Český obranný průmysl zažívá v posledních letech dramatický růst. V roce 2023 dosáhly tržby českých zbrojovek podle analýzy poradenské společnosti Ernst & Young pro Hospodářskou komoru ČR celkem tří miliard eur, v přepočtu téměř 75,3 miliardy korun. To odpovídá přibližně 1 % HDP České republiky. Více než dvě třetiny tržeb, skoro 2,1 miliardy eur, pocházely ze zahraničí. Export tuzemských zbrojovek se v letech 2021 až 2022 zvýšil o 350 procent, což bylo podle studie způsobeno zejména přímým vývozem na Ukrajinu, který vzrostl 40krát, a také zvýšeným zaměřením ostatních evropských zemí na zbrojní průmysl. Zhruba 130 společností sdružených v Asociaci obranného a bezpečnostního průmyslu ČR zaměstnává kolem 20 000 lidí. Nejen ohledně stavu českého obranného průmyslu jsme si v dalším díle pořadu CZ DIALOGY povídali s předsedou Sekce obranného průmyslu Hospodářské komory ČR Lubomírem Kovaříkem.

Video: Rozhovor s předsedou Sekce obranného průmyslu Hospodářské komory ČR Lubomírem Kovaříkem / CZ DEFENCE

Jak coby předseda Sekce obranného průmyslu Hospodářské komory ČR hodnotíte prohlášení prezidenta Trumpa o navýšení výdajů na obranu na 5 % HDP aliančních států?

Já bych možná začal u České republiky. V loňském roce došlo k zastropování, respektive zajištění 2 % HDP na obranu, tedy zajištění obranyschopnosti České republiky, což je takový první stupeň. Vycházíme z toho, že Armáda České republiky byla dlouhodobě podinvestována. Zároveň hovoříme o tom, že v současné době Armáda České republiky není schopna naplnit kvůli podinvestování původní požadavky, které na ni v rámci Severoatlantické aliance byly kladeny. Tyto požadavky se budou navyšovat. V loňském roce došlo k dohodě o jejich navýšení. Myslím, že by měly být schváleny v březnu letošního roku. Signál prezidenta Trumpa vnímám jako impuls k tomu, aby evropské státy přijaly více odpovědnosti za zajištění svojí bezpečnosti. Takový impuls, který by nás mohl více rozpohybovat.

Další tlak, který nová americká administrativa vytvořila, byl tlak na nákup a pořizování amerických zbraní a zbrojních systémů. Jak tohle změní mapu obranného průmyslu ve světě?

Musíme se opět zastavit u stávající schopnosti Evropy. Evropa zaspala dobu, to je potřeba si říct. Proto jsou dneska americké firmy na špici toho, jakým způsobem by mohly pracovat a pracují v obranném průmyslu. Samozřejmě prezident Trump prosazuje Ameriku, prosazuje i své národní zájmy. Prosazuje, aby americké firmy dodávaly jak evropským, tak i mimoevropským zemím. Vnímám to jako velký tlak nejenom na podporu svých vlastních firem ze strany pana prezidenta Trumpa, ale vnímám to i jako tlak na to, aby Evropa opravdu zvyšovala svůj podíl na zajištění obranyschopnosti.

Sledujeme i trend v České republice, že jsou určité firmy obranného průmyslu, které ve Spojených státech nemálo investují, zakládají pobočky nebo tam dokonce převádí výrobu. Lze se od Ameriky v něčem inspirovat?

Bezesporu. Ono je několik důvodů, proč české firmy, a nejenom obranného průmyslu, chtějí do Ameriky. Jsou to firmy například z oblasti zdravotnictví a podobně. Proč jdou do Ameriky? Za prvé, na americkém trhu je mnohem jednodušší byrokracie, která nás velmi trápí v celé EU. Vysoké vstupy, které nás trápí, Američané nemají. Za druhé, pokud české firmy chtějí působit na americkém trhu, musí být součástí nebo musí být na americkém trhu i výrobně. Ten důvod je například v obranném průmyslu daný tím, že firmy, které chtějí dodávat do federálních ozbrojených složek, musí v současné době až 75 % hodnoty svého výrobku vyrábět na území Spojených států. V minulosti to bylo 50 procent. Hovoří se o takzvaném Buy American Act zákonu. Byl změněn právě panem prezidentem Trumpem v minulém funkčním období. A pan prezident Trump navýšil tuto hodnotu z 50 na 75 %. Já se v zásadě ani nedivím, protože je to jeden ze způsobů, jak dosáhnout domácí soběstačnosti, strategické nezávislosti. A v tomhle je pan prezident Trump tedy velmi silný.

