Rheinmetall navazuje na českou CSG a rozšiřuje výrobu nitrocelulózy
Německá společnost Rheinmetall, vůbec největší evropský výrobce zbraní, koupila výrobce průmyslové nitrocelulózy Hagedorn-NC, čímž si zajistila další dodávky nezbytných surovin pro zvyšování výroby dělostřelecké munice. V následujících měsících Rheinmetall plánuje rozjet v Hagedornu-NC výrobu celulózy vojenské kvality při zachování dodávek stávajícím civilním zákazníkům. Touto akvizicí dojde podle vyjádření německé společnosti k uzavření „strategického nedostatku v dodavatelském řetězci“. K podobné koupi se loni v říjnu rozhodla i česká průmyslově-technologická skupina Czechoslovak Group (CSG).
„Akvizice nám pomůže doplnit nedostatečnou kapacitu ve strategicky důležité výrobě střelného prachu,“ uvedl generální ředitel společnosti Rheinmetall Armin Papperger. „Získáváme tím důležitý zdroj surovin a pokračujeme ve vertikální integraci v celém hodnotovém řetězci výroby munice.“
Evropští výrobci dělostřelecké munice se o rozšíření výroby pokoušeli ihned po ruské invazi na Ukrajinu v roce 2022. Jak informovaly internetové stránky Defense News, průmysl a Evropská unie společně vynaložily více než 1,5 miliardy eur na rozšíření produkce výbušnin, hnacích plynů a nábojů. Brusel letos očekává výrobu dvou milionů dělostřeleckých granátů, což je přibližně devítinásobný růst oproti 230 000 granátům plánovaným na začátku roku 2023. Klíčovou surovinu pro jejich odpalování představuje právě nitrocelulóza.
Výroba nitrocelulózy je složitý a delikátní proces. Jako výchozí materiál se využívá přírodní produkt celulóza získávaný z bavlny nebo dřevní hmoty. Surovina se nejprve připravuje mechanicky a chemicky. Následně se v malých dávkách „nitruje“ ve směsi kyseliny sírové a dusičné. Po dalších bezpečnostně důležitých krocích čištění a zpracování se surová nitrocelulóza přemění na pastu, případně se smíchá s dalšími chemikáliemi. Poté se vytlačuje do různých tvarů (proužky, trubky, granule a další). To umožňuje přizpůsobit rychlost hoření, tlak i vývoj teploty pro konkrétní typy zbraní a střeliva. Trvanlivost hotového výrobku dosahuje přibližně dvaceti let.
Výrobní metoda nitrocelulózy se podle švýcarského think tanku Center for Security Studies za posledních sto let v podstatě nezměnila a pravděpodobně tomu tak bude i v nadcházejícím dlouhodobém časovém horizontu. Nabízí totiž uspokojivou rovnováhu mezi bezpečností a hospodárností vzhledem k neměnným fyzikálním zákonům a do značné míry vyspělému stavu technologie chemických výrobních procesů.
Produkce nitrocelulózy pro střelný prach nicméně nese určitá obchodní rizika. Zaprvé, při výstavbě továrny na střelný prach lze očekávat investiční náklady v řádu stovek milionů eur, stejně jako rozsáhlou dobu plánování a výstavby. Další výzva přichází s enormními nároky na plochu, které se mohou pohybovat od 50 do více než 300 hektarů. Kapacita takových zařízení, v nichž pracuje několik stovek zaměstnanců, se v závislosti na typu výrobku pohybuje přibližně od 1000 do 3000 tun ročně. Pokud dojde k neočekávanému poklesu poptávky po munici, nákladnou výrobní linku nelze jednoduše „přepnout“ na civilní produkci.
Do roku 1990 vlastnila prakticky každá západoevropská země (včetně menších zemí, jako je Belgie, Nizozemsko, Švédsko nebo Švýcarsko) alespoň jednu továrnu na výrobu střelného prachu. Obvykle takovou firmu vlastnil stát. Národní kapacity pokrývaly velkou část domácí poptávky po dělostřeleckém prachu i hnacích plynech menších ráží a často se vyvážely i do zahraničí. Průměrná výrobní kapacita jedné továrny se pohybovala kolem 1000 až 2000 tun ročně. Větší země, jako Francie, Itálie, Spojené království a západní Německo často provozovaly více než půl tuctu takových závodů.
