Česká armáda se zbavuje nepotřebného majetku průběžně. I řadový občan si tak může levně koupit polní kuchyni, terénní vůz nebo i nemovitost. Velmi populární jsou objekty vz. 37, tzv. ŘOPíky, což je označení pro malé železo-betonové bunkry, které se stavěly v letech 1935-38 mezi velkými železobetonovými pevnostmi napříč pohraničím jako součást našeho opevnění proti tehdejším nepřátelsky naladěným sousedním státům – Německu, Maďarsku, Rakousku a Polsku.

Foto: Lehký objekt vzor 37 | Pinterest

Dnes fandové vojenské historie z takovýchto objektů převážně tvoří soukromá vojenská muzea, kdy se snaží zrenovovat bunkr do původní předválečné podoby. Koupit je od ministerstva obrany je snadné. Cena takového bunkru se pohybuje od 18000 do 65000 Kč. Problém však často spočívá v tom, že pozemek kolem bunkru je ve vlastnictví někoho jiného.

Pěší přístup k bunkru je garantován zákonem, jde o tzv. věcné břemeno, ale není způsob, jak si vynutit třeba možnost příjezdu vozem. Naopak, občan nebo organizace vlastnící okolní pozemky jsou oprávněni vyjadřovat se k vydávání povolení ke stavebním úpravám, což může zásadně ovlivnit renovaci bunkru.

Ministerstvo obrany mylně předpokládá, že si bunkry primárně odkoupí ti, kdo vlastní sousední pozemky. Proč by to však např. zemědělci dělali? Pokud se bunkr nachází uprostřed pole, zemědělci ho prostě objedou a zasejí okolo. Paradoxně je však často zájmem vlastníka okolních pozemků mít klid od návštěvníků bunkru, aby nesešlapali jeho trávník či úrodu.

Foto: Paradoxně je však často zájmem vlastníka okolních pozemků mít klid od návštěvníků bunkru, aby nesešlapali jeho trávník či úrodu. | Wikimedia Commons

A tak vzniká řada konfliktů a zklamání. Kromě fandů vojenské historie si však bunkr kupují i ostatní lidé, kterým odkaz našich předků nic neříká. Například student sochařství z Brna se s vlastníkem domluvil, že část bunkru rozřízne, aby odhalil jeho robustní stavbu. Studijní projekt nazval BunkerKunst a povolení k němu vydal starosta spádové obce. Následovala ostrá veřejná kritika, že jde o ničení historické památky.

Foto: Rozříznutý bunkr jako umělecký projekt | zdroj: stepmother.watpakhaochonglom.com

Negativní reakci čelil také mladík, který si na zakoupený bunkr umístil satelitní anténu. Takzvaný „Satellitní ŘOPík“ opatřený také poštovní schránkou měl sloužit pro Postcrossing, což je posílání pohlednic lidmi z celého světa prostě proto, že jim dělá radost komunikovat tradičně, nikoli přes internet. Anténa měla bunkr ozvláštnit, nicméně obec začala přístup k bunkru komplikovat.

Foto: "Satelitní ŘOPík" jako alternativní využití bunkru | zdroj: autor projektu

Provozovat lehké opevnění jako vojenské muzeum je velmi náročné. Nakoupit repliky nebo dokonce originály dobového vybavení jako jsou vstupní pancéřové dveře/mříže, vzduchové filtry, periskopy, lafety, zbraně apod. je často investice za statisíce korun.

Mnoho nadšenců do vojenské historie toto podstoupilo, avšak kromě vysokých finančních výdajů na renovaci bunkru zpravidla obětují veškerý svůj volný čas, aby bunkr otevřeli veřejnosti. Vstupné je dobrovolné nebo se vstupenky prodávají obvykle za 50 Kč, což je symbolický příspěvek. Osobně pár těchto majitelů bunkrů znám, a hluboce se před jejich nasazením skláním. Díky nim se budou moci z odkazu našich předku těšit i další generace.