Koncepce výstavby AČR 2035 (KVAČR 2035), kterou bude projednávat vláda příští týden ve středu, nahrazuje dosud platnou KVAČR 2030, kterou aktualizuje, přičemž vychází z nedávno schválené Bezpečnostní strategie ČR a Obranné strategie ČR 2023. V úvodu říká, že se nacházíme v přelomovém období: „Ruský útok na Ukrajinu v únoru 2022 vyvrátil iluze o věčném míru nebo dlouhé varovací době. Adaptujeme se na novou bezpečnostní situaci. Revidujeme obranné plány a analyzujeme zkušenosti z ukrajinského bojiště. Posuzujeme budoucí výzvy a charakter budoucího válčení. Po dlouhých letech finanční nestability máme zajištěn předvídatelný rozpočet na obranu.“

Při porovnání obsahu obou dokumentů, z nichž KVAČR 2030 byl schválen v roce 2019, je zřejmé, že základní struktura sdělení se nemění. Zřejmě nejvýraznější formální změnou je, že KVAČR 2035 nepracuje se dvěma milníky tak, jako pracovala s milníkem 2025 a 2030 Koncepce výstavby AČR 2030, ale se dvěma etapami strategie dosažení požadovaného stavu armády. 

SWOT analýza 2030 vs 2035

Na úvod si představme, jak byla stávající situace armády perspektivou aktualizované koncepce hodnocena před čtyřmi roky, a jak hodnotí současný stav KVAČR 2035, tedy tzv. SWOT analýza, která se věnuje silným a slabým stránkám, příležitostem a hrozbám. Mezi silnými stránkami se nově objevuje „Snížená technická a materiální závislost na Ruské federaci“, která byla dlouhodobým cílem, jehož dosažení akceleroval a vlastně i nepřímo vynutil ruský agresívní postup proti Ukrajině. KVAČR 2030 přetrvávající závislost zmiňoval mezi slabými stránkami. Mezi těmi je nyní jemný rozdíl ve formulaci týkající se naplněnosti AČR personálem: v roce 2019 byla naplněnost hodnocena jako „částečná nenaplněnost“, v roce 2023 již jako „nízká naplněnost“. Armáda si je tedy současné neuspokojivé personální naplněnosti vědoma, což potvrzují i zvýšené aktivity týkající se rekrutace.

S tím pak souvisí další v KVAČR 2035 zmíněná slabá stránka „Omezená schopnost pružného zavádění dynamicky se rozvíjejících přelomových a nastupujících technologií do AČR“, kdy nedostatek kompetentního personálu armádě neumožňuje tento stav napravit. Přetrvávají také problémy v oblasti nemovité infrastruktury, pohyblivých a operačních zásob. Mezi slabé stránky AČR nová koncepce také zahrnuje „Omezené schopnosti a kapacity prvků bojové podpory a bojového zabezpečení spočívající zejména v pomalém tempu obměny a modernizace techniky a materiálu.“ 

V oblasti příležitostí koncepce před čtyřmi lety i nyní uvádí pozitivní vnímání AČR veřejností a dlouhodobě vysokou důvěru občanů v tuto instituci. Aktuální verze také opět zdůrazňuje využití kapacit a vyšší úroveň spolupráce s obranným průmyslem. KVAČR 2035 zmiňuje mezi příležitostmi také implementaci konceptu multidoménových operací, a příležitost v oblasti zmíněného nedostatku personálu vidí ve využití vzdělávacího systému ČR. Strategické schopnosti, které AČR chybějí, chce zajišťovat zapojením do projektů NATO a EU.

Jestliže nedostatečné zdroje k zajištění obrany České republiky KVAČR 2030 zmiňoval mezi slabými stránkami, KVAČR 2035 pak nedodržení zdrojového rámce pro zabezpečení obrany v čase a podfinancování AČR zahrnuje mezi rizika - schválený zákon o financování obrany, podle něhož má stát na obranu vydávat minimálně 2 % HDP platí nedlouho a první rozpočet, který na něj musí brát ohled, byl schválen teprve pro rok 2024. Mezi hrozbami opět najdeme personální hrozbu, a to "Strukturálně a kvalitativně nevyváženou naplněnost AČR personálem", a stejně jako před čtyřmi roky nepředvídatelnost globálního bezpečnostního prostředí.

