Bezpilotní vzdušné systémy v poslední době na moderních bojištích zaznamenávají čím dál větší uplatnění. Svoji podstatnou roli tyto systémy sehrály např. již ve válce o Náhorní Karabach v roce 2020 a jejich význam se projevuje také již přes rok na ukrajinském bojišti. Armáda České republiky si je vysoké efektivity nasazení bezpilotních prostředků dobře vědoma a kromě menších dronů, které již využívá a chystá se jejich využití dále rozšiřovat, se podle všeho v budoucnu chystá pořídit i bojové drony vyšší třídy. V souvislosti s vojenskými bezpilotními prostředky jsme požádali o rozhovor velitele 533. praporu bezpilotních systémů pplk. Petra Mandu.

Foto: Armáda České republiky si je vysoké efektivity nasazení bezpilotních prostředků dobře vědoma a kromě menších dronů, které již využívá a chystá se jejich využití dále rozšiřovat, se podle všeho v budoucnu chystá pořídit i bojové drony vyšší třídy. (na snímku bezpilotní průzkumný prostředek RQ-11B Raven) | 533. prBS

Armády používají jak malé tzv. kapesní drony (jako např. Black Hornet), tak i drony o velikosti klasických letadel (např. Global Hawk). Jaké druhy dronů v současnosti naše armáda používá?

AČR aktuálně disponuje širokou škálou bezpilotních systémů napříč následujícími kategoriemi třídy I, dle standardizované klasifikace NATO. Těmi nejmenšími, kategorie „mikro“, jsou zastoupeny systémy RQ-12 WASP nebo již zmíněné Black Hornet. Na kategorii “mikro“ navazuje kategorie „mini“, reprezentovaná systémy RQ-11B Raven, RQ-20B Puma 3AE a kvadrokoptérami Vážka A. Schopnosti těchto prostředků se pohybují od vytrvalosti letu 30 minut až 3,5 hodin letu do vzdálenosti 20 km. Nejvýkonnějším a zároveň i největším systémem, který však spadá do kategorie „malé“, je ScanEagle, jehož operační dolet je více než 100 km a vytrvalost letu přes 18 hodin. Při svém pětiletém nasazení v Afghánistánu se ukázal jako poměrně spolehlivý s dosaženým náletem více než 3 500 letových hodin. Všechna uvedená bezpilotní letadla jsou vybavena senzory k vedení vzdušného průzkumu ve viditelné a infračervené části elektromagnetického spektra. AČR má také své zastoupení v rámci NATO AGS Force na letecké základně Sigonella v Itálii, kde se několik specialistů podílí na provozu a operačním použití bezpilotních průzkumných letounů RQ-4D Phoenix.

Bezpilotní prostředky jsou dnes některými analytiky považovány za rozhodující zbraň budoucího bojiště. Někdy se dokonce uvádí, že díky masivnímu zapojení dronů již nebudou na bojišti zapotřebí tanky, dělostřelectvo či BVP. Jak to vnímáte vy?

Vojenské bezpilotní systémy byly od počátku vyvíjené k plnění takzvaných 3D úkolů – Dull, Dirty, Dangerous. Ve volném překladu to znamená schopnost plnění úkolů, které jsou stereotypní, zdlouhavé – tedy náročné/unavující pro člověka na palubě pilotovaného letounu (dlouhodobé sledování). Dále nabízejí možnost působit v prostředí, které je škodlivé (např. chemický a radiační průzkum) a v prostředí, kde je značné riziko ztráty letounu za cenu získání kritické informace (např. při překonávání prostoru chráněného protivzdušnou obranou). Díky svým specifickým schopnostem mají bezpilotní prostředky nezastupitelnou roli ve všech typech vojenských operací, nelze však zarputile tvrdit, že jsou rozhodující zbraní. Stejně jako každá jiná zbraň mají jak své přednosti, tak i omezení, které je nutné zohlednit v každé konkrétní situaci a podmínkách.

Foto: Kvadrokoptéra Vážka ve službách AČR | 533. prBS

Tak jak to uvádíte, to mohlo být vnímáno především v průběhu druhé války o Náhorní Karabach, kdy se údery bezpilotními systémy a vyčkávací municí ázerbájdžánských sil staly jedním z ikon této války. Do popředí se tehdy dostaly systémy Bayraktar TB2, které se téměř beztrestně pohybovaly na obloze nad bojištěm a úspěšně se, přímo – vlastními zbraňovými systémy, nebo nepřímo – naváděním dělostřelecké palby podílely na eliminaci nespočtu pozemních cílů arménské armády. Úspěšnost této taktiky byla současně umocněna rozsáhlou propagandou v médiích a na sociálních sítích, tedy v kybernetickém prostoru.

