Plk. Mgr. Helena Sováková po ukončení studia na všeobecném gymnáziu ve Vimperku absolvovala studium fyzioterapie v Brně, následně pak Filozofickou fakultu obor psychologie na Univerzitě Palackého v Olomouci. V roce 2002 dva vstoupila do armády a jejím prvním působištěm byla 2. mechanizovaná brigáda Písek, kde se věnovala personalistice. Po zrušení brigády vedla její cesta  k 26. brigádě velení, řízení a průzkumu do Brandýsa nad Labem – Staré Boleslavi, kde působila jako psycholožka až do roku 2010. Následně pokračovala jako vrchní psycholožka AČR až do roku 2013, kdy centralizovala psychologickou službu v samostatný odbor operační psychologie. Působila na pozici zástupce náčelníka odboru, a od roku 2018 je v čele psychologické služby AČR. Účastnila se zahraničních operací v Iráku a Afghánistánu. Jejími pilíři opory je její profese a tým vojenských psychologů, široká rodina a relaxuje hlavně u jachtingu a skialpinismu. Paní plukovnice, která je v současné době náčelnicí OOpP (Odbor operační psychologie Agentury vojenského zdravotnictví), jsme se zeptali na pár otázek.

Foto: Plk. Mgr. Helena Sováková (uprostřed) | army.cz

1) Paní plukovnice, co si máme představit pod pojmem poskytování psychosociální péče?

Pokud se mě ptáte na obecné vysvětlení pojmu psychosociální péče je to jednoduše řečeno péče vedoucí k duševní a sociální pohodě člověka, pacienta, klienta, zaměstnance a je součástí podpory zdraví v jeho biopsychosociálním kontextu.

My bereme jako samozřejmost péči o své fyzické zdraví, pokud máme obtíž, navštívíme lékaře a řešíme případnou nemoc. Avšak to je pouze jeden ze segmentů našeho komplexního zdraví. Často podceňujeme důležitost psychických a sociálních vlivů, které jsou významně zdraví ovlivňující. Četné výzkumy prokázaly multifaktoriální vliv na vznik onemocnění, tedy zejména vliv stresu a sociálního prostředí (pracovního, rodinného). 

Psychologická podpora je důležitou součástí přípravy všude tam, kde je kladen důraz na výkon a zvýšené nároky na zvládání stresových situací. Vojenská profese je řazena mezi povolání se zvýšenou psychickou zátěží. Jako vojáci se často setkáváme s profesními situacemi psychicky nadlimitně zátěžového charakteru, proto je psychosociální podpora nedílnou součástí práce psychologické služby. Naším úkolem je hlavně primární a sekundární prevence, tedy psychologické vzdělávání a výcvik, který je zaměřen na psychickou připravenost a odolnost vojáka, podporu jeho výkonnosti, bojeschopnost a spolehlivost v boji i životě.  

Foto: Psychologická podpora je důležitou součástí přípravy všude tam, kde je kladen důraz na výkon a zvýšené nároky na zvládání stresových situací. | army.cz

2) V jaké míře vojáci, či občanští zaměstnanci pomoc Psychologické služby AČR využívají?

Psychologická služba pracuje v mnohem širším rámci než pouze pro vojáky a občanské zaměstnance. Naše služby jsou určeny  i pro jejich rodinné příslušníky a blízké, státní zaměstnance, pro válečné veterány (i mimo činnou službu) a jejich rodiny, pro koordinátory válečných veteránů. Zároveň není naše práce postavena pouze na poptávce. Psychologická příprava je nedílnou součástí v procesu vzdělávání a výcviku příslušníků resortu po celou dobu jejich vojenské kariéry. Ale nabízíme například i psychologickou přípravu pro rodiny a blízké vojáků, kteří vyjíždějí do zahraničních operací, protože i rodina se na specifika odloučení musí připravit. 

