Vyjednávání o nákupu protiletadlových raketových kompletů SPYDER od izraelské společnosti RAFAEL a samohybných děl CAESAR od francouzské společnosti NEXTER nejsou podle všeho snadná, což potvrdili také členové Výboru pro obranu po své nedávné 47. schůzi, na níž byl zařazen také bod Informace o aktuálním vývoji v zakázkách "Protiletadlový komplet SHORAD" a "Dělo NATO".

Foto: 155mm ShH CAESAR 8x8 | NEXTER Systems / CC BY-NC-ND

S ohledem na sdělení citlivých údajů obchodního charakteru byl tento bod uzavřen veřejnosti. Výbor vzal informaci na vědomí. Ambicí Ministerstva obrany je oba výše zmíněné kontrakty podepsat v průběhu léta. V obou případech hraje významnou roli otázka zapojení českého obranného průmyslu. V případě děl je jednou z klíčových otázek nezbytnost výroby certifikované munice v České republice. U kompletů SPYDER průmyslová spolupráce nabízí značný potenciál ve vztahu k vysoké přidané hodnotě technologicky pokročilých systémů. Oba systémy budou využívat podvozků z kopřivnické Tatry.

Z hlediska potřeb Armády České republiky se nákup systému SPYDER jeví jako možná ještě o něco urgentnější než pořízení samohybných děl. Říjnové volby mohou znamenat další odklad, což by pro strakonický 25. protiletadlový raketový pluk, resp. jeho 251. oddíl nebyla dobrá zpráva. Jednotka zde však není sama pro sebe. Bez spolehlivé PVO nelze plně zajistit suverenitu vzdušného prostoru, ani s jistotou ochránit citlivou infrastrukturu. O zastaralosti byť dovedně modernizovaného sovětského systému 2K12 KUB (SA-6) stejně jako o vynalézavosti českých vojáků při jeho udržování ve službě toho bylo již řečeno dost. Loni v září byla publikována informace, že si Armáda České republiky vybrala jako jeho nástupce izraelský systém SPYDER. Je to z mnoha hledisek velice zajímavá volba.

Jednak pro své takticko-technické parametry, které se opírají o důkladné izraelské zkušenosti s potřebami zajistit vzdušný prostor země, jednak pro možnosti, které tato pokročilá technika nabízí pro další rozvoj schopností našeho obranného průmyslu a do projektu zapojených společností. Dále z toho prostého faktu, že baterie kompletů SPYDER využívá radar EL/M-2084 MMR, který již byl Českou republikou v typicky česky složitém akvizičním procesu zakoupen a první by měl být dodán koncem letošního léta (poslední do roku 2023). A v neposlední řadě také z důvodů prohloubení tradičně dobrých česko-izraelských vztahů. Půjde ostatně o dosud největší zakázku, kterou bude Česká republika pro svou armádu realizovat právě ve spolupráci s Izraelci.

Foto: SPYDER - Protiletadlový raketový komplet krátkého a středního dosahu (SHORAD) | Ministerstvo obrany ČR

Význam úspěšného dokončení této akvizice tkví také v potřebě co možná nejrychleji ukončit využívání ex-sovětské a ruské techniky, která je stále ve výzbroji Armády České republiky zastoupena významnou měrou. A nejde přitom vůbec o populární otázku, jestli je horší nebo lepší než technika západní, a dokonce ani o otázku, jestli by Rusko potenciálně umělo nabídnout soudobou techniku levněji, než jak ji nakupujeme u svých spojenců v Evropě, v USA, nebo třeba právě v Izraeli. A to nejen proto, že jsme toho času v Moskvě v nemilosti, a zejména obráceně - ač se česká vláda a česká diplomacie obejde bez teatrálních gest zveřejňování "seznamů nepřátel". Kauza Vrbětice v mediálním prostoru již poněkud utichá, ale na nedávném summitu Aliance zazněla v souvislostech a důrazně. Rusko není spolehlivým partnerem, a jednou z věcí, které určitě naše ozbrojené síly nepotřebují, je závislost na dodávkách náhradních dílů. Byť se zatím zdá, že například v případě vrtulníků ruské společnosti uzavřené smluvní vztahy respektují.

Maďarsko jde podobnou cestou jako Česká republika. Své komplety 2K12 KUB nahrazuje americkým systémem NASAMS. Sebevědomé Polsko, které minimálně ve středoevropské prostoru působí z vojenského hlediska jako velmoc, přišlo s vlastním domácím řešením v podobě SPZR Poprad. Slovensko dodnes používá ex-sovětský systém S-300 PMU, který mu připadl při dělení federace, a kromě něj rovněž disponuje pěti bateriemi systému KUB. V roce 2017 označovala obdoba českého KVAČRu 2030 na Slovensku úroveň použitelnosti  letecké techniky a techniky PVO na přibližně 58 %. Prvním krokem k nápravě byl nákup stíhaček F-16. Protivzdušná obrana na řešení stále čeká.
Česká republika má dobrou šanci v horizontu několika málo měsíců svůj problém s prostředkem SHORAD vyřešit a do budoucna těžit z navázaných vztahů v rámci průmyslové spolupráce. Navýšení ceny obou systémů oproti ceně původně deklarované na základě marketingových průzkumů starých přibližně pět let způsobilo zdvižená obočí, ale ta od té doby již mírně poklesla. Podle poslance Karla Krejzy (ODS) se zřejmě realisticky nedalo čekat, že se cena za takovou dobu nepohne, a i podle vyjádření dalších poslanců a poslankyň se v obou případech zřejmě podaří najít oboustranně přijatelný kompromis.

Bylo-li Ministerstvo obrany překvapeno výrazně vyšší cenovou nabídkou oproti původní představě z roku 2016, tento efekt bude dál s časem působit v náš neprospěch. Nejen v souvislosti s pandemií rostou obecně ceny mnoha komodit, a zbraňové systémy a další produkty obranného průmyslu nemohou být výjimkou. Přejme tedy českému vyjednávacímu týmu pevné nervy a především tah na branku. Po již oznámeném dalším odkladu podpisu smlouvy na pásová BVP má Ministerstvo obrany reálnou šanci dotáhnout do voleb již jen nákup samohybných děl a protiletadlových kompletů, a vylepšit tím svou jinak poněkud na poli akvizic a modernizace armády diskutabilní bilanci.

Zdroj: Ministerstvo obrany ČR