V letošním roce slaví 4. brigáda rychlého nasazení „Obrany národa“ 30. výročí od svého založení. Brigáda vznikla 1. července 1994, měla deset útvarů a do roku 2003 měla velitelství v Havlíčkově Brodě. Po reorganizaci v roce 2003 bylo velení přesunuto do Žatce a počet jednotek byl redukován. Dnes je součástí brigády 41. a 42. mechanizovaný prapor a 44. lehký motorizovaný prapor.  Brigáda se účastnila mnoha zahraničních operací, včetně mise v Bosně, Albánii, Makedonii, Kosovu, Kuvajtu, Iráku, Afghánistánu, Litvě, Lotyšsku a Mali. V rámci modernizačních a reorganizačních snah Armády ČR byla 4. brigáda rychlého nasazení začleněna do sil rychlé reakce. K jejím hlavním úkolům patří bojové operace, ochrana obyvatelstva, pomoc při katastrofách a účast v mezinárodních operacích NATO a OSN. Strategicky se brigáda nachází v podřízenosti Pozemních sil AČR. Vojáci brigády jsou pravidelně nasazováni v rámci NATO, naposledy v operacích na Slovensku. Současným velitelem 4. brigády rychlého nasazení je brigádní generál Jiří Líbal. V souvislosti s výročím brigády naše redakce přijala pozvání do Žatce, sídla velitelství brigády a 41. mechanizovaného praporu, kde nám byly představeny vybrané odbornosti a schopnosti brigády.

Video: 4. brigáda rychlého nasazení: Tam, kde jiní nestačí aneb vize moderního válčení / CZ DEFENCE

4. brigáda rychlého nasazení (4. brn) disponuje rozsáhlou škálou schopností a odborností, což umožňuje tomuto manévrovému prvku efektivně plnit širokou škálu taktických úkolů jak v mírových, tak ve válečných podmínkách, a zajišťuje klíčovou roli v rámci Armády České republiky a v mezinárodních operacích. Vybrané odbornosti a schopnosti 4. brigády nám v rámci naší návštěvy osobně představil, včetně dynamických ukázek, vrchní praporčík 4. brn nprap. Michal Baka.

Průzkumné čety

Průzkumná četa je organizačně začleněna do sestavy velitelské roty, podřízena je pak přímo veliteli praporu. Hlavním úkolem průzkumné čety je získávání informací, které slouží k hodnocení prostoru boje a následně jako podklad při rozhodovacím procesu velitele praporu. Jde o průzkumný orgán praporu, určený k vedení průzkumu v sestavě nepřítele i ve vlastní sestavě, a to pozorováním z místa anebo za pohybu. Své úkoly plní pěšky, na vozidlech Pandur II 8x8  nebo kombinovaně. Průzkum pak provádí z výhodných pozorovacích stanovišť v blízkosti vyhodnocených prostorů předpokládané činnosti nepřítele. K plnění průzkumných úkolů může využívat léček a přepadů. Průzkumná četa může pracovat samostatně nebo může být součástí jednotek provádějících výpad či průzkum bojem.

Skupina odstřelovačů

Odstřelovači 4. brigády rychlého nasazení působí u každého praporu, každého manévrového prvku. Všude mají svoji vlastní skupinu odstřelovačů. Tým tvoří většinou tři vojáci – dva střelci a pozorovatel. „Ti dva střelci se můžou soustředit čistě jenom na střelbu, ten třetí – pozorovatel – sděluje veškeré podmínky pro střelbu. On také ví, který typ pušky by měl střílet na postavení protivníka,“ prozradil naší redakci při nácviku jeden z členů týmu praporčík M.R. Pozorovatel sděluje střelcům všechny potřebné parametry. Jde například o sílu větru, vzdálenost k cíli či směr a rychlost případného pohybu cíle. Stará se také o opravu všech zadaných prvků střelby a zároveň zabezpečuje spojení s nadřízeným prvkem. Střelci pak mohou střílet současně nebo na odpočet, případně střílí opravnou střelbu, aby byl cíl eliminován na 100 procent. Důležitá je poloha střelců, kdy záleží na konkrétním úkolu a na tom, jaký je okolní terén. O výběru střeleckého stanoviště po vzoru „vidět a nebýt viděn“ rozhoduje také pozorovatel. Co nejtišší pohyb, dorozumívání v týmu a perfektní maskování před nepřítelem je stále základním předpokladem úspěšné práce odstřelovačů. Střelci pak střílí na vzdálenost 800 až 1 000 metrů.

