V mrazivých severských podmínkách se zocelují příslušníci 72. mechanizovaného praporu (kde jsem vojákem v Aktivní záloze) již dlouhé roky. Spolupráce s finskou armádou v rámci kurzu boje ve velmi chladných severských podmínkách pod názvem „Arctic Blade“ již prapor realizuje přes 8 let. Během této doby se na kurzu vystřídaly desítky příslušníků Aktivní zálohy praporu a v posledních letech i profesionálních příslušníků útvaru, jak dlouholetá spolupráce umožňuje větší počet účastníků kurzu z naší strany.

Samotný kurz je zaměřen na základní schopnosti boje a přežití v zimních severských podmínkách. Cílem je také naučit frekventanty kurzu, jak nevýhody a nástrahy velmi chladných podmínek využít ve svůj prospěch. Teploty se během kurzu pohybují ve velkém rozsahu, kdy nejtepleji bylo kolem 4 stupňů nad nulou a nejchladněji naopak mínus 32 stupňů. Jak je ve finské armádě obvyklé, kurz je zaštiťován několika málo vojáky z povolání, ale zbytek je řízen a zabezpečován finskými záložníky. V rámci kurzu jsou vojáci rozděleni do skupin „běžných účastníků kurzu“ a tzv. LNO skupiny styčných důstojníků, kteří krom běžné náplně kurzu sdílejí poznatky o způsobu zapojení finské veřejnosti do obrany země a poznávají systém finské struktury jednotek a výcviku.

Ve Finsku je totiž velká část veřejnosti nějakou formou zapojena do obranného systému státu, kupříkladu firmy drží pro armádu zásoby některých produktů, nebo evidenci zaměstnanců vhodných pro specializované pozice v armádě. Také kupříkladu při samotné výstavbě budov se na určitý počet osob musí stavět protiletecké kryty a podobně. V samotném kurzu se frekventanti naučí například pohybu na vojenských lyžích v družstvech, včetně transportu úkolového materiálu na saních, nebo způsoby péče o materiál a zbraně v chladných podmínkách. Krom toho si také vyzkouší reakci na propadnutí se do zamrzlého jezera ve vybavení, nouzové rozdělání ohně, střelbu na lyžích, či fortifikaci postavení za pomocí sněhu a ledu.

Od doby, kdy Finsko vstoupilo do NATO, tento výcvik a zejména mezinárodní spolupráce nabyly na důležitosti. Kromě obsahu samotného kurzu se tak naši vojáci učí také spolupráci v multinárodních týmech, která vyžaduje schopnost domluvit se a velet v anglickém jazyce. Také samotná kooperace v multinárodních družstvech a četách je výzvou a cennou zkušeností pro každého. Jen v tomto roce se účastnilo 7 národů. Konkrétně Češi, Němci, Estonci, Dánové, Američané, Švýcaři a samozřejmě Finové. Tentokrát se výcviku zúčastnilo 9 profesionálních vojáků a 9 vojáků z Aktivní zálohy našeho praporu.

Jaký letošní ročník Arctic Blade byl, pro čerstvé absolventy jsme se zeptali dvou příslušníků kurzu a jednoho styčného důstojníka z LNO skupiny:

por. T. H. – průzkumná četa – LNO skupina

Jak vnímáte celkově kurz Arctic Blade a spolupráci mezi armádou Finska a České republiky?

Z pohledu styčného důstojníka Arctic Blade vnímám jako příkladnou ukázku organizace celého výcviku, přístup k němu a snahu předat cvičícím své vlastní know-how, které Finsko vskutku má, a to pak především díky jeho historii a pozici na mapě.  Spolupráci jako takovou hodnotím velmi pozitivně. Vzhledem k tomu, že sloužím jako voják z povolání, a ne jako součást aktivní zálohy, tak je pro mě velmi zajímavé sledovat kooperaci našich aktivních záloh se zálohami Finska. Jsou to totiž právě záložníci Finska, kteří organizují celý výcvik a naše aktivní zálohy, které na výcviku participují již několikátý ročník.

Co konkrétně vás na kurzu překvapilo?

Jednoznačně mentalita finských záložníků. Cvičení mělo přes 250 účastníků, kteří hovořili rozdílnými jazyky. Mohlo zde nastat mnoho problémů, ať už v rámci logistiky, organizace, struktury celého výcviku – ale nikoliv. Finové jsou opravdu velmi morálně pevný národ a nelze si v rámci jejich přístupu a zodpovědnosti připustit selhání, což se velmi dobře projevilo a cvičení proběhlo od začátku do samotného konce bez problémů. Co mě ale překvapilo nejvíce, je fakt, že žádný příslušník finské armády – rezervista zde nebyl za účast placen ani finančně odměněn. Finové berou obranu svojí země velmi vážně, proto jim nevadí vyjet dobrovolně na vojenské cvičení a obětovat svůj volný čas přípravou na nejhorší. Jako styčný důstojník jsem byl přítomen na několika zaměstnání, kde se často v překladu zmiňovalo heslo „obrana je záležitost všech“.  Mohu potvrdit, že v případě Finska se nejedná o výkřik do tmy, ale absolutní fakt.

