovořil s V. Putinem o ukončení války. Kdy skutečně k tomuto telefonátu došlo, není jasné. Kreml se k této zprávě odmítl vyjádřit.

Co potřebuje Ukrajina?

Jak úspěšný bude tlak nové administrativy USA na zastavení války není v tomto okamžiku jasné. Bohužel je Rusko stále ještě v lepší pozici než Ukrajina. V posledních měsících se spíš jeví, že mezinárodní bezpečnostní situace se zhoršuje a vzdálenost k rozsáhlému válečnému konfliktu se zkracuje.

Čím můžeme pomoct Ukrajině? Zrušme veškerá omezení použití zbraní, které Ukrajina dostala, poskytněme Ukrajině vše, co potřebuje. Ukrajina musí domobilizovat armádu a s naší pomocí i o bojeschopné muže, kteří odešli před válkou do států EU. To sice není jednoduché, ale bez doplněné armády Ukrajina válku nevyhraje.