Tank T-72, dobře známý i z českého prostředí, a dodnes tvořící páteř tankového vojska AČR, patří bezesporu k největším evergreenům vojenské techniky. Nejde přitom jen o počet vyrobených kusů, kdy se tank T-72 zařadil mezi nejrozšířenější tanky světa, a dodnes slouží po světě v tisících kusů. Možná ještě víc je překvapující to, nakolik je tento tank dosud životný. I dnes, půl století od svého vzniku, je tank T-72 živou konstrukcí, která prochází neustálým vývojem. Vznikají nové a nové verze – a vše naznačuje tomu, že tomu bude i nadále.

Foto: Možná ještě víc je překvapující to, nakolik je tento tank dosud životný. I dnes, půl století od svého vzniku, je tank T-72 živou konstrukcí, která prochází neustálým vývojem. Vznikají nové a nové verze – a vše naznačuje tomu, že tomu bude i nadále. (ilustrační foto) | Vitaly Kuzmin (se souhlasem autora) / CC BY-SA 3.0

Je to zarážející i vzhledem k tomu, jak často byl tank T-72 odsuzován. První výtky se ostatně objevily již krátce po jeho představení. Tato kritika zesílila především po válce v Perském zálivu, které se na straně Iráku zůčastnily tisíce těchto tanků, a to převážně neúspěšně. Tanky T-72 byly někdy dokonce označovány jako „tanky smrti“. Takové označení je samozřejmě zcela mylné, stejně jako opačné názory, které tank T-72 líčí jen v superlativech. Tank T-72 stejně jako jakýkoliv tank, ale i jakýkoliv zbraňový systém má své klady, ale i své zápory.

Mezi silné stránky tanku T-72 patří především jeho jednoduchost a spolehlivost. Je to dáno i tím, že tank T-72 vznikl jako jednodušší a levnější alternativa přelomového, ale velice náročného tanku T-64. Tank T-72 se proto vyznačuje především vynikajícím podvozkem s vysokou průchodností, a to i v náročném terénu. Pro tank T-72 je charakteristická i jeho celková robustnost, odolnost a nenáročnost, charakteristická pro tzv. východní techniku.

Naopak mezi zápory tanku lze označit samu jeho koncepci, převzatou z tanku T-64, a kterou následovaly i další sovětské tanky. Jde především o aplikaci nabíjecího automatu, díky čemuž bylo sice možno snížit posádku na tři muže, ale na druhou stranu z toho vyplývalo poněkud nešťastné uložení munice. Další neduhy tanku T-72 vyplývaly z poněkud nižší úrovně sovětského zbrojního průmyslu – především méně výkonné pozorovací prostředky, zastaralý systém řízení palby atd.

I proto se v posledních letech objevila celá řada modernizací tanku T-72, jejichž cílem je odstranění těchto nedostatků. Do tanku T-72 tak byly instalovány různé systémy řízení palby. Obvyklým krokem je i výměna motoru, často dochází také k aplikaci různého přídavného pancéřování. Negativem těchto kroků je ale nárůst rozměrů a především nárůst hmotnosti tanku. Zatímco ve své základní verzi tank T-72 vážil cca 41 tun, u některých posledních modernizací jeho hmotnost šplhá téměř až na 50 tun, takže se blíží lehčím typům západních tanků (Leclerc).

Když se na tyto modernizace podíváme obecně, pak můžeme konstatovat, že jejich cílem je vlastně přiblížit tank T-72 západním tankům-tzv. MBT. Je to pochopitelné, MBT obecně prokázaly svou nadřazenost nad sovětskými středními tanky. Přesto je otázkou, zda je tato cesta správná. Ony zmíněné neduhy tanku T-72 totiž vyplývají již z jeho koncepce, a tu nelze změnit. Ty modernizace, které se o to pokusily a které byly nejnáročnější (např. polská modernizace PT-16 a PT-17), se nakonec ukázaly jako neúspěšné. Z tanku T-72 nikdy plnohodnotný MBT nebude, tank T-72 byl a bude typickým středním tankem. Je ale otázkou, zda je to na škodu, a jestli by spíš nestálo za to tohoto faktoru využít.

Střední tanky

Střední tanky (autorem popsané v předchozí práci) totiž v současnosti prochází jakousi renesancí. Nejde přitom jen o to, že ve světě dosud slouží celá řada starších středních tanků. Mnohem pozoruhodnější je to, že vznikají zcela nové konstrukce. Střední tanky jako je turecko-indonéský typ MMWT, čínský VT-5 a tank vzešlý z amerického programu MPF jsou teprve na počátku služby – a mají před sebou budoucnost na dlouhá desetiletí dopředu.

Zde je ovšem nutno podotknout, že oproti minulosti se úkoly středních tanků poněkud změnily. Jejich primárním úkolem už není jako v době studené války boj s nepřátelskými tanky, ale především úkoly palebné podpory. Je to dáno částečně i charakterem moderního asymetrického bojiště, na kterém se takovýchto úkolů objevuje čím dál víc – nutnost ničit různá palebná postavení atd. Jako nejvhodnější pro tento úkol se jeví střední tanky. Ostatně, právě proto je v zmíněném americkém programu MPF schopnost plnit úkoly palebné podpory vysloveně zmiňována.

