Proč přílišné vyzdvihování ukrajinských úspěchů vede ve svém důsledku k nižší vojenské podpoře Ukrajiny? Proč se na válku na Ukrajině neumíme dívat realisticky a neumíme dávat zprávy z ukrajinského bojiště do patřičných souvislostí? Přinášíme kritický hlas bývalého náčelníka Generálního štábu AČR generála Jiřího Šedivého, který chystá unikátní vzdělávací projekt nejen pro novináře a analytiky, kteří chtějí do hloubky poznat historické, bezpečnostní a politické souvislosti konfliktu na Ukrajině.

Dlouhodobě patříte k těm, kteří mírní optimismus nad vývojem ruské agrese na Ukrajině, a tvrdíte, že schopnosti a úspěchy ukrajinské armády jsou na Západě lakovány na růžovo, což ve výsledku vede k nižší a pomalejší podpoře Ukrajiny.

Podle mého názoru velmi často bereme v úvahu jen to, co říká ukrajinské politické a vojenské vedení země, případně to, co říkají někteří britští nebo američtí analytici. Hojně se také odvoláváme na zprávy washingtonského Institutu pro studium války. A jen málo se analyzují reálné výsledky včetně toho, co prezentuje samo Rusko. To samozřejmě nemá znamenat, že ruské zprávy máme preferovat nebo jim přikládat větší váhu. 

A co chybí nejvíce, je pak samotné srovnávání publikovaných výstupů s realitou na bojišti. Ve zprávách vždy slyšíme, když Ukrajinci postoupí o několik kilometrů, případně když zničí nějaký ruský tank, obrněný transportér či systém protivzdušné obrany. Ale ani když sami Ukrajinci připustí vlastní neúspěch, tak jako v poslední době, že čelí ruské ofenzívě v Charkovské oblasti, nedáváme tyto zprávy do patřičných souvislostí.

Foto: Podle gen. Šedivého nejvíce chybí samotné srovnávání publikovaných výstupů s realitou na bojišti. (ilustrační foto) | Shutterstock

Jak hodnotíte současnou ukrajinskou protiofenzívu? Očekávání byla velká, ale pár set kilometrů čtverečních znovudobytého území moc optimistické není…

Kdyby bylo vše optimální tak, jak se prezentuje, tak by už ofenzíva dávno splnila svůj cíl. Ale k ničemu takovému zatím nedošlo, ukrajinský postup je velmi pomalý. A pokud bude pokračovat tímto tempem, tak ty mnohými prezentované bombastické představy a vyjádření, nejen od představitelů Ukrajiny, ale i mnohých západních politiků, bývalých i současných generálů, se prostě ani náhodou nenaplní.

A i když se zdá, že Ukrajinci mají někde navrch, tak to zatím vypadá, že se fronta zastaví. Alespoň takové jsou informace z bojiště, protože se stále nebojuje ani na hlavní linii ruské obrany. Bohužel se zdá, že vše směřuje k zamrznutí konfliktu, který pak bude velmi obtížné vyřešit.

A z těchto důvodů se snažím apelovat na to, abychom si uvědomili skutečnou realitu, která se pak promítne do politických debat představitelů EU a NATO. O tom, že se nebere všechno tak, jak to v reálu je, svědčí například mnohaměsíční debata, jestli vůbec dodávat Ukrajincům moderní zbraně, tedy především tanky.  Připomeňme si, jak dlouho se diskutovalo, zda Ukrajinci získají rakety a prostředky dalekého dosahu. Nyní se jedná o nadzvukových letadlech. A přitom všichni víme, že Ukrajina má v oblasti ochrany vzdušného prostoru a možnostech leteckých útoků obrovský problém. Ale my stále debatujeme, zda jim je poskytnout! Rozhodnutí v minulosti vždy přicházela pozdě a i nyní v případě stíhacích letounů, které – pokud přijdou – přijde pozdě!

Západní podpora Ukrajiny je sice dlouhodobá, ale z laického pohledu to působí, že jen do té míry, aby se Putin úplně nenaštval, respektive po menších krůčcích, aby to pro Rusy nebyl takový šok.

Samozřejmě, určitý aspekt nepřehnat podporu Ukrajiny, abychom na straně Ruska nevytvořili podmínky k tomu, že sáhnou k nejkrajnějším prostředkům, hraje roli. Ale urgence potřeb Ukrajiny je na Západě zcela evidentně potlačována. A mají na tom podíl i někteří nejvyšší představitelé Ukrajiny, kteří často neříkají úplnou pravdu i o vlastních vojenských úspěších. 

Pochopitelně nevím, co běží po zakrytých kanálech na úrovni zpravodajských služeb, a co se vyjednává na nejvyšších politických úrovních. Ale když potom slyším, co říká německý kancléř Scholz, co říká prezident Francie Macron či nedávno bulharský a chorvatský prezident, tak vidíte, že tam není přímá souvislost. 

Politici nejsou jednotní, váhají a jednání nakonec vyústí v to, že urgentní rozhodnutí se odkládají a nakonec se učiní pozdě.

Chápu, že ukrajinští politici musí být optimističtí ve svých vyjádřeních, musí podporovat svou společnost a vojáky, ale my bychom se na to, co se na Ukrajině děje, měli dívat maximálně realisticky. V této souvislosti připomínám nedávné hodnocení situace od prezidenta Pavla, který se ještě pořád cítí být vojákem, že pokud ukrajinská ofenziva nebude úspěšná, dostaneme se do patové situace. 

Foto: Arm. gen. Ing. Jiří Šedivý | Jiří Šedivý

I proto jste připravil expertní kurz Ukrajina: Historické, bezpečnostní a politické souvislosti konfliktu na Ukrajině na vysoké škole CEVRO Institut? Co bude jeho náplní?

Dvouměsíční kurz k Ukrajině by měl v maximální možné míře přinést zájemcům objektivní informace, které budou očištěny od ideologických a politických nánosů. Vedle obšírného vhledu do historie se budeme bavit i o současné době, probíhajícím konfliktu, ale třeba také o tom, jak vypadají politické vztahy uvnitř Ukrajiny, o čemž se vlastně vůbec nemluví. 

Nás vojáky vždy zajímá to, co se skutečně odehrává na bojišti a jaké jsou tam patrné tendence. Dobře víme, že Rusové se v tomto konfliktu dokázali v mnohém poučit. Sovětský vliv na vojenskou kulturu, nezájem o lidský život, zupáctví, které k Rusům odjakživa patří, u nich hned tak nezmizí. Ale z technologického hlediska Rusové udělali značný pokrok. A my o tom mluvíme až v okamžiku, kdy to sami Ukrajinci s jistou nevolí přiznají. Ale naši analytici přece také vidí jak se válka odehrává!

A pro koho je intenzivní kurz určený? Pro novináře, analytiky či bezpečáky?

Kurz je otevřen pro každého, kdo o takové informace bude mít zájem. A není důležité, zda to bude politik nebo novinář. Samozřejmě, primární zaměření je na profesionály a odbornou veřejnost, ale určitě se může přihlásit i laik, který by se rád o rusko-ukrajinské válce dozvěděl více od přednášejících, kteří mají k tématu co říci. Za všechny jmenuji třeba národního bezpečnostního poradce Tomáše Pojara, historika Davida Svobodu či Jana Paďourka, vrchního ředitele bezpečnosti na MV ČR. Začínáme koncem října.

Zdroj: CEVRO ARENA