Island není velký ostrov, ale jeho strategický význam je obrovský. Poloha Islandu mezi Grónskem a Spojeným královstvím pomáhá NATO kontrolovat námořní cesty, které spojují Severní ledový oceán a Norské moře s Atlantským oceánem. Obranu Islandu, který patří k zakládajícím členům Severoatlantické aliance, zajišťují výhradně spojenecké země a Česká republika začne v květnu dočasně zajišťovat ochranu islandského vzdušného prostoru již počtvrté. Do dvouměsíční mise, během níž bude od českého taktického letectva očekáván dohled a v případě potřeby i reakce na bezpečnostní hrozby ze vzduchu, Vzdušné síly AČR nasadí nadzvukové letouny JAS-39C Gripen.    

Island, země s méně než 400 000 obyvateli, je jediným členem NATO bez vlastní stálé armády. Jeho bezpečnostní strategie se opírá o členství v Severoatlantické alianci a o dvoustrannou obrannou dohodu se Spojenými státy. Tato pozice se může ukázat v době druhého mandátu amerického prezidenta Donalda Trumpa obzvlášť zranitelnou, ať už v případě vypovězení dvoustranné dohody ze strany USA nebo v případě snížení amerických závazků vůči NATO. Obojí v konečném důsledku oslabí bezpečnost Islandu stejně jako pozici evropských zemí v Arktidě i severním Atlantiku.

Z geopolitického hlediska se Island nachází ve strategicky významné oblasti „GIUK gap“, jež představuje linii mezi ostrovy Grónsko, Island a Velká Británie (zkratka z anglického Greenland – Iceland – United Kingdom). Během studené války musely sovětské ponorky tuto linii překračovat, aby se ze severních přístavů dostaly do Atlantického oceánu. NATO od té doby využívá islandskou leteckou základnu Keflavík, jež nyní slouží ke sledování pohybu ruských vojsk. Island provozuje systém protivzdušné obrany a sledování, který kontroluje stovky kilometrů čtverečních vzdušného prostoru a podporuje mise vzdušného dohledu NATO. Ostrov rovněž hraje klíčovou roli v podmořském dohledu nad ponorkami v Arktidě, ačkoli se v této činnosti do značné míry spoléhá na podporu USA. 

Severoatlantická aliance chrání islandský vzdušný prostor od roku 2008 na základě dřívější žádosti Reykjavíku. Podle dohody mezi NATO a Islandem rotují vzdušné síly spojeneckých zemí na ostrově v přibližně dvouměsíčních intervalech, nasazení tak trvá asi poloviční dobu ve srovnání s obdobným angažmá v Pobaltí. Česká mise, jejíž hlavní část budou tvořit příslušníci 21. základny taktického letectva Čáslav, se v květnu chystá na výše uvedenou alianční základnu Keflavík. „Příprava úkolového uskupení probíhá téměř stejně jako při našich předchozích misích, samotný úkol se neliší od toho, co děláme v rámci NATINAMDS [NATO Integrated Air and Missile Defence System] v Čáslavi,“ uvedl podplukovník Vladimír Málek. „Máme ovšem příležitost působit v neobvyklém prostředí a meteorologických podmínkách.“

Češi chránili islandský vzdušný prostor historicky poprvé v roce 2014, další mise následovaly bezprostředně v letech 2015 a 2016, pokaždé s využitím letecké základny Keflavík. Během každého nasazení se české Gripeny staly součástí Integrovaného systému protivzdušné a protiraketové obrany států NATO (NATINAMDS). Vedle ochrany vzdušného prostoru se české jednotky věnují zajišťování bezpečnosti v severním Atlantiku, výcviku místního personálu a údržbě tamní infrastruktury. 

Strategický význam Islandu velmi pravděpodobně poroste s pokračující změnou klimatu. Rostoucí globální teploty způsobují rychlé tání ledovců pokrývajících Severní ledový oceán. To otevírá nové obchodní příležitosti pro průzkum největších nevyužitých zásob uhlovodíků na světě a rozvoj tzv. „Severní mořské cesty“, nejkratší námořní trasy spojující Evropu a Asii. Jejich rozvoj úpěnlivě vyhlíží Rusko, jež kontroluje více než polovinu arktického pobřeží a většina neobjevených zásob ropy v regionu spadá do jeho výlučné ekonomické zóny. Arktida je také domovem ruského Severního loďstva a hostí většinu strategických ponorek nesoucích ruské jaderné rakety. Tyto procesy zásadně mění geopolitický význam Arktidy a nedalekého Islandu.