Možná je to pro někoho překvapivé, ale hlavním předmětem činnosti odstřelovače je spíše pozorování než samotná střelba. Právě pozorování a znalost prostředí pak rozhodne o eliminaci konkrétního cíle, zda to bude voják, vojenská technika či jiný cíl. K plnění těchto úkolů mají odstřelovači k dispozici odpovídající zbraně, a to od ráže 7,62 mm až po 12,7 mm. Mezi cíle určené k eliminaci patří zejména vozidla nebo spojovací uzly, radary či úložiště munice. Střelec, který se pohybuje v terénu nese pušku o váze zhruba 12 kilogramů, k tomu připočítejme 10–15 kilogramů munice (podle typu zbraní, které má u sebe) a musí mít s sebou i různé doplňkové přístroje, které potřebuje ke splnění úkolu. I z těchto důvodů se pak sestavuje skupina odstřelovačů, která je schopna si mezi sebe tyto věci rozdělit.

Samostatnou kapitolou je pak maskování. Vojáci pracují s různými typy, a to lehčími, kdy je skupina v pohybu nebo těžkými. Těžké maskování využívá voják v případě, kdy je nasazen dva až pět dní na jednom místě. Své stanoviště si pak připraví a zakope se tak, aby nebyl pozorovatelný nejen ze země, ale také například pro nepřátelský dron, který své cíle vyhledává nejen opticky, ale také prostřednictvím termovize. Pro tento typ maskování mají vojáci k dispozici 3D plachty, které zakryjí celý tým a zároveň maximálně sníží tepelné stopy. Při cvičeních brigády se drony často využívají, aby právě odhalily různá rizika a nedostatky sniper týmu při plnění úkolu. 

C4ISTAR

Vzdušné bezpilotní prostředky, které se na soudobých bojištích masivně nasazují, mají k dispozici také specialisté C4ISTAR (Command, Control, Communications, Computers, Intelligence, Surveillance, Target Acquisition, and Reconnaissance), které má 4. brn ve své struktuře. Ti jsou začleněni přímo v rámci mechanizovaných rot ke každé četě. „Zvyšují technologickou převahu na bojišti v rámci systému pozorování a také ve všech procesech, které na bojišti probíhají,“ popisuje význam specialistů C4ISTAR nprap. Michal Baka. Schopnosti C4ISTAR slouží nejen jako podpora odstřelovačů a průzkumných či mechanizovaných družstev jednotek 4. brn, ale jedná se o komplexní přístup používaný ve vojenských operacích k efektivnímu řízení a koordinaci různých aspektů bojové činnosti. Systém jako takový monitoruje a koordinuje činnosti různých jednotek v akci. Specialisté mají k dispozici systémy a technologie pro přenos informací, rádiové, satelitní a jiné komunikační kanály, které umožňují rychlou a spolehlivou výměnu informací v reálném čase. Mezi jejich výbavu patří počítače, informační technologie a systémy (softwarové aplikace, databáze, síťová infrastruktura), které zvyšují situační povědomí a podporují rozhodování a řízení operací.

Jednotka, která působí na bojišti sbírá data, analyzuje informace o nepříteli, které následně předává k dalšímu vyhodnocení. Specialisté C4ISTAR jsou na bojišti poměrně novým moderním prvkem. Svojí přítomností zvyšují schopnost rychle reagovat na změny na bojišti, usnadňují rozhodovací procesy a celkově tak zvyšují efektivitu vojenských operací.

A tomu odpovídá také jejich vybavení: přenosné a vozidlové rádiové stanice pro hlasovou a datovou komunikaci, satelitní komunikační systémy pro dlouhé vzdálenosti, sítě LAN/WAN pro přenos velkých objemů dat, notebooky, tablety a servery pro řízení operací, včetně softwaru a aplikací pro plánování, sledování a řízení operací (například BMS – Battle Management System), bezpilotní prostředky, radary, akustické senzory, termovizní kamery a další zařízení pro sběr informací, systémy pro zachycování a analýzu signálů a komunikace nepřítele a další vybavení.

