Válka na Ukrajině trvá již více než dva roky a obecně se očekává, že se nejspíše potáhne ještě několik let, protože se zjevně proměnila ve vyčerpávací a opotřebovávací konflikt. To ostatně prokazuje i gigantická spotřeba dělostřelecké munice a také munice pro systémy protivzdušné obrany, které střeží ukrajinská města, základny a vojenské jednotky. Mezi specifické rysy této války náleží skutečnost, že ani jedna strana nedokázala získat převahu ve vzduchu. Ukrajinské letectvo je totiž relativně slabé, mnohem silnější ruské letectvo zas postrádá zkušenosti s velkými operacemi (které naopak pro země NATO představují rutinu) a obě země disponují hustými a výkonnými soustavami protivzdušné obrany vojsk i státu. Vzdušné síly proto sice v některých fázích sehrály jistou taktickou či operační roli, např. když ruské bitevní helikoptéry způsobily ztráty ukrajinským silám na počátku loňské protiofenzivy nebo když ruské letouny za pomoci naváděných klouzavých pum oslabily obranné pozice Ukrajinců v oblasti Avdiivky, ale jejich strategická důležitost zůstává poměrně omezená.

Ve strategické dimenzi se Rusko snaží využívat také své dálkové letectvo, jehož bombardéry odpalují střely s plochou dráhou letu proti ukrajinským městům. Na ta běžně dopadají i rakety ruských pozemních vojsk a námořnictva a rovněž původně íránské „sebevražedné“ drony řady Šahíd, jež se v Rusku i licenčně vyrábějí. V zimě 2022–2023 se tak ukrajinská protivzdušná obrana státu dostala pod enormní tlak a situace se zlepšila teprve díky faktu, že státy NATO a EU začaly poskytovat Kyjevu i moderní systémy protivzdušné obrany, např. známé komplexy MIM-104 Patriot, NASAMS nebo IRIS-T SLM. Efektivita ukrajinské protivzdušné obrany se díky nim dramaticky zvýšila a dnes se již běžně daří sestřelovat okolo 90 % útočících ruských raket a dronů, samozřejmě však za cenu spotřeby velkého počtu řízených raket, a proto kromě dělostřeleckých granátů Ukrajina trvale prosí i o protivzdušné střely. Neomezuje se však „jen“ na obranu svých měst a používá své komplexy PVO i aktivním způsobem, jak prokazuje např. sestřel radiolokačního letadla A-50U. Konflikt každopádně ilustruje trvající důležitost PVO, a to včetně schopnosti ničit rakety a bezpilotní stroje.

V ukrajinských jednotkách protivzdušné obrany vojsk slouží také mobilní systémy 2K12 Kub, které těžce zkoušené zemi věnovala Armáda České republiky. V českém arzenálu dodnes část těchto komplexů zůstává, ale rychle se přibližuje jejich vyřazení ve prospěch naprosto nových prostředků. Připomeňme, že Česko modernizovalo naváděcí radary tohoto systému do podoby SURN CZ a že se zvažovala i přestavba odpalovacích zařízení, z nichž by se mohly vypouštět nové střely západních standardů, např. italské Aspide. Tento krok se však opakovaně odkládal, a nakonec se nerealizoval, byť stojí za zmínku, že podobné projekty existovaly i v Polsku a že z nich patrně čerpá soudobý program FrankenSAM. Tak se označuje „hybridizace“ západních a sovětských protivzdušných systémů, jež představuje významnou pomoc pro Ukrajinu, neboť umožňuje nasadit sovětská odpalovací zařízení k vypouštění starších západních raket, jichž se ve skladech nacházejí obrovské zásoby. Pochopitelně však jde pouze o dočasnou improvizaci, nikoli o dlouhodobé řešení vhodné pro země NATO.

Již před ruskou invazí na Ukrajinu se tedy Armáda ČR rozhodla, že komplexy Kub výhledově vyřadí a zavede zcela nový systém protivzdušné obrany krátkého až středního dosahu. Experti vyhodnocovali několik možných řešení, aby v létě 2020 dospěli k jasnému závěru, že nejlepší parametry nabízí raketový komplet SPYDER od izraelské společnosti Rafael. Česká republika posléze zahájila jednání o této zakázce s vládou Státu Izrael a dne 5. října 2021 byla uzavřena smlouva, podle které Česká republika dostane systémy SPYDER se střelami krátkého a středního dosahu, pro něž se u nás používá i označení SPYDER CZ. Současně byla podepsána rovněž další dohoda o zajištění servisní podpory. Česko si objednalo celkem čtyři baterie, z nichž první má dorazit již v příštím roce. Dodávky mají být dokončeny v roce 2026. Každá z baterií obsahuje osm vozidel, a to dvě velitelská, jeden radiolokátor EL/M-2084, jedno odpalovací zařízení pro střely krátkého dosahu Python-5, tři odpalovací zařízení pro rakety středního doletu I-Derby a konečně jedno vozidlo k přepravě a nabíjení raket.

Všechny tyto prvky budou samozřejmě využívat podvozky Tatra Force, což podtrhuje širokou účast českého obranného průmyslu na realizaci této zakázky, jež se kromě podvozků týká také např. produkce radiolokátorů či kontejnerů pro rakety. V rámci zakázky se kupuje celkem 112 raket různých verzí, ovšem smlouva obsahuje i rámec pro perspektivní nákupy dalších, jelikož se pochopitelně počítá s jejich spotřebou. Tím ale akvizice ještě neskončily, jelikož na podzim 2023 byla podepsána další smlouva, a sice o pořízení 48 řízených střel s prodlouženým doletem I-Derby ER, jež by do výzbroje měly přibýt v roce 2027. Mají zajistit další rozšíření schopností komplexu SPYDER, který tak bude schopen ničit vzdušné cíle ve vzdálenosti až 80 km a ve výšce až 20 000 m. Stejně jako u základní podoby kompletu se logicky opět počítá také se zapojením českého obranného průmyslu. V současné době probíhá výcvik českých vojáků z 25. protiletadlového raketového pluku, jenž se stane hlavním uživatelem systémů SPYDER. Armáda oficiálně předpokládá, že bude tyto prostředky užívat nejméně 20 let, pravděpodobnější je ovšem provoz mnohem delší, což mají zajistit opakované modernizace systému.

