Téměř měsíc jsme na severu Česka sledovali požární drama. Požár v národním parku České Švýcarsko, který vypukl 24.července zasáhl území o rozloze zhruba 1060 hektarů. Podle dostupných údajů se jedná o dosud nejrozsáhlejší lesní požár v ČR.

Bezprecedentní bylo i nasazení sil a prostředků k jeho eliminaci. V národním parku se při zásahu vystřídalo 6000 příslušníků HZS a 400 kusů techniky. Do hasebních prací se zapojila i armáda a významně se na zásahu podílela i policie, která koordinovala pohyb letecké techniky. Piloti armádních vrtulníků při zásahu u požáru zalili oheň téměř čtyřmi miliony litrů vody, což odpovídá 10 průměrným plaveckým bazénům. Nalétali asi 226 letových hodin. Do akce vojáci nasadili vrtulníky Sokol i silnější Mi-17. Jeden vrtulník Mi-8 nasadil bezplatně ve prospěch HZS i průmyslově-technologický holding Czechoslovak Group.

Významná byla i mezinárodní pomoc, která byla možná díky „Mechanismu civilní ochrany EU“, jehož prostřednictvím k nám dorazily letadla a vrtulníky z Itálie, Švédska, Polska a Slovenska. Především italská letadla Canadair, která mohla nabírat vodu z vodní hladiny a pojmout až 6000 litrů vody byla mimořádně účinná. A když musela svoji misi přerušit kvůli hašení lesních požárů v Itálii, „zaskočily“ švédské letouny Air Tractor.

Foto: Významná byla i mezinárodní pomoc, která byla možná díky „Mechanismu civilní ochrany EU“, jehož prostřednictvím k nám dorazily letadla a vrtulníky z Itálie, Švédska, Polska a Slovenska. | Ministerstvo obrany SR

Mimořádně silná vlna lesních požárů v Evropě v tomto roce (podle evropského informačního systému o lesních požárech letos na evropském kontinentu shořelo přes 650 tisíc hektarů půdy, což odpovídá asi pětině rozlohy Belgie) zároveň ukazuje na nutnost posílit mechanismus vzájemné evropské spolupráce. Podnětná je v tomto směru idea německé ministryně zahraničí Annaleny Baerbockové o potřebě vzniku mezinárodní sítě vrtulníků a letadel nasaditelných právě k hašení lesních požárů.

Požár na severu je ale v každém případě důvodem k vážnému zamyšlení nad tím, jak čelit novým bezpečnostním hrozbám souvisejícími se změnami klimatu. Dlouhotrvající sucho začíná být stále více rizikovým faktorem pro stát nejen v lesní, ale i v zemědělské a nelesní krajině. Požáry kvůli suchu mohou být častějším jevem. A je tak třeba opět přemýšlet nad schopnostmi celého bezpečnostního systému, na prvním místě hasičského sboru, ke zvládání takového typu krizové situace.

Generální ředitel HZS ČR Vladimír Vlček oprávněně upozorňuje na deficity ve vybavení hasičů. Není dostatek speciálních vozidel na lesní požáry, z 2400 cisteren u hasičských jednotek, které mají regionální působnost je 1350 starších 25 let a 300 automobilových stříkaček ze 711 je po době životnosti.

Vážné otazníky se vznáší i nad letovým parkem: k dispozici v rámci požární pohotovosti jsou pro celé území ČR jen tři „muzeální letouny“ An-2 a proto již nazrála urgentní potřeba pořídit jedno speciální letadlo na hašení lesních požárů, což bylo dlouhodobě neřešeno. Co se týče vrtulníků generál Vlček uvedl, že policie i armáda stojí před jejich zásadní obměnou, přičemž dosud se zaměřovaly na jejich primární úkol, což je u armády obrana země a u policie policejní úkoly. Měly by ale být širokospektrální a variabilnější. Po pořízení nových amerických vrtulníků pro AČR budeme přitom mít už pět vrtulníkových platforem, otázkou ale je, zda nám nebude scházet těžší typ vrtulníku právě pro potřeby HZS a policie.

Obnova technického parku HZS se stává prvořadou prioritou, přičemž je možné více využívat i kapacity našeho obranného a bezpečnostního průmyslu. Podle generála Vlčka jsou potřeba lesní zásahová vozidla, která se dřív importovala, teď je možné je získat z naší Tatry.

Bude ale k obnově stačit letošní navýšení rozpočtu HZS o 400 milionů korun ohlášené ministrem vnitra Vítem Rakušanem?  S ohledem na raketový nárůst cen výrobních vstupů i inflaci atakující 20 procent to spíše stačit nebude. I proto zřejmě generál Vlček zvedl zásadní otázku: pokud je definována částka na zajištění vnější obrany v rámci závazků v NATO na dvě procenta HDP, měla by se definovat i výše financí na zajištění vnitřní bezpečnosti – a to nejenom pro hasiče, nýbrž i policii a zdravotnickou záchrannou službu. A volá po systémovém přístupu.

Ten je nepochybně spojen i s tím, že je nutné vnímat bezpečnostní systém, resp. bezpečnostní priority jako celek, nikoliv resortní optikou. A z toho vycházet při alokaci finančních zdrojů i s ohledem potřebu snižovat zadluženost státu. I na tomto základě je třeba uvažovat o budoucnosti stíhacího letectva, kde by měla být zvolena taková varianta, která v budoucnu umožní vyčlenit dostatek finančních zdrojů do oblasti zajištění vnitřní bezpečnosti, kde se nepochybně budeme muset popasovat kromě dopadů klimatických změn i s dalšími bezpečnostními výzvami typu pandemie, uprchlických vln nebo kybernetických útoků.

Jsou to vážné otázky k diskusi. Schopnost strategického myšlení, které přesahuje horizont čtyřletého volebního cyklu dnes nabývá na mimořádném významu a svým způsobem tomu dává impuls i letošní letní požár na severu.