Jak do toho zapadá evropská zbrojní výroba?

Pokud evropská zbrojní výroba chce působit, chce dodávat americkým ozbrojeným složkám, musí být napojena na území Spojených států.

Lze se ještě jinak inspirovat od amerického trhu? Je tam jiné klima mezi zbrojaři, armádou a státem?

Ten trh funguje trošku jinak. Za prvé ten trh je daleko víc předvídatelný. Spolupráce, zůstaňme u ministerstva obrany a Pentagonu, s americkými firmami je za prvé dlouhodobá, za druhé předvídatelná ve smyslu toho, že americké firmy ví, kam chce směřovat armáda Spojených států, jaké požadavky na ně klade. Zároveň Spojené státy, respektive Department of Defense, ministerstvo obrany velmi úzce spolupracuje ve finanční oblasti. Financuje výzkum, vývoj, financují společné projekty, které vedou k zavádění nových výrobků pro americkou armádu. A to je něco, co se můžeme ještě hodně učit.

Je Evropská unie nebo některý ze silných evropských států pro Spojené státy dnes partnerem?

Já se obávám, že v současné době není partnerem nikdo z Evropské unie, ani Evropská unie jako taková.

Pojďme nyní do Asie. Nedávno byla uzavřena na vládní úrovni strategická spolupráce s Vietnamem. Co našemu obrannému průmyslu může tato spolupráce konkrétně přinést?

Obecně vztah mezi Českou republikou a Vietnamem je dlouhodobě dobrý, to víme ještě z minulosti. Spolupráce je, myslím, komplexní. Není pouze o obranném průmyslu. Pokud se zaměříme na obranný průmysl, z mého pohledu to je bezesporu velká příležitost pro celý domácí obranný průmysl. Uvědomme si, že Vietnam dnes velmi zbrojí. Geopolitická situace ani v této části světa není jednoduchá. Osobně se domnívám, že dochází k určitému navýšení vyzbrojování vietnamských ozbrojených složek právě v návaznosti na zbrojení Číny. A ten prostor, který tam dneska vidím, je pro české firmy v tom, že tam lze bezesporu uplatnit nejnovější výrobky. Lze tam uplatnit i tzv. westernizaci, to znamená modernizaci původních dodávek ruské provenience, která je ve vietnamské armádě.

Takže to je veliká příležitost…

Myslím si, že to je obrovská příležitost pro spoustu českých firem.

Jednou z klíčových věcí pro průmysl obecně jsou zdroje nerostného bohatství. Může rozkročení českých firem na asijské a americké trhy pomoct při získávání zdrojů pro vlastní výrobu? 

Může být určitě zdrojem. Počínaje v Americe, znovu citovaný a zmiňovaný pan prezident Trump oznámil za prvé tlak na OPEC ve smyslu snižování ceny vstupů plynu a ropy, za druhé otevření kohoutků pro americké těžaře, což by ve finále mohlo vést ke snížení vstupu pro Českou republiku. Obecně hovoříme o tom, že ceny energií v České republice a v Evropské unii jsou velmi vysoké, neporovnatelně vysoké například s Američany. Co se týká dalších zdrojových základen, bezesporu. Pokud bude mít český obranný průmysl zdroje, ať už v Asii, v Africe, v Americe, které povedou k dodávkám kvalitních surovin za nižší ceny, pomůže to konkurenceschopnosti.

My spolu průběžně hovoříme o Green Dealu a taxonomii, jak moc dnes tyto blokují rozvoj průmyslu v Evropě?

