Nedávné odhalení nákupu salvových raketometů PULS a samohybných houfnic ATMOS od izraelské společnosti Elbit Systems způsobilo v Dánsku otřesy, a to jak politické, tak bezpečnostní. Systémy byly totiž dodány s civilním a nikoliv vojenským GPS, navíc byla významně navýšena celková pořizovací cena. Jde o jevy, s nimiž se v oblasti mimořádně složitých obranných akvizic obecně potýká prakticky každá země, včetně České republiky.

Podle nedávných zpráv z dánských veřejnoprávních médií vyšlo najevo, že 19 samohybných děl ATMOS a 8 salvových raketometů PULS izraelské výroby, které byly pořízeny za nemalé peníze, bylo namísto vojenských vybaveno civilními systémy GPS. To vyvolalo vážné pochybnosti o jejich funkčnosti v moderních válečných operacích, kde je rušení signálů GPS běžnou praxí. Tato kauza reprezentuje nežádoucí jevy nejen popsaného dánského akvizičního procesu, ale těchto procesů obecně.

Podle vyjádření plukovníka Michaela A. Villumsena, velitele dánského dělostřeleckého pluku, je třeba pořízené dělostřelecké systémy modernizovat, protože se nyní armáda nemůže vyhnout jejich rušení. Velitel ozbrojených sil generál Peter Boysen připustil, že nákup děl a raketometů byl proveden s vědomím, že po dodání musí být tyto modernizovány, což bylo údajně od začátku akceptováno, protože s jejich pořízením se spěchalo, aby se vyplnila mezera ve výzbroji dánského dělostřelectva. Připomeňme, že Dánsko darovalo Ukrajině ve Francii zakoupené samohybné houfnice CAESAR na podvozku Tatra. Na frontě si tyto dělostřelecké systémy vysloužily respekt vojáků pro jejich mobilitu, přesnost a sílu palby. Samohybné houfnice CAESAR budou mimochodem sloužit i v Armádě ČR, a to celkem 62 kusů. První kusy by naše armáda měla mít v roce 2026.

Odhalení o civilním GPS vyvolává nejen otázky o efektivitě nákupů obranného vybavení dánskou vládou, ale také o celkové transparentnosti akvizičních postupů, a to nejen dánských. Z pohledu České republiky jde rovněž o pozoruhodný případ. Nejde o to, aby se tento případ stal nějakou univerzální omluvou či výmluvou z hlediska vlastních ne vždy hladce probíhajících akvizičních procesů, ve smyslu „vidíte, i v jinak dokonalém Dánsku narážejí na podobné problémy.“ Známe několik případů, kdy v případě českých akvizic docházelo a dochází k průtahům, odkladům, změnám v zadání, změnám parametrů, opoždění dodávek. To vše jsou nežádoucí jevy, kterým je vhodné předcházet.

V nedávném rozhovoru pro Český rozhlas o tom hovořil prezident Nejvyššího kontrolního úřadu Miloslav Kala, který mj. řekl: „Správně to má být tak, že ten projekt je celý dobře plánován, dobře smluvně zajištěn včetně vymáhání pokut za neplnění podmínek a potom by to mělo probíhat řádně a v časech, které jsou nasmlouvány.“ 

Dánské vyšetřování současně naznačuje, že při nákupu zmíněných systémů od společnosti Elbit Systems došlo k významným pochybením. Navíc, ačkoli bylo původně oznámeno, že nákup bude stát 3 miliardy SEK (asi 10 miliard korun), cena byla nakonec vyšší o další 1 miliardu SEK (přes 3 miliardy korun). I tento problém, týkající se finanční stránky akvizic, v České republice dobře známe, přičemž v mnoha případech má jasné a logické vysvětlení – vývoj techniky a technologií je rychlý, a než ve zdlouhavém procesu od výběru po podpis smlouvy dojde na realizaci, může být objektivně žádoucí nahradit v zájmu dosažení požadovaných schopností starší systém za novější – zpravidla dražší. Zároveň s tím souvisí i problematika inflace, která je zpravidla ve smlouvách řešena inflačními doložkami. 

Veřejné mínění a oponenti dánské vlády, stejně jako je obvyklé i u nás v ČR, důvěryhodnost dánského ministerstva obrany a velení armády při výběru nových zbraňových systémů a realizaci celého procesu zpochybňují. Výsledkem nedůsledného a snad uspěchaného přístupu tak je fakt, že vyzbrojení, resp. přezbrojení dělostřelectva armády členského státu NATO je ohroženo a může dojít k průtahům. Určitě k nim však dojde z hlediska nabytí požadovaných schopností, protože dané systémy bude potřeba „modernizovat“, resp. v případě GPS militarizovat.

Veřejná debata, která v současné době v Dánsku probíhá, se rozšířila i na celkovou obrannou strategii této země, kdy se řeší závislost na zahraničních dodavatelích a jak by v tomto případě mohl posloužit domácí obranný průmysl nebo jakým způsobem budou přísněji prověřovány vhodnosti jakéhokoli nakupovaného vybavení. To jsou témata, která by měla řešit každá země, neboť role domácího průmyslu musí být klíčová (u nás v ČR je významným dodavatelem armádních vozidel a systémů např. skupina Czechoslovak Group). Není-li však tamní průmysl schopen danou techniku samostatně vyvinout a dodat v potřebné kvalitě, nelze se bez mezinárodní spolupráce a dodávek ze zahraničí obejít. 

V oblasti dělostřelectva u nás v ČR občas zaznívají určité výhrady vůči zvolenému řešení v podobě pořízení děl CAESAR pro 13. dělostřelecký pluk, kdy jsou zmiňována česká řešení v podobě samohybných houfnic DITA či MORANA. Je však třeba si uvědomit časové souvislosti. I kdyby byly DITA nebo MORANA dnes již plně vyzrálé produkty (což např. v případě systému MORANA není), jednoduše v dané době, kdy se akvizice nových dělostřeleckých systémů pro AČR řešila, zmíněná česká řešení na trhu neexistovala, resp. byla ve fázi experimentálního demonstrátoru. Prokazovaná schopnost českého obranného průmyslu v oblasti vývoje a výroby těchto na moderním bojišti klíčových prvků, jak ukazuje válka na Ukrajině, je však příslibem do budoucna. Až se totiž CAESARy dostanou za polovinu svého životního cyklu a AČR se bude poohlížet po jejich náhradě, domácí průmysl jí nepochybně bude umět nabídnout již v praxi osvědčené systémy.

Jak můžeme vidět, nedávná zkušenost z Dánska potvrzuje, že v dnešní bezpečnostně napjaté situaci se může přehmatů dopouštět i z našeho středoevropského pohledu příkladný státní či armádní aparát. Je však třeba také dát plně za pravdu prezidentovi NKÚ, když volá po vyšší efektivitě Sekce vyzbrojování a akvizic MO, která prakticky z roku na rok začíná pracovat s násobkem prostředků na nákupy vojenské techniky.

Zdroj: Dánské ministerstvo obrany, Ministerstvo obrany ČR