Komunistická strana Čech a Moravy se s padajícími preferencemi a pro sebe nevalným výsledkem posledních voleb chytá stébla hry na city. Její experti vypočetli, že obrana může postrádat deset miliard korun, což je částka, o kterou by komunisté rádi v současné situaci armádu ochudili. Jejich návrh je nepřijatelný z principu, ale také a především v kontextu probíhajících modernizačních procesů armády, i při srovnání českých snah na tomto poli s polskými nebo maďarskými spojenci. Před vládou Andreje Babiše stojí v této věci klíčová bitva.

Foto: Návrh Komunistické strany Čech a Moravy je nepřijatelný z principu, ale také a především v kontextu probíhajících modernizačních procesů armády, i při srovnání českých snah na tomto poli s polskými nebo maďarskými spojenci. (ilustrační foto) | army.cz

Polská vláda koncem září představila návrh státního rozpočtu pro rok 2021. Počítá se schodkem přes 80 miliard zlotých (asi 500 miliard korun). Ale počítá po letošním poklesu nejen s růstem HDP ve výši 4 %, ale také s dalším růstem výdajů na obranu, a to na předpokládanou úroveň 2,2 % HDP. Maďarský parlament schválil rozpočet na rok 2021 v červenci. Pro rok 2021 odhaduje růst HDP ve výši 4,8 %. A sledovali jsme bezprecedentní navýšení výdajů na obranu o 30 % na celkových 778 miliard forintů (necelých 60 miliard korun), čímž by mělo již v příštím roce dosáhnout úrovně 1,66 % a dosáhnout 2% hranice již v roce 2023.

Polská i maďarská armáda procházejí velmi intenzívními modernizačními procesy. Tyto v přepočtu na obyvatele o něco chudší země, než je Česká republika, navyšují své obranné výdaje (Polsko nad hranici 2% závazku vůči NATO) a úspěšně a v rychlém sledu nakupují moderní techniku, kterou nahrazují vysloužilé prostředky z doby Varšavské smlouvy (například maďarská akvizice 44 tanků Leopard 2A7HU), zaplňují dosavadní mezery ve výzbroji (dohoda s Rheinmetallem o výrobě pásových BVP LYNX v Maďarsku), modernizují stávající výzbroj (například polské F-16). 

A co vidíme u nás? Kromě výrazně pomalejších akvizic, jakkoli se v uplynulých letech podařilo řadu významných zakázek dotáhnout do konce, a jejich odkladů, také návrhy populistických komunistů (nebo komunistických populistů) na snížení obranného rozpočtu o deset miliard korun. Aneb překovejme tanky na pluhy. Bez ohledu na stav ozbrojených sil a jejich potřeby, bez ohledu na mezinárodní bezpečností situaci ve světě a její nejisté výhledy, bez ohledu na nastíněný středoevropský kontext. Bez ohledu na značný vnitřní dluh ozbrojených sil, které se donedávna potýkaly s ozvěnami poslední hospodářské krize. Bez ohledu, v konečném důsledku, na ránu, kterou by "ve jménu světového míru" takto komunisté zasadili mj. domácímu obrannému průmyslu se všemi návaznostmi a dlouhodobými nežádoucími efekty.

Vláda Andreje Babiše se v podstatných otázkách bez tolerance ze strany KSČM dost dobře dosud neuměla obejít. A protože lze jen obtížně očekávat, že by demokratické opoziční strany vládě schválily rozpočet, má KSČM v tomto ohledu poměrně značný "vyděračský" potenciál. Bohužel pro Armádu České republiky si vzpomněla i na obranné výdaje. Před ministrem Metnarem a premiérem Babišem tak stojí velmi významný úkol: obhájit v oblasti obrany nastavený kurz ve směru zcela opačném od komunistického návrhu, a podpořit další růst dosud stále hrubě podceněných výdajů na obranu. Čeká je v rámci vyjednávání o rozpočtu klíčová bitva. V politické situaci, kterou si vláda dlouhodobě zařídila, půjde o balancování na ostří nože, v němž obecně mnohem důležitější než osud vlády bude z dlouhodobého hlediska bezpečnost země.

V návrhu státního rozpočtu, který je vystaven přísné kritice ekonomů, protože nepočítá s důsledky právě probíhajícího útlumu ekonomiky, jímž se vláda snaží čelit pandemii, obranné výdaje rostou. A rezort i armáda stále oficiálně počítají s tím, že dosáhnou 2% podílu na HDP v roce 2024. Vnitřní dluh ozbrojených sil je drastickými škrty minulých let, průtahy a odkládáním modernizačních projektů značný. Vojáci používají zastaralou techniku. Ze srovnání s Polskem nebo Maďarskem, jejichž vlády kromě líbivých prohlášení také neméně líbivě v oblasti vojenských akvizic konají, nevychází obraz České republiky lichotivě. A snahám modernizaci armády nastartovat nyní podtrhává nohy provládní komunistická opozice, která se tím snaží zachránit svou upadající atraktivitu u jisté části voličů, a dost možná ještě naposledy tak českým zemím zaškodit.

Ministerstvo obrany i AČR vůči snahám o omezení obranného rozpočtu argumentují mj. nasazením armády při současných opatřeních proti pandemii, při níž vojáci posilují personál nemocnic, pečovatelských domů, nemocnice budují, podporují záchrannou službu, přepravují potřebný materiál, a vykonávají množství dalších úkolů. Jsou vidět. Na slova díků odpovídají: "proto tu jsme." To by si měli uvědomit všichni "bojovníci za mír", kteří mají za to, že se má stát věnovat prioritně jiným oblastem než bezpečnosti zajištěné rozvojem ozbrojených sil. Armáda je tu pro období krizí, a tomu je třeba podřídit přístup k ní v dobách relativně klidných. Až pak bude pozdě, nikdo moderní výzbroj a kvalifikovanou obsluhu "loutničkou nenabrnká". Armádu udržujeme a rozvíjíme pro doby zlé, kdy od ní očekáváme jejich řešení. Přístup "na moderní výzbroj vám dáme, až budeme bohatí a až nebudeme mít jiné starosti," je trestuhodný až dětinský. Vezměme si dobrý příklad z Polska a Maďarska, a přejme, bez ohledu na politické preference, vládě, aby populistickým snahám o omezení obranného rozpočtu dokázala čelit.