Na svém letošním posledním zasedání se výbor pro obranu zabýval dvěma tématy. Projednal informaci ministerstva obrany k zakázkám v oblasti bezpilotních prostředků a zabýval se pořízením letounů Embraer C-390 Millennium. Na závěr schůze požádala ministryně obrany Jana  Černochová poslance výboru o podporu při závěrečném hlasování o novele zákona č. 222/1999 Sb., podle níž by měly být nejvýznamnější vojenské objekty v budoucnu výhradně ve vlastnictví státu kvůli zajištění obrany. To se týká zejména pozemků pod muničními sklady. Vlastníkům těchto pozemků, na nichž budovy stojí, bude moci ministerstvo obrany na základě novely nabídnout za jejich odprodej vyšší částku, než je tomu nyní. To se nakonec při odpoledním jednání sněmovny podařilo, a norma míří ke schválení do senátu.

Bezpilotní prostředky

Náměstek ministryně obrany Daniel Blažkovec, kterého doplnil vrchní ředitel Sekce vyzbrojování a akvizic MO ČR Lubor Koudelka, se v úvodu zasedání výboru vyjádřil k veřejným zakázkám v oblasti bezpilotních prostředků, které zadalo nebo plánuje zadat ministerstvo obrany. Jedná se o veřejné zakázky, na které již byla, případně v krátké době bude uzavřena smlouva. „Bezpilotních prostředků Puma zde již bylo pořízeno šest kompletů nové kombinované soupravy. Dále se jedná o bezpilotní prostředek odstupného sledování pro potřeby pyrotechnické služby Vojenské policie, kde pořizujeme kolem 10 mobilních průzkumných bezpilotních systémů určených ke vzdušnému průzkumu a pozorování objektů. Dále se jedná o bezpilotní průzkumný prostředek Mini UAS. Jedná se o pořízení nejnovější verze bezpilotních prostředků Puma,“ uvedl Blažkovec, který dále představil veřejné zakázky, u kterých bude vyhlášeno výběrové řízení. V tomto případě však podle něj není možné sdělovat detaily, které by mohly ohrozit nebo zamezit rovnou a transparentní soutěž. „Zde máme v plánu pořídit bezpilotní průzkumný prostředek Small UAS. Dále chceme pořídit bezpilotní průzkumné multikoptéry či Mini VTOL Military, rovněž chceme pořídit bezpilotní systém monitoringu pro Hradní stráž a dále mikro bezpilotní prostředek s kolmým startem. A v neposlední řadě máme uzavřené smlouvy na servisní podporu bezpilotních prostředků ScanEagle a Mini Small,“ řekl Blažkovec. Výsledná cena prostředku Puma činí 8,3 milionu amerických dolarů, tedy přibližně 200 milionů korun, a již jsou v užívání armády.

Vrchní ředitel Sekce vyzbrojování a akvizic MO ČR Koudelka následně nákupy bezpilotních prostředků blíže specifikoval, kdy například zmínil, že zmíněných 10 mobilních průzkumných bezpilotních systémů určených ke vzdušnému průzkumu a pozorování pro Vojenskou policii dodávají společně společnosti Summit Advanced Systems a Summit Defence s. r. o. Smluvní cena činí 3,5 milionů korun včetně DPH. Realizace nákupu byla započata v roce 2023, kdy byla dodavateli uhrazena zálohová platba. Termín dodání je plánován na konec prvního kvartálu roku 2025. K nákupu prostředků Mini UAS Puma 3AE a Puma LE se Koudelka vyjádřil následovně: „Dodatelem je v tomto případě agentura NSPA (NATO Support and Procurement Agency), a to v rámci partnerství bezpilotních prostředků, jehož je ministerstvo obrany členem. Nabídková cena činí 9,6 milionů amerických dolarů. Smlouva bude uzavřena po vydání stanovení výdajů financování akce ministerstvem financí.“

V rámci dalších připravovaných nákupů Koudelka zmínil zejména dvě soupravy bezpilotních průzkumných prostředků Small UAS s kolmým startem (VTOL) s pevným křídlem s pohyblivými plochami pro potřeby jednotek Pozemních sil AČR a pořízení více než čtyř stovek multikoptér Mini VTOL Military ve čtyřech variantách, z nichž část je určena například pro nové pásové BVP CV90.

