102. průzkumný prapor generála Karla Palečka v Prostějově je jediným průzkumným praporem Armády České republiky a je nedílnou součástí zpravodajského zabezpečení AČR. Schopností tohoto praporu je provádění hloubkového i bojového průzkumu a získávání informací z lidských zdrojů (HUMINT – HUMan INTeligence). 102. průzkumný prapor se vyznačuje vysokým stupněm pohotovosti s možností zasazení určených sil výsadkem na padácích nebo vysazením z vrtulníku. Jednotky mohou působit ve ztížených povětrnostních i terénních podmínkách, ve dne i v noci. Za účelem bližšího představení našich průzkumníků, současného a budoucího stavu 102. průzkumného praporu a aktivní zálohy jsme požádali o rozhovor velitele praporu podplukovníka Gustava Lakoše.

Co všechno musí takový průzkumník umět?

Já beru průzkumníka jako člověka, který je univerzálním vojákem ve všech směrech a má jak se říká pod čepicí, respektive pod baretem. Základ tvoří samozřejmě fyzička, resp. fyzické předpoklady, což znamená, že je voják fyzicky schopen plnit stanovené úkoly a zároveň musí mít zdravotní klasifikaci „A – schopen jako výsadkář“. Důležité je samozřejmě také mentální nastavení osobnosti, zdali má v sobě nastavené dosahování splnění zadaného úkolu. Při plnění úkolů u vojáků oceňujeme a často i vyžadujeme kreativitu ve smyslu použití nestandardních postupů nebo nekonvenčních přístupů. Důležitá je samozřejmě také kvalitní příprava a plánování před samotnou akcí, aby těch nestandardních situací bylo co nejméně nebo se řešily až v okamžiku potřeby.

Foto: Podplukovník Gustav Lakoš, velitel 102. průzkumného praporu | Gustav Lakoš

Takže u průzkumníků oceňujete řekněme pověstnou českou kreativitu?

Kreativita při plnění úkolů je základ průzkumu. Žádné šablonovité řešení, ale takové, které odpovídá taktické situací. A to jsou místa, kde chceme být opravdu dobří. Prostě být všude, kde by nás nikdo nečekal. 

Vyžadujete u vojáků také technické schopnosti?

Samozřejmě. Potřebujeme vojáky z povolání, kteří jsou schopni pracovat s počítači, jsou schopni si naprogramovat technické prostředky průzkumu, umí si dopředu naprogramovat radiostanice a nejsou jim cizí multimediální prostředky, ale zároveň mají blízko k technice, rozumí konstrukci vozidel tak, aby si v případě potřeby dokázali samostatně poradit s problémy při plnění úkolu. Prostě cílem je mít v průzkumné skupině průzkumáky s co nejkomplexnějšími znalostmi a zkušenostmi, které budou následně využívat jako celek. Každý z členů průzkumné skupiny by měl mít svou specializaci a vyšší znalosti v konkrétní oblasti, tak aby mohl podporovat skupinu jako celek. 

Je složité se k vám dostat? Musí mít případný rekrut nějaké konkrétní předpoklady či nějakou předchozí zkušenost?

Řekl bych, že to snad není složité. Osobně se domnívám, že když někdo něco chce, tak toho dříve nebo později dosáhne. Jako jednotka pozemních sil Armády České republiky máme relativně vysokou naplněnost, za což jsme samozřejmě velice rádi. Dle mého názoru za to vděčíme několika faktorům: jisté atraktivitě naší činnosti, způsobu práce s našimi vojáky, obrazu jaký tvoříme v médiích, tomu co si říkají sami vojáci mezi sebou a pak za to může také to, jak působíme navenek při společných cvičeních nebo například, jak doplňujeme specialisty a schopnostmi jiné útvary při působení v zahraničních operacích. Naplněnost našeho útvaru je jedna z nejlepších, co se týká pozemních sil. Obecně máme problém spíše nabírat specialisty na velmi specializované pozice, jako příklad mohu uvést rotu hloubkového průzkumu, což je jediná jednotka u pozemních sil, která provádí seskoky volným pádem (HALO a HAHO) s materiálem ve dne i v noci. To samé platí u jednotky HUMINT, což je jednotka zpravodajství z lidských zdrojů. Její zaměření je velmi specifické, což se odráží v požadovaném psychologickém profilu vojáků. Výběrové řízení probíhá dvakrát za rok, kdy z nastavených požadavků a kritérií neslevujeme. Při minulém výběrovém řízení se například přihlásilo deset osob, ale zadaná kritéria nesplnil žádný uchazeč, a proto jsme žádného nevzali.