Strategické cíle výstavby armády

KVAČR 2035 přehledně vyjmenovává šest strategických cílů: 

1. Investice do rozvoje lidského kapitálu
2. Posilování připravenosti, nasaditelnosti a udržitelnosti
3. Digitalizace systému velení a řízení
4. Účinné působení ve všech operačních doménách
5. Prohlubování mezinárodní spolupráce a rozvoj interoperability
6. Agilní inovace a zavádění nastupujících a přelomových technologií

Návazně na to pak stanovuje strategii pro dosažení požadovaného stavu, kdy v první etapě, tedy v letech 2024-2030, mají jejími prioritami být:

1. Dobudování těžké mechanizované brigády
2. Doplnění organizačních struktur armády personálem
3. Pořízení letounů F-35
4. Posílení schopností PVO
5. Tvorba zásob
6. Implementace konceptu MDO
7. Příprava vojsk

Druhá etapa v letech 2031 až 2035 bude klást důraz na dokončení integrace pořízené výzbroje a rozvoj schopností kvalitativně vyšší úrovně využívající nastupující a přelomové technologie. V obou etapách bude modernizována a rozšiřována nemovitá infrastruktura.

Pro naplnění koncepce pak KVAČR 2035 vyjmenovává předpoklady (účinné strategické řízení, udržení konkurenceschopnosti AČR na trhu práce, stabilní a dostatečné financování, schopnosti a kapacity projektového řízení, relevantnost platné právní úpravy, efektivní průmyslová spolupráce, rychlý nárůst sil a prostředků) a rizika (další zhoršení mezinárodní situace, možnost snížení finančního rámce, nepodaří se modernizovat infrastrukturu návazně na modernizační projekt, nepodaří se získat potřebný personál, zavádění technologií nebude dostatečně rychle a pružné).

Koncepce rozvoje sil, bojové podpory a zabezpečení

Výše zmíněné a koncepcí dále rozvedené principy se promítají do stavu armády především v oblasti konkrétních projektů a opatření rozvoje sil, bojové podpory a bojového zabezpečení. Jak bylo řečeno, KVAČR 2030 je specifikoval ve dvou milnících, pro roky 2025 a 2035. Aktualizovaná koncepce jim vyhrazuje prostor v příloze 1 a stanovuje cíle pro jednotlivé složky armády k roku 2035. Kromě prvků, které v jednotlivých odstavcích zmiňuje, stojí za pozornost také to, co naopak nezmiňuje.

Ohledně mechanizovaných jednotek uvádí zvýšení bojeschopnosti v důsledku zavedení nových pásových BVP CV90 a nového bojového tanku (ministerstvo obrany v současnosti vede jednání o pořízení tanku Leopard 2 A8), přezbrojení 44. lehkého motorizovaného praporu a modernizaci KBVP Pandur II 8x8.

Nová koncepce uvádí náhradu zastaralých minometů, která ovšem oproti KVAČR 2030 přijde na pořad až od roku 2031, tedy s osmiletým odkladem. Zmíněn je záměr výstavby 4. praporu v rámci 4. brigády rychlého nasazení, „který bude koncepčně, technologicky a strukturálně vybudován na podmínky vedení operací za horizontem 2040. Jeho organizační jádro bude základem  experimentálního prvku formujícího a ověřujícího požadavky na budoucí bojové použití PozS.“

U výsadkového vojska KVAČR 2035 pak opakuje cíle předchozí koncepce a uvádí zvýšení schopností akvizicí lehkých útočných vozidel (v roce 2022 vypsaný problematický tendr byl zastaven letos v září) – kterou však, podobně jako samohybné minomety, odkládá bez zdůvodnění až za rok 2031. A zásadní rozdíl není vidět ani v oblasti dělostřelectva. KVAČR 2035 hovoří o dělech CAESAR ráže 155 mm, technickém zhodnocení radiolokačního průzkumu, využití bezpilotních prostředků a integraci nového SŘPD (Adler III), avšak nikde se nezmiňuje o salvových raketometech ani řízených střelách dlouhého dosahu, přestože jejich důležitost podtrhují právě zkušenosti z Ukrajiny, na které se nová koncepce ve svém úvodu odvolává jako na svou inspiraci.

V oblasti ženijních jednotek bude kladen důraz na zvýšení rychlosti, schopnost zajištění mobility a ochrany vlastních sil či odepření mobility nepřítele. Tyto obecné formulace jsou v podstatě definice smyslu existence ženijních jednotek. Z přílohy 3 se pak dozvíme záměr pořídit doprovodné a plovoucí mosty (2025-2028) a „univerzální kolovou platformu ženijního vojska“, kde Ministerstvo obrany po původním záměru pořídit zahraniční vozidla Bushmaster znovu připravuje průzkum trhu, a lze tedy doufat, že, i v souladu s obecnými principy koncepce, dá příležitost domácímu obrannému průmyslu, který má zejména v oblasti požadovaných kolových platforem bohaté zkušenosti a skvělé výsledky.

