V posledních letech sledujeme rostoucí intenzitu vztahů mezi Českou republikou a Francií v oblasti obrany, ozbrojených sil a obranného průmyslu. Kromě spojenectví v rámci Severoatlantické aliance a EU a společné účasti na zahraničních operacích, jak v nedávno skončené misi v Afghánistánu tak především v západoafrickém Mali, probíhá také řada armádních modernizačních projektů, na nichž se podílejí francouzské společnosti, a obráceně. Tradice vzájemných vztahů sahají k počátku 20. století. Nedávný Den ozbrojených sil odkazuje na uznání práva Čechoslováků na samostatný stát ze strany francouzské vlády z 30. června 1918 - před nastoupenými čs. legionáři ve francouzských uniformách. První náčelníci generálního štábu čs. armády byli francouzští generálové. Dnešní Francie disponuje nejsilnější armádou kontinentu a je jednou ze zemí, které dlouhodobě rozvoj ozbrojených sil nepodceňují. 

Foto: Spolupráce v Mali a obecně v Sahelu je pro Francii i Českou republiku velmi důležitá | Ministerstvo obrany ČR

V úvodu bych se rád vypořádal s očekávanými reakcemi ze strany humorem více či méně nadaných komentátorů. Z důvodů, kterým při důsledném vhledu do francouzských vojenských dějin nelze příliš rozumět, patří nejen k jakémusi českému  folkloru ve vztahu k francouzské armádě "vtipy" o bílých vlajkách, tancích, které mají jednu rychlost vpřed a pět vzad, nebo o inzerátu na prodej pušky, zn. nikdy se z ní nestřílelo. Kořeny toho vedou do června roku 1940, a jde o módu, jež k nám dorazila patrně ze Spojených států. Zejména v českém a československém prostředí přitom výsměch na adresu francouzské armády není s ohledem na historické okolnosti vůbec na místě. Jak naše, tak francouzská armáda doplatily na špatná politická rozhodnutí, jež krizi předcházela. V širším úhlu pohledu patří Francie k vojensky nejúspěšnějším zemím světa. To pro pořádek.

Historická vojenská úspěšnost Francie, její vojenské tradice, z toho plynoucí prestižní postavení armády ve společnosti a její prvořadé postavení na kontinentu se promítají dlouhodobě i do financování ozbrojených sil. A v tomto ohledu by již jakákoli jízlivost z české strany byla vysloveně ubohá. Přes určitý mírný pokles, který ostatně zaznamenaly prakticky všechny státy NATO v důsledku ekonomické krize na konci prvního desetiletí, vydává Francie na obranu, v ostrém kontrastu vůči bohatému Německu, stabilně přibližně 2 % HDP (v roce 2009 to bylo 2,1 %, následoval propad k hodnotě 1,85 %, a v roce 2020 to bylo opět 2,07 %). A na vybavenosti a nasaditelnosti jejích ozbrojených sil to je samozřejmě vidět. Hledáme-li příklad a názorný argument, o čem hovoří nejen náčelník generálního štábu generál Opata, když mluví o potřebě stability a předvídatelnosti financování, najdeme ho snadno právě ve Francii.

Vztahy mezi oběma armádami probíhají v řadě oblastech. Zmínit můžeme pravidelný výcvik posádek našich vrtulníků ve Francii v rámci cvičení Mountain Flight ve výcvikovém středisku Sainte Léocadie v Pyrenejích. Ve Francii také cvičili vojáci, kteří se následně účastnili mise v Mali, resp. operace Barkhane, které se v širším kontextu Sahelu na území Mauretánie, Mali, Burkiny Faso, Nigeru a Čadu účastní kromě Francie a České republiky také ozbrojené síly Estonska, Británie, Dánska, Španělska a dalších zemí. Přitom tato Francií vedená operace se po skončení mise v Afghánistánu stává nejvýznamnějším nasazením AČR mimo území členských států NATO, a jako taková kromě svého primárního účelu, kterým v konečném důsledku je potření islamistických skupin v oblasti, také příležitostí k nabývání zkušeností a mj. upevnění a rozvoji schopností spolupráce v mezinárodních operacích. Sahel v tomto ohledu za pro ČR klíčovou oblast označil letos v březnu ministr obrany Lubomír Metnar. 