Situace na trhu se před rokem 1990 vyznačovala segmentací, znárodněním a rozsáhlými výrobními kapacitami. 90. léta minulého století ale přinesla deregulaci a pokles zakázek, což otřáslo celým výrobním odvětvím s nitrocelulózou a střelným prachem. Evropská produkce se konsolidovala pod vedením několika velkých nadnárodních společností. Ty uzavřely většinu starších závodů a zbývající poptávku uspokojovalo několik modernějších výrobních zařízení. Dnes lze roční produkci dělostřeleckého střelného prachu u lídrů evropského trhu (Rheinmetall, Eurenco, KNDS a Nammo) odhadovat na tisíce až desetitisíce tun.
Nedávno zahájené rozšiřování evropských kapacit na výrobu střelného prachu směřuje k nárůstu o přibližně 10 000 tun ročně. Tento cíl je sledován ve třech hlavních rovinách. První zahrnuje modernizaci, plné využití a případně rozšíření závodů, které dosud fungují podle západních standardů. Jedná se například o závody Karlskroga (ve Švédsku), Aschau (v Německu), Wimmis (ve Švýcarsku), Pardubice (v Česku) a Granada (ve Španělsku). Druhý typ zahrnuje výstavbu nových závodů nebo reaktivaci továren vyřazených z provozu. Nové výrobní kapacity se v současné době plánují mimo jiné v Maďarsku a Rumunsku. Polská vláda minulý rok v listopadu podepsala s výrobcem hnojiv Grupa Azoty a výrobcem obranné techniky Polska Grupa Zbrojeniowa záměr (letter of intent), aby v Polsku zřídili výrobu nitrocelulózy a střelného prachu. V Bergeracu (ve Francii) k tomu probíhá rozsáhlá reaktivace historického zařízení. Třetí rovina se týká konverze závodů ve východní Evropě, které dříve vyráběly podle sovětských norem, na standardy NATO. Je však třeba poznamenat, že Ukrajina i někteří spojenci v NATO stále požadují munici východních ráží a tomu odpovídající suroviny.
V tomto úsilí se zejména západoevropští dodavatelé potýkají s překážkami, které přesahují problémy vysokých fixních a variabilních nákladů. Kromě obecné závislosti na dovozu celulózy z Číny a Indie k těmto problémům patří komplikované ekologické předpisy, náklady na energii a pracovní sílu a výrazné obtíže při hledání vhodných výrobních míst či kvalifikovaných pracovníků. Kromě toho panuje v odvětví nejistota, zda západoevropské vlády skutečně hodlají dnes plánované výrobní kapacity, které budou k dispozici až za několik let, využít. Evropané si zároveň uvědomují, že obnova výroby nitrocelulózy a střelného prachu není výhradně záležitostí trhu. To platí zejména v případě nesouladu mezi politickými strategickými zájmy s podnikatelskou logikou. Mezi ně patří vytvoření krátkodobé nárazové kapacity bez ohledu na (předpokládané) cykly poptávky, decentralizace, která má zmírnit dopady havárií nebo sabotáží a diverzifikace z hlediska vlastnictví a zabránit vzniku průmyslových monopolů.
Společnost Rheinmetall se do roku 2027 chystá vyrábět 1,1 milionu dělostřeleckých granátů ráže 155 mm ročně. Poptávka po střelném prachu bude z její strany v příštích letech jedině růst. I z tohoto důvodu se Rheinmetall rozhodl zakoupit Hagedorn-NC, čtvrtého výrobce nitrocelulózy v jeho portfoliu. Tento závod doplní joint venture Nitrochemie se švýcarským RUAGem ve Wimmisu (kanton Bern), výrobnu v Murcii ve Španělsku a podnik ve Wellingtonu v Jižní Africe. Akvizicí Hagedornu-NC německý přední výrobce vojenské techniky převezme 90 nových zaměstnanců, kteří dnes vyrábí nitrocelulózu speciálně určenou pro průmyslové aplikace (zejména laky a tiskařské barvy).
Česká skupina Czechoslovak Group pro srovnání koupila minulý rok v říjnu celulózku americké společnosti International Flavors & Fragrances v německém Walsrode. CSG plánuje, že kromě průmyslových aplikací (nátěry na dřevo a laky na nehty) časem přidá i výrobu nitrocelulózy pro munici. V závodě ve Walsrode a v přilehlém průmyslovém parku, který společnost zakoupila, pracuje více než 350 lidí.
Nové nebo dodatečné výrobní kapacity na výrobu nitrocelulózy a střelného prachu vznikají nebo se plánují v celé Evropě. Nedostatek nábojů pro Ukrajinu a její boj proti agresivnímu Rusku, stejně jako neschopnost NATO dodat dostatek munice, totiž vyvolaly u západních vojenských plánovačů a politiků poplach. Dlouhodobé evropské řešení zahrnuje další investice do unijních výrobních kapacit, revizi či zpřesnění regulace a strategickou diverzifikaci dodavatelů s cílem snížit zranitelnost.
