Ministerstvo obrany v současnosti zpracovává studii proveditelnosti, jejímž cílem je obecně odpovědět na otázku budoucnosti výzbroje mechanizovaných praporů 4. brigády, kdy se řeší stávající kolová vozidla Pandur II 8x8 CZ a jejich modernizace, jak se předpokládá v KVAČR 2035. Stále zřetelněji se však rýsují kontury mnohem zásadnějšího modernizačního projektu, v jehož rámci budou stávající vozidla nahrazena novými obrněnci. Podobně jako při první akvizici budou hlavními konkurenty typy Pandur a Patria, tentokrát ve verzích EVO a AMVXP. Podívejme se, jak si dnes oba favorité stojí z hlediska klíčového parametru, kterým je zapojení domácího průmyslu.

Celkem půjde o 250 nových vozidel, jejichž cílem je vyzbrojit, resp. přezbrojit, tři prapory mechanizované pěchoty v rámci 4. brigády rychlého nasazení. Nákup původních kolových vozidel Pandur II 8x8 tehdejší vláda Mirka Topolánka schválila v roce 2009, avšak tehdy došlo vlivem škrtů, které byly následkem ekonomické krize, k dramatické redukci původně požadovaného počtu na výsledných 107 kusů. Spolu s tím byla také v prvních letech prakticky pominuta otázka pozáručního servisu. Výsledek projektu pak pro armádu kromě objektivního posílení schopností znamenal také obrovské problémy, s nimiž se potýká prakticky dodnes.

Dnes je již servis Pandurů stabilně a ke spokojenosti Armády ČR zajišťován výrobcem vozidel, společností Tatra Defence Vehicle (TDV), technika se však z objektivních důvodů potýká s nedostatkem některých náhradních dílů (konkrétně např. u dálkově ovládané zbraňové stanice), což patří mezi důvody, pro něž je armáda již dnes prakticky rozhodnuta o potřebě výměny vozidel za moderní, perspektivnější typ. Navíc zmíněná redukce původně požadovaného počtu vozidel Pandur II 8x8 CZ znamenala, že vozidla jsou dnes ve výzbroji pouhých dvou praporů, kdy třetí prapor (44. lmpr) je vyzbrojen jen lehkými vozidly IVECO.

Hodnotu nové akvizice lze odhadovat na minimálně 30 miliard korun (spíše více), na druhou stranu ji může efektivně redukovat možnost odprodeje stávajících obrněnců, které jsou teprve v polovině svého životního cyklu, přičemž existuje řada potenciálních uživatelů, kterým starší Pandury mohou vyhovovat lépe než Armádě České republiky.

Každopádně nákup nových kolových obrněných vozidel pro AČR bude další ze zásadních modernizačních projektů, který bude pod drobnohledem. Jednou z klíčových otázek, které budou proces výběru nového obrněnce provázet, ať již ministerstvo obrany zvolí jakýkoli mechanismus nákupu, bude určitě míra zapojení domácího průmyslu. V tomto ohledu má vozidlo Pandur 8x8 EVO výhodu, jelikož celé vozidlo v České republice bude vyrábět již zmíněná kopřivnická společnost Tatra Defence Vehicle. A to včetně bojové věže, čímž zcela odpadá výše popsaný hlavní problém stávajících Pandurů, které mají zbraňové stanice ze vzdáleného Izraele. V rámci zapojení domácího průmyslu tak v případě vozidla Pandur 8x8 EVO domácí firma může nanejvýš uvést, v jaké míře využívá zahraniční subdodávky.

Takticko-technické parametry moderních vozidel 8x8 jsou srovnatelné

Vozidlo Pandur 8x8 EVO bude po technické stránce srovnatelné s nejnovější verzí vozidla Patria AMVXP. V každém případě lze najít drobné rozdíly v parametrech vozidel, kdy si každý může vybírat, co se mu právě k podpoře preferovaného řešení hodí lépe. Vozidlo Pandur 8x8 EVO je o něco menší než Patria. Kdo chce tedy podpořit Pandur, napíše, že vozidlo je díky rozměrům kompaktnější, lépe přepravitelné či představuje menší cíl. Kdo však chce podpořit Patrii, bude tvrdit, že Patria nabízí více prostoru pro osádku resp. výsadek a disponuje různými nástavbami. Oboje je pravda, což však nic nemění na faktu, že obě vozidla jsou srovnatelná a schopná plnit požadavky Armády ČR. Vždyť v základní míře plní požadavky naší armády již stávající – 15 let stará – vozidla Pandur II 8x8 CZ. Vraťme se však k hlavnímu tématu: výhodám domácího řešení a příležitostem pro domácí průmysl.