Raketový komplet SPYDER totiž představuje i jednu z ukázek izraelské konstrukční filozofie, která obvykle preferuje trvalou evoluci zbraní na základě provozních a operačních zkušeností, resp. aplikaci konkrétních praktických poznatků. To zákonitě souvisí s faktem, že si SPYDER našel celou řadu zákazníků, z nichž mezi nejvýznamnější patří Indie, Vietnam, Singapur nebo Filipíny. Na tomto místě lze uvést i zajímavý fakt, který ilustruje dlouhodobé vazby českého a izraelského průmyslu, neboť Indie a Filipíny zavedly systémy SPYDER na podvozcích Tatra. Každopádně ale všichni zákazníci neustále dodávají společnosti Rafael informace o provozu a výsledcích komplexů SPYDER, což výrobci umožňuje jeho průběžné vylepšování. Mezi jeho výsledky se řadí také modifikace, která byla avizována v lednu 2023 a znamená další rozšíření jeho schopností, tentokrát o možnost ničit taktické balistické rakety. Do kompletu SPYDER je za tímto účelem integrován další radiolokátor a nová raketa I-Derby LR, která využívá přesnější navádění a ničí blížící se rakety kontaktním zásahem.

Nelze pochybovat, že tato modifikace systému SPYDER reprezentuje odpověď na skutečnost, že ve světě výrazně přibývá typů a uživatelů balistických střel krátkého a středního doletu a že existuje i stále více případů jejich nasazení. Kromě probíhající války na Ukrajině, kde Rusové používají rakety Iskander-M a nově též severokorejské střely KN-23, je možno uvést i válku o Náhorní Karabach na podzim 2020 nebo situaci v Jemenu, kde tamní šíitští povstalci odpalují rakety íránské konstrukce proti různým pozemním či námořním cílům. Ostatně právě konflikt v Jemenu do velké míry přispěl k navázání diplomatických vztahů mezi Izraelem a některými arabskými zeměmi, které dlouhodobě projevovaly zájem o izraelské prostředky protiraketové obrany. Spojené arabské emiráty poté skutečně zakoupily izraelský systém řady Barak a podle neoficiálních zdrojů se vedla či dosud vedou i jednání o proslulém komplexu Iron Dome. Ten slouží především k obraně proti dělostřeleckým granátům, raketám a minám (C-RAM), avšak po modernizaci dokáže zajistit ochranu i proti malým dronům, což ostatně reprezentuje i další příklad evoluce na bázi praktických zkušeností.

Systém Iron Dome používá již zmíněný radiolokátor EL/M-2084, resp. stejný typ jako systém SPYDER. Shodný typ si Armáda České republiky zvolila pro roli přehledového radiolokátoru kategorie MADR, což samozřejmě dramaticky usnadňuje integraci systémů, resp. vybudování jediné soustavy protivzdušné obrany. Také proto se příležitostně spekuluje o tom, že by Česká republika mohla a měla uvažovat i o dalším rozšiřování této soustavy, resp. o pořízení dalších prostředků protiletadlové či protiraketové obrany. Mezi kandidáty samozřejmě náleží proslulý Iron Dome coby prostředek C-RAM a nástroj pro ničení malých dronů, ale hovoří se rovněž o pořízení systémů vyšší vrstvy, které by zajišťovaly ničení letounů a raket na větší vzdálenosti. V tomto kontextu se uvádí již zmíněný systém Barak a také komplex David’s Sling, který byl vyvinut vlastně jako alternativa k americkému systému Patriot a dokáže (podobně jako Barak) ničit i balistické rakety středního doletu. Integraci by zajisté usnadnila skutečnost, že také oba tyto systémy využívají radiolokátory EL/M-2084.

Význam tohoto faktu rozhodně nelze podceňovat, protože zkušenosti z Ukrajiny prokazují, že integrace různých protivzdušných zbraní do jediné soustavy představuje nezbytnost, pokud se usiluje o dosažení skutečně vysoké efektivity. Indicie napovídají, že ukrajinská PVO vděčí za svou účinnost i faktu, že Američané dodali Kyjevu systém IBCS, jenž právě takovou integraci různých prostředků usnadňuje. Za volbou komplexu SPYDER pro českou armádu tedy zajisté stál právě také fakt, že využívá radar stejného typu, který si již Armáda ČR vybrala pro funkci MADR. Použití stejného radaru v dalších izraelských systémech pak logicky vede k úvaze, že by Česko mělo budovat svou soustavu protivzdušné obrany na izraelských technologiích, a to tím spíše, že obě země pojí výjimečné vztahy a že jejich obranné průmysly těsně spolupracují. V médiích občas zaznívá kritika, že Česko v současnosti postrádá obranu proti hypotetickému ruskému raketovému úderu. To je zajisté pravda, ale právě proto by nákup systémů SPYDER měl představovat pouze první krok, na který by měly navazovat další akvizice s cílem vytvořit nad Českou republikou skutečně účinný ochranný štít.

Zdroj: Defence Industry Europe, Ministerstvo obrany ČR