Letos se v Žatci uskutečnil již 6. ročník Memoriálu Davida Beneše, kterým příslušníci 41. mechanizovaného praporu vzpomínají nejen na svého kolegu, který zahynul před pěti lety v Afghánistánu po útoku sebevražedného atentátníka. „Memoriál je důstojnou vzpomínkou nejen na našeho kolegu a kamaráda Davida Beneše, ale na všechny padlé válečné veterány, kteří zahynuli při plnění služebních povinností. Díky tomu se na ně nebude zapomínat," vysvětlil velitel praporu a současně ředitel soutěže podplukovník Stanislav Kočica. Dvoudenní soutěže, kterou organizátoři označují jako víceboj pěchoty, se letos zúčastnili příslušníci 4. brigády rychlého nasazení, 43. výsadkového pluku, 71. a 72. mechanizovaného praporu, 131. dělostřeleckého oddílu a 14. pluku logistické podpory.

Video: Reportáž z Memoriálu Davida Beneše 2021 / YouTube

„Letošní ročník byl jiný ve spoustě věcech. Poprvé soutěž dokončila všechna družstva, v minulosti se hodně vypadávalo na nočním pochodu. Letos přijeli všichni borci pořádně připraveni. Díky koronaviru se dlouho žádné akce nemohly pořádat, takže byl i hlad po podobných soutěžích. Na letošním ročníku jsme měli poprvé družstvo složené z příslušníků AZ mpr. Borci velmi překvapili, skončili sice na posledním místě, ale jen o pár bodů. Letos poprvé na akci nemohl nepřijet soutěžit nrtm. Jakub Havel, velmi blízký kamarád Davida Beneše. Bohužel se vážně zranil v Alpách, přesto však zařídil, aby jeho kolegové postavili soutěžní družstvo. Tímto bych mu rád popřál, ať se brzy dá do pořádku," sdělil vrchní praporčík 41. mechanizovaného praporu, prap. František Němec.

„Memoriál  Davida Beneše se neustále zdokonaluje. Disciplíny se sice nemění, avšak neustále se vylepšují a po pravdě jsou každý rok náročnější. David Beneš byl sportovec a velký dříč, proto je většina disciplín fyzicky velmi náročná. Prostě kluci si musí pěkně hrábnout, aby úspěšně dokončili všechny disciplíny v co nejlepším čase. Samozřejmě se také zlepšuje i celková organizace memoriálu, jelikož jádro instruktorů zůstává stále stejné. Musíme také poděkovat všem sponzorům, kteří podporují naši soutěž," pokračuje Němec.

Foto: Dvoudenní soutěže, kterou organizátoři označují jako víceboj pěchoty, se letos zúčastnili příslušníci 4. brigády rychlého nasazení, 43. výsadkového pluku, 71. a 72. mechanizovaného praporu, 131. dělostřeleckého oddílu a 14. pluku logistické podpory. | 41. mechanizovaný prapor / Ministerstvo obrany ČR

„My memoriál nebereme čistě jako soutěž, není pro nás důležité, kdo vyhraje. Pro nás je důležité, že se sejdou družstva z celé republiky a fungují jako jedna rodina. Jako vojáci máme dvě rodiny, jednu doma a jednu v práci. A když přijdeme o někoho z té naší vojenské rodiny, nikdy na něj nezapomeneme. Proto také vznikla i celá myšlenka Memoriálu Davida Beneše. Připomínáme si tím nejen padlé kamarády, ale všechny veterány a vlastně celou naší vojenskou rodinu. Soutěžícím klukům chodí fandit i jejich rodinní příslušníci a na samotné vyhlášení vítězů dorazí rodina Davida Beneše, se kterou udržujeme nadstandardní vztah. Letos jsme si pro ně připravili malé překvapení a společně odhalili pamětní kámen před útvarem jako památku na Davida Beneše a Jardu Mevalda. A pevně doufáme, že už nám tam žádné jiné jméno nepřibyde," uzavírá prap. František Němec.

Foto: Letos jsme společně odhalili pamětní kámen před útvarem jako památku na Davida Beneše a Jardu Mevalda | 41. mechanizovaný prapor / Ministerstvo obrany ČR

Na letošním 6. ročníku Memoriálu Davida Beneše soutěžilo ve střelbě, taktice, tělesné zdatnosti apod. celkem 17 týmů. V soutěži nakonec zvítězili borci z 1. komanda, 43. výsadkového pluku. 2. místo získal tým 42. mechanizovaného praporu a 3. místo obsadil tým 41. mechanizovaného praporu. Za vítězný tým na odpověděl por. Jakub F. na pár otázek:

Šli jste do soutěže s nějakou konkrétní vizí na umístění?

