Pravděpodobně světovým unikátem je vedení kurzů základní přípravy stříbrným sborem, tedy bez důstojníků. Tuto informaci nedávno přinesl vojenský měsíčník A report. Jde o zcela opačnou cestu, než má prakticky jakákoliv armáda světa. Jestli je tato cesta správná či nikoliv zřejmě ukáže až čas.

Foto: Pravděpodobně světovým unikátem je vedení kurzů základní přípravy stříbrným sborem, tedy bez důstojníků. (ilustrační foto) | army.cz

Na počátku všeho bylo oslovení nadpraporčíka Pavla Konvalinky ze strany vrchního praporčíka. Vznikla po dlouhé úvaze možná tak trochu kacířská myšlenka předat kompletní vedení kurzů základní přípravy stříbrnému sboru. To nemá v  armádách členských států NATO obdoby a  pravděpodobně ani jinde ve světě. „Ve Vševojsku 1-1 máme větu, že je vrchní praporčík zodpovědný za základní dovednosti a vědomosti. Silně to koresponduje s tím, že jsme jako stříbrní převzali kompletní základní přípravu od důstojníků. Když jsme poprvé seděli s generálem Hasalou, byl diplomaticky řečeno lehce rozhořčen. Myslím, že nám nevěřil. Já se mu nedivil. Ale z mojí strany tady vnímám zásadní chybu a tou bylo moje nedostatečné vykomunikování té situace dopředu. Nicméně se stalo a my se s tím museli poprat. Pereme se s tím doteď, ale já vidím, že jdeme správným směrem,“ vysvětlil celou genezi vrchní praporčík AČR Peter Smik.

Náčelník úseku základní přípravy nadpraporčík Pavel Konvalinka si v  novém systému pochvaluje rychlost a  efektivitu komunikace. „Velení hledá způsoby, jak věc udělat, a ne výmluvy, že to nejde. Máme zde skvělý tým. Navíc s ohledem na koronavirus odvádí příslušníci úseku základní přípravy maximum. I přes nelehké období dokazují, že se dokážou adaptovat a doslovně v těchto měsících v práci i spí, aby se podařilo naplnit všechna očekávání, ale i dostát závazkům, mnohdy i na úkor osobního života a rodiny. Za to jsem jim neskutečně vděčný, patří jim za to můj obrovský respekt a dík,“ uvedl nadpraporčík Konvalinka.

Jestli je tato cesta správná či nikoliv zřejmě ukáže až čas. Na jednu stranu lze ocenit snahu se opravdu nad konceptem hluboce zamyslet, pracovat efektivně a vnímat potřeby armádních nováčků, kterým zřejmě nejlépe porozumí právě příslušníci „stříbrného sboru,“ resp. praporčíci, na druhou stranu jde o zcela opačnou cestu, než má prakticky jakákoliv armáda světa.