Polsko se v posledních letech etablovalo jako klíčový aktér v rámci východního křídla NATO a jeden z hlavních iniciátorů regionální spolupráce ve střední a východní Evropě. Varšava se netají ambicí hrát roli lídra nejen ve vojenské, ale i politické a infrastrukturní oblasti, což dokládá jak její angažmá v iniciativě Trojmoří, tak i ve formátu Bukurešťské devítky (B9). Ten vznikl jako reakce na rostoucí hrozbu ze strany Ruska a stal se důležitou platformou koordinace mezi spojenci z východního křídla Aliance.

Nově zvolený polský prezident Andrzej Nawrocki při svém inauguračním projevu navrhl, aby se Bukurešťská devítka v dlouhodobé perspektivě rozšířila o Finsko a Švédsko – dvě země, které se nedávno staly členy NATO a jejichž geografická poloha i vojenský potenciál by mohly zásadně posílit obranyschopnost regionu. Tímto krokem by se podle jeho slov zformovala „Bukurešťská jedenáctka“, fungující jako „imunitní systém“ celého východního křídla NATO.

Polsko jako lídr východního křídla NATO

Od anexe Krymu v roce 2014 a vypuknutí války na Donbase se Polsko stalo jedním z nejaktivnějších členů Severoatlantické Aliance v otázce bezpečnosti na východní hranici. Varšava dlouhodobě upozorňuje na rizika plynoucí z ruské politiky a patří mezi země, které důsledně prosazují posilování přítomnosti spojeneckých jednotek na svém území i v sousedních státech. Polské úsilí vyústilo v roce 2015 ve vznik Bukurešťské devítky (B9), iniciativy vytvořené společně s Rumunskem, jež sdružuje státy východního křídla NATO od Pobaltí až po Balkán. B9 si klade za cíl koordinovat postoje členských zemí vůči bezpečnostním hrozbám, prezentovat jednotný hlas v rámci NATO a posilovat vojenskou přítomnost spojenců v regionu. Polsko v této platformě hraje roli motoru a jednoho z hlavních organizátorů – právě díky svému geopolitickému postavení, vojenskému potenciálu i politické váze v rámci Aliance.

Význam Polska navíc podtrhuje jeho aktivní role v iniciativě Trojmoří, která má za cíl propojovat státy střední a východní Evropy prostřednictvím investic do dopravní a energetické infrastruktury. Tato iniciativa nejen posiluje odolnost regionu vůči vnějším tlakům, ale také doplňuje bezpečnostní rozměr, na nějž se zaměřuje Bukurešťská devítka. Polsko tak vystupuje jako klíčový hráč, který dokáže spojovat vojenskou a politicko-ekonomickou rovinu regionální spolupráce.

Prezident Nawrocki a jeho vize rozšíření B9

Ve svém inauguračním projevu prezident Andrzej Nawrocki zdůraznil, že Polsko musí i nadále hrát vůdčí roli při formování bezpečnostní architektury východní Evropy. Právě v tomto kontextu představil myšlenku rozšíření Bukurešťské devítky o nové členy Aliance – Finsko a Švédsko. „Mým snem je, aby se Bukurešťská devítka v budoucnu proměnila v Bukurešťskou jedenáctku, rozšířenou o severské státy,“ prohlásil Nawrocki a označil tento formát za „imunitní systém“ východního křídla NATO. Podle prezidenta by zapojení obou skandinávských zemí posílilo soudržnost celé Aliance a zároveň by vytvořilo prostor pro užší spolupráci mezi státy, které sdílejí obavy z ruské agrese. Nawrocki upozornil, že Finsko i Švédsko přinášejí do NATO nejen své zkušenosti a geografické předpoklady, ale také významný vojenský a technologický potenciál. Rozšířená B9 by se podle jeho vize mohla stát nejen politickým fórem, ale i praktickým nástrojem pro koordinaci vojenských plánů, zlepšení infrastruktury a společné reakce na krizové situace. Projev tak naznačil, že Polsko chce využít momentu po vstupu obou severských států do NATO k posílení své role regionálního lídra a rozšíření rámce, který již dnes představuje důležitý pilíř vnitřní soudržnosti Aliance.

Proč právě Finsko a Švédsko?