Vojenská technika

4. brn disponuje v rámci svého vybavení různými typy vozidel. Minometné čety brigády pracují s vozidlem Tatra 815-7 8×8 PRAM se 120mm minometem vzor 82. Mechanizované družstvo pak operuje se sedmi verzemi vozidla Pandur II 8x8. Ve výbavě nechybí ani lehké obrněné vozidlo Iveco 4x4 50 B.

Verze využívající podvozku Pandur II 8x8 jsou hlavní bojovou silou 4. brn, i když dle taktického využití těchto vozidel plní více úkoly palebné podpory, jelikož tříčlenné osádky těchto vozidel umně využívají vzdálenost od nepřítele jako pomyslný ochranný štít a přesnost bezosádkové věže pak poskytuje více než dostatečnou výhodu při střelbě na dlouhé vzdálenosti. Vozidla jsou doplněna o prvky pěchoty, které většinou plní roli pomyslných tykadel, hledající postavení nepřítele. Podobným způsobem, avšak s logickými odlišnostmi, fungují také vozidla a sesedlé prvky u platformy Iveco.

Jednotky palebné podpory, tedy minometné baterie, využívají pro přepravu svých čtyřčlenných družstev podvozek Tatra 815-7 8x8 PRAM, kde pak na ložné ploše vozidla je umístěn minomet vzor 82. Po zajetí vozidla k palebnému postavení, musí obsluha minomet co nejrychleji umístit do palebné pozice a být připravena na plnění palebných úkolů. Po ukončení těchto úkolů, které se mohou lišit v druhu použité munice, pak obsluha musí minomet v co nejkratším čase naložit a opustit prostor palebných postavení.

CQB

Součástí schopností 4. brigády je také dovednost CQB (Close Quarters Battle) operací, které jsou charakteristické především v městských a omezených prostorách, kde se jednotky pohybují v těsné blízkosti nepřítele. CQB zahrnuje speciální techniky, vybavení a taktiky, které umožňují efektivní boj v urbanizovaných oblastech, kdy vojáci cvičí různé metody vstupu do místnosti nebo objektu, jako je dynamický vstup (rychlé a násilné vniknutí), tichý vstup (tajný a nenápadný vstup) a kombinované techniky. Tým často využívá speciální vybavení, jako jsou beranidla, výbušné nálože nebo řízené střely na otevření dveří. Členové týmu se pohybují tak, aby se vzájemně kryli a minimalizovali riziko zasažení. Pohybují se rychle, rozhodně a za pomoci signálů. Ke své činnosti využívají také cvičených psů. „Čtvrtá brigáda rychlého nasazení má svoji vlastní jednotku psovodů, kterou aktivně začleňuje do výcviku. Nejedná se čistě jen o strážní službu, ale jde také o využívání psovodů pro provádění ofenzivních i defenzivních činností v rámci brigády,“ vysvětluje nprap. Baka. Na místě se pak při ukázkovém nácviku osobně přesvědčujeme, že CQB je skutečně náročná forma boje, jejíž úspěšné provedení má často rozhodující vliv na výsledek vojenských či policejních akcí v městském prostředí. 

Návrat k vševojskovému charakteru

4. brigáda rychlého nasazení reaguje na aktuální změny na bojištích. Jde mimo jiné i o návrat k vševojskovému charakteru. „Schopnostmi, které jako manévrovací prvek potřebujeme na bojišti, se vracíme tam, kde jsme byli. Je to zcela logický krok. Globální válka proti terorismu vyžadovala jiné schopnosti. My musíme reagovat na to, co se na bojišti děje a musíme být dnes připraveni na to, čemu budeme čelit v budoucnosti. Navyšování schopností a směřování brigády více do samostatného vývojového prvku je proto logickým vyústěním toho, co se dnes na moderním bojišti děje,“ říká vrchní praporčík 4. brn nprap. Michal Baka.