Když se ale na zmíněné střední tanky MMWT a VT-5 podíváme, pak lze dojít k poněkud překvapivému názoru. Tyto tanky jsou v lecčem podobné tanku T-72. Nápadná je především velmi podobná hmotnost. Tank T-72 ve své základní verzi váží 41 tun. Americký tank vzešlý z programu MPF by měl vážit 38 tun. Čínský tank VT-5 by měl po aplikaci přídavného pancéřování vážit 36 – 37 tun A i tank MMWT by měl po aplikaci přídavného pancéřování vážit až 35 tun, podle některých zdrojů i více. Jde tedy o hodnoty velmi blízké.

Zásadně se ale liší výzbroj. Je pozoruhodné, že všechny tři zmíněné moderní střední tanky – MPF, VT-5 a MMWT – mají stejnou ráži kanonu, 105 mm. Tato ráže se ukazuje pro úkoly palebné podpory vhodnější než západní ráže 120 mm, ale i východní ráže 125 mm. Zajímavá je i technická blízkost těchto kanonů, kdy kanon použitý u amerického typu Griffin II tvoří kanon M68 A2, což je modernizovaná verze kanonu M68, vycházející z britského kanonu L-7. A i kanon použitý v čínském tanku VT-5 vychází z kopie kanonu L-7. Kanon L-7 se prostě ukázal jako nadčasová konstrukce, a to nejen díky vysokým technickým parametrům, ale i díky své univerzálnosti a schopnosti působit proti různému spektru cílů. Pro tento kanon je totiž k dispozici široká škála 105 mm munice, a mnohé její typy jsou přímo ideální pro úkoly palebné podpory.

Oproti tomu tank T-72 je vyzbrojen kanonem 2A46 ráže 125 mm s hladkou hlavní. Ten je ale i přes svou vyšší ráži pro potřeby palebné podpory méně vhodný. Je to pochopitelné, původně byl tento kanon učen především k boji s obrněnou technikou protivníka. Právě úkoly palebné podpory jsou přitom od tanku T-72 jeho uživateli především mezi různými rozvojovými zeměmi často požadovány. Ostatně, proto mnohé tyto státy i nadále udržují ve výzbroji vedle tanků T-72 i starší typy sovětských tanků, např. tank T-55, jehož drážkovaný kanon 100 mm je pro tyto účely vhodnější. Jedná se přitom i o poměrně bohaté země, jako je Alžírsko nebo Irák. Ovšem kanon L-7 je pro tyto úkoly ještě lepší.

Pokud shrneme výše zmíněné, pak vidíme, že se nabízí určitá možnost – transformovat tank T-72 na moderní střední tank, plnící především úkoly palebné podpory a podobný zmíněným americkým a čínským tankům, a to modifikací výzbroje z ráže 125 mm na ráži 105 mm.

Měla by takováto transformace tanku T-72 smysl?

Samozřejmou otázkou je, jestli by takový krok měl smysl, jestli by se vyplatil. Odpovědí může být prodejnost modernizovaných tanků T-72.

Pokud se podíváme na zkušenosti různých zemí, tak zjistíme, že tyto prodeje jsou překvapivě nízké. Zmínit lze ostatně např. český program T-72 M4CZ, u kterého se počítalo s rozsáhlým exportem, a nakonec nebyl exportován jediný tank. Obdobné jsou ale i zkušenosti jiných zemí. Stejně tak Polsku se nepodařilo prodat své modernizované T-72 – a i úspěch tanku PT-91 (tedy modernizovaný T-72, ale z novovýroby) byl spíše atypický. Poměrně málo úspěšný byl i export modernizovaných T-72 v Rusku. A některé exportní úspěchy, které ruský zbrojní průmysl s modernizovanými tanky T-72 v poslední době zaznamenal – Nikaragua, Laos – byly dány spíše politicky a většinou měl tento export charakter daru.

Je navíc zřejmé, že požadavky potenciálních zákazníků stoupají, doba devadesátých let (kdy docházelo k masivním výprodejům přebytků evropských armád včetně tanků T-72) je již pryč, a moderní armády jsou výrazně náročnější. Neoslovuje je již nemodernizovaný tank. 

T-72, ten je pro ně již méně vhodný. Ale neoslovuje je ani tank T-72 modernizovaný po vzoru MBT! Není pro ně příliš vhodný technicky, koncepčně. Negativem je i vyšší cena takto modernizovaného tanku. Je také zřejmé, že potenciální uživatelé hledají spíše tank schopný působit jako prostředek palebné podpory. A lze očekávat, že v návaznosti na americké a čínské programy středních tanků schopných plnit takové úkoly poptávka po takových tancích bude stoupat. Ne všechny státy si ale budou moci tyto nové tanky dovolit – a některé armády budou hledat jakousi levnější a jednodušší alternativu těmto tankům. Takovou alternativou by mohl být právě transformovaný tank T-72.

Jak by měl takový tank vypadat?

