Donald Trump Severoatlantickou alianci vnímá jako "hospodářský projekt." Spojené státy zajistí geopolitický deštník, avšak na oplátku požadují hospodářskou výlučnost. Francouzský prezident Emmanuel Macron to uvedl v rozhovoru pro časopis The Economist. Jde o závažná slova, která mohou mít dopad na celou Severoatlantickou alianci a v kontextu nákupu nových vrtulníků i na Českou republiku. Jde totiž jen těžko odhadovat, jak se prezident Trump zachová. Jeho chování je poslední dobou značně nečitelné.

Foto: Prezidentova manželka Brigitte Macronová s Macronem a Donaldem Trumpem ve Washingtonu | Wikimedia Commons

Dle Macrona byla pomyslnou poslední kapkou změna postojů prezidenta Trumpa v otázkách Sýrie, kdy ponechal napospas své spojence. Zároveň je zde výrazná role Turecka, které se stalo agresorem a rétorika tamního prezidenta Erdogana je více než agresivní vůči Evropě. Můžeme zmínit výhrůžky vpuštěním 3.5 milionu uprchlíků do Evropy, ale i závažnější slova. To by fakticky znamenalo bezpečnostní hrozbu a Evropu by to mohlo přiblížit dobám brutálních, teroristických útoků, které důvěrně zná Francie, Belgie i další země.

Foto: Zároveň je zde výrazná role Turecka, které se stalo agresorem a rétorika tamního prezidenta Erdogana je více než agresivní vůči Evropě. | Shutterstock

"Spojené státy svá strategická rozhodnutí se svými partnery v NATO vůbec nekoordinují. Členové vojenské aliance jsou navíc nyní svědkem agrese, kterou zahájil další člen NATO, tedy Turecko, a to v oblasti, kde jsou ve hře naše zájmy, aniž by to koordinoval. To, co se stalo, je pro NATO velký problém," dodal Macron. Ten zároveň položil logickou, řečnickou otázku. „Článek pět Severoatlantické smlouvy o kolektivní obraně hovoří jasně. Tento článek stanoví, že útok proti jedné nebo více zemím NATO je považován za útok proti všem členům aliance. Pokud se Asad rozhodne odpovědět na agresi Turecka, zapojíme se?“ 

Foto: "Spojené státy svá strategická rozhodnutí se svými partnery v NATO vůbec nekoordinují," řekl Macron | Wikimedia Commons

Tato slova znamenají minimálně velký rozkol napříč Severoatlantickou aliancí. Dále zde vyvstává další důležitý aspekt. Pokud se náš spojenec nechová spojenecky, lze se na něj spolehnout? Lze se tedy potažmo spoléhat na dodávky zbraňových systémů z USA? Nebo by se měla Evropa spoléhat sama na sebe, jak to de facto uvádí Macron a zaměřit se zejména na vlastní vývoj a produkci? Co by to mohlo znamenat pro Českou republiku? S ohledem na blížící se finální podpis smlouvy o vrtulnících minimálně zpozornění. Můžeme si dovolit zakoupit techniku s předpokládaným provozem v řádu desítek let od partnera, který se ke svým spojencům otáčí zády? Nebo by bylo na čase přehodnotit plánované nákupy a spolehnout se na domácí evropské řešení?