V současné době je kvůli ruské agresi vůči (nejen) Ukrajině či válce Izraele s Hamásem, ale i díky nedávné střelbě na Filozofické fakultě UK diskutována současná úroveň zajištění vnější a vnitřní bezpečnosti České republiky. Nacházíme se skutečně ve složité a nejisté době, kdy jakékoliv ignorování či podcenění možných bezpečnostních rizik může mít v budoucnu fatální následky. V této souvislosti jsme oslovili senátora Pavla Fischera, předsedu Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost Senátu Parlamentu ČR.

Pokud Poslanecká sněmovna schválí novelu zákona o zbraních a střelivu, bude se jí následně zabývat i Senát. Předpokládáte, že senátoři budou k této podobě zákona mít nějaké doplňky?

Ano, novele bude v Senátu věnována velká pozornost a je možné očekávat i pozměňovací návrhy. Ještě nevíme, v jaké podobě zákon přijde, a to také proto, že stále probíhá hodnocení celého zásahu policie proti střelci na Filozofické fakultě UK a informace přicházejí postupně. Celou debatu sleduji a bude mě zajímat, jak ministerstvo vnitra nejnovější poznatky zohlední. Navíc to pro některé kolegyně a kolegy může být silné téma také na základě jejich osobní zkušenosti, například senátor Patrik Kunčar byl starostou Uherského Brodu v době, kdy tam střelec připravil o život osm lidí. Očekávám, že k novele nejen on, ale i další budou mít co říct.

Jaké je vaše stanovisko k současné zbraňové legislativě?

Zbraně jsou dnes komodita, která se běžně dostává přes hranice, a to legálně i nelegálně. V tomto smyslu si Policie ČR vybudovala dobrou pověst, protože dokázala zamezit řadě nelegálních obchodů přes hranice. Současná legislativa tuto mezinárodní spolupráci ve prospěch bezpečnosti občanů umožnila, takže to hodnotím pozitivně a za to je třeba Policii ČR pochválit. Jenže za humny máme válečnou zónu, kde se využívají zbraně v gigantickém rozsahu. Nemůžeme se tu ujišťovat o tom, že naše legislativa je „nejlepší na světě", jak někdy také slyšíme. Bez ohledu na to, jak se bude vyvíjet ruská agrese proti Ukrajině, se musíme připravit na masívní příliv legálních i nelegálních zbraní. A tady je třeba udělat mnohem více, než co stojí v novele zákona, o které jedná Sněmovna. Až přijde do Senátu, bude mě zajímat, jak se ministerstvo vnitra staví nejen k poučení z útoku na FF UK, ale také jak se budou vyvíjet potřeby pro zvýšení bezpečnosti v naší zemi s ohledem na boje na území Ukrajiny. Ty budou mít dopad na celou Evropu a na nás i dlouho poté, kdy tam padne poslední výstřel.

Je podle vás událost na FF UK ojedinělým činem, nebo se podobně jako Spojené státy americké musíme připravit na více podobných událostí?

Dnes tomu nemůžeme rozumět, dokud neznáme motivy pachatele. Až budeme vědět, co ho k tak brutálnímu aktu násilí přivedlo, budeme schopni lépe mluvit i o prevenci. Jen mě skličuje představa, že se dnes na odbornou pomoc psychologa či psychiatra, například pro děti a mládež, čeká fronta i několik měsíců. Pokud tomu tak je, pak jsme svědky selhání státu. Bez odborné pomoci potřebným si zaděláváme na celou řadu vážných problémů. Mluvíme-li o bezpečnosti, musíme vzít do úvahy také zajištění dostupné zdravotní péče. Požadavek, aby odteď všichni držitelé zbrojního průkazu museli povinně každých deset let podstoupit odborné vyšetření u psychiatra, je sice na první pohled logický, ale obávám se, že je nereálný. Už dnes je systém přetížen a aby se to dalo nějak zvládnout, stala by se z toho formalita. Debata o zbraních se bude vést dál, je potřeba v tom pokračovat a nic neuzavřít předčasně.

Jak hodnotíte způsob informační kampaně Policie ČR a ministerstva vnitra optikou nových informací, které se objevují v médiích?