Důležitým prvkem je také společný výcvik s ostatními aliančními jednotkami. „Výcvik je alfa omega pro jakéhokoliv vojáka nebo příslušníka čtvrté brigády. My jsme na výcviku vyrostli, výcvikem jsme odkojeni. Mentalita vojáka „čtyřky“ je o tom, že radši bude v lese, než aby seděl v kasárnách,“ potvrzuje Michal Baka a doplňuje, že je obrovský rozdíl s někým kooperovat anebo někoho začlenit do vlastní sestavy. „Jak můžeme vidět, kooperace s partnery je sice fajn, ale čím více schopností na bojiště potřebujeme dostat, tím hlubší musí být integrace jednotek a hlubší spolupráce i na těch nejnižších taktických úrovních. A to nepřijde samo. Nemůžeme zůstat v opojení toho, že to nějak vymyslíme. My potřebujeme postupy ověřit v praxi na té nejnižší úrovni,“ vysvětluje nprap. Baka. Jako příklad lze uvést cvičení, které nedávno proběhlo v Německu, na kterém němečtí ženisté přepravovali české mechanizované nebo minometné družstvo přes řeku Labe.

Role vrchního praporčíka

V rámci fungování brigády se stále více ukazuje význam role vrchního praporčíka. Na jeho úkoly, a to nejen na té nejvyšší úrovni u brigády, ale i u nižších jednotek, se ptáme vrchního praporčíka 4. brigády rychlého nasazení Michala Baky: „Snažím se vykonávat svoji činnost tak, abych maximálně podporoval a objasňoval záměr svého velitele a byl tak jeho pravou rukou pro práci se stříbrným sborem, ať už je to praporčík nebo jsou to poddůstojníci či mužstvo, popřípadě působím tam, kde bude potřeba velitelův záměr objasnit nebo ochránit před případným nepochopením. To, že je to klíčová role, se jasně ukazuje, protože v každé armádě je stříbrný sbor páteří a hybnou silou armády. Z těchto důvodů nesmíme přípravu, výchovu a vzdělávání stříbrného sboru rozhodně podceňovat. Koneckonců dnes sami vidíte ten technologický boom – od telefonů, prvků C4ISTAR, až po moderní prostředky na zbraních. Technologie se posouvají úplně někam jinam. Myslet si, že vševojskového vojáka vychovám za tři měsíce v rámci kurzu základní přípravy, to prostě dneska neplatí. Velitel je zahlcen svými úkoly. Takže fakt, že tady má fungující aparát k tomu, aby mu někdo zabezpečoval přípravu a výcvik jednotlivce, je podle mě obrovský benefit. A je jenom dobře, že se role vrchního praporčíka v naší armádě buduje, a i po patnácti letech existence se posouvá dál a dál a prohlubujeme vztahy mezi důstojnickým a praporčickým sborem.“

4. brigáda rychlého nasazení má i svou síň tradic, kde se formou různých vystavených artefaktů můžete seznámit s dlouhou historií 4. brigády rychlého nasazení včetně různých zahraničních misí, ve kterých působili příslušníci brigády. Společně s vojenským kaplanem 4. brigády rychlého nasazení kpt. Pavlem Brichtou jsme pak navštívili kapli, která je součástí brigády a která je zasvěcená archandělu Michaelovi (který je symbolem boje dobra proti zlu). Je potřeba si připomenout, že voják Armády České republiky přísahá, že pro svoji vlast obětuje i svůj život, což se bohužel občas skutečně stane a je tak jistou formou úcty a poděkování si neustále připomínat ty, kteří své životy za naší zemi položili. „Jména našich bratrů, kteří jsou na stěně hrdinů, dokládají právě to, že ona slova vojenské přísahy naplnili bezezbytku. Buď při obraně nebo při výcviku položili svůj život, tedy to nejcennější, co měli. Když u čtvrté brigády vítáme nováčky, tak jim říkáme, o co půjde. A vždycky jim ukazujeme i tady ta jména. Naše služba není bezpečná a nemáte zaručeno, že se vždycky vrátíte domů ke svým nejbližším. Pro nováčky je to vlastně takové memento, aby přemýšleli a uvažovali o tom, k čemu se upsali a na co přísahali,“ říká kpt. Brichta.  