Domácí řešení má nesporně nejen ekonomické výhody

Moderní kolová obrněná vozidla ve všech variantách jsou dnes komplexním bojovým systémem. A jestliže jsme v minulosti u komplexních bojových systémů v podobě pásových BVP,  hlavních bojových tanků, systémů PVO či dříve samohybných děl ráže NATO museli strpět argument, že při absenci domácího produktu nezbývá než vybrat podle armádních specifikací osvědčenou zahraniční techniku, v situaci osmikolových obrněnců jsme v situaci zcela odlišné. 

Je totiž nepsaným pravidlem, že pokud má evropský stát svého domácího výrobce vyspělého komplexního zbraňového systému, tak ho primárně pro svou armádu využije a nekupuje tento zbraňový systém ze zahraničí. Příklady jsou zřejmé. Finsko nakupuje své Patrie, Německo své Boxery, Švýcarsko své Piranhe. Na zahraniční typy pak spoléhají jen ty státy, jejichž domácí průmysl s kolovými obrněnci nemá zkušenost, což však není případ České republiky.

Argumenty pro využití schopností domácího obranného průmyslu jsou silné. Domácí výrobce složitého zbraňového systému má obrovský multiplikační efekt do domácí ekonomiky. Konkrétně u vozidel Pandur vyráběných v TDV studie EY dokázala, že jedna koruna, kterou ministerstvo obrany za Pandury utratilo, se v řetězci českých dodavatelů multiplikovala na hodnotu 3,2 Kč. Pokud by tedy resort obrany nakupoval flotilu 250 vozidel s hodnotou minimálně 30 miliard Kč od domácího výrobce, pro českou ekonomiku by to tedy ve výsledku znamenalo injekci ve výši 100 miliard Kč, což je přibližně 1 procento ročního HDP ČR. Právě projekt Pandur II 8x8 CZ a zmíněnou studii EY měl přitom na mysli premiér Fiala, když po setkání se zástupci obranného průmyslu prohlásil, že rozumné investice do obrany pomáhají české ekonomice, protože se v ní ztrojnásobí. 

Dalším argumentem ve prospěch domácího řešení je bezpečnost a jistota dodávek a servisu. V případě vozidel Pandur II 8x8 CZ s tím má Česká republika mnohaletou dobrou zkušenost, díky níž byla rovněž nedávno prodloužena smlouva s TDV na servis stávajících Pandurů sloužících v AČR. Navíc v jakékoli potenciální krizi je logické, že by zahraniční dodavatelé v první řadě uspokojovali poptávku svých domácích ozbrojených sil. Nelze to nikomu vyčítat – stejně by se choval i český obranný průmysl.

Pokud by se v případě kolových obrněnců z jakéhokoli důvodu Česká republika rozhodla pořídit techniku od zahraničního výrobce, byla by v rámci Aliance zřejmě unikátem, který by vědomě nevyužil příležitosti podpořit zaměstnanost, odmítl vyšší daňové výnosy či výše popsané výhody týkající se servisu.

Žádoucí je realizovat projekty s maximální přidanou hodnotou

Inspirací může být také srovnání výsledků akvizičních projektů v zahraničí. Není třeba vysvětlovat, v čem spočívají výhody takových projektů, při nichž se domácí průmysl zapojuje s vysokou přidanou hodnotou, využívá možností licenčních práv a nabytého know-how, své produkty úspěšně exportuje na třetí trhy, oproti projektům, které přinášejí omezené příležitosti, spočívající de facto jen v montáži dodaných agregátů, přičemž samotný projekt často končí dodáním posledního kusu domácí armádě. 

Převod vozidla Pandur II 8x8 CZ resp. Pandur 8x8 EVO na společnost TDV svou hloubkou a ekonomickým dopadem překonává například dohodu zaměřenou na montáž Patrií AMV v Chorvatsku či se shoduje s polským modelem licenční výroby vozidel Rosomak, ovšem s větším důrazem na inovace a exportní potenciál. Připravovaná akvizice nových kolových obrněnců pro AČR, která má charakter strategického projektu, by tak každopádně měla brát zřetel na jistotu dodávek, ekonomické souvislosti a udržitelnost techniky díky plné domácí kontrole nad servisem.

Zdroj: Ministerstvo obrany ČR, Armáda ČR, GDELS, TDV, Patria, The Defense Post, Defence Industry Europe