Abych byl upřímný, náš prvotní impuls se na soutěž vůbec přihlásit byl první den střeleb, s tím, že ten další den už nějak "odtaháme". Hodně jsme debatovali o možnostech ostatních útvarů, kolik času na přípravu mohly mít a jaké podmínky k přípravě měly. Náš tým byl většinu času nasazen v rámci výpomoci IZS mimo útvar a výcvik byl prakticky na delší dobu velmi omezen. Dospěli jsme však k závěru, že tyto podmínky jsme přece museli mít všichni stejné napříč AČR. I přesto bylo naším cílem umístit se spíše v první půlce a snažit se co nejvíce znepříjemňovat plnění úkolů domácím týmům a dostávat je pod tlak (samozřejmě v duchu Fair Play), aby se vůbec necítili jako doma. 

Foto: Vítězný tým soutěže - výsadkáři z 1. komanda, 43. výsadkového pluku | 43. výsadkový pluk / Ministerstvo obrany ČR

Jak náročný byl letošní memoriál po fyzické stránce?

Pro náš tým to byl vůbec první start na Memoriálu Davida Beneše, takže nemůžeme porovnat s předešlými ročníky, nicméně za náš tým asi můžu potvrdit, že přízvisko "extrémní" si memoriál opravdu zaslouží. Pokud jste viděli rozpis disciplín, které následovaly po střelbách, tak pravděpodobně víte, že to nebyl žádný med. Pokud jste ho neviděli, tak můžeme napsat, že po 30 km pochodu s min. 20 kg se u dalších disciplín moc nenasmějete. 

Kdo byl pro vás nejtěžší soupeř (z jaké jednotky)?

Už na začátku jsme zmiňovali domácí týmy, ale obecně nelze říct pouze jeden konkrétní tým, nelze to paušalizovat ani na domácí týmy. Je to soutěž o mnoha disciplínách a každý tým měl svoji silnější stránku a tam jsme soupeřili v podstatě s každým týmem. Abych to objasnil, např. na střelecké chcete porazit kluky z Tábora, na stanovišti minometu zase žateckou minometku, na dráze NATO tělocvikáře z Pardubic apod. Teď zpětně víme, že nás kluci v těch disciplínách třeba i porazili, ale my zpravidla skončili někde hned za nimi, což nám v konečném součtu všech disciplín pomohlo. 

Foto: Přízvisko "extrémní" si memoriál opravdu zaslouží | Jan Juřica / CZ Defence / CC BY NC-ND

Která disciplína byla pro vás nejobtížnější?

Standardně posledních 10 km pochodu není nic příjemného. I když ukrajujete už tu menší část a lidově už jdete "s kopce dolů", tak o to víc se soustředíte na čas, tempo a co vás kde bolí a musíte uznat, že ten čas je opravdu relativní, protože 10 minut na 25 km trvá mnohem déle než na 5 km.

Avšak jedna disciplína byla nejspíše napříč všemi týmy značně oblíbená, a to tvorba minového pole na ženijní (alespoň si to myslíme na základě vytěžení ostatních týmů). Tady dostalo "Plížením, plazením - VPŘED!" nový rozměr.

Přinesl vám memoriál nějaké nové zkušenosti?

Každá taková soutěž vám něco dá, rozšíří obzor, ukáže vám, jak svou práci zvládáte pod fyzickým a psychickým tlakem jako jednotlivec a jak v takových podmínkách fungujete v týmu. Odhalíte na sobě spousty chyb a díky tomu víte, kde na sobě zapracovat, kde se zlepšit.  
 
Zlepšili byste (případně změnili) nějakým způsobem svoji přípravu na příští ročník memoriálu?

Samozřejmě, že ano. Skoro bychom řekli, že předešlou otázkou můžeme odpovědět na tuto. Jednoduše tyto zkušenosti zakomponujeme do případné přípravy a je na našich velitelích, kolik prostoru nám poskytnou v budoucnu.

Zdroj: vlastní dílo,  Ministerstvo obrany ČR