Zařazení Finska a Švédska do formátu Bukurešťské devítky by nebylo jen symbolickým krokem, ale strategickým posílením celé Aliance. Obě země se v posledních letech rozhodly ukončit svou dlouholetou politiku neutrality a vstoupily do NATO v reakci na ruskou agresi proti Ukrajině. Jejich připojení k B9 by tak logicky rozšířilo prostor koordinace o státy, které sdílejí bezprostřední obavy z ruské expanze. Finsko je díky své více než 1 300 kilometrů dlouhé hranici s Ruskem jedním z nejdůležitějších spojenců na severní části východního křídla. Helsinky disponují nejen dobře vycvičenou armádou a silnou obrannou doktrínou (totální obrany) založenou na povinné vojenské službě, ale i rozsáhlou rezervní silou, která může být v případě ohrožení rychle mobilizována. Vstup Finska do B9 by poskytl celé platformě unikátní zkušenosti se zajišťováním bezpečnosti v bezprostředním sousedství Ruska.

Švédsko, které do NATO vstoupilo v roce 2024, má pro Alianci klíčový význam díky své geografické poloze. Zejména kontrola nad ostrovem Gotland v Baltském moři představuje zásadní faktor pro obranu pobaltských států i pro zabezpečení námořních tras v regionu. Stockholm navíc disponuje modernizovanými ozbrojenými silami a rozvinutým obranným průmyslem, který dokáže podporovat společné projekty Aliance. Obě země se již podílejí na infrastrukturních projektech, které mají strategický význam pro NATO – například na rozvoji železniční sítě Rail Baltica, umožňující rychlejší přesuny vojsk a techniky mezi severem a střední Evropou. Jejich začlenění do B9 by tedy mohlo přinést nejen vojenské, ale i logistické a politické posílení celého východního křídla Aliance.

Geopolitické výzvy takového rozšíření

S výše zmíněnými přínosy se však pojí i řada výzev. Největší slabinou současné B9 jsou rozdílné postoje členských států vůči Rusku, přičemž zejména Maďarsko je známé svou zdrženlivostí k posilování vojenských struktur a sankcím. Rozšíření o severské země by tyto rozdíly ještě více zvýraznilo a mohlo by zkomplikovat dosažení konsenzu. Další otázkou je samotný zájem Finska a Švédska. Obě země sice sdílejí obavy z ruské agrese, zároveň ale orientují svou bezpečnostní politiku i na severní Atlantik a arktickou oblast, což může jejich angažovanost v převážně středoevropském formátu omezovat. V neposlední řadě by se změnila i vnitřní dynamika samotné skupiny. Polsko, které dnes společně s Rumunskem hraje roli hlavního hybatele, by muselo počítat s tím, že po vstupu Helsinek a Stockholmu by se o tuto pozici dělilo s dalšími silnými partnery. 

Celkově lze říci, že rozšíření B9 by mohlo výrazně posílit obranyschopnost regionu a zvýšit význam tohoto formátu v rámci celé Aliance. Zároveň by ale vyžadovalo pečlivé vyjednávání a schopnost sladit odlišné národní zájmy tak, aby se z potenciální Bukurešťské jedenáctky nestala pouze formální platforma bez reálného vlivu.
Trojmoří v širší strategii Polska

Myšlenka rozšíření Bukurešťské devítky zapadá do širší strategie Polska, které se dlouhodobě snaží profilovat jako lídr regionální spolupráce ve střední a východní Evropě. Varšava již v roce 2015 stála u zrodu Iniciativy Trojmoří, jejímž cílem je posílit hospodářské, infrastrukturní a energetické propojení států mezi Baltským, Černým a Jaderským mořem. Tento projekt má nejen ekonomický rozměr, ale i jasný bezpečnostní kontext: vytváří základnu pro větší odolnost regionu vůči vnějším tlakům a zároveň doplňuje vojenskou spolupráci v rámci NATO.

Pro Polsko je Trojmoří nástrojem, jak spojit země střední a východní Evropy do soudržného celku, který bude schopen čelit ruskému vlivu a zároveň vyvažovat mocenské zájmy uvnitř Evropské unie. Rozšíření B9 o Finsko a Švédsko by tuto strategii ještě více podpořilo, protože by symbolicky i prakticky propojilo střední Evropu se severní částí kontinentu. Z Varšavy by se tak stal nejen vůdce východního křídla NATO, ale i klíčový koordinátor spolupráce, která překračuje tradiční hranice regionu.

Zdroj: Defence24.pl, Three Seas Summit Warsaw 2025