Čím se od sebe liší v přístupu k obraně jednotlivé národy, se kterými jste byl v kurzu?

Základním rozdílem je především přístup k obraně ostatních států jakožto odpovědností všech občanů podílet se na obraně státu. Všechny ostatní národy přítomné na cvičení jsou v rámci zřízení svých ozbrojených sil tvořeny především konskripční částí (tzn. povinnou vojenskou službu a poté z ní plynoucími záložníky). Profesionální část armády je pak určena především k výcviku branců v rámci jejich povinné vojenské služby, udržování minimálních rezerv pro vedení vojenských operací a udržování vycvičenosti rezervistů po dokončení vojenské služby v rámci pravidelných cvičení, kam jsou jednou za čas povoláni.

Co jste se dozvěděl a naučil přínosného?

Díky mému zařazení v týmu styčných důstojníků jsem měl příležitost nahlédnout jakým způsobem Finsko plánuje svoji obranu, jak se civilní prostředí zapojuje do obranných a bezpečnostních projektů země s účelem být si doopravdy jistý, že jsem připraven na nejhorší, a to i když mi teď nic nehrozí. Samozřejmě jsem pak i účastnil normálního programu cvičení. Takže skok do ledové vody v zamrzlém jezeře nebo noční přesun na finských lyžích s následným přespáním venku v teplotách pod bodem mrazu byly také skvělou zkušeností.

Jak se Vám spolupracovalo v takto pestrém mezinárodním prostředí?

Skvěle. Pokud se budu bavit o týmu styčných důstojníků, nebyl zde absolutně žádný problém a každý chtěl v rámci společných debat přinést své vlastní zkušenosti a předat je dalšímu.

Pokud zde zmíním klasickou část programu cvičení je nutné vyzdvihnout, že i přes jazykovou bariéru, která se mohla u některých v ojedinělých případech objevit, tak si dokázali všichni poradit a zvládnout jim zadané úkoly společně. Hodně dělalo také místní prostředí, mráz, vítr, sníh, to vše jsou aspekty, které Vás donutí spolupracovat, i přes jazykovou bariéru.

Co byla pro Vás největší výzva v rámci kurzu?

Pád do ledové vody a první zkušenost být součástí týmu LNO v rámci takové cvičení.

Jak byste zhodnotil svou účast na kurzu v několika pozitivních i negativních bodech?

Svoji účast v kurzu, jakožto styčného důstojníka nelze dost dobře hodnotit. To musí jiní. Pozitivně hodnotím svoji snahu být rovnocenným partnerem v debatách, které nejsou mým každodenním tématem. Dále také svoji proaktivitu při možnosti být s ostatními vojáky venku při praktickém výcviku, který nebyl pro naši skupinu povinný. Negativně budu vždy hodnotit jazykovou vybavenost, kterou je třeba stále a stále zlepšovat.

Jak se Vám spolupracovalo v sestavě profesionálních vojáků a záložáků dohromady?

Velmi dobře. V případě tohoto cvičení dle mého názoru nelze najít tolik rozdílností v rámci odborných znalostí či dovedností vojáků, jelikož je zde všechno pro všechny nové. Rozdíl může být jen pouze v přístupu a morálu jednotlivců, to je ale záležitostí osobnosti člověka, ne zda jste záložák nebo profík. Jako styčný důstojník 72. mechanizovaného praporu v případě tohoto cvičení mohu konstatovat, že naši vojáci velmi dobře reprezentovali prapor a Českou republiku a zanechali zde hodně svého úsilí. Dobrá práce.

por. Jiří N. – velitel mechanizované čety (voják z povolání)

Jak vnímáte celkově kurz Arctic Blade a spolupráci mezi armádou Finska a České republiky?

Spolupráce Finské a České armády byla na skvělé úrovni. Vše bylo dobře zorganizované. Nevnímal jsem žádné větší nedostatky.

Co konkrétně vás na kurzu překvapilo?

Překvapilo mě především nadšení Finských aktivních záloh a také to, že si za tyto dobrovolné cvičení musí platit. Co se výcviku týče, jsem byl překvapen především z toho, jak jednoduché ale zároveň efektivní prostředky používají. A stejně tak, jak rychle dokáží naučit lidi základním dovednostem, které jsou zároveň dost efektivní jak při vedení bojové činnosti v severských podmínkách, tak dlouhodobém působení na bojišti.

Čím se od sebe liší v přístupu k obraně jednotlivé národy, se kterými jste byl v kurzu?

Každý národ je specifický. Některé země mají profesionální armádu a některé zase jen aktivní zálohy. Překvapilo mě, jakým způsobem má například Finská či Švýcarská armáda (aktivní zálohy) řešen případ napadení státu. Mají velké množství lidí v aktivních zálohách a zároveň si dělají materiální zásoby u firem, právě pro případ nouze. Stejně tak množství techniky či bunkrů, které se dají využít k obraně státu.