Myslím, že to je jeden z blokátorů Evropy. Evropa přestává být konkurenceschopná. Nedávno jsem někde četl, že za posledních deset let podíl evropského průmyslu na celosvětovém klesl o deset procent. Mimochodem, Američané si 26, 27 % zachovali a jeden z důvodů, proč tomu tak je, je ztráta konkurenceschopnosti Evropy. A těch příčin můžeme hledat celou řadu. Je to obrovská byrokracie. Jsou to naprosto nesmyslné věci, jako je Green Deal a tak dále. Je to velká zátěž na jednotlivé podnikatelské subjekty. Je to samozřejmě velká zátěž ve formě vysokých vstupů, které brání tomu, abychom vyráběli efektivně a vyráběli velmi rychle. Tzv. Draghiho zpráva z loňského roku v zásadě definuje veškeré problémy, které dneska Evropská unie má a navrhuje, jakým způsobem s nimi dál pracovat. Považuji za naprosto nezbytné, aby se v současné době s tímto velmi intenzivně pracovalo, protože pokud se Evropa neprobere, za deset let znovu ztratí 10 %, budeme mít další miliony předpisů a miliony nesmyslných Green Dealů. Ale ono se také ve finále může stát, že pak už tady nebudeme vyrábět nic.

A už se Evropa probrala?

Myslím si, že se ještě neprobrala. Určité signály tady jsou. Shodou okolností před chvílí jsme spolu diskutovali jeden z dokumentů, který je čerstvý a který zaslouží prostudování. Ale myslím si, že ten budíček musí být mnohem razantnější a znatelnější. Otázkou zůstává, jak dalece je Evropa na tento budíček připravena. Já se trochu bojím, že zatím ještě není.

Není to otázka také toho, jak moc jsou připraveny velké státy? Ten dokument, o kterém mluvíte, se týká států severovýchodní hranice EU. Tyto země by mohly v Evropě něco rozhýbat, ne?

Doufám, že ano. Mně se ta východní Aliance, jak bych to pracovně nazval, docela líbí. A podle mého názoru teď je to o tom, aby byl koordinovaný tlak. Uvedu to na příkladě. Například firmy v obranném průmyslu jsou sdruženy v nějakých zájmových spolcích a bezesporu je správné, abychom teď koordinovali svoje aktivity vůči evropským představitelům. Ještě jeden krásný příklad, který se, doufám, podaří dotáhnout do konce. Dlouhodobě poukazujeme na to, že je nesoulad mezi některými částmi evropských legislativ. Uvedu to na konkrétním příkladě. Obranný průmysl jako takový byl, bohužel kvůli konfliktu na Ukrajině, jmenován jako strategický průmysl. Je jasné, že pokud státy chtějí zajistit svoji obranyschopnost, bez obranného průmyslu to nepůjde a musí podporovat obranný průmysl. Dneska je v jedné části Evropské unie vnímán jako strategicky významný průmysl, který je nutné podporovat. Z druhé části, a teď hovořím konkrétně o Evropské investiční bance, stále není vnímán jako něco, co vůbec podporováno má být. Uvědomme si, že Evropská investiční banka stále ve svém statutu má, že nebude financovat výrobu vojenského materiálu, munice, zbraní a tak dále. Pak se ptám, kde je ta rovnováha. Na jednu stranu říkáme pojďme podporovat obranný průmysl, protože je to strategický zájem všech států, a zároveň si sami klademe překážky v tom, abychom mohli efektivně podporovat výzkum, vývoj, výrobu a navýšení kapacit obranného průmyslu.

2 % HDP na obranu jsou u nás garantovány zákonem. Jaký je podle vás vhodnější nebo efektivnější trend – je lepší navyšovat dané procento HDP nebo alokovat takové náklady, které v současnosti potřebujeme jako výdaje na obranu?

Optimální varianta by samozřejmě byla, kdybychom uměli přesně definovat, kolik peněz potřebujeme, což asi víme a uměli bychom je alokovat. Myslím, že potřeba finančních prostředků pro zajištění podfinancované Armády České republiky je tak veliká, že se k tomu nemůžeme dostat jednorázově, ale musíme k tomu dojít krokově. Jestli to budou 2 procenta nebo 2,5 procenta je v zásadě vždycky jedno. Čím větší procento, tím rychleji budeme umořovat dluh. Ale to podstatné je, aby byl velmi silný dialog mezi Armádou České republiky, ministerstvem obrany a společnostmi v obranném průmyslu. Je podstatné, aby firmy věděly, kam armáda chce směřovat. Já jsem o tom hovořil na příkladu Spojených států a spolupráci s americkými firmami. Pro nás jako zbrojaře je podstatné, abychom věděli, kam směřuje armáda a jakým způsobem můžeme směřovat naše kapacity v rámci výzkumu a vývoje do společných projektů. Na pořadu dne bude i, řekněme, efektivnější využití finančních prostředků na společný výzkum a vývoj v obranném průmyslu tak, abychom byli schopni v řádech několika let nabízet vývojově nové věci pro Armádu České republiky.