Pokud se ptáte, jak často jsou poptávány naše poradenské a konzultační služby, řekla bych, že v míře obvyklé. Otázkou je, co si kdo pod slovem míra představí. To, co zvládnou trénovaní jedinci v určitém homogenním prostředí, jakými například vojáci AČR bezpochyby jsou, nemusí zvládnout příslušníci jiného prostředí. Faktory ovlivňující úroveň rezilience jsou rozdílné. Co jinde může stačit, v náročnějším prostředí stačit nemusí. To, na co jsou lidé v náročném prostředí trénovaní, lidé netrénovaní nezvládat nemusí. Avšak byť trénovaní přesto jsme lidé, kteří mají emoce, nálady, prožívání a také své problémy a starosti, které potřebujeme sdílet a hledat cesty ke znovu navrácení komplexní pohody. Čeho si cením je, že vojáci naše služby berou jako běžnou součást duševní hygieny, kdy sdílet své problémy neznamená slabost, ale naopak zodpovědný přístup nejen ke svému komplexnímu zdraví a i k pracovnímu a rodinnému prostředí, které svým rozpoložením můžeme značně ovlivňovat. 

3) Co je nejčastějším problémem, který řešíte? Jde o stres ze služby, partnerské vztahy…?

Naší hlavní náplní práce není řešení problémů, ale jak jsem již zmiňovala, ale výcvik a vzdělávání s cílem formovat, zvyšovat a udržet psychickou odolnost. Zaměřujeme se na rozvoj schopností přizpůsobovat se novým nenadálým situacím a podmínkám, odolávat tlaku, zvládat nepředvídatelné zátěžové situace a volit optimální strategie chování k jejich zvládání. Pracujeme také s týmy, kde se zaměřujeme na týmovou a bojovou stmelenost jednotky.

A pokud řešíme problémy, pak nevybočujeme mimo statistiky běžné populace. Ani nám se nevyhýbají rodinné problémy, pracovní zátěž, narušené partnerské vztahy, starosti s dětmi. Co je v naší práci specifické a nejnáročnější jsou vždy situace ztráty života našich kolegů, náhle a neočekávaně. Zde je místo pro „psychosociální péči“ pro rodiny, pracovní tým, ale i velitele. Dovolím si hovořit i za kolegy, že pro každého psychologa jsou to nejnáročnější chvíle v jeho profesi. 

Foto: Naší hlavní náplní práce není řešení problémů, ale jak jsem již zmiňovala, ale výcvik a vzdělávání s cílem formovat, zvyšovat a udržet psychickou odolnost. | army.cz

4) Do jaké míry je psycholog schopen pomoci sám a kdy je třeba již vyhledat odbornou ústavní pomoc?

Psychologická podpora je postavena na vzájemné interakci mezi psychologem a klientem, za dodržení pravidel mlčenlivosti a bezpečného prostředí. Klient sám si určuje druh a rozsah pomoci, kterou vyhledá, protože on jediný je expertem na své zdraví (fyzické i duševní). Každý pomáhající odborník může pouze doporučovat. Samozřejmě výjimkou jsou situace, kdy je člověk nebezpečný sám sobě nebo okolí.

Dnes je však již více a více psychologická podpora, psychohygiena, péče o své psychické zdraví běžnou a normální součástí života. Stejně jako pečujeme o své tělesné zdraví, je zcela normální pečovat o své mentální zdraví. Mám na mysli jak prevenci, tak i třeba dekompenzaci po prožité zátěži. Tím chci říci, že psychologickou podporu využívají zcela zdraví lidé. Pomáhá jim zvládat životní i pracovní situace.

5) Provozujete také linku psychologické pomoci. Myslíte si, že absence přímého kontaktu je pro mnohé snazší např. vzhledem k jejich ostychu? Je linka psychologické pomoci plnohodnotnou pomocí nebo jde spíše jen o podpůrný prostředek?

Linky psychologické pomoci vznikly proto, že my v armádě se specializujeme a připravujeme i na situace, které mohou nastat, tedy i na krizové a nenadálé situace. Od začátku kdy vypukla pandemie COVID-19 nám bylo jasné, na základě znalostí z podobných případů ze světa, že bude docházet ke zvyšování stresové zátěže i u specialistů – myslím tím, lékaře, záchranáře, hasiče, ozbrojené složky, ale hlavně u běžné populace. Bylo evidentní, že adekvátní psychologická podpora bude nutná.  Proto jsme co nejrychleji zareagovali a vytvořili linky psychologické pomoci určené veřejnosti, která byla logicky velmi ohroženou skupinou. Zároveň byla vytvořena i neveřejná linka pomoci pro potřeby našeho resortu. Myšlenka vytvoření linky již existovala, pandemie jen urychlila její realizaci jako dalšího užitečného nástroje psychosociální podpory, který resort obrany nabízí. 