Jak již bylo zmíněno, nové drony má získat také Hradní stráž. Generálmajor Radek Hasala k tomuto bodu uvedl: „Je to nová schopnost. V koncepci rozvoje Hradní stráže to máme zakomponováno, a proto jsme se připojili, když byla vytvářena koncepce využívání bezpilotních prostředků k armádě, a je to vlastně součástí celého tohoto bloku.“ Nákup se konkrétně týká dvou souprav neupoutaných a jedné soupravy upoutaného bezpilotního prostředku.
Lubor Koudelka k tématu pořizování dronů ještě doplnil, že resort obrany připravuje nákup čtyř desítek souprav dronů Mikro UAS s kolmým startem. Ve všech případech je připravována soutěž s předpokládaným termínem dodání v roce 2026.

V následné rozpravě se například předseda výboru Lubomír Metnar zajímal o osud dříve zamýšlených velkých prostředků typu Heron 1. „V současné době tohle v plánech nemáme, a to z jednoho prostého důvodu, protože ani v akvizičním, ani ve střednědobém plánu na toto nemáme finanční prostředky. Pro nás je v současné době priorita zajištění bojeschopnosti těch prvků, které máme alokované v NATO modelu sil v kolektivní obraně a zajištění plnění cílů výstavby aliančních schopností,“ reagoval na Metnarův dotaz náčelník Generálního štábu AČR generálporučík Karel Řehka. Podle něj se však z dlouhodobého hlediska a návrhu koncepce rozvoje taktického letectva v budoucnu vedle letounů páté generace s podobnými bezpilotními prostředky počítá. „Je to trend do budoucna. Určitě ty bezpilotní systémy vyšší kategorie budeme muset pořizovat,“ doplnil genpor. Řehka.

Embraer C-390

Výbor pro obranu se pak dále zabýval nákupem dvou kusů letounů Embraer C-390 Millennium. Ministryně obrany Jana Černochová k tomuto bodu uvedla, že nejde jen o pořízení strojů, ale také o nákup doplňkového vybavení. „Například modulů pro vzdušné hašení, tankování za letu, transport pacientů vyžadujících intenzivní péči, systém vlastní ochrany, VIP kit včetně implementace. Součástí dodávky je dále pozemní vybavení, počáteční dodávka náhradních dílů, výcvikové zařízení a samozřejmě i výcvik personálu,“ upřesnila ministryně.

Nákup nových transportních letounů byl podle ní nezbytný pro plnění úkolů přepravy osob a materiálu, včetně kolové obrněné techniky na střední a velké vzdálenosti v rámci přepravy bojových jednotek. Důležitá je také schopnost tankování za letu, či schopnost odsunu osob z rizikových oblastí, a to vše v rámci plnění požadavků platné legislativy a NATO dle příslušných cílových schopností tzv. Capability Targets 2021. „Letouny C-390 jsou vybaveny systémem vlastní ochrany, který jim zajišťuje bezpečnost při přistání a vzletu v již zmíněných rizikových oblastech a současně jsou přizpůsobeny k provozu na nezpevněných letištích. Pořízením středních transportních letounů rovněž získáváme jako Česká republika novou schopnost vzdušného hašení požárů,“ doplnila Černochová.

Předpokládaná hodnota veřejné zakázky na nákup brazilských letounů byla stanovena na 11,56 miliard korun bez DPH, a to na základě závěrů studie proveditelnosti. První letoun, jehož výroba byla zahájena ještě před listopadovým podpisem smlouvy, bude Vzdušným silám Armády ČR dodán již v roce 2025, druhý pak na konci roku 2027. Letouny Embraer C-390 Millennium si v rámci NATO pořídily i další země jako Maďarsko, Nizozemsko, Rakousko a mimo Alianci pak Portugalsko či Brazílie. Dalšími možnými budoucími uživateli brazilských strojů jsou Švédsko, Slovensko nebo Jižní Korea. Důležitou součástí akvizice je Dohoda o průmyslové spolupráci s výrobcem letounu, společností Embraer S.A., která zaručuje zapojení firem českého obranného průmyslu v nominální výši 82,3 milionů dolarů. Hlavními zapojenými subjekty v tomto projektu jsou AERO Vodochody Aerospace, a.s. a státní podnik LOM PRAHA.