Jaký je váš názor na snižování podílu Spojených států na fungování NATO a jeho postupné stahování z Evropy tak, jak se to v některých souvislostech uvádí?

To má z mého pohledu dvě roviny. Je správné, že je tlak Spojených států na to, aby Evropská unie a státy Evropské unie více vzaly odpovědnost za svoji obranyschopnost. To je správný tah. Co mě trochu zaráží, jsou některá prohlášení pana prezidenta Trumpa ve smyslu, že Evropa je za vodou, Evropa řeší sama Ukrajinu. Má samostatně řešit Ukrajinu sama Amerika, nebo Evropa? My musíme hrozbám čelit společně. To není ale samozřejmě jenom o ukrajinském konfliktu, to může být Blízký východ, to mohou být další konflikty. Těmto výzvám je třeba čelit společně. Já to vnímám jako tlak na Evropu, aby mnohem více zaměřila své úsilí na budování a dosažení potřebných schopností tak, aby ve spolupráci i se Spojenými státy jsme mohli problémy řešit.

V minulosti jsme spolu hovořili ohledně působení bank na obranný průmysl, jaká je současná situace této problematiky? 

Situace je mnohem lepší, než byla v minulosti. Musím říct, že spolupráce s bankami za poslední tři roky vedla k tomu, že dnes problémy v obranném průmyslu neříkám, že nejsou, ale jsou naprosto minimální. Banky se významným způsobem podílejí na financování obranného průmyslu. Prostor pro velkou spolupráci je podle mého názoru v diskusi, jakým způsobem můžeme spojit komerční financování s řekněme spolufinancováním nebo spoluúčastí českého státu. Český stát tady má tři instrumenty, tři instituce. Je to Národní rozvojová banka, je to EGAP a Česká exportní banka. Měli bychom diskutovat se státem, jakým způsobem může dojít k navýšení limitů pro jednotlivé země tak, aby strategické zájmy státu v jednotlivých zemích, které budou určeny, že jsou strategické, byly pokryty. V této souvislosti došlo ještě k jednomu posunu. 22. ledna prošel senátem zákon o Národní rozvojové bance, která tímto zákonem bude vyňata z příslušné unijní regulace určené komerčním bankám, což zase významně napomáhá tomu, abychom mohli per partes strategické projekty státu financovat a garantovat.

Obranný průmysl u nás roste, to je zjevné. Jaký to má pro český obranný průmysl přínos a jaké tvoří růst příležitosti? 

Nedávno jsme udělali studii od společnosti EY, která nám definovala rok 2023. Celkový objem tržeb obranného průmyslu byl zhruba tři miliardy eur a zaměstnával v přímém pracovním poměru zhruba 20 000 zaměstnanců. V té doplňkové části – v nepřímých subdodavatelských vztazích – je to zhruba 30 000 až 35 000 zaměstnanců. Jde samozřejmě o průmysl, který je výrazně exportně orientován. Přes dvě miliardy eur z těch tří miliard bylo exportováno mimo Českou republiku. Obranný průmysl by měl být nedílnou integrální součástí zajištění strategické nezávislosti a obranyschopnosti České republiky. Jak jsem zmiňoval na začátku, bez fungujícího obranného průmyslu není schopnost zajistit obranu České republiky. Kde vnímáme dneska velký prostor pro růst obranného průmyslu, a už jsem to také na začátku trošku zmínil, je nejenom ukrajinský konflikt, který se postupně překlápí do, řekněme, mnohem více sofistikovanějších zbraňových systémů. Je to dále doplnění armád jako takových, doplnění skladů, doplnění jednotlivých druhů výzbroje, protože se ukazuje, že je na tom potřeba zapracovat. Aby česká armáda dosáhla svých schopností, které má splnit, je potřeba výrazně investovat a bez obranného průmyslu tyto investice prostě nelze zrealizovat.