Obdobná taktika byla patrná i na počátku rusko-ukrajinského konfliktu, kdy se ukrajinské TB2 úspěšně podílely na zastavení postupu ruských sil. Tyto bezpilotní letouny však postupně z hlavní scény zmizely. Důvodem se stalo aktivnější a efektivnější použití prostředků vojskové protivzdušné obrany a prostředků elektronického boje ruské armády. Aktivity těchto taktických bezpilotních letounů se tak pravděpodobně z předního okraje přesunuly více do vlastní hloubky, nebo k zajištění prostor bez přímé hrozby/mimo efektivní dosah prostředků ruské PVO, čímž však dochází i k omezení jejich schopností, minimálně v použití zbraňových systémů s tabulkovým maximálním dosahem 8–14 km.

Počítá AČR s tím, že bude nasazení dronů i do budoucna soustředěno u vašeho praporu, anebo se, zejména v případě menších dronů, dostanou tyto prostředky i do jiných útvarů?

Bezpilotní systémy nejsou výhradní výsadou našeho praporu. V rámci AČR je můžete již dnes nalézt například u speciálních sil či výsadkového pluku. Jejich proliferace, tedy především systémů nižších kategorií do menších jednotek, je dle mého názoru, více než žádoucí, což potvrzují zkušenosti z ukrajinského bojiště. Nabytí této schopnosti se stane výrazným efektorem k podpoře plánování a řízení boje a přinese velitelům na nejnižších stupních taktickou výhodu v rychlém získávání věrohodných informací. Jedinečné možnosti menších bezpilotních systémů v kombinaci s využitím speciálních senzorů by měly přispět k významnému zvýšení schopností průzkumných jednotek druhů vojsk například při provádění chemického a radiačního nebo ženijního průzkumu.

Foto: Velitel 533. praporu bezpilotních systémů pplk. Petr Manda | 533. prBS

Na jaké nejnižší úrovni by podle vás mělo fungovat zapojení dronů a bezpilotních prostředků v rámci AČR (družstvo, četa, rota...)? Zvláště s ohledem na zkušenosti z konfliktu na Ukrajině. 

Malé, jednoduché, levné a dostupné bezpilotní systémy, které jsou snadné na obsluhu, by mohly mít své místo již na úrovni četa/rota jako doplněk velitele k dalekohledu, k vedení vlastního průzkumu, což je jedna ze základních povinností každého velitele. Sloužit by měly k zefektivnění situačního povědomí, především pak v nepřehledném terénu nebo při vedení boje v zastavěném prostoru.

Fenoménem konfliktu na Ukrajině se staly právě bezpilotní systémy nižších kategorií (mini a malé), primárně pak komerčně dostupné multikoptéry, které nalezly své místo na obou bojujících stranách, kde jsou poměrně frekventovaně používány.

Hlavními důvody jejich masového použití se stala vysoká technologická vyspělost, kvalita a přesnost získaných obrazových informací, pokročilé automatizované funkce, jednoduchost ovládání, spolehlivost, krátká doba přípravy k provozu a samozřejmě i jejich snadná dostupnost a výrazně nižší pořizovací cena. Obě strany jsou tak podporovány veřejnými finančními sbírkami za účelem pořízení a dodání těchto systémů pro podporu jednotek na frontě. Stejně tak jsou organizovány workshopy pro amatérské operátory z řad široké veřejnosti, kde se seznamují se specifickými možnostmi multikoptér pro vojenské využití, včetně aplikací improvizovaných řešení.

Nasazení komerčních multikoptér k podpoře a vedení bojové činnosti není nicméně úplnou novinkou. Průkopníky této taktiky, kterou poté převzaly i irácké bezpečnostní síly, se v průběhu bitvy o Mosul v letech 2016–2017 stali příslušníci islámského státu. V této největší operaci v městské aglomeraci od doby bitvy o Stalingrad ve druhé světové válce, bezpilotní prostředky poskytovaly informace o postupujících jednotkách iráckých bezpečnostních sil ulicemi města, naváděly pohyb sebevražedných útočníků v pancéřových vozidlech naplněných výbušninami a útočily shozem improvizované munice.