Zhodnocení velitele 4. brigády rychlého nasazení

Třicetiletý vývoj 4. brigády rychlého nasazení v rámci naší návštěvy pak zhodnotil její velitel brigádní generál Jiří Líbal jako velmi dynamický. Podle něj byla brigáda vždy první – ať už jde o nasazení v misích v letech 1995, 1996 nebo třeba i v přechodu na novou techniku. „Někdy zhruba v letech 2007–2008 jsme začínali s pandury. Zase jsme se posunuli, protože jsme byli první jednotka pozemních sil nějakým větším způsobem modernizovaná,“ říká generál Líbal a doplňuje, že stejně se to má s návratem brigády k vševojskovému charakteru. Podle něj se jedná o návrat do roku 2003, kdy byly od brigády odděleny prapory sil podpory a bojového zabezpečení, včetně dělostřelectva a brigádě tak zůstaly čtyři prapory. „A teď se nám ukazuje i podle NATO dokumentů, jak by brigáda měla vypadat. Všude se tam píše, že má své organické dělostřelectvo, organické chemiky, organické složky, což my nemáme. My to máme k dispozici v rámci brigádních úkolových uskupení, ať už čtvrtého nebo sedmého. Tyto jednotky samozřejmě máme od ostatních pluků k dispozici, ale osobně si myslím, že to není dostatečné, že bychom to měli mít svoje,“ říká velitel 4. brn.

Podobně je to se čtvrtým praporem. Z původně 43. výsadkového praporu je dnes samostatný výsadkový pluk, a tak má dnes 4. brigáda jen 3 prapory (41. mechanizovaný prapor, 42. mechanizovaný prapor a 44. lehký motorizovaný prapor).  S opětovným doplněním brigády na 4 prapory se však počítá. „To si můžete přečíst v KVAČR, kde je napsáno, že zhruba v roce 2040 bychom čtvrtý prapor měli mít. To znamená, že se nějakou dobu bude budovat. Budování takového praporu zabere přibližně deset let, protože se bude muset vybrat posádka a bude se muset nakoupit technika. Ty lidi se budou muset vycvičit. Takže jestli v roce 2040 máme mít 4 prapory, a ty prapory mají být připraveny, tak reálně mluvíme o roku 2030,“ vypočítává generál Líbal.

Dalším úkolem pro modernizaci brigády je doplnění KBVP Pandur, a to nejen pro 44. motorizovaný lehký prapor, který nyní disponuje pouze vozidly Iveco. „Když se podíváte do KVAČRu tak vidíte, že pandury jsou za polovičkou životnosti a mají se modernizovat. Kvůli tomu, že nám byl 43. výsadkový prapor odebrán, tak jako brigáda máme mít v současnosti tři prapory, abychom byli kvalifikováni jako střední brigáda. Ale ty prapory musí být stejně vybavené, což 44. lehký prapor není. Bude potřebovat pandury. Předpokládáme, že by ten proces mohl začít do dvou nebo tří let. Souběžně s tím určitě proběhne modernizace stávajících pandurů. Ty jsou u brigády zhruba od roku 2008, což už je řádka let. Také vysílačky a další vybavení už mají něco za sebou a potřebují modernizovat,“ popisuje velitel 4. brn.