Co jste se dozvěděl a naučil přínosného?

Základním aspektem – v jednoduchosti je síla. Dále pak fungování v severských, chladných podmínkách. Jak dokáže zima změnit bojiště, na co všechno se musí myslet, když se vede bojová činnost v klimatických podmínkách -20 °C a méně. A to jak už v kladném, tak i v záporném slova smyslu.

Jak se Vám spolupracovalo v takto pestrém mezinárodním prostředí?

Spolupráce v mezinárodním prostředí je dle mého názoru vždy velkým přínosem pro všechny zúčastněné. Ať už se jedná o zdokonalení cizího jazyku, tak o to, že každý má jiné zkušenosti z různorodého prostředí, které si lidé mohou mezi sebou předávat. Stejně tak je každý na jiné úrovni znalostí a zkušeností, takže je potřeba se naučit pracovat jak s těmi zkušenými, tak i s těmi méně zkušenými.

Co byla pro Vás největší výzva v rámci kurzu?

Spolupráce s lidmi, kteří neuměli dobře anglicky, případně neměli tolik zkušeností, takže bylo potřeba je více hlídat a případně kontrolovat.

Jak byste zhodnotil svou účast na kurzu v několika pozitivních i negativních bodech?

Pozitiva:

• mezinárodní spolupráce
• získání nových znalostí a zkušeností ze severských
• možnost realizace kurzu v zahraničním prostředí
• velmi přátelské prostředí
• jednoduché, ale zároveň funkční materiální zabezpečení

Negativa:

• nezvládnutý time management, především z úrovně Finských velitelů čet

Jak se Vám spolupracovalo v sestavě profesionálních vojáků a záložáků dohromady?

Spolupráce byla na velmi dobré úrovni. Nedělaly se větší rozdíly mezi tím, zda je někdo z řad profesionálů či aktivních záloh. Každý měl určité znalosti či zkušenosti, kterými dokázal obohatit celou skupinu. Vždy převládala klidná a přátelská atmosféra. A jelikož se nejednalo o nějaký důležitější výcvik či úkol, tak ani nebyla potřeba, aby byli všichni na stejné či vyšší úrovni.

nrtm. Martin R. – mechanizovaná rota AZ (voják v aktivní záloze)

Jak vnímáte celkově kurz Arctic Blade a spolupráci mezi armádou Finska a České republiky?

Spolupráce mezi oběma stranami byla efektivní. Ochota finské strany sdílet své zkušenosti byla opravdu velká a pro nás velmi užitečná. Celkově vnímám tento kurz jako přínosný a věřím, že mě posunul dál.

Co konkrétně vás na kurzu překvapilo?

Na kurzu mě překvapily teploty těsně nad nulou, později těsně pod ní. Bohužel jsme vystihli týden s nezvykle teplým počasím, ale během odjezdu už teploty zase prudce klesaly. Moknout v zimě ve Finsku bylo tedy poměrně nečekané.

Čím se od sebe liší v přístupu k obraně jednotlivé národy, se kterými jste byl v kurzu?

Byl jsem ohromen, jak Finové berou obranu státu jako kolektivní záležitost, do které by se měl každý zapojit alespoň nějakým způsobem. Také mě zaujala jejich nezištná snaha zdokonalovat se jako jednotlivci prostřednictvím dobrovolných cvičení. 

Co jste se dozvěděl a naučil přínosného?

Toho bylo během kurzu opravdu mnoho – od změny bojiště v silných mrazech a vlivu mrazu na vojáky i techniku až po přesuny na lyžích. Práce v mezinárodním týmu byla také výbornou zkušeností. 

Jak se Vám spolupracovalo v takto pestrém mezinárodním prostředí?

Ze začátku to bylo náročné, mám problém si zapamatovat česká jména u nových lidí, natož ta pro nás složitější finská jména. Nicméně i s tím jsem se naučil pracovat a obcházet tento problém. Spolupráce v mezinárodním týmu byla určitě přínosná, a to jak kvůli překonání jazykové bariéry, tak i díky možnosti pobavit se s kolegy o fungování aktivních záloh v jejich zemi

Co byla pro Vás největší výzva v rámci kurzu?

Největší výzvou byl určitě skok do ledové vody, který nakonec nebyl tak hrozný. Horší byl až následný běh v mokrém oblečení, jeho ždímání a další běh.

Jak byste zhodnotil svou účast na kurzu v několika pozitivních i negativních bodech?

Pozitiva:

• práce v mezinárodním týmu, nové dovednosti a znalosti

Negativa:

• tento rok počasí nebylo až tak chladné, jak ve Finsku může být

Jak se Vám spolupracovalo v sestavě profesionálních vojáků a záložáků dohromady?

Každá naše příležitost spolupracovat s profesionálními vojáky je skvělou šancí naučit se něco nového. Myslím, že během kurzu jsme vytvořili silný tým a táhli za jeden provaz.