Spolupráce mezi vědou, zbrojním průmyslem, státem a armádou je klíčový vzorec pro to, aby věci šly dopředu. Co pro to Česká republika může udělat? Je potřeba změnit legislativu?

Myslím si, že to není úplně o změně legislativy. Legislativa jako taková základní rámce dnes stanovuje. Uvědomme si, že máme Obrannou strategii České republiky, máme Bezpečnostní strategii České republiky. V současné době se pracuje na Hospodářské strategii, kde je strategická role obranného průmyslu definována. Co si myslím, že je potřeba dokončit, je v návaznosti na změnu nebo navýšení schopností, které jsou kladeny na Armádu České republiky. Je potřeba dopracovat Koncepci výstavby Armády České republiky a následně koncepci jednotlivých druhů vojsk, které pro nás v obranném průmyslu budou směry, kudy chce jít Armáda České republiky a jakým způsobem na to můžeme reagovat. V této souvislosti je potřeba říct ještě jednu věc. Je dobré, abychom mnohem více vedli dialog i s ministerstvem obrany, případně s ministerstvem financí. Měli bychom diskutovat o tom, jakým způsobem můžeme financovat společné projekty v oblasti výzkumu a vývoje, které budou navazovat a podporovat směry, o kterých jsem hovořil v rámci koncepce jednotlivých druhů vojsk.

Pojďme ke zbraním. Jak si vede puška CZ BREN 3 na trhu?

Vede si výborně. Není o něj zájem pouze v České republice. Navazuje na moderní řadu BREN 2, která vznikla díky spolupráci s Armádou České republiky. Vzhledem k tomu, že nechceme usnout na vavřínech, vedeme stále dialog s našimi uživateli. Proto vznikl BREN 3. V současné době BREN 3 bude umožňovat přibližně 100 různých druhů modifikací této zbraně. Je o něj mimořádně velký zájem.

Jste místopředsedou dozorčí rady Colt CZ Group. Je vidět, jak skupina roste, za poslední léta proběhlo hodně zajímavých akvizic. Plánujete nějaké další? Máte jako skupina ještě kam růst?

Naše strategie je, abychom rostli jak organickým, tak akvizičním způsobem. V minulém roce se nám podařila další významná akvizice skvělé firmy, která se jmenuje Sellier & Bellot. Je to výrobce munice ve Vlašimi. Vedli jsme spolu rozhovor před několika lety. Tehdy jsem říkal, že naším zájmem je, aby naše společnost a naše skupina působila jako One Stop Shop. To znamená, že zákazník by u nás měl koupit všechno – počínaje municí, zbraněmi, příslušenstvím a optoelektronikou konče. Sellier & Bellot je velmi dobře řízená společnost, která je lídrem na trhu. Společně se společností Saltech, což je švýcarský výrobce munice spadající pod naše křídla, už naplňujeme komplexní řadu, kterou jsme schopni nabídnout našim zákazníkům. Pokud se bavíme o budoucích akvizičních cílech, líbilo by se nám něco, co je v oblasti optiky, optoelektroniky, tak abychom tu rodinu měli kompletní.

Jak velká část portfolia skupiny je zbrojní výroba a jak velkou část tvoří ta civilní?

Před několika lety jsme si definovali, že bychom byli rádi, kdybychom měli zhruba půl na půl, 50 % tržeb z civilního trhu a 50 % z trhu ozbrojených složek Military Forces. Myslím si, že v tuto chvíli jsme zhruba na té hranici.

Jaký vývoj podle vás z pohledu obranného průmyslu přinese rusko-ukrajinský konflikt?

Doufejme, že konflikt bude brzy ukončen. To je první věc. Myslím si, že v okamžiku, kdy dojde k ukončení konfliktu, dojde k tomu, o čem jsem hovořil před chviličkou. Dojde k naplňování ukrajinských potřeb formou dodávek, ať už z České republiky, případně z jiných států. A zároveň obranný průmysl České republiky by měl a doufám, že bude pracovat na tom, aby významným způsobem naplňoval potřeby Armády České republiky v návaznosti na již zmiňovanou podkapitalizaci, která je dnes obrovská.