Foto: Linky psychologické pomoci vznikly proto, že my v armádě se specializujeme a připravujeme i na situace, které mohou nastat, tedy i na krizové a nenadálé situace.| army.cz

Telefonická linka je hlavně o aktuální, okamžité dostupnosti pomoci. Souhlasím s Vámi, že pro někoho může být telefonický kontakt jednodušší, protože se ostýchá hovořit o svých obtížích osobně, někdo potřebuje svůj problém sdílet okamžitě, další zase nemá časový prostor k osobnímu setkání. O plnohodnotnosti pomoci, ale opět rozhoduje volající. Pokud je pro něj rozhovor užitečný, pomůže mu vyřešit aktuální stav pak je to dostačující podpora. Telefonické linky pomoci neslouží jako dlouhodobý terapeutický proces, kde je osobní interakce klient – terapeut důležitá. 

6) Psychologové pracují také s vojáky působících na zahraničních misích, stejně jako kaplani. Kde si myslíte, že se vaše profese protínají?

Nehovořila bych o protínání, ale o souběhu našich služeb, pracujeme společně a směřujeme ke společnému cíli. Jak jsem již uvedla, člověk je komplexní jedinec. Hovoříme o bio-psycho-socio-spirituálním komplexu. Musíme tedy chápat i péči o zdraví člověka také jako komplexní. Psychologové i kaplani jsou nedílnou součástí této péče a jejich podpora je důležitá na zahraniční operaci i doma v České republice.

7) Je podle Vás pro vojáka na zahraniční misi snazší navštívit kaplana, či psychologa? Jsou oba subjekty vázáni mlčenlivostí?

Pro mě je jednoduché obojí. Řídím se vlastními potřebami a je pro mě důležité být v bio-psycho-socio-spirituální rovnováze. Jedinečnost každého jedince spočívá v tom, že každá jeho složka může hrát zcela individuální roli a mít zcela individuální význam v daném komplexu každého jedince či v právě prožívané situaci. Proto se může konkrétní voják obrátit na psychologa nebo na kaplana podle toho, jakou podporu vnitřně potřebuje. Mlčenlivost je automatickou součástí všech pomáhajících profesí.

Foto: Psychologové i kaplani jsou nedílnou součástí péče o vojáky a jejich podpora je důležitá na zahraniční operaci i doma v České republice. | army.cz

8) Jsou nějaké indicie, jak psycholog (nejen) na zahraniční misi rozezná u vojáka psychickou únavu, či poruchu? Jak poté postupuje?

Otázka je na dva rozdílné pojmy. Psychická (duševní) porucha je v širším pojetí druh onemocnění, který znesnadňuje fungování člověka ve společnosti. Uchazeči o vstup do armády prochází náročným procesem výběru, jehož součástí je i rozsáhlé psychologické vyšetření, které je jedním z limitujících částí výběru, součástí je i detekce onemocnění. 

Psychickou únavu lze popsat jako pocit vyčerpání, ospalost, ztrátu koncentrace, zhoršení paměti atd. Lze ji tedy relativně snadněji odhalit a také jí lze velmi dobře předcházet. Opět jsem smyčkou u užitečnosti psychologické přípravy v kariéře vojáka. Vojáci se učí teoreticky a pak i v praktickém výcviku rozeznávat své limity, znát dobře sám sebe, tím myslím fungování těla i mysli. Už vojevůdce Sun Tzu 500 let př. n. l. považoval za nejlepšího válečníka toho, kdo zná dokonale sám sebe. Součástí vojenského výcviku je znát dokonale sám sebe a umět rozeznat své limity a to nejen u sebe, ale znát i své kolegy, jejich reakce a chování a umět dát druhému otevřenou zpětnou vazbu. To vše je součástí prevence. Mimo jiné na psychickou únavu je často lékem fyzická práce či fyzická aktivita a to je náš denní chléb v misích.

9) O čem všem může psycholog po vyslechnutí vojáka ze své pozice rozhodovat? Přeci jen se bavíme o prostředí, kde jsou přítomny zbraně.