Foto: Být průzkumníkem je v první řadě otázka hrdosti a schopnosti dosahovat vytyčených cílů | Mjr. Ladislav Kabát

U vás tedy neplatí to, co říkal náčelník generálního štábu na velitelském shromáždění, že armáda obecně stárne a je potřeba razantněji zvýšit úsilí v rámci náboru nových rekrutů?

Souhlasím s náčelníkem generálního štábu, že armáda stárne. Nicméně já se opírám především o zkušenější vojáky, kteří mají obrovský fyzický fond. Nevadí mi relativně starší voják, pokud je fyzicky neustále na špici a je schopen podávat adekvátní výkony. Ba naopak, u těch starších vojáků oceňuji jejich osobní „taktickou vyspělost“. Také si cením toho, že vědí, jak se některé věci dělají a nemusí se to učit. My stavíme na zkušenostech. Nemáme možnost cvičit od začátku s novou skupinou, proto vojáky do průzkumných rot doplňujeme postupně. V rámci našeho útvaru máme výcvikovou četu, kde první tři měsíce probíhá vševojsková příprava a další tři měsíce jsou věnovány průzkumné přípravě. Po této přeškolovací části je voják zařazen normálně k jednotce, kde pokračuje jeho další výcvik specialisty. Takže se dá říct, že zde zkušenosti a dovednosti voják nabírá postupně.

Jaký je tedy ideální typ uchazeče o rekrutaci ke „stodvojce“? Je to bývalý či aktivní sportovec, který je jazykově vybavený?

Já si myslím, že by se každopádně mělo jednat o zdravého člověka. V dnešní populaci je u nás relativně problém takového člověka najít. Zdravý člověk je už sám o sobě někdo, kdo se nějakým způsobem sám formuje, dbá o sebe atd. Uchazeč musí také umět přijímat osobní výzvy. Měl by to být člověk, který je schopen dosahovat stanovených cílů, které bere jako své osobní. Když pak vše řečené shrnu v globálu, tak to většinou pasuje právě na sportovce. Sportovec má v sobě nastaven cíl, chce něčeho dosáhnout, jde si za tím, pečlivě se připravuje a v neposlední řadě je schopen něco obětovat. Práce průzkumníka je nepřetržitá činnost ve dne i v noci, ať je teplo nebo zima. Jsme nasazováni dle „cílových schopností až na dobu 14 dnů bez dozásobení“ a jsme tak odkázáni pouze na materiál a vybavení, co si neseme s sebou. Průzkumník musí být připraven na určitou dávku nepohodlí a v dnešní populaci je pro tuto náročnou práci vhodných lidí prostě málo. Buď si lidi musíme „vychovávat“ nebo je musíme najít. 

Máte vy naopak co nabídnout vašim vojákům? Nemyslím teď úplně na peníze, napadá mne například určité osobní naplnění.

Opravdu složitá otázka. Pevně věřím, že pro naše vojáky je už jistou formou ocenění – hrdost a fakt, že jsou součástí celku „stodvojky“. V praxi to znamená, že voják prošel určitým vývojem. Být průzkumníkem je v první řadě otázka hrdosti. Neseme tradici, kterou jsme převzali a měli bychom ji uchovávat a nadále budovat. My jsme v rámci armády relativně malou jednotkou, nicméně naše schopnosti jsou na vysoké úrovni.

Foto: Příslušníci 102. pzpr při seskoku  | 102. pzpr

Jak podstatné jsou pro váš útvar aktivní zálohy a jakou roli hrají?

