Péče o váleční hroby a místa je v České republice upravena zákonem. Své povinnosti mají obce, kraje a samozřejmě ministerstvo obrany. To vede nejen evidenci, ale také poskytuje finanční dotace na údržbu. Snaží se udržovat i hroby československých vojáků v zahraničí, ale není to vždy snadné. Právě nyní eskaluje mnoholetý spor s Ruskem.

Dohody o vzájemném udržování válečných hrobů má Česká republika podepsány se Spojeným královstvím, Slovenskou republiku, Republikou Slovinsko, Srbskou republikou, Rumunskem, Ukrajinou a právě i Ruskou federací.

Na první pohled je patrné, že toto jsou území, kde v první a druhé světové válce padlo nejvíce československých vojáků, ačkoli v online systému Evidence válečných hrobů jsou zaneseny lokality z celého světa. 

Foto: Celkový pohled na rozmístění válečných hrobů na území České republiky a rozmístění českých válečných hrobů na území ostatních států | army.cz

Rusové dodnes vnímají československé legionáře jako nepřátele

Konkrétně na území Ruska spočívají převážně padlí Českoslovenští legionáři. Ti se zformovali z obyvatel Čech, Moravy a Slovenska, které během první světové války odvedla tehdejší rakousko-uherská armáda a oni z ní dezertovali. Vznik samostatných československých jednotek ve východní, západní i jižní Evropě byl jedním z klíčových faktorů pro následný vznik samostatného Československa v roce 1918.

V Rusku pak tito legionáři zaznamenali největší vojenské úspěchy. Zúčastnili se několika vítězných bitev války, včetně Zborova a Bachmače, následně se zapojili do ruské občanské války a bojovali proti bolševikům. V jeden čas kontrolovali celou transibiřskou železnici a většinu velkých měst Sibiře, než se stáhli zpět do Československa.

Je tak nasnadě, že po vzniku SSSR se legionáři žádné úctě netěšili. Mnozí Rusové vlivem mnohaleté komunistické propagandy dodnes smýšlí o legionářích jako o nepřátelích. Po konci druhé světové války, kdy se do Československa dostala s Rudou armádou i sovětská tajná služba, byli mnozí legionáři odsouzeni ve vykonstruovaných procesech, nebo i uneseni do SSSR.

Slibná spolupráce skončila osočováním z rozkradení dotací

Přesto se v rámci demokratizace Ruska od 90. letech dařilo navázat spolupráci a mnoho pietních míst obnovit. V roce 2011 se dokonce podařilo uspořádat v Moskvě rozsáhlou výstavu přibližující působení československých legií. V dalších letech ale v českých médiích začaly přibývat kritické ohlasy na ruský přístup. patrně související i s novou ruskou doktrínou a válkou na Ukrajině. 

České ministerstvo obrany koordinuje péči o české válečné hroby v zahraničí prostřednictvím zastupitelských úřadů. Podle potřeby jim pro údržbu a opravy vyčleňuje finanční prostředky. Resort obrany letos rozdělil na opravy hrobů celkem 200000 €. Avšak na jaře vláda rozhodla, že peníze chystané pro Rusko raději rozdělí mezi Slovensko a Ukrajinu.

Důvodem je, že Rusko nedodržuje mezivládní dohodu a česká pietní místa na svém území buď neudržuje, nebo dokonce ruší. České ministerstvo obrany dokonce připomnělo, že ruská organizace pověřená údržbou hrobů už v roce 2005 zpronevěřila část dotace určené na renovaci pohřebiště ve Vladivostoku. Rusové se urazili a na hlavního koordinátora péče o české válečné hroby dokonce podali žalobu za pomluvu.

Foto: Pohřebiště československých legionářů ve Vladivostoku | Wikimedia Commons

Obnovení spolupráce je zkomplikováno sporem o sochu Koněva v Praze

K eskalaci již tak vypjaté situace přispívá i rok trvající diskuse o budoucnosti pomníku maršála Koněva v Praze. Ivan Štěpanovič Koněv vedl vojska, která pomohla město osvobodit během Pražského povstání v květnu 1945, ale později vedl brutální potlačení Maďarského povstání (1956). 

Část české veřejnosti je přesvědčena, že napomáhal i potlačení Pražského jara (1968), ale to již byl ve výslužbě a podle vzpomínek jeho dcery vpádem vojsk Varšavské smlouvy do Československa „nebyl nadšen“.

Město proto doplnilo jeho sochu o informační tabulku se stručnou biografií, avšak na místo se neustále vracejí vandalové, natírají sochu na růžovo nebo jí sprejují rudou barvou. Zodpovědná městská část pak na tyto události zareagovala tím, že nechala sochu obestavět lešením s plachtou, kterou ovšem aktivisté strhli. Před pár dny bylo lešení odstraněno, jelikož byla socha opatřena ochranným nátěrem proti barvám.

Foto: Socha maršála Koněva v Praze 6 - Bubenči | Gampe, CC BY-SA 4.0

Tato „válka o Koněva“ je absurdní, vyprovokovaná hrstkami aktivistů na obou stranách a přiživovaná obrovským zájmem médií. Po roce 1989 byly odsraněny sochy Lenina a Stalina, tak jako po roce 1945 zmizely všechny hákové kříže a busty Hitlera. Ale po celou dobu, zejména těch posledních 30 let, panovala shoda, že vojáci zasluhují úctu. Pokud toto žádá Česká republika od Ruské federace, je logické, že to platí i naopak.

Bylo by velice smutné, kdyby si tento mediální a diplomatický spor vybral svou daň zplundrováním míst posledního odpočinku československých legionářů.