Vývoj bojů na Ukrajině dlouhodobě potvrzuje nezbytnost disponovat efektivní pozemní protivzdušnou obranou (PVO), včetně schopnosti působit proti vzdušným hrozbám za pohybu, tj. při manévru vlastních jednotek. Paleta těchto hrozeb se stále rozšiřuje a zejména pak v oblasti dronů nižších hmotnostních kategorií, FPV dronů a vyčkávací munice vyvstává stále naléhavější potřeba bránit se proti těmto vzdušným bezpilotním prostředkům municí, jejíž pořizovací cena je vůči pořizovací ceně nepřátelského prostředku ekonomicky racionální. Armáda České republiky má z hlediska současného stavu pozemní PVO značné rezervy a efektivní řešení teprve vyhlíží.

Před dvěma lety jsme psali, že česká "pozemní PVO získává moderní prostředky, ale v nedostatečném počtu". Od té doby se ale takřka nic nezměnilo. Vojskovými zkouškami s určitými průtahy prošly radary MADR, které jsou již zařazené ve výzbroji naší armády, ale v oblasti vlastních systémů pozemní PVO se nezměnilo vůbec nic, s výjimkou odkladu termínu pro získání schopnosti C-RAM (obrana proti raketám, dělostřelecké a minometné munici) z let 2024-2028 na rok 2030.

Koncepce výstavby Armády České republiky 2030 z roku 2019 na téma pozemní protivzdušné obrany říká: „Prostředky poskytující PVO pozemních sil (PozS) získají schopnost působit na prostředky vzdušného napadení za pohybu. ÚU PozS budou zabezpečena komplety VSHORAD (Very Short Range Air Defense). (...) Pro zabezpečení PVO PozS, nevojenských a vojenských ODOS dojde k navýšení počtu kompletů VSHORAD se schopností působit na prostředky vzdušného napadení i za pohybu. Systémy SHORAD zabezpečí PVO max. tří ODOS. Bude dosaženo schopnosti působit proti bezpilotním prostředkům taktické a operační úrovně, raketové, dělostřelecké a minometné palbě pořízením systémů kategorie C-UAS a C-RAM.“

Schopnost působit na prostředky vzdušného napadení za pohybu v současné době Armáda České republiky nemá. Výkonné systémy VSHORAD v podobě protiletadlových kompletů RBS-70 a RBS-70 NG s výškovým dosahem do 5 km jsou nyní převážené na speciálních nákladních vozidlech Tatra a za pohybu střelbu neprovádějí.

Již se však rýsuje pořízení nových bojových vozidel 4x4 s integrovaným protiletadlovým systémem RBS-70 NG, což konečně zajistí tolik potřebnou mobilitu systému včetně střelby za pohybu, o čemž se podrobněji zmiňuji níže. V listopadu 2023 jsme také informovali o nákupu 135 střel Mk-3 Bolide pro systémy RBS-70 resp. RBS-70 NG za celkovou cenu přes 762 milionů korun bez DPH. Při ceně přes 6 milionů korun za jednu střelu je přitom na místě si velmi dobře rozmyslet, proti jaké hrozbě takový účinný, nicméně velmi drahý prostředek použijeme – sestřelovat jimi z oblohy „čínské drony“ za pár tisíc dolarů rozhodně není udržitelné. Pro úplnost dodejme, že Armáda ČR v budoucnu zajistí PVO střední vrstvy (15-50 km) zavedením 4 baterií izraelského systému Spyder do výzbroje Armády ČR, kdy by od počátku roku 2028 měly být tyto systémy operačně nasaditelné.

Náčelník Generálního štábu AČR genpor. Karel Řehka na jedné z letošních schůzí výboru pro obranu poslancům sdělil, že AČR má zájem konkrétně o vozidlo MARS 4x4 S-330 od společnosti SVOS, které disponuje tříhlavňovým kompletem RBS-70 NG od společnosti Saab (MSHORAD, mobilní systém PVO krátkého dosahu).

Pořízení takového prostředku dává v kontextu vývoje české PVO dobrý smysl a do jisté míry tím bude naplněn cíl získání schopností bránit manévrující jednotky za pohybu. Otázky nicméně stále zůstávají: kolik takových systémů armáda potřebuje? Kolik jich získá? A kudy se naše armáda vydá dále, resp. jaké další systémy mobilní PVO doplní s ohledem na kritickou potřebu bránit jednotky proti malým dronům, vyčkávací munici a řízeným střelám? Takovou obranu lze jen velmi těžko ekonomicky racionálně zabezpečit pomocí nákladných řízených střel, proto bude třeba zaměřit pozornost také k hlavňové výzbroji v kombinaci s programovatelnou municí.

