Čeští vojáci, vojenští policisté, ale také příslušníci Policie ČR, kteří se v současné době účastní mise v Iráku, mají nejistou budoucnost ohledně svého působení v zemi („Z důvodu přerušení výcviku a omezeného provozu ve výcvikovém středisku v Bagdádu, se čeští policisté přesunou do ČR. V okamžiku obnovení standardní činnosti se vrátí zpět do Iráku,“ uvedl ve čtvrtek odpoledne policejní prezident Jan Švejdar - pozn. redakce).  Jak se nyní zdá, výcviková mise (mentoring), ale i účast na bojových operacích se zdá, spěje ke konci. Alespoň tak si to představují v iráckém parlamentu. Jaké má AČR/PČR možnosti a co to pro nás bude s ohledem na spojenectví s USA znamenat?

Foto: Jaké má AČR/PČR možnosti a co to pro nás bude s ohledem na spojenectví s USA znamenat? (ilustrační foto) | army.cz

Raketovým útokem z 3. 1. 2020 nařízeným vládou USA, resp. prezidentem Donaldem Trumpem, proti generálovi Sulejmánímu a dalším vrcholným představitelům iráckých šíitských milic měl za cíl oslabit vliv Íránu v blízkovýchodním regionu. Podle odborníků však tento útok může vést paradoxně k přesnému opaku. Likvidace Sulejmáního totiž otevřela cestu k dosažení jednoho z hlavních íránských cílů – možnému stažení americké armády z území sousedního Iráku. Druhým aspektem je sjednocení šíitů. Zkusme se nyní podívat na možné scénáře stažení našich vojáků včetně případných následků.

První možnou variantou je zkrátka příslušníky ozbrojených složek ČR z mise stáhnout a tím ukončit veškerý mentoring tamních bezpečnostních sil, tedy včetně zastavení výcviku v odbornostech detekce, ochrany, ale i likvidace chemických látek. V ten okamžik přicházíme o unikátní nasazení v inkriminovaných oblastech, kde bylo (a bohužel stále je) užití chemických látek běžnou praxí. Ponechali bychom tak tamní vojáky bez podpory. Samozřejmě bychom naším odchodem opustili své spojence, tedy i vojáky z USA. Z pohledu spojenectví bychom se tedy otočili zády a v podstatě prchli z boje.

Foto: Jednou z variant je stáhnout příslušníky ozbrojených složek ČR z mise a tím ukončit veškerý mentoring tamních bezpečnostních sil (ilustrační foto) | Wikimedia Commons

Druhou možností je zůstat v Iráku do poslední možné chvíle, čekat na případný zvrat v rozhodnutí iráckého parlamentu a nadále vykonávat svěřené úkoly, přestože by se naši vojáci vystavovali zvýšenému riziku útoku. Připomeňme si, že v sousedním Íránu bylo jednomyslně rozhodnuto (a tamní vládou ratifikováno), že každý americký voják, jakožto i všichni ostatní zainteresovaní v likvidaci Sulejmáního, jsou teroristé. Logicky pak mohou být bráni jako teroristé i všichni spojenci USA. Šíitské útoky na vojenské cíle jsou více než pravděpodobné. Již v noci na středu Írán zaútočil v Iráku na síly pod vedením Spojených států. Teherán odpálil více než dvě desítky balistických střel z íránského území na dvě irácké základny s vojáky západní koalice. Pentagon i Irák potvrzují, že terčem byla letecká základna Ajn al-Asad západně od Bagdádu a základna v Irbílu na severu Iráku. Všichni čeští vojáci působící v Iráku jsou po íránských útocích na základnu spojeneckých sil, které v zemi působí pod velením Spojených států, v pořádku.

Foto: Čeští chemici v Iráku | army.cz

Třetí a poslední variantou je celkově překvalifikovat nasazení našich vojáků v Iráku a ponechat na místě kupříkladu jen chemiky, i nadále (do odvolání) provádět mentoring a spoléhat se na kooperaci s tamní armádou a na jejich uvážlivé a smířlivé chování k našim vojákům i přes dosavadní odpor k armádě USA. Konec konců, čeští vojáci měli v minulosti dobré jméno a není tomu jinak ani dnes.

Dlužno dodat, že své vojáky z Iráku stáhlo Slovensko (Jednalo se o sedm vojáků, kteří tam působili v misi NATO) a část svých vojáků stáhlo také Německo. Další země se pravděpodobně přidají. Ať celá situace dopadne jakkoliv, žádné z výše prezentovaných řešení není ideální. Je důležité si zachovat tvář, profesionalitu, vojenskou čest a zodpovědnost, nicméně také pokoru a v neposlední řadě to nejcennější - lidský život.