Pokud jde o vlastní obranu, evropské země v současné době stále závisí na schopnostech Spojených států v rámci Severoatlantické aliance. Pevnost transatlantických vazeb ovšem naráží na nepředvídatelnost amerického prezidenta Donalda Trumpa, který signalizuje ochotu opustit dlouholeté spojence a dohodnout se na nových sférách vlivu s Ruskem. K odstrašení Kremlu bude Evropa bez Američanů potřebovat až 300 000 dalších vojáků a zvýšení výdajů na obranu o nejméně 250 miliard eur (6,3 bilionu korun) ročně.  

Ruský útok na některou ze zemí Evropské unie je v nadcházejících letech nadále myslitelný, i když konkrétní odhady jeho načasování se liší. Kielský institut pro světovou ekonomiku (IfW – Kiel Institut für Weltwirtschaft) ve své únorové studii uvádí rozmezí tří až deseti let. Hlavní hrozbu představuje nejen 700 000 ruských vojáků na Ukrajině, ale také rychle rostoucí ruský zbrojní průmysl. Jen v roce 2024 Rusko vyrobilo nebo zmodernizovalo 1550 tanků, 5700 obrněných vozidel a 450 dělostřeleckých zbraní různých typů. Ve srovnání s rokem 2022 vzrostla výroba tanků o 220 % a obrněných vozidel a dělostřelectva o 150 %. Většinou se jedná o modernizovanou sovětskou techniku, po jejímž vyčerpání bude výroba pokračovat pomaleji. Pokles produkce bude méně významný, pokud dojde k ukončení bojů na Ukrajině a k zastavení ruských materiálních ztrát na frontě.

Evropané (Evropská unie, Velká Británie a Norsko) dokáží ruskou invazní armádu porazit, nicméně bez zapojení USA se z evropské obrany podle internetových stránek Defense News stane nákladná a bolestivá záležitost. „Na evropské úrovni nejsme ve skutečnosti plně akceschopní,“ řekl Sven Biscop z bruselského think tanku EGMONT. „To neznamená, že se nelze bránit, ale bylo by to mnohem improvizovanější, mnohem krvavější a s většími ztrátami na životech.“

K teoretickému zaplnění mezery po Spojených státech bude potřeba věnovat pozornost v první řadě technickým tématům. Zatímco vojenskou satelitní komunikaci a bezpilotní průzkum Evropa svede nahradit za méně než tři roky, přibližně pět let musí investovat do rozvoje velení a řízení na bojišti, úderů dlouhého dosahu či potlačení nepřátelské protivzdušné obrany. Jak uvádí Defense News, pět až deset let je potřeba k vytvoření samostatných zpravodajských schopností ve vesmíru. „Jsme téměř zcela závislí na amerických zpravodajských službách, pokud jde o satelity a vše, co s nimi souvisí,“ sdělil Biscop. „Nějakou dobu bude trvat, než se vyvine náhrada. Budeme potřebovat řadu let.“

Téměř nejdůležitější roli pro vývoj nezávislých vojenských schopností hrají peníze. Evropské výdaje na obranu je k dosažení vojenské samostatnosti nutné výrazně zvýšit ze současné úrovně 2 % HDP. Česká republika splnila alianční cíl vydávat na obranu alespoň 2 % HDP historicky poprvé v loňském roce. Při současném geopolitickém vývoji lze v následujících letech očekávat další zvyšování výdajů na obranu. K vytvoření nezávislých evropských vojenských schopností navrhuje think tank IfW růst o nejméně 250 miliard eur (6,3 bilionu korun) ročně na celoevropské úrovni, na národní úrovni půjde o zvýšení na 3,5 % HDP.

Díky takovému nárůstu evropských výdajů na obranu Evropa dokáže nahradit americkou pomoc Ukrajině. Ta od února 2022 dosáhla hodnoty 64 miliard eur (1,6 bilionu korun), zatímco Evropa (včetně Spojeného království) Kyjevu celkově poskytla 62 miliard eur (1,56 bilionu korun). V roce 2024 činila vojenská podpora USA 20 miliard eur z celkové částky 42 miliard eur. K nahrazení loňské pomoci Spojených států ve stejném rozsahu by EU musela vynaložit přibližně 20 miliard eur navíc, tedy relativně zanedbatelných 0,12 % svého HDP.  