Vytvořit takovýto tank by přitom mohlo být relativně nenáročné. Tank samotný by prošel jen minimálními úpravami, zůstaly by zachovány jeho základní technické prvky. Bylo by chybou snažit se aplikovat některé moderní technologie, které by takovouto modernizaci zkomplikovaly, ale také podražily.

Základním modernizačním prvkem by byla modifikace výzbroje pro úkoly palebné podpory, do jisté míry po vzoru zmíněných tří moderních středních tanků. Tato modifikace by se týkala jak kanonu samotného, tak i jeho ráže – pro úkoly palebné podpory. De facto by šlo o náhradu kanonu 2A46 kanonem L-7/M68 či spíše nějakou jeho novější modifikací.

Zkušenosti ze zahraničí přitom ukazují, že takováto výměna kanonu je možná. Např. ukrajinský průmysl představil hned dva takové typy – tanky T-72-120 a tank-T-84-120, u nichž byl kanon 2A46 ráže 125 mm nahrazen západním kanonem 120 mm. Existují ale i další, obdobné modernizační programy, které využily zmíněný kanon L-7. Např. izraelský zbrojní průmysl již v osmdesátých letech minulého století modernizoval ukořistěné tanky T-55 osazením kanonu L-7, čímž vznikl tank Ti-67. S tímto tankem Izraelci dosáhli i určitých exportních úspěchů.  Na tento projekt izraelský zbrojní průmysl později navázal při obdobné modernizaci slovinských tanků T-55 na verzi M-55S1. A i čínský zbrojní průmysl svého času realizoval přezbrojení tanků T-69 a T-79 kopií kanonu L-7. To znamená, že takováto modifikace výzbroje je technicky možná, a praktické zkušenosti z provozu těchto tanků ukazují, že je i výhodná.
  Záměna kanonu 2A46 za kanon L-7 menší ráže by navíc znamenala i poměrně výraznou úsporu rozměrů a především hmotnosti. Tu by pak bylo možno využít jinak.

Je otázkou, zda by měl být zachován tolik polemický nabíjecí automat. Zde lze připomenout, že v některých armádách – Sýrie, Irák – byl často nabíjecí automat vymontován. Na druhou stranu zkušenosti z ukrajinských modernizací T-72-120 a T-84-120 naznačují, že stačí nabíjecí automat jen modifikovat. A důležité je i to, že jen počet nábojů v nabíjecím automatu je srovnatelný s celkovým počtem munice tanků MPF či MMWT (18, resp. 16 ks).

Takto přezbrojený tank by ovšem bylo vhodné vybavit novým systémem řízení palby. Je však zřejmé, že pro úkoly palebné podpory by postačoval nějaký méně výkonný, a tedy i jednodušší a levnější systém řízení palby. Takových systémů přitom existuje na dnešním trhu celá řada.

Je otázkou, zda by bylo třeba modifikovaný tank T-72 vybavit i přídavným pancéřováním. Každopádně lze konstatovat, že tank T-72 i ve své základní verzi, tj. bez přídavného pancéřování, má pancéřovou ochranu minimálně srovnatelnou s tanky MMWT či VT-5!

Zkušenosti z moderních konfliktů ovšem ukazují na výhodnost přídavného pancéřování – a to i starších, méně výkonných vzorů. Aplikace nějakého jednoduššího, ale lehkého přídavného pancéřování by tedy byla správným krokem.

Jinak by na tanku T-72 nebylo třeba měnit téměř nic. To znamená, že takováto modernizace by byla poměrně levná, což dál umocňuje výhodnost této modernizace, ale i její obchodní potenciál.

Příležitost pro český zbrojní průmysl?

Důležité je, že takovýto modernizační program tanku T-72 by byl schopen realizovat i český zbrojní průmysl. I na území České republiky totiž existují technologie spojené s tankem T-72. Samozřejmě, není to jako za doby někdejšího komunistického Československa, kdy tehdejší podnik ZTS Martin byl schopen zcela sám produkovat desítky tanků T-72 ročně. Přesto tu určité možnosti stále jsou. Technologiemi spojenými s tankem T-72 disponuje podnik VOP CZ Nový Jičín, státní podnik spadající do struktury ministerstva obrany. Obdobnými technologiemi disponuje i společnost Excalibur Army, patřící do konsorcia CSG.  V České republice je i celá řada odborníků, kteří mají s tankem T-72 a jeho konstrukcí bohaté zkušenosti.

Významné je i to, že tank T-72 modifikovaný do podoby systému palebné podpory by měl značný obchodní potenciál. Takto modernizovaný tank by mohl být ostatně zajímavý i pro AČR, kde by tento tank mohl být jakýmsi doplňkem moderních MBT, jejichž nákup resort obrany plánuje – a zároveň by tak bylo možno využít stávající, nemodernizované tanky T-72. Mnohem víc možností ale nabízí export. O takto koncipovaný střední tank by mohla mít zájem celá řada rozvojových zemí – a vzhledem k charakteru moderních konfliktů je patrné, že tento zájem bude spíše stoupat. Ve světě přitom existuje spousta tanků T-72, které by mohly posloužit jako základ pro tuto modifikaci. I proto by stálo za to tuto možnost využít.