V souvislosti s tématem pořizování bezpilotních prostředků jsme členům výboru pro obranu položili anketní otázku, zdali by Česká republika měla využívat v rámci zakázek pro AČR výzkum a vývoj vlastních bezpilotních prostředků prostřednictvím firem obranného průmyslu, startupů a iniciativ spolků nebo by se měla spíše zapojit do již existujících nabídek států NATO a dalších zemí?

Lubomír Metnar (ANO), předseda výboru

Na tuto otázku není jednoduchá odpověď. Nejen u naší armády, ale i u našich spojenců, je používáno několik druhů bezpilotních prostředků, a jen některé nabízí náš obranný průmysl. S ohledem na to, že prioritou je podpora domácího obranného průmyslu, tak bychom tyto prostředky měli poptávat u našeho obranného průmyslu a u typů, které naše armáda požaduje a náš obranný průmysl nenabízí, se musíme zapojit do zahraničních projektů.

Josef Flek (STAN), místopředseda výboru

To záleží na daném typu. V některých případech je třeba se zapojit do mezinárodních projektů. Pokud máme možnost, je dobré budovat vlastní obranné schopnosti, investovat do inovací a podporovat domácí průmysl. Bezpilotní prostředky jsou široká množina a komplexní problém. Je to obdobné jako u jiné techniky. Můžeme nakoupit vlastní Tatru do logistiky, ale asi tady nebudeme vyvíjet vlastní letoun páté generace.

Jan Hofmann (ODS), místopředseda výboru

Jednoznačně je dobré využívat domácí průmysl, zvláště pak v armádních zakázkách, ovšem to naráží na jeho možnosti. Ty jsou nejmarkantnější právě v oblasti bezpilotních prostředků. Zde jsou české firmy spíše na začátku cesty k certifikovaným prostředkům na rozdíl od zemí, které se zabývají bezpilotními prostředky řadu let. A mají i výsledky. I proto bych spíše upřednostnil mix zahraničních a domácích bezpilotních prostředků a používal je podle jejich vhodnosti. Zároveň věřím, že i čeští dodavatelé brzy doženou zahraniční konkurenci a jejich produkty u AČR převáží. Při návštěvě Izraele jsem měl možnost se seznámit s jejich produkcí bezpilotních prostředků, mimo jiné i s těmi, které měla v plánu zakoupit AČR. Firmy jako Elbit či IAI vyrábí každá desítky dronů, kde ty největší dosahují velikosti i 26 m a dokáží nosit i 1 tunu materiálu. Výrobou těchto dronů se zabývají přes 30 let. To jim například dává značný náskok proti tuzemským výrobcům. Neříkám, že bychom měli kupovat právě jejich produkty, nicméně si tímto dovolím poukázat na jistý náskok, a to i s přihlédnutím k bojovým zkušenostem těchto strojů. 

Pavel Růžička (ANO), místopředseda výboru

V této oblasti by měla být armáda daleko aktivnější. U bezpilotních prostředků vaří z vody, nakupuje např. UAV Puma, který je již vyčpělý a konstrukčně zastaralý minimálně 15 let. Budeme mít nejmodernější F-35 a bezpilotní prostředky z roku 2008. To absolutně nedává logiku. Armádě v této oblasti bezpilotních prostředků ujíždí vlak a nejsmutnější je, že zde nedochází k podpoře, a hlavně ke spolupráci s domácími výrobci. Nemyslím tím některé neziskové organizace, které účelově armádu zneužívají. Myslím skutečné výrobce bezpilotních prostředků.