Více peněz na obranu krátkodobě zvýší pořizovací cenu vojenské techniky, dlouhodobě však jednotkové ceny s rostoucím objemem zakázek klesnou. Německo si v posledních letech například objednalo 105 tanků Leopard 2 za jednotkovou cenu 28 milionů eur. Pokud by si Evropa najednou objednala 1400 tanků, v součtu by šlo při stejné jednotkové ceně o zakázku za 40 miliard eur. Nicméně lze kvůli jejímu rozsahu a efektivnějšímu využití výrobních procesů usuzovat na snížení nákladů. Podobných úspor je možné dosáhnout i u bezpilotních letounů. Dobrým příkladem je oznámení německé společnosti Helsing o výrobě 6000 bezpilotních letounů dlouhého doletu pro Ukrajinu. S takovými systémy by se EU mohla vyrovnat ruským programům bezpilotních letounů, pokud jde o množství a kvalitu.

Kromě techniky a finančních prostředků potřebují evropské ozbrojené síly ke své nezávislosti také více lidí. Vojenští plánovači NATO předpokládají, že v případě ruského útoku na některou z evropských členských zemí dojde k rychlému navýšení 100 000 amerických vojáků umístěných v Evropě o dalších 200 000 vojáků. Jednat se má především o americké obrněné jednotky. Tyto síly proto musí vyvážit evropské armády silou odpovídající schopnostem 300 000 amerických vojáků v mechanizovaných a obrněných jednotkách (přibližně 50 nových evropských brigád). Evropa, včetně Spojeného království, má dle informací IfW nyní k dispozici 1,47 milionu aktivních vojáků. V případě amerického výpadku bude každá evropská armáda muset zvýšit své stavy o 20 %. To přibližně odpovídá Koncepci výstavby AČR, jež v roce 2030 počítá s 30 000 vojáky z povolání (oproti necelým 24 000 loni). 

V případě uzavření ukrajinsko-ruské mírové dohody Kiel Institut für Weltwirtschaft odhaduje, že k účinnému odstrašení Ruska bude Kyjev vyžadovat přibližně 150 000 evropských vojáků nasazených v rámci mírové mise podél demilitarizované hranice. Tyto jednotky budou navíc připraveny k rychlému nasazení na jakémkoli místě, kde se Moskva rozhodne zaútočit na EU.

Bojová síla amerických vojáků je však výrazně vyšší než bojová síla vojáků 29 národních evropských armád. Velké soudržné americké formace velikosti sboru s jednotnou strukturou velení a řízení fungují též efektivněji než struktura společného velení NATO. Navíc se mohou spolehnout na podporu strategických sil, včetně strategického letectva, které evropským silám chybí (stejně jako jednotné velení). Severoatlantická aliance k tomu počítá s některým americkým generálem, který v krizi převezme velení veškerých spojeneckých sil. Evropa proto stojí před volbou: buď navýšit počet vojáků o výrazně více než 300 000, aby se kompenzovala roztříštěnost národních sil, nebo najít způsob, jak rychle zlepšit vojenskou koordinaci. 

I nad budoucností amerického jaderného odstrašení v Evropě visí v době druhého prezidentského mandátu Donalda Trumpa otazník. Evropany chrání arzenál přibližně stovky amerických jaderných raket, z nichž mnohé jsou umístěny na západě Německa. Spojené státy ale nakonec mohou stáhnout také tyto zbraně. Britský deník The Telegraph proto informoval o zaplnění takové mezery francouzskými nebo britsko-francouzskými silami: „[Francouzské] stíhačky nesoucí jaderné zbraně by mohly být potenciálně vyslány do Německa, protože USA hrozí stažením svých sil z kontinentu.“ The Telegraph odhaduje velikost francouzského arzenálu na 300 jaderných zbraní s možností odpalování z moře i ze vzduchu. 

Změny v obranné politice zůstávají politicky nejprůchodnější na východním křídle NATO, které je nejvíce vystaveno hrozbě ze strany Ruska, a v zemích se značnými nedostatky v základních prvcích odstrašení. Dodatečných 250 miliard eur na evropskou obranu IfW navrhuje přinejmenším na začátku financovat rovným dílem z rozpočtu EU a členskými státy. Unijní prostředky zajistí z politických i ekonomických důvodů krátkodobé zadlužení (např. pětiletá půjčka ve výši 5 x 125 miliard eur), přičemž se členové EU během tohoto období zavážou postupně zvyšovat vlastní podíl výdajů. Země, které na národní obranu nebudou vydávat více z vlastní kapsy, získají ze společného fondu také méně prostředků. Tím dojde k novému nastavení výše výdajů na obranu, s jejichž navýšením musí Evropané počítat natrvalo. Díky růstu obranných rozpočtů bude možné zaplnit mezeru po odchodu Američanů, ať už půjde o chybějící technická řešení, efektivnější výrobu nebo nábor nových vojáků.

Zdroj: Defense News, The Telegraph, Kiel Institut für Weltwirtschaft, Koncepce výstavby AČR 2035