Jedna z elitních francouzských vojenských škol, Ecole Spéciale Militaire de Saint-Cyr (v Coetquidanu v Bretani), z níž do armády přicházejí důstojníci pozemních jednotek, má k dnešní České republice vztah vetknutý ve svých genech. První absolventi této Napoleonem založené instituce vstupovali do armády právě včas na to, aby se účastnili slavkovského tažení a bitvy u Slavkova. Dodnes jsou měsíce školního roku označovány písmeny slova AUSTERLITZ, kde S je prosincem a výraz 2S znamená 2. prosinec, výroční den bitvy a školní svátek. Mezi absolventy bychom našli mnoho skvělých jmen francouzské vojenské historie i současnosti, ale nejen francouzské. Na škole studoval také například pozdější československý generál Heliodor Píka, zavražděný komunisty v roce 1949, nebo plukovník Otto Wagner, který během druhé světové války bojoval v řadách Cizinecké legie. Frekventanti školy účastníci se kurzů na Vojenské akademii ve Vyškově si také každoročně bitvu u Slavkova připomínají přímo na slavkovském bojišti.

V oblasti průmyslové spolupráce jsou na první pohled viditelné výsledky v podobě kolových obrněných vozidel TITUS od francouzské státní společnosti Nexter Systems, které využívají podvozků české Tatry, a vyrábí je ve francouzské licenci společnost Tatra Defence Vehicle v Kopřivnici. AČR jich do své výzbroje zařadí v první vlně přes šest desítek ve třech variantách. Známá je i spolupráce Nexteru a Tatry při dodávkách samohybných děl CAESAR dánské armádě, a podobně v aktuálně vyjednávané akvizici stejné zbraně pro Armádu České republiky. A Francie má rozhodně České republice co nabídnout i do budoucna. Mj. otázka hlavních bitevních tanků je nahlížena v celé Evropě z perspektivy vývoje nového MGCS (Main Ground Combat System), na němž se kromě německých společností KMW nebo Rheinmetall podílí také právě francouzský Nexter, a nový tank by měl být jakýmsi hybridem - s podvozkem německého tanku Leopard 2 a věží francouzského tanku Leclerc.

Útvary AČR jsou a budou přirozeně pro účely výcviku v mírovém stavu tzv. afilovány k německým divizím, a schopnosti spolupráce mířící na obranu vlastního území přirozeně rozvíjet především se sousedními zeměmi. Z hlediska zapojení do významných mezinárodních operací je ovšem nejen z hlediska zkušeností a kulturní provázanosti s africkými zeměmi významným partnerem právě Francie. Ostatně jsme 14. července 2021 viděli na Champs-Elysées defilovat bok po boku se spolubojovníky z uskupení Takuba také české vojáky.  Při pohledu na výzbroj francouzské armády dlouhodobě může překvapit důraz na kolové platformy, což vždy bylo a zůstává ve Francii předmětem diskusí - s jasným závěrem. Kolová vozidla jsou obecně lehčí a mobilnější, strategicky, letecky, ale i v oblastech s rozvinutou infrastrukturou, mají nižší pořizovací cenu i náklady údržby, nižší spotřebu pohonných hmot. Ano, výhody vykoupené relativně nižším stupněm ochrany a nižší prostupností těžkým terénem. Pro zahraniční operace jsou však kolové platformy, až na výjimky, obecně vhodnější - na civilní obyvatelstvo působí méně agresivně, neničí silnice a v konfliktech nízké a střední intenzity odvádějí plně dostačující práci - zejména moderní konstrukce s důrazem na odolnost proti minám a nástražným výbušným systémům (IED). A protože Česká republika je díky kopřivnické Tatře v oblasti kolových podvozků světovou technologickou mocností a protože na její řešení Francie zřetelně dobře slyší, je rozvoj vztahů v tomto směru potenciálně oboustranně žádoucí a výhodný.

Při vyjmenovávání styčných bodů v oblasti obrany mezi Francií a Českou republikou nelze pominout osobnost současného přidělence obrany francouzského velvyslanectví v Praze, jímž je podplukovník Daniel Kopecky, důstojník pěchoty s 39 odslouženými roky. Jeho česky znějící jméno není náhodné, stejně jako fakt, že hovoří plynně česky. Jeho pověření končí po pěti letech k letošnímu 22. červenci, a my využíváme příležitosti, abychom mu položili několik otázek:

Foto: Podplukovník Daniel Kopecky, přidělenec obrany francouzského velvyslanectví v Praze | Daniel Kopecky / CC BY-NC-ND

Mon colonel, mohl byste našim čtenářům popsat svou cestu do řad francouzské armády?