Jak je na tom v současné době naplněnost vašeho praporu?

Prapor se od svého založení posunul do čtvrtého roku výstavby a je postupně personálně naplňován na základě harmonogramu rozšiřování schopností a doplňování technikou. Zájemce o službu u nás máme jak z civilního prostředí, tak i z ostatních součástí AČR. K náboru a vhodnému umístění žadatelů jsou organizována výběrová řízení. To nejbližší se uskuteční v termínu 23.–24. 5. 2023.

Do budoucna bych v rámci praporu viděl i jeho rozšíření o jednotku aktivních záloh, o kterou si myslím, bude zájem. Určitě jsme již několik dotazů na toto téma z řad veřejnosti dostali.

Máte nepochybně specifické požadavky na své příslušníky. Co vše musí splňovat operátor UAS a jak dlouho trvá ho vycvičit?

Dle platné legislativy se nároky na připravenost personálu různí s kategorií bezpilotního letadla, s ohledem k jeho maximální vzletové hmotnosti a letovým parametrům.

K obsluze bezpilotních systémů kategorie „mini“ (např. RQ-11B Raven, RQ-20B Puma 3AE) je požadován třítýdenní kurz základního leteckého vzdělání pro obsluhující personál bezpilotního vzdušného systému a poté typový kurz pro příslušný bezpilotní systém v trvání cca dvou týdnů. Po úspěšném absolvování kurzů pak operátoři získávají osvědčení o způsobilosti k provádění letové činnosti.

Pro bezpilotní systémy kategorie „malé“ (ScanEagle) hovoříme o dalších pěti měsících základního letového výcviku k povolení samostatného létání a zahájení pokračovacího a bojového výcviku prováděného v rámci letových akcí jednotky. Vzhledem k faktu, že maximální vzletová hmotnost letounu ScanEagle přesahuje 20 kg, jedná se již o certifikovanou leteckou techniku, zapsanou ve vojenském leteckém rejstříku, tudíž i piloti operátoři a personál inženýrské letecké služby jsou držiteli platných průkazů způsobilosti vojenského leteckého personálu, kteří jsou pravidelně přezkušováni z odborných teoretických a praktických znalostí a dovedností. Piloti operátoři musí taktéž každoročně absolvovat lékařskou prohlídku v Ústavu leteckého zdravotnictví.

Foto: Vzlet bezpilotního průzkumného prostředku ScanEagle | 533. prBS

Obsluha vyšších kategorií bezpilotních systémů se do budoucna stane vrcholem pyramidy v požadavcích na rozsah výcviku personálu. Výkonnější letové parametry, schopnosti těchto letounů létat i za zhoršeného počasí, současné používání různých typů senzorů, provoz v nesegregovaném vzdušném prostoru vyžadují další rozšíření znalostí, například v podmínkách pravidel letu podle přístrojů (IFR) a anglické letecké frazeologie dle norem ICAO.

Probíhá v rámci vašeho praporu i nějaký monitoring a následné vyhodnocování možného využití civilních UAV pro vaše potřeby?

Vývoj v oblasti bezpilotních systémů, nejen těch vojenských, určitě sledujeme – stejně tak jako aktuální technologické trendy. Máme také možnosti účastnit se různých ukázek, přednášek, testů a workshopů, ať jako přispěvatelé, nebo publikum. Poslední týden v dubnu jsem na Vysokém učení technickém v Brně uskutečnil přednášku o využití bezpilotních systémů v ozbrojených silách a následně jsem měl i možnost se seznámit se zajímavými projekty vědy a výzkumu nejen bezpilotních vzdušných, ale i pozemních bezosádkových systémů. Nedávno jsme také zahájili spolupráci s Univerzitou obrany v oblasti 3D tisku. Širší kooperaci s univerzitním prostředím, jakožto líhní inovačních řešení, určitě považuji za důležitou a prospěšnou.

V našich řadách je i mnoho nadšenců, kteří se problematikou bezpilotního létání či sledováním technologických trendů zabývají i ve svém volném čase a nabyté zkušenosti přinášejí zpět na jednotky k zefektivnění provozu a výcviku. Současně se v roli uživatele podílíme i na podpoře realizace projektů v oblasti rozvoje bezpilotních systémů v rámci AČR. Pečlivě sledujeme i zkušenosti z nasazení bezpilotních systémů v aktuálních konfliktech.