Pokud bychom se spoléhali na to, že bezprostřední riziko otevřeného konfliktu vedeného konvenčními prostředky vůči členskému státu NATO spíše nehrozí, můžeme na určitém otálení při pořizování moderních systémů PVO, resp. prostředků C-RAM a C-UAS, paradoxně vydělat, a to v tom smyslu, že jejich vývoj neustále dynamicky probíhá, a čím později tak tyto prostředky budeme do výzbroje pořizovat, tím pestřejší výběr bude k dispozici, a tím účinnější a ověřenější tyto prostředky budou. Na druhou stranu jejich absence v současné výzbroji AČR znamená, že nemáme vyškolenou obsluhu, není prováděn výcvik, nemáme ustálené postupy, které by se mohly adaptovat podle vývoje technologií a poznatků z válečných oblastí lépe než v čistě teoretické rovině. Tyto schopnosti pak bude armáda stavět prakticky na zelené louce.

V rámci hlavňové výzbroje PVO si lze v budoucnu představit různá řešení. Například až budou pásová BVP CV90 procházet modernizací v polovině svého životního cyklu, bude nepochybně na místě otázka co nejefektivnějšího využití jejich hlavní zbraně proti dronům, s využitím radarem vybavených vozidel systému MSHORAD, nejmodernější programovatelné munice, apod. Podobnou otázkou se lze teoreticky zabývat již nyní před modernizací KBVP Pandur II 8x8, avšak v této souvislosti musíme brát v úvahu výši obranného rozpočtu. 

Na veletrhu Eurosatory 2024 v Paříži byly prostředky SHORAD, VSHORAD a MSHORAD včetně schopností C-RAM a C-UAS jedněmi z nejvíce diskutovaných a vyhledávaných systémů. Přehlédnout nebylo možné tři verze německého systému Skyranger od společnosti Rheinmetall, buď ve variantě 30 mm na podvozku pásového BVP Lynx či na podvozku kolového obrněnce Boxer, a také ve variantě 35 mm na podvozku tanku Leopard 2.

V kombinaci s programovatelnou municí a protivzdušnými řízenými střelami jde dnes patrně o nejlepší a prověřený systém vícevrstevné mobilní pozemní PVO, který je schopen si poradit ekonomicky racionálním způsobem jak s malými drony či vyčkávací municí, tak působit proti vrtulníkům či nízko letícím letounům s pevným křídlem. Řešení na rámcově podobné bázi trh již dnes nabízí více a vývoj rychle postupuje.

Prostředkům pozemní PVO věnuje pozornost také Koncepce výstavby AČR 2035 z loňského listopadu, a to na několika místech, byť poněkud nekonkrétně a navíc přináší zmíněný odklad získání schopnosti C-RAM za rok 2030. Důvody pro to zcela určitě jsou, tak jako v případě dalších odkladů (především u samohybných 120mm minometů nebo lehkých útočných vozidel pro výsadkáře). Jednoduše půjde o nedostatek finančních prostředků, které resort obrany prioritně nasměroval do jiných oblastí. I přesto koncepce slibuje rozvoj schopností pozemní PVO: „Pozemní protivzdušná obrana je vrstvená a integrovaná do NaPoSy PVO ČR a systému protivzdušné a protiraketové obrany NATO. Je připravena integrovat posilující alianční prvky a prostředky. Kapacity PVO budou navýšeny za účelem ochrany a obrany objektů důležitých pro obranu státu. Posilována bude schopnost obrany proti balistickým a hypersonickým hrozbám zahrnující detekci, systém varování a systém řízení palebných prvků. Rozvíjeny budou schopnosti C-RAM a C-UAS. Za účelem rovnoměrného pokrytí území státu a zvýšení odolnosti PVO bude vypracován záměr rozložení prvků PVO.“ Je pak otázkou, jak chceme zmíněné schopnosti „rozvíjet“, pokud jimi armáda dosud prakticky nedisponuje, a naopak jejich pořízení odkládá.

V rámci pokračující modernizace AČR je pořizována potřebná těžká technika v hodnotě desítek miliard korun. Významné prostředky jsou pak investovány také do lidí, kteří tuto těžkou techniku budou obsluhovat, ať již hovoříme o pásových obrněncích CV90, o samohybných houfnicích CAESAR, o nových hlavních bojových tancích Leopard 2A8, či v budoucnu o samohybných minometech a snad i raketometech. Bez efektivní vícevrstevné pozemní a plně mobilní PVO schopné potlačovat vzdušné hrozby všech kategorií za pohybu však bude těžká technika v rámci AČR v moderním konfliktu jen velmi těžko nasaditelná, čímž snižuje prvek dostatečného odstrašení potenciálního protivníka. Armáda si je toho samozřejmě dobře vědoma a již nyní se danou problematikou zabývá.

Zdroj: Armáda ČR, Eurosatory