Americké vrtulníky na Dnech NATO: překvapení i zklamání
Bell UH-1Y Venom a Bell AH-1Z Viper, tedy dvojice vrtulníků, které Armáda České republiky chce, by se měla do roku 2023, po podpisu smlouvy, zařadit do prostředků Vzdušných sil AČR. Pro většinu návštěvníků akce Dny NATO šlo o první seznámení s touto technikou. Padlo i několik otázek.
Foto: Bell UH-1Y Venom | army.cz
Když se na oba stroje podíváme, první, co vás napadne, je u Venomu ochrana posádky. Palubní střelec musí otevřít dveře, čímž je v případě opětované palby ohrožena celá posádka vrtulníku, která není nikterak kryta. Na tyto i řadu dalších dotazů nebyl nikdo z přítomných vojáků schopen odpovědět, ale čirý ruch, prodej triček, kšiltovek a dalších propagačních materiálů fungoval na výbornou. Pro mnohé šlo o nemalé rozčarování.
Foto: Kokpit vrtulníku Bell UH-1Y Venom | army.cz
To vše navíc bylo umocněné v té době uveřejněnou reportáží Josefa Klímy na TV Seznam, která přinesla řadu dalších otázek ohledně nákupu amerických vrtulníků, jako například zdali naše armáda nakoupí opravdu to nejdražší řešení s pravděpodobně nulovým rozšířením ve světě, a to v současné době i v budoucnu (vyjma námořní pěchoty USA)? Jen pro ilustraci, do dnešních dnů bylo vyrobeno 160 kusů UH-1Y Venom a 52 kusů AH-1Z Viper, na rozdíl od vrtulníku AW139, kterého bylo vyrobeno 770 kusů. Kolik skutečně zaplatí Česká republika za tyto helikoptéry? Jaké bude servisní zázemí? Bude skutečně LOM Praha servisním zázemím pro helikoptéry značky BELL nejen pro ČR, ale i Evropu?
Foto: Bell AH-1Z Viper | army.cz
Ve zmíněné reportáži se dozvíme následující fakta. Američané nabídli buď dvanáct strojů UH-60M Black Hawk za 13,2 miliardy korun nebo osm vrtulníků UH-1Y Venom spolu se čtyřmi bojovými stroji AH-1Z Viper v celkové hodnotě 14,5 miliardy korun. Podle ministra obrany Lubomíra Metnara (za ANO) je kombinace dvou strojů vhodnější a chtěl by smlouvu podepsat do konce roku.
Foto: Bell AH-1Z Viper | army.cz
Člověk si však klade otázku, proč tomu tak je, když od samého začátku výběrového řízení, které začalo před pěti lety, vyhovovaly zadání nejlépe zcela jiné vrtulníky? Konkrétně italské (AW 139), které byly – a i po úpravách cen jsou – navíc o polovinu levnější. Jde o politické rozhodnutí na úkor čistě odborného? Otázkou také zůstává, proč se během let proměnil tým expertů, který vrtulníky původně vybíral.