Jak složité je skloubit potřeby výcviku vašich operátorů UAV a civilního leteckého provozu?

Není to vůbec složité, řídíme se vojenskými leteckými předpisy, které z civilních předpisů vycházejí. Samozřejmě, že máme určitá specifika. Létání realizujeme ve vyhrazených prostorech/koridorech, primárně pak ve vojenských újezdech, které jsou pro létání vojenských bezpilotních letadel určeny a jsou veřejně publikovány v Letecké informační příručce ČR.

Jaké zkušenosti přinesl více než roční konflikt na Ukrajině z hlediska velitele 533. praporu?

Konflikt na Ukrajině je v první řadě tragickou událostí, nicméně stejně tak jako každá jiná válka i tato přináší nové zbraně a taktiku.

Jak jsem již zmínil v předchozích odstavcích, v oblasti bezpilotních systémů se především jedná o rozsáhlé používání různých typů komerčních nebo vlastními silami vyráběných multikoptér, které se dostaly na úroveň nižších taktických jednotek, kde našly své uplatnění především v plnění úkolů vzdušného průzkumu, zabezpečení situačního přehledu velitelů, navádění paleb dělostřelectva a schopnosti nést a shazovat munici.

K jejich efektivnímu používání významně přispěla také vysoká míra inovace a improvizace, například technickými zásahy do řídících jednotek k odstranění některých funkcí umožňujících sledování protivníkem, využíváním 3D tisku k výrobě poškozených komponentů, odhozových mechanismů, stabilizačních ploch improvizované munice, nebo i celých multikoptér, jak víceúčelových, tak i těch, používaných jako létající munice – založených na platformě závodních FPV dronů, schopných nést i protitankovou kumulativní střelu PG-7 k ničení obrněné techniky.

Důležitou podmínkou k úspěšnému vedení bojových operací je rovněž funkční systém velení a řízení pro včasné předávání relevantních a přesných průzkumových informací o protivníkovi na místa velení nebo přímo palebným prostředkům. Zde je možné sledovat aktivní využívání komunikačního systému Starlink, zabezpečujícího spolehlivé internetové připojení k realizaci informačních toků prostřednictvím standardních komunikačních nebo speciálních aplikací pracujících na běžně dostupných mobilních platformách. Tyto aplikace jsou pak „na pár kliků“ používány k včasnému předávání informací o cílech a k budování společného operačního obrazu.

Zásadní zkušeností je pro nás aktivní působení systémů elektronického boje rušením signálu řídících kanálů bezpilotních systémů a signálu satelitní navigace, které operace bezpilotních prostředků značně omezují, popřípadě přijatá protiopatření a procedury k umožnění vlastní činnosti i v těchto podmínkách.

Foto: Momentka z rozhovoru s pplk. Petrem Mandou | Michal Pivoňka / CZ DEFENCE

V neposlední řadě je to také přítomnost prostředků vojskové protivzdušné obrany na bojišti určené k přímé ochraně rozmístěných pozemních jednotek. V této oblasti je patrný i opětovný nárůst významu lafetovaných protiletadlových zbraní. Samostatnou kapitolu pak tvoří ve větších počtech používaná vyčkávací munice. Podle mě je velmi důležité taktiku použití bezpilotních systémů v soudobých konfliktech bedlivě sledovat a tyto poznatky pak vhodně implementovat do vlastního výcviku.

Nakolik je v současné době integrována do bezpilotních prostředků umělá inteligence a co vše již nyní ulehčuje? Jak vidíte zapojení umělé inteligence do bezpilotních prostředků v budoucnu?

O prvcích umělé inteligence implementovaných v soudobých systémech lze hovořit například v případě schopnosti provedení předprogramovaného autonomního letu se zapojením senzorů k vyhnutí se překážkám, automatické optimalizaci letového profilu k dosažení nejlepšího výsledku použitých senzorů či schopnostech srovnávací navigace na základě získávaných obrazových dat pro případ rušení signálu satelitních navigačních systémů.

Do budoucna lze předpokládat další zvyšování úrovní autonomie minimalizací řídících vstupů člověka. Jednou z těchto funkcionalit bude aplikace již v současnosti vyvíjených a testovaných schopností automatického rozpoznávání a identifikace cílů. Zajímavou oblastí bude i možnost vzájemné kooperace vzdušných a pozemních autonomních platforem.