Je libo svíčková, gulášek nebo třeba i panna cottu? Kuchaři 15. ženijního pluku jsou schopni uvařit prakticky všechno, co si žaludek poručí. A pokud má někdo chuť na něco netradičního, může si dát třeba knedlík v barvě trikolory. 

Foto: Většinou se vaří ve Varnách, což jsou dva ISO kontejnery spojené k sobě dveřmi a pod sebou mají septiky. (na snímku sestava Varna A + B, za ní POKA 3/1 a automobilní cisterna na vodu Citra) | Ministerstvo obrany ČR

Vojenská kuchařina není ale žádná legrace a vyžaduje spoustu dovedností. „Je to hlavně o plánování, kalkulaci a pak až na závěr o přípravě jídla. Než třeba vyrazíte na cvičení, musíte předem vybrat jídelníček, objednat potřebné suroviny a nachystat veškeré nádobí a mašiny navíc. Nemluvě o kontrole techniky, ve které se vaří. Buď se jedná o Varnu, nebo POKU (Polní kuchyně),“ upřesňuje prvotní práci všech vojenských kuchařů velitel hospodářského družstva roty logistiky 152. ženijního praporu rotný Petr Novák. 

Většinou se vaří ve Varnách, což jsou dva ISO kontejnery spojené k sobě dveřmi a pod sebou mají septiky. Veškerý odpad jde přímo do polovičních kontejnerů, které se potom obvykle jednou týdně vyváží. „Kvůli tomu, že jste s kuchyní tzv. ve vzduchu, tak je všechno náročnější. Musíte pořád běhat nahoru a dolů. Když je bahno, může vám to také lehce podklouznout. Takže naše práce vyžaduje i značnou fyzickou kondici,“ doplňuje Novák. To potvrzuje i starší kuchař provozní čety 15. ženijního pluku četař Lukáš Bindr, který má většinou na starosti větší akce pořádané přímo u pluku, jako je např. Den ženisty nebo Den válečných veteránů. „ Tyto slavnostní akty jsou hodně náročné na nohy. Jednou jsem si to jen tak z legrace změřil a zjistil jsem, že jsem za den naběhal přes 20 tisíc kroků, což je v přepočtu asi 17,5 km.“

Foto: Příprava stravy na cvičení, kuchaři na sobě mají tzv. hnědou kuchařinu (oblečení do pole) | Ministerstvo obrany ČR

Zásadní pro každého kuchaře při vaření je dodržování přísných hygienických nařízení. „Máme např.  prkénka zvlášť na syrovou zeleninu, na vařené a syrové maso; stejně tak i nože. Vše musíme mít označené. Nesmíme vyklepávat vajíčka v místnosti, kde vaříme. To může být pak v poli problém – kde to udělat. Další věc je odebírání vzorků - jídla i pití. Dáváme je do skleniček a skladujeme je 48 hodin v oddělené ledničce,“ nastínil rotný Roman Jakubčík z provozní čety 15. ženijního pluku jen zlomek pravidel, kterých se každý kuchař, ať už je na cvičení nebo na tzv. stacionáru (stálá zděná kuchyň) musí držet. „Zažil jsem několik kontrol, jak v civilu, tak i u vojáků, takže můžu srovnávat. U armády je to stoprocentně přísnější,“ dodal Jakubčík a navíc poukázal na to, že důležitou roli v kuchyni hrají i tzv. směníci. „ Jsou to různí lidé z rot, kteří pracují jako pomocná síla. Jsou určeni hlavně na úklid, takže neustále vytírají, myjí nádobí, připravují jídelnu a další pomocné práce. Bez nich by kuchyň fungovat nemohla.“

Foto: Vojenská kuchařina není žádná legrace a vyžaduje spoustu dovedností. | Ministerstvo obrany ČR

Kuchaři mají většinou už předem připravené jídelníčky, třeba na několik týdnů dopředu a z nich vybírají pak aktuální jídla na danou dobu cvičení. Jak prozradil velitel hospodářský čety roty logistiky 151. ženijního praporu poručík Marek Stručovský, každé menu je přesně rozepsané na jednotlivé suroviny, přesnou gramáž a míru.“ Vše máme napočítané na sto lidí a jen si poupravujeme případně počty. Jídla se snažíme vždycky poskládat tak, aby byla správně nutričně rozložená a pestrá. Podle zbytků vždycky poznáme, která strava letí, a která ne. Nefrčí rajská, zato svíčková nebo pekingské maso na způsob Číny jsou oblíbené,“ upřesnil přípravu jídelníčku poručík.

Foto: Speciální knedlík ve tvaru vánočky a v barvách trikolory (por. Marek Stručovský - Kosovo 2009) | Ministerstvo obrany ČR

I když se v terénu většinou cvičí skutečný bojový konflikt, najde se i chvilka pro odlehčení atmosféry. „Za můj největší kuchařský výkon přímo v poli považuji upečení štrúdlu pro 150 lidí. Pracovali jsme na tom asi 3 hodiny a výsledkem bylo 38 nohavic, což je zhruba 15 metrů dlouhý štrúdl. To opravdu nikdo nečekal a myslím, že to pro všechny byla příjemná změna,“ popsal svoji bojovou výzvu Jakubčík. Překvapit se dá i třeba jen jinou barvou zaběhlého pokrmu. „Když jsem byl v roce 2009 na zahraniční misi v Kosovu, kde jsme vařili pro  400 lidí, občas jsme vymysleli nějakou kulišárnu. Např. jsme jednou obarvili potravinářským barvivem klasické knedlíky na zeleno. I když chuť byla pořád stejná, lidem to prostě nejelo. Jednou jsme vytvořili i knedlíky v barvě trikolory, a tam to dopadlo podobně. Na tomto příkladu je aspoň vidět, že člověk jí hlavně očima,“ přiblížil svoje zážitky ze zahraniční operace Stručovský. 
Kuchaři 15. ženijního pluku vyjíždějí vařit na cvičení v průměru 4krát do roka. Jejich pracovními nástroji jsou sice převážně vařečky a nože, ale zbraně musejí ovládat stejně dobře jako jejich kolegové. Proto se také pravidelně účastní povinných zaměstnání i cvičení.