Aktivní zálohy (AZ) samy o sobě nejsou úplně jednoduchá věc. Naše zálohy jsou vzorkem populace, která sice primárně dělá něco jiného, tím myslím občanské zaměstnání, ale na příslušníka AZ 102. průzkumného praporu má jak fyzicky, tak mentálně a chce tu naši práci také dělat. To pro mne znamená, že každý z našich záložáků si odepírá část svého času s rodinou, část času pro sebe a své koníčky a chce se rozvíjet v naší práci a při tom být dobrý ve své civilní profesi. Proto si členů aktivní zálohy 102. pzpr upřímně velice vážím. Naše aktivní zálohy jsou strašně různorodá skupina osob se stejným zájmem, který všechny spojuje. Problémem jsou z mého pohledu administrativní překážky a časové možnosti, aby byl záložák připravený na to, k čemu ho potřebujeme. Nejde jen o přezkoušení z fyzické zdatnosti. Jsou to různé certifikace, které nesmějí propadnout. Obnovuje se např. zdravotní způsobilost. Pak jsou tu záležitosti, které nejdou u AZ úplně jednoduše, což jsou např. bezpečnostní prověrky, které záložáci potřebují, pokud pracují s vybavením, které „stodvojka“ běžně používá.

Jedná se například o používání rádiových systémů Harris, které americké jednotky využívají běžně bez omezení a u nás na to musí být prověrka?

Vyjděme elementárně z toho, že pokud mám umístěný průzkum v týlu nepřítele, tak bych měl dodržovat základní pravidla „operační bezpečnosti“. Tedy měl bych vědět, kdo a jak s tímto průzkumem nějakým způsobem komunikuje. I proto potřebuji, aby byl každý průzkumník prověřený = měl prověrku. Protože cílem je utajení činnosti průzkumu obecně tak, aby záměr naší činnosti zůstal pokud možno neodhalen. Já rozumím tomu, že jde v našich podmínkách i o ty spojovací prostředky, ale u nás je to o bezpečnosti obecně v kontextu celkového charakteru činnosti.

Nemáte problém s výběrem vojáků v aktivní záloze k vašemu útvaru? 

Aktivní zálohy obecně prošly velkým vývojem. Na začátku to byli strejdové, kteří si chtěli zavzpomínat na základní vojenskou službu. Mysleli si, že při cvičení AZ popijí, oblečou si maskáče, ugrilují maso a půjdou zase domů k rodině. Tato doba je naštěstí dávno pryč. U našeho útvaru jsou aktivní zálohy vybírány prostřednictvím specifického výběrového řízení. Například v posledním výběrovém řízení jsme měli kolem 40 zájemců, k osobnímu pohovoru se dostala přibližně jen dvacítka z nich, ze které jsme nakonec nevzali ani polovinu. Většina měla zaměřenou, nežli potřebujeme. Pak je také otázka, nakolik jde jejich občanské zaměstnání skloubit se službou u AZ našeho praporu, proto si lidi do našich aktivních záloh opravdu pečlivě vybíráme. Velkou část našich aktivních záloh tvoří naši bývalí příslušníci, kteří chtějí mít i po odchodu do civilu kontakt se 102. průzkumným praporem.

Foto: Každý z členů průzkumné skupiny by měl mít svou specializaci a vyšší znalosti v konkrétní oblasti, tak aby mohl podporovat skupinu jako celek | 102. pzpr

Jaký je v AZ poměr civil versus bývalý průzkumák?

Musel bych se podívat do tabulek, ale myslím, že tak 3 : 1 by to být mohlo. 

Pojďme k bezosádkovým prostředkům. Jakou roli hrají tyto prostředky a moderní technika obecně při současných možnostech průzkumu? Jakou techniku máte k dispozici a plánujete modernizaci nebo pořízení nových prostředků?