Pro Vzdušné síly AČR, ale i celkově pro celou AČR, je nejvýznamnějším projektem samozřejmě zavedení letounu F-35 ve dvou taktických letkách (celkem 24 strojů). „Vypracován bude záměr náhrady podzvukových letounů bezpilotními prostředky a záměr integrace konceptu Manned-Unmanned Teaming (Koncept synchronizovaného působení vojáků, osádkových a robotických vzdušných i pozemních prostředků a senzorů za účelem zlepšení situačního povědomí, zvýšení letality a schopnosti přežití na bojišti) do schopností taktického letectva,“ což není překvapení – záměr náhrady bitevníků L-159 drony v souvislosti s nákupem letounů 5. generace již v minulosti zmíněn byl.

Jde o významný posun oproti milníku 2030 předchozí verze koncepce, kde se hovoří o modernizaci podzvukových letounů – byť prakticky půjde spíše o návazný krok. Cílem armády je do budoucna provozovat v taktickém letectvu jediný typ, a to letoun F-35, což někteří kritikové označují s ohledem na jeho vysoké provozní náklady za neekonomické a z hlediska provozu za riskantní.

Koncept Manned-Unmanned Teaming se objevuje v KVAČR 2035 také v odstavci věnovaném vrtulníkovému letectvu, které má kromě toho posílit pořízení středních až těžkých přepravních vrtulníků v počtu šesti kusů po roce 2031. Dopravní letectvo má rozvinout schopnost vzletu a přistání z nezpevněných ploch a zabezpečení tankování za letu, což by měla řešit plánovaná akvizice letounů C-390 Millennium. KVAČR 2035 také zmiňuje utlumení podílu na provozu letecké záchranné služby.

Kromě výše uvedených zmínek bezpilotních prostředků a zmínky dronů v odstavci o dělostřelectvu KVAČR 2035 již dále otázku rozvoje schopností na poli velkých a středních taktických dronů neřeší a nezmiňuje explicitně ani ostatní kategorie, které však na několika místech vnímá jako hrozbu a zavádění bezosádkových a robotických pozemních i vzdušných systémů a vyčkávací munice nová koncepce komentuje jen obecně.

Otázkou je také schopnost pozemní protivzdušné obrany: „Kapacity PVO budou navýšeny za účelem ochrany a obrany objektů důležitých pro obranu státu. Posilována bude schopnost obrany proti balistickým a hypersonickým hrozbám zahrnující detekci, systém varování a systém řízení palebných prvků. Rozvíjeny budou schopnosti C-RAM a C-UAS,“ uvádí nová koncepce.  Při pohledu do přílohy 3, která znázorňuje projekty náhrady a rozvoje hlavních druhů výzbroje, však vidíme prakticky „jen“ dokončení akvizice kompletů SPYDER z roku 2021 bez zmínky navýšení počtu baterií a významný odklad získání schopnosti C-RAM o osm let oproti původnímu předpokladu z KVAČR 2030, a to bez jakéhokoliv vysvětlení. Příchod systému SPYDER a náhrada kompletů KUB rozhodně posílením PPVO je, avšak v celé koncepci není zmíněna otázka její kapacity ani další prostředky, včetně mobilní PVO pro obranu manévrujících jednotek, kdy se, podobně jako u raketometů, jedná o problém s ohledem na zkušenosti (nejen) z Ukrajiny, na které se koncepce ve svém úvodu odkazuje.

Koncepce samozřejmě nevynechává oblast informačních a kybernetických sil, věnuje také pozornost teritoriálním silám, Velitelství výcviku, zpravodajskému zabezpečení, logistice, vojenskému zdravotnictví, spojovacímu vojsku, Aktivní záloze i nemovité infrastruktuře. V hlavních oblastech rozvoje bojových sil se opírá o uvedené významné akviziční a modernizační projekty. Absence záměru obnovit ve výzbroji v roce 2010 vyřazené salvové raketomety, odklad akvizice samohybných minometů i nedostatečný důraz na pozemní protivzdušnou obranu jsou pak poněkud překvapivá zjištění. Téma bezpilotních/bezosádkových prostředků (UAV, UGV) v AČR je pak v KVAČR 2035, a to paradoxně i ve srovnání se čtyři roky starou koncepcí 2030, také zmíněno jen okrajově. Avšak zcela klíčová bude do budoucna otázka investic do lidského kapitálu, jelikož i sebemodernější systémy nebudou bez kompetentního personálu plně využitelné.

Zdroj: KVAČR 2035, KVAČR 2030