Z Odboru průmyslové spolupráce se stala Sekce průmyslové spolupráce. Do funkce náměstka byl na základě výběrového řízení jmenován dosavadní ředitel Odboru průmyslové spolupráce PhDr. Tomáš Kopečný. Má takový krok nějaký smysl?

„Hlavními prioritami nově zřízené sekce bude rozvoj domácího obranného průmyslu kvůli zvýšení vlastní obranyschopnosti v případě krize, podpora exportu a českých zájmů na zahraničních trzích a rovněž prohlubování partnerství prostřednictvím spolupráce obranných průmyslů. Právě budování partnerství v oblasti obrany a obranného průmyslu představuje prostor pro utvrzování pozice České republiky jako spolehlivého partnera a otevírá dveře v dalších ekonomických odvětvích a zahraničně-politických sférách pro dlouhodobé prosazování národních zájmů. Zřízení sekce je reflexí toho, že náš obranný průmysl představuje významnou součást obranyschopnosti České republiky a důležitý nástroj české zahraniční politiky.“ Toto se dočteme na oficiálních stránkách Ministerstva obrany. Bylo tomu však dříve jinak?

Foto: Hlavními prioritami nově zřízené sekce bude rozvoj domácího obranného průmyslu kvůli zvýšení vlastní obranyschopnosti v případě krize, podpora exportu a českých zájmů na zahraničních trzích a rovněž prohlubování partnerství prostřednictvím spolupráce obranných průmyslů | army.cz

Připomeňme si strukturu resortu obrany, respektive Odbory, které mají dosah a vliv na domácí obranný průmysl, nákupy, zapojení státních podniků atp.: Sekce vyzbrojování a akvizic MO pod vedením náměstka Filipa Říhy, dále Sekce správy a řízení organizací MO, pod vedením Kateřiny Blažkové. Té je občas značně vyčítán její věk (28 let) i zastávaná pozice. Blažkovou si přivedl ministr obrany Lubomír Metnar z vnitra, kde působila ihned po absolvování policejní akademie na administrativních pozicích. Dále je zde Sekce obranné politiky MO pod vedením Radomíra Jahody. 

Foto: Mgr. Kateřina Blažková | army.cz

Poměrně rozsáhlá administrativa resortu obrany samozřejmě musí podporovat domácí obranný průmysl, podílet se na jeho rozvoji a budovat nové vazby. Výše avizovaná změna a její oficiální objasnění však skutečně působí jako nošení dříví do lesa. Nemyslím si, že je v současné době domácí průmysl využíván dostatečně. K tomu, aby tomu tak bylo, by byla potřeba řada změn. Kupříkladu úprava podmínek výběrových řízení, které obvykle domácí průmysl nezvýhodňuje, jelikož určujícím faktorem je často nejnižší nabídnutá cena. Pak se v praxi stává to, že vojáci sice dostanou parametrově vyhovující výstroj, doplňky, případně techniku, nicméně dlouhodobý užitek, výdrž, kompatibilita a hlavně logika je mnohdy zcela jinde.