Bezosádkové prostředky v současné době hrají zásadní roli. Příkladem pro pochopení konsekvencí moderního boje je i konflikt na Ukrajině. Je jisté, že tyto prostředky budou hrát čím dál zásadnější roli. Otázka je, jak půjdou používat? Co bude používat nepřítel? Vidíme, že na ukrajinském bojišti došlo ke třem až čtyřem zásadním změnám taktiky, kdy každá akce vyvolává reakci a reakce vyvolává protiakci. A stejné je to s nasazováním bezosádkových prostředků. Obecně jde však o trend, který musíme následovat, nebránit se mu a přemýšlet nad možnostmi dalšího vývoje, a tím se snažit být o krok vepředu. Další prostor pro změny je i kreativita jejich používání. Horší je to pak s implementací a našimi reálnými možnostmi.

My v současné době na útvaru máme zařazené dva kusy prototypu bezosádkového průzkumného vozidla UGV-Pz. Jedná se o jedinečný prostředek v rámci celé AČR. Z těchto dvou vozidel je jedno vybaveno radiolokátorem. Bohužel jde stále o prototyp, proto veškeré opravy a úpravy podléhají složitému procesu. Jelikož jde o prototyp je bez záručního servisu a my na tomto vozidle potřebujeme neustále pracovat a vylepšovat ho. V armádním prostředí tedy potřebujeme mít zabezpečenou nějakou servisní smlouvu, aby veškeré závady, které na této specifické technice vzniknou, mohly být v reálném čase opraveny. Je to technika, která není standardní, nikdo ji před námi neměl, nikdo ji nepoužíval a my jsme ti, kteří tvoří možnosti jejího použití, a měli bychom být schopni navrhovat, jak by příští bezosádková vozidla měla vypadat. Můj osobní názor je, že by reálná schopnost provozu těchto vozidel mohla být vyšší, což by šlo vyřešit již zmíněnou servisní smlouvou.

Co všechno vlastně tento prototyp umí?

Řekněme, že vozidlo je koncepčně zcela novým prostředkem. Je to prostě taková „průzkumácká mula“, se kterou se učíme pracovat a řešíme, jakou úlohu by v naší sestavě mohlo vozidlo reálně mít a co by mohlo přesně plnit. Postupně přicházíme na jisté deficity tohoto konkrétního řešení UGV, ale zároveň objevujeme prostor pro budoucí zlepšení. Cílem je získávání zkušeností a schopnost určit, jak by budoucí vozidlo mohlo být konfigurováno. Jde např. o váhu a udržitelnost provozu. UGV-Pz funguje na baterie a má tak omezenou schopnost operovat za linií dotyku či v prostoru nepřítele. V tomto kontextu např. řešíme, zdali by vozidlo nemělo mít spalovací motor, který by baterie v případě potřeby mohl dobíjet. Bavíme se také o tom, kde je přesné místo vozidla v sestavě. Možností je samozřejmě více. Může jít o krytí boků sestav nebo také činnost v asymetrických operacích, dále průzkum na vedlejších směrech, střežení základen a pokrytí „hluchých“ míst v terénu. Dalším využitím je průzkum na široké frontě, kdy se maximálně zúročí velký dosah technických prostředků průzkumu dále průzkum v kontaminovaném prostoru a mnoho dalších možností průzkumu. Jde o pilotní projekt, s jehož pomocí budeme schopni predikovat možnosti budoucí techniky a možnosti jejího použití v konfliktech budoucnosti. Jde o jiný přístup k vedení průzkumu, kdy toto vozidlo má 1,8 tuny a také s plánováním úkolu pro takový prostředek teprve sbíráme zkušenosti. Musíme počítat s tím, že vozidlo musí někam dojet, po určitou dobu plnit svůj úkol – v našem případě třeba jen pozorovat, také musíme počítat s tím, že cokoliv vozidlo zjistí, musí být schopno předat dál. A při tom všem s ohledem na kapacitu baterek musíme počítat se stažením vozidla a jeho dopravením na základnu, kde se baterky zase dobijí. S bezosádkovým vozidlem se tak jedná o úplně jiný pohled na plnění úkolů průzkumu.

Občas se zejména politici nechávají unášet tím, že je bojiště jednadvacátého století soubojem bezosádkových prostředků a role vojáka je upozaděna. Je to skutečně tak?