Nejde o nějaký rozhodovací proces. Psycholog nerozhoduje o osudu člověka. Psycholog poskytuje podporu. To zda je voják způsobilý k výkonu služby, závisí na jiných posuzovacích procesech nastavených AČR. Naše role je poskytovat podporu pro zachování psychosociální komponenty zdraví vojáka. Zdravý jedinec je schopen vykonávat činnosti bez omezení a na úrovni svých schopností. Služba v AČR vyžaduje, aby její příslušníci vykonávali činnosti opakovaně na limitách možností každého jedince. To znamená, že příslušník AČR je dobře připraven a vycvičen a je schopen podat maximální požadovaný výkon.

10) Jak vypadá péče, které se dostává vojákům po návratu z mise?

Péče po návratu z mise je pouze jednou z částí přípravy na nasazení, která je víceúrovňová. To znamená, probíhá psychologická příprava na nasazení v teoretické i praktické rovině, pak je to samotná psychologická podpora v průběhu nasazení a po návratu etapové rozhovory s psychologem, jejichž obsahem je vplouvání do profesního i osobního života a zhodnocení období nasazení. Psychologové jsou k dispozici nejen vojákům, ale i jejich rodinám a blízkým. Zde vidím i možné využití současné linky pomoci pro vojáky a jejich sociální okolí. 

11) Předpokládám, že jedna z nejhorších situací je řešení úmrtí vojáků, ať již v misi nebo doma. Lze všeobecně říci, co nejvíce pomáhá vojákům se vyrovnat se smrtí spolubojovníka a opět normálně fungovat? 

Smrt je přirozenou součástí života a umírání a rození je každodenní součástí lidské existence. Pokud zemře voják při výkonu služby, je to vždy závažná stresová osobní situace nejen pro rodinné příslušníky zemřelého, ale i pro jeho kolegy, velitele a další. Cítíme ztrátu. Jsme lidé a emoce nás provázejí pravděpodobně od počátku existence lidské rasy, stejně tak jako schopnost umět se ztrátou vyrovnat. Naší rolí je poskytovat v takových chvílích podporu všem, kteří to potřebují. Je to i jeden z momentů kdy úzce spolupracujeme s duchovní službou. 

Neexistuje jediný univerzální recept na to, jak se s takovou událostí vyrovnat. Každý člověk si tímto procesem prochází zcela individuálně. Úkolem dobrého vojenského psychologa je být schopen poskytovat adekvátní podporu každému. Asi si dovedete představit, že musí být schopen sám řešit stovky různých strategií, způsobů jak vybranou techniku efektivně použít u každého s kým pracuje. Je to náročné povolání, které je pro nás vojenské psychology posláním. 

12) Potřebuje po nějaké vypjaté situaci někdy odbornou pomoc i sám psycholog? Jak psycholog řeší vlastní psychickou pohodu? Přece jen je jakousi pomyslnou houbou, která permanentně vstřebává potíže a bolesti ostatních.

I psycholog je člověk :). Každý člověk může cítit potřebu podpory v určitém úseku svého života. Pro ty, kdo aktivně přistupují ke svému zdraví, je psychohygiena stejnou přirozenou součástí života jako například péče o tělo nebo zubní hygiena. V posledních dekádách dochází k destigmatizaci psychologické podpory. Tím chci říci, že spolupráce s psychologem je dnes chápána jako práce s osobním fitness trenérem. Ten pečuje o tělesné zdraví jedince, my máme na starosti tu psychickou část.

Naším benefitem je možnost využití supervize, kdy supervizor je průvodcem, který nám pomáhá vnímat a reflektovat naši práci, vztahy a je i prevencí proti syndromu vyhoření. Zároveň pro nás platí základní poučka spokojeného bytí. 

A protože, jak se říká u nás v armádě, z každého zaměstnání je potřebné si něco odnést, ráda se se čtenáři podělím.

Základem prevence dobrého zdraví, že životní trojnožka a poznání sebe sama. Náš život by měl stát na třech pevných pilířích – práce, vztahy a volný čas. Všechny tři by měly mít v našem životě rovnoměrné rozprostření. Pokud se opíráme o tři pilíře, jsme stabilní a nic nás hned tak neporazí. Pokud stojíme pouze na dvou lze nás jednodušeji vyvézt z rovnováhy. A zkuste se postavit na jednu nohu, tedy se opírat pouze o jeden pilíř, jak dlouho tak vydržíte stát?

Foto: Náš život by měl stát na třech pevných pilířích – práce, vztahy a volný čas | army.cz

Děkuji za rozhovor a přeji všem čtenářům i Vám pane redaktore pevnou a vyváženou životní trojnožku.