Policie i Ministerstvo vnitra ČR sdělovali veřejnosti průběžně informace tak, jak byly k dispozici. To bylo bezprostředně po zásahu na Filozofické fakultě UK nezbytné. Později se zorganizovaly tiskové brífinky, pokud vím, byly nejméně tři. Při nich policie profesionálně odpovídala novinářům, a nebyl to jen policejní prezident, ale jednotliví ředitelé nebo náměstci podle toho, za co měli odpovědnost. Tato část na mě působila důvěryhodně, protože občan dostal možnost slyšet informace z vyšetřování přímo od aktérů. Oceňuji také zprávu o vnitřním šetření, jehož cílem bylo vyhodnotit celý zákrok, i když některé otázky si stále nesu, a to přesto, že jsem se mohl účastnit i jednání bezpečnostního výboru Sněmovny. Například mi není jasné, proč jména obětí nebo zraněných zůstala utajena nebo jak probíhala spolupráce mezi Univerzitou Karlovou a bezpečnostními složkami. Ale tady uznávám, že nám zatím chybí dostatečný odstup. Na něco z toho bude příležitost se zeptat i při jednání našeho výboru 23. ledna. Na poučení z tohoto zásahu bychom však neměli zapomenout a měli bychom ho do budoucna vzít jako impuls pro zlepšení práce policejních složek i těch, kdo nesou odpovědnost například za školy. Tato tragédie nesmí zůstat jen zahalena pietou. Musíme být schopni z toho vyvodit velmi jasné a tvrdé lekce do budoucna.

Jakou roli by měly v obraně a bezpečnosti hrát tzv. stanovené zálohy státu?

Obranu státu nemůžeme delegovat jenom na ozbrojené síly. Bezpečnostní prostředí se výrazně zhoršuje. A bude-li tento trend pokračovat, stát se neobejde bez občanů, kteří vědí, co mají v případě krize dělat – například budou vědět, kam zavolat, když něco ohrožuje bezpečnost státu. Bez aktivních záloh a bez stanovených záloh státu celý systém nebude fungovat. Už dnes například vidíme, že počet aktivních záloh není dostatečný: potřebujeme nejméně desetinásobek dnešních počtů. A totéž platí o stanovených zálohách státu. Lidé, kteří mají zbrojní průkaz, chodí na střelby a mají základní střeleckou přípravu, mohou hrát v mimořádných situacích významnou úlohu.

Jaké případné konkrétní kroky byste osobně uvítal v rámci zvýšení zajištění bezpečnosti státu?

Na prvním místě musíme připustit, že Rusko je hrozba pro naši bezpečnost. A to bez ohledu na vývoj na bojišti. Takže ať už vojenská agrese Ruska proti Ukrajině dopadne jakkoli, Rusko zcela přesvědčivě prokázalo, že jeho cílem je ohrozit i naši zemi. Jeho snažení se připravuje na napadení západu a oslabení mezinárodních institucí. Čím dříve si to uvědomíme, tím lépe pro nás. Nesmíme to podceňovat.

Je podle vás v rámci hybridních hrozeb vůči ČR zapotřebí nějaká legislativní změna?

Musíme si uvědomit, že bez zájmu občanů o veřejné věci a o zapojení do rozhodování v naší společnosti jsme ve velkém nebezpečí. Naši občané mohou mít někdy falešný pocit, že je o všechno postaráno, že je vše dávno rozhodnuto nebo že na věci nemají vliv, a proto jim ani nestojí za námahu do věcí vstupovat. Opak je pravdou, v řadě otázek se u nás utváří názor v diskuzi teprve poté, co se k němu vysloví nejvýznamnější aktéři – vláda, podnikatelé nebo občanská společnost a politické strany. Pokud by naši občané měli zůstat pasívní, pak bychom je měli informovat o tom, že o dění v naší zemi mají naopak velký zájem nejrůznější aktéři, kteří tu sice neplatí daně, nemají volební právo nebo povolení k pobytu, ale zato chtějí rozsévat paniku, šířit nedůvěru nebo způsobit, že se jako společnost rozštípneme na některých otázkách a přestaneme si rozumět.

Obranu před manipulacemi nezajistí ani sebelepší zákon. Důležité je, abychom o vážném nebezpečí, kterému čelíme, věděli. Proti hrozbám využívajícím manipulaci s veřejností pomocí strachu, lží nebo polopravd, nepřátelské propagandy nebo šíření nenávisti, což jsou nástroje z kategorie psychologického válčení, je třeba se účinně bránit. Vláda, která má boj s dezinformacemi a hybridními hrozbami dokonce ve svém programovém prohlášení jako prioritu, toho dělá podle mého soudu málo, brzy se na to v práci výboru zaměříme. Avšak legislativní změny zatím nevidím jako nezbytné. Ani sebelepší zákon nenahradí jasnou a propracovanou strategii, jak těmto hrozbám systematicky čelit.