Jsem rozený Pražák. Oba rodiče byli Češi. V roce 1968 matka, spolu s mým bratrem a se mnou, emigrovala do Francie. A tam jsem si udělal vojenskou kariéru, po které jsem vždy toužil. A nešel jsem přes Cizineckou legii, jak asi může leckoho napadnout. Dostali jsme jako emigranti z Československa francouzské občanství a nastoupil jsem službu ve francouzské armádě jako francouzský občan. Absolvoval jsem vojenskou akademii a sloužím od roku 1982, takže 39 let.

Jaké byly hlavní úkoly, s nimiž jste přicházel v roce 2016 do Varšavy, odkud jste měl v gesci také vztahy s Českou republikou, a následně potom do Prahy?

Nepřicházel jsem do Varšavy s nějakým specifickým úkolem. Bylo založeno nové místo zástupce přidělence obrany. Z Varšavy se tehdy řídila vojenská spolupráce týkající se všech zemí V4, byli jsme tři důstojníci –  jeden působil jako hlavní přidělenec obrany, jeden jako zástupce pro Maďarsko a Polsko a jeden jako zástupce pro Českou republiku a pro Slovensko, a to se stalo mým úkolem. Obecně šlo a jde o podporování francouzsko-české nebo francouzsko-slovenské vojenské spolupráce.

Co považujete za největší úspěch svého působení v Praze?

To je těžká otázka, protože úspěchů bylo několik. Zmínit určitě musím události spojené se 100. výročím vzniku první Československé republiky. Oslav se tady účastnil mj. francouzský náčelník generálního štábu, měli jsme tady také Cizineckou legii s praporem a s hudbou. Byl to intenzivní zážitek. O rok později byl podobný program na Slovensku, kde si připomínali Štefánikův rok. Zmínit je třeba samozřejmě také návštěvu francouzské ministryně obrany, návštěvu prezidenta republiky, nebo návštěvu francouzské Národní letecké skupiny (Patrouille de France) v Ostravě. Několikrát přijela významná delegace na Austerlitz, výročí bitvy u Slavkova. A vynechat nelze ani v roce 2019 úspěch s uzavřením smlouvy na dodávku obrněných vozidel TITUS. Roky 2020 a 2021 pak bohužel poznamenal covid. Doufám, že letos úspěšně dotáhneme k podpisu smlouvu na dodávku děl CAESAR. Myslím, že za poslední čtyři roky se toho událo dost.

Ve kterých oblastech vidíte největší možnosti spolupráce mezi českou a francouzskou armádou, a mezi českým a francouzským obranným průmyslem?

Těch oblastí je několik, já vidím tři hlavní, když o vaší otázce přemýšlím. Nejdůležitější oblastí je oblast operační. Jak je ostatně zmíněno již v článku, je spolupráce v Mali a obecně v Sahelu pro Francii, a myslím, že i pro Českou republiku, velmi důležitá. Zejména teď, když se koaliční vojáci stáhli z Afghánistánu. Na řekněme politicko-vojenské úrovni je třeba pokračovat ve výborných vztazích, které nyní existují. Čeká nás francouzské předsednictví Evropské unie a hned potom další pololetí bude EU předsedat Česká republika. V tomto ohledu bych rád ocenil podporu České republiky prakticky všem francouzským iniciativám v oblasti evropské obrany. V oblasti obranného průmyslu je spolupráce zřejmá a intenzívní, jsou tu projekty TITUS, CAESAR a další. Spolupráce v obranném průmyslu mezi Francií a Českou republikou rozhodně má budoucnost.

Vracíte se do Francie, nebo navazujete na "tradici", kterou založil Váš předchůdce, pan plukovník Bucherie, a vlastně už první náčelník štábu čs. armády generál Pellé, a usadíte se v České republice?

Ano, navazuji na tuto tradici a zůstávám v České republice. Nevím zatím na jak dlouho, ale je to v plánu. Velmi rád bych se i nadále věnoval francouzsko-české spolupráci v jakékoli oblasti, ale primárně samozřejmě v oblasti obrany a obranného průmyslu, kde mám bohaté zkušenosti.

Zdroj: Ministerstvo obrany ČR