Před ukrajinsko-ruskou válkou se Moskva snažila dodržovat mezinárodní normy pro činnost v Arktidě a zapojila se do činnosti Arktické rady (Arctic Council), hlavního fóra pro regionální spolupráci. V posledních letech se však tato součinnost fakticky zastavila a Rusko v Arktidě zesílilo hybridní útoky. Pokud se do tohoto regionu přenese napětí z vnějších konfliktů, NATO bude muset investovat finanční prostředky do zajištění bezpečnosti Islandu. V opačném případě ostrov ztratí schopnost monitorovat a odvracet hrozby, čímž se zvýší riziko vypuknutí arktického konfliktu.

Island je dnes zranitelnější než před třemi lety. Rétorika americké vlády zpochybňuje obrannou strategii ostrova, což ukazují požadavky na růst obranných rozpočtů členských zemí NATO. Nestabilita v Arktidě se ovšem promítne také do situace dalších tamních evropských aktérů, jako je Dánsko, Norsko a Švédsko. Jejich případné oslabení silně ovlivní celkovou evropskou bezpečnost. Tváří v tvář nejen těmto výzvám musí Evropa zvýšit výdaje na obranu a více investovat do monitorovacích kapacit v Arktidě. Island bude nutně patřit k jakékoli budoucí arktické obranné strategii Evropy.

„Na Islandu… máme silné spojení se severskými zeměmi a to je také naše nejsilnější identita. Potřebujeme posílit a prohloubit naše vazby se seversko-baltským společenstvím. Máme společné dědictví a společné hodnoty. Válka na Ukrajině nás sblížila a to je pozitivní vývoj,“ sdělila v rozhovoru pro pařížský think tank Groupe d'études géopolitiques islandská premiérka Kristrún Frostadóttir. „Máme také historické spojenectví se Spojenými státy a toto partnerství zůstává důležité, pokud jde o obchod, dvoustranné obranné dohody a leteckou základnu Keflavík. Tu Spojené státy a další spojenci využívají díky naší podpoře jako hostitelské země. Stále se domnívám, že bychom měli najít způsoby, jak tuto spolupráci s USA rozvíjet. Island je ve velmi zvláštním kontextu, protože nemáme armádu a naše výdaje na obranu jsou jiné. Hrajeme však důležitou roli, pokud jde o poskytování pomoci, hostování partnerských zemí a ochranu vzdušného prostoru. To bude pokračovat i v budoucnu.“

Kristrún Frostadóttir prosazuje znovuotevření přístupových rozhovorů do Evropské unie, které byly přerušeny v roce 2013. Island se podle jejích představ má stát součástí velkého projektu postaveného na sdílených hodnotách, na nějž jsou jeho členové hrdí. „Identita…, kterou Evropa nyní potřebuje, je identita, v níž Evropa nezpochybňuje sama sebe,“ myslí si islandská premiérka. EU vychází z velmi obtížného období, krize státního dluhu, brexitu, Ukrajiny. Islanďané přístup podle Frostadóttir odsouhlasí, pokud v kampani za vstup převáží „poselství hrdé a silné Evropské unie, která ve světě hraje ústřední roli“.

Nasazení na Islandu českým jednotkám jistě přinese cenné zkušenosti s operacemi v surových podmínkách severního Atlantiku. Praha si příspěvkem ke kolektivní obraně vzdušného prostoru Aliance navíc upevňuje vlastní pozici uvnitř NATO. Česká republika ovšem Reykjavíku také ukazuje možnosti, co dělat, pokud dojde ke změně ve Spojených státech. Jestliže se Bílý dům rozhodne nebránit členské státy, které nevynakládají dostatečnou část svého HDP na obranu, Islanďané budou muset přehodnotit svou dlouhodobou obrannou strategii. Češi a další evropské národy v takovém případě převezmou pochodeň obrany ostrova.

Prvním krokem se může stát uchopení větší odpovědnosti za obranu Islandu při cvičeních NATO. Evropské armády mohou již nyní vést vojenské manévry, jako je Northern Viking, které v minulosti obvykle vedly USA. Dánsko a Spojené království mají možnost prohloubit strategickou spolupráci s Reykjavíkem na zajištění bezpečnosti „GIUK gap“. Spojené království letos v únoru oznámilo uzavření nové obranné dohody s Norskem, která má posílit evropskou bezpečnost v