Stanislav Blaha (ODS), člen výboru

Myslím, že v tomto případě by mělo MO pracovat s oběma variantami, a to hlavně s ohledem na to, jak rozvinutý a aktivní je náš obranný průmysl právě v otázkách bezpilotních prostředků a dronů. Vidíme, že s válkou na Ukrajině význam dronů v ozbrojených silách násobně narostl, a do budoucna bude význam a role těchto prostředků v konfliktech ještě větší. Zároveň dává smysl participovat na mezinárodních projektech a rozvíjet spolupráci, vývoj a výzkum v této oblasti v rámci států EU a NATO. Tady určitě jako dobrý příklad můžeme vzít ČR a její účast ve vzniklé dronové koalici na podporu ukrajinské armády. Je to mezinárodní projekt, který posouvá možnosti jednotlivých států a konkrétně v našem případě může přinést nové poznatky našemu průmyslu, ale zároveň může přinést i nová místa pro odbyt a nová obchodní partnerství. Tady tedy bezesporu propojení domácího i zahraničního úsilí logické je. Samozřejmě, z hlediska konkrétních požadavků a potřeb AČR na ten či onen typ dronů je na odborném posouzení právě AČR a MO, jakou cestu zvolit, zda domácí nebo zahraniční. Na druhou stranu, právě pro tu rozvinutost a možnosti našeho leteckého a obranného průmyslu nejen v této oblasti by mělo prvotní úsilí směřovat k naplnění požadavků AČR v rámci ČR.

Karel Krejza (ODS), člen výboru

Vím o dvou firmách, které u nás, ať už sami či v zahraničním konsorciu, vyvinuly špičkové stroje, které nachází uplatnění i ve stávající rusko-ukrajinské válce. Tam, kde to je možné a specifikace zakázky to dovoluje, bych se držel podpory domácího průmyslu, pokud to není možné, využijme partnery v NATO.

Petr Liška (STAN), člen výboru

Obecně bychom, vzhledem k našemu odbornému potenciálu měli využívat jakýkoli výzkum a vývoj, a tedy i v oblasti bezpilotních prostředků. Drony mají budoucnost, ukazují to i zkušenosti ze současných bojišť. Navíc výzkum bezpilotních prostředků pro vojenské účely je přenositelný i do civilní oblasti a může tak naplnit potřebu takových zařízení, jejich budoucí využití je více než zřejmé. Musíme však odlišit typy dronů podle jejich určení. Specializované průzkumné a bojové drony jsou nákladná zařízení plná specifické elektroniky, senzorů, optiky atd., jejichž vývoj může být nákladný a zaplatí se jen následnou výrobou. Zde je třeba zvážit, zda vyvíjet komplexní systém, nebo se jen podílet na vývoji dílčích komponentů. Zde bych se spíše přikláněl ke spolupráci a zapojení našich producentů a vývojářů do společných projektů. Jinou otázkou je vývoj vlastních jednoúčelových dronů fungujících jako tzv. vyčkávací munice nebo nosiče příslušenství a munice. Takové drony jsou více spotřebním materiálem, jehož potřebu je vhodné jak pro výcvik, tak pro případné bojové využití, mít zajištěnou v rámci vlastních kapacit. Přirovnal bych tuto potřebu k munici v jejíž zajišťování máme také jak vlastní kapacity, tak i tradici. Tady bychom se měli chovat pragmaticky a při vědomí našich odborných schopností a potenciálu výrobních kapacit bychom si měli být schopní zajistit vývoj a výrobu vlastními silami. 

Michal Zuna (TOP 09), člen výboru

Při pořizování bezpilotních prostředků je zásadní i naplňování Capability Targets NATO (CT), při kterém je zásadní zohlednit časovou i finanční náročnost. U dronů, kde jsou příznivé možnosti, tak zapojení českých iniciativ či start-upů je zcela na místě. Aktuálně jsou i otevřena výběrová řízení, do kterých se může zapojit neomezený počet dodavatelů. Pro efektivní plnění CT dává rovněž smysl využít i nákupy přes NSPA.

Zdroj: Výbor pro obranu