Generál Líbal mimo jiné stál u zrodu nastavení metodiky a taktiky kolových obrněných vozidel Pandur II 8x8 CZ v rámci Armády ČR, proto nás zajímalo, jakou roli dnes toto obrněné vozidlo hraje na moderním bojišti a zda se nějakým způsobem mění dosavadní taktika jeho nasazení. Zajímalo nás také, jak je řešena ochrana vozidla proti vzdušným bezpilotním prostředkům, které jsou na ukrajinském bojišti hojně nasazovány. Podle generála Líbala se nasazení vozidel dramaticky nemění. „My jako brigáda středního typu bojujeme jako pěchota. Bojují vojáci, a vozidla je někde zezadu ze skrytu podporují,“ říká generál s tím, že není rozdíl mezi útokem a obranou, jako základními typy operací. Ostatně takto působí obě bojující strany na ukrajinském bojišti. „Snaží se tu pěchotu tlačit dopředu, a vozidla jsou někde dva, tři, čtyři kilometry za linií kvůli hrozbě dronového útoku. Takové velké vozidlo – ať už to je tank, pandur nebo cokoliv podobného se snáz najde, a tím pádem i zničí. Na druhou stranu vozidla nebo tanky mají nějakou odolnost, palebnou sílu, takže pěchotu na to bojiště rychle dostanou, případně rychle zmizí nebo poskytnou palebnou podporu ze skrytu. Doplním, že těžká brigáda bojuje prioritně vozidly a pěchota je podporuje. My to máme přesně opačně. Pokud jde tedy o taktické použití, tam změna zásadní není,“ říká velitel 4. brigády.

Současnou ochranu vozidel proti útokům dronů pak generál Líbal považuje za nedostatečnou. „My potřebujeme vozidla zmodernizovat. Jestliže vozidlo bylo zavedeno v roce 2008, kde byly nějaké podmínky a nějaké zbraňové systémy, tak od té doby uplynulo 16 let. Způsob válčení a technika se vyvíjí. V té době se nám možná o dronech ani nezdálo,“ říká velitel 4. brigády a doplňuje, že o to potřebnější modernizace pandurů je. A nejde jen o protidronovou ochranu, ale jedná se současně také o zvýšení pancéřování a změnu zbraňové stanice. Ta by mohla zůstat jako osádková, ale měla by být lépe chráněná právě proti útokům dronů. 

Také v případě 4. brigády platí, že základem je voják. Proto jsme se zeptali, jak jsou u 4. brigády s úrovní rekrutace spokojeni. „Co se týká lidí, jsou v pohodě, ale je jich málo. Abychom byli bojeschopní, tak klasický standard je devadesát procent naplněnosti, a to v současné době nemá v české armádě snad žádná jednotka. My jsme poměrně dost pod touto hranicí. S kvalitou, řekněme, spokojen jsem, s počtem vojáků ne,“ říká generál Líbal. V případě 4. brigády lze konstatovat, že je zajímavým zaměstnavatelem, kdy zejména v oblastech s vyšší úrovní nezaměstnanosti může nabídnout pestrou a odbornou práci s vyspělými technologiemi.

Generála Líbala jsme také požádali o zhodnocení role vrchního praporčíka u 4. brigády, včetně jeho úlohy komunikátora mezi mužstvem a důstojnictvem. „Já jsem velice spokojen s tou rolí, protože jsem byl u toho na začátku, a to zhruba v roce 2003. Tehdy se do armády zaváděl institut vrchního praporčíka. V té době se ještě snad ani nejmenoval vrchní praporčík. Byl to starší instruktor, specialista velitele. V té době jsem působil zrovna u British Military Training Team ve Vyškově, kde jsem denně komunikoval se seržanty. Tam jsem pochopil úlohu nejen vrchního praporčíka brigády, ale také úlohu praporčíků na dalších úrovních, prostě zástupců stříbrné sorty lidí v armádě. Roli vrchního praporčíka jsem vždycky prosazoval, a s jeho činností jsem spokojen. Já ho určitě využívám a on svou roli dělá velice dobře,“ říká brigádní generál Jiří Líbal.

30. výročí založení 4. brigády rychlého nasazení s sebou přináší nejen ohlédnutí za jejím dynamickým vývojem, ale je také příležitostí k nastínění budoucích cílů a vizí. „Přál bych si, abychom udrželi kvalitní lidi, kteří to chtějí táhnout dopředu, což je vždycky základ. My se potřebujeme posouvat. Potřebujeme sledovat, co se děje ve světě. Přál bych si, abychom v co nejbližší době dostali novou techniku, protože to vždycky vojáky nabudí. Nemusí být nová vozidla, mohou to být jenom obyčejné drony, vyčkávací munice, čtyřkolky, něco pro průzkumníky nebo něco podobného pro odstřelovače,“ uzavírá velitel 4. brigády rychlého nasazení brig. gen. Jiří Líbal.