Myslím si, že to pravda není. Bojiště je odjakživa hlavně o boji samotných vojáků, kteří vždy používali různé prostředky k válčení. Jednoho dne možná budou válčit roboti, ale ty roboty budou stejně ovládat vojáci, takže všechny tyto prostředky osobně chápu pouze jen jako nástroje v rukou vojáků. Další otázka je na jakou vzdálenost se budou dát takové zbraně ovládat. Zejména v kontextu činnosti elektronického boje budoucího nepřítele a jeho celkové technické vyspělosti.

Čili platí to, že o dobytém území se může hovořit až v okamžiku, kdy tam šlápne bota vojáka.

To bude platit asi vždycky. 

Jsou nějaké prostředky z této kategorie, které byste uvítali u vašeho praporu?

Existuje spousta prostředků, které bychom rádi měli. Jde spíše o úhel pohledu na to, co je úkolem 102. průzkumného praporu a pak se můžeme bavit o konkrétním vybavení k naplnění schopností nebo ambicí. Pokud jde o nové robotické prostředky, tak uplatnění najdou určitě. Pokud se budeme bavit o jednotlivých čidlech, nebo o již zmíněném systému UGV-Pz, tak odpověď je řádově složitější a komplexnější. Umím si představit malé bezosádkové prostředky, bezpilotní letouny nebo kvadrokoptéry, které by ovládal jednotlivec. Ale systémově se zapojením do C4 ISTAR je věc mnohem složitější. Já vše stavím na jednotlivci, na vojákovi, který následně ovládá určený prostředek, ať je jakýkoliv.

Foto: Pozorovací stanoviště | 102. pzpr

Zůstaňme ještě u bezosádkových prostředků. Vy je ve výzbroji útvaru máte. Je pro vás vhodnější nebo efektivnější při nasazení řešit některé schopnosti tzv. in-house, tedy nečekat na patřičný specializovaný útvar či jednotku disponující UAV/UGV?

Pokud se budeme bavit o efektivitě průzkumu a o maximální ambici Armády ČR, kterou bychom chtěli naplnit, jsme součástí 53. pluku průzkumu a elektronického boje Generála Heliodora Píky. Naší maximální ambicí je podpora brigádního úkolového uskupení a vyčleňování sil a prostředků pro podporu brigád. Pokud jde o samotný průzkum, průzkumný prapor by měl být natolik samostatný, aby byl schopný plnit veškeré úlohy průzkumu s vybavením, které má k dispozici. Následně by se mělo počítat s prostředky, které má v sestavě jednotka ISR pro podporu brigádního úkolového uskupení. Jde například o prostředky bezpilotních systémů, kterými v rámci 53. pluku PzEB disponuje 533. prapor bezpilotních systémů nebo prostředky elektronického boje v podobě systémů, jež má 532. prapor elektronického boje. Teprve průnik těchto schopností koncentrovaných u 53. pPzEB modulárně vyčleňovaných do ISR tvoří celek, který je schopný informačně podporovat rozhodovací proces velitele BÚU.

Válku na Ukrajině můžeme na internetu sledovat v podstatě v přímém přenosu. Je to pro vás jako pro průzkumníky příležitost se něčemu novému přiučit ve smyslu nových možností, potřeb či taktiky?

Rozhodně je to studnice poučení a my se vždycky musíme dívat, co vedlo nepřítele k určitým rozhodnutím. Sledujeme, jaká je akce, jaká je reakce, jaké jsou podmínky pro tu či onu konkrétní činnost a jakým způsobem daná činnost probíhá. Jak již bylo řečeno, je to obrovská studnice různých postupů a nových řešení a mnohdy jde o řešení, která jsou levná a obrovským způsobem efektivní. Spousta západních armád si zvykla používat drahá řešení, řešit množství různých protokolů, a to aniž by armády byly schopny sledovat, jakou hodnotu na bojišti vlastně daný prostředek má. Mnohem levnější prostředek tak často může udělat tu samou práci jako složitější a komplexnější stroj a je možno těchto levnějších systémů mít v zásobě desítky kusů, které mohu dle potřeby nahrazovat.

Foto: 102. průzkumný prapor se vyznačuje vysokým stupněm pohotovosti s možností zasazení určených sil výsadkem na padácích nebo vysazením z vrtulníku. | Michal Pivoňka / CZ DEFENCE

Je očividné, že na straně Ukrajiny v rámci efektivního boje pomáhá zařazení přesných zbraní. Jak se na to díváte vy? Jste pro, aby průzkumníci měli takovéto prostředky k dispozici?

Dívám se na to realisticky. Podle mě by především průzkumníci měli mít možnost konečného navedení přesných zbraní na určené cíle, nebo by tyto prostředky měly být samostatně natolik autonomní, aby byly konečného navedení schopny samy. Já samozřejmě toto vnímám jako jednu z cest a Armáda ČR by tuto schopnost měla rozvíjet.

Jsou příslušníci 102. praporu schopni společného nasazení se spojeneckými jednotkami ve smyslu, že vaše informace slouží k případnému plánování a vedení bojové činnosti pro jinou spojeneckou jednotku?

Tato schopnost se už několikrát potvrdila, ať již při nasazení v zahraničních operacích, zejména v Afghánistánu, nebo v rámci různých velkých cvičení, kde jsme byli součástí účelových uskupení Armády České republiky.

Jakých zahraničních cvičení se „stodvojka“ účastní?

Pravidelně se účastníme cvičení Clear Sign na Slovensku, kdy tuto akci vnímáme jako certifikační cvičení. Jedná se o partnerské cvičení se zaměřením na ty nejnižší jednotky a prvky průzkumu, které máme. Dále se účastníme mezinárodních cvičení zaměřených na boj v horském terénu. Dále mohu jmenovat cvičení Ghost Hunters, které je cvičením 53. pPzEB, které se provádí jednou za dva roky v České republice a je zaměřené na komplexní procvičení jednotky ISR, která je určena pro podporu BÚU. Pokud jde o rok 2023, v řešení je cvičení průzkumné roty NRF v Itálii.

Sledujete úroveň a vybavení průzkumníků ostatních aliančních armád? Máte adekvátní srovnání s našimi průzkumníky?

Máme srovnání, protože naši příslušníci jezdí na mnohá cvičení a soutěže, včetně cvičení horských jednotek. Když jsme vyjížděli v rámci 4. BÚU na cvičení německo-holandského sboru, viděli jsme, jaké konkrétní prostředky se používají u tohoto sboru. Myslím si, že se rozhodně nemáme za co stydět.

Foto: Momentka z rozhovoru s pplk. Lakošem | Michal Pivoňka / CZ DEFENCE

Jaká je vaše vize jako velitele 102. průzkumného praporu do budoucna?

Asi to bude znít jako klišé, ale moje hlavní vize je stabilizace klíčového personálu a schopnost odborného růstu nového personálu. Myslím si, že to je absolutní základ. Další věcí je pak zabezpečit materiální potřeby útvaru, zejména maximální možné vybavení průzkumných jednotek systémem MBK, což je modulární bojový komplet –⁠ naše hlavní nosná výbava, kterou používáme k provádění průzkumu. Chtěl bych, aby se útvar o tyto prostředky doplnil na 100 %.

Další výzvou je pak přechod na jednotnou podvozkovou platformu LÚV-Pz, což by měla být obdobná vozidla, jaká budou používat chrudimští výsadkáři. Pro nás by tato vozidla měla být uzpůsobena na průzkumnou verzi. Dané vozidlo by pak mělo být na všech třech hlavních bojových rotách, tzn. na rotě hloubkového průzkumu, první a druhé průzkumné rotě. V současné době rota hloubkového průzkumu žádnými vozidly nedisponuje, je vždy vysazena na padáku typu křídlo nebo po dosednutí vrtulníku. Navíc cílové schopnosti těchto jednotek jsou popsány tak, že by dané jednotky hloubkového průzkumu měly disponovat vlastními vozidly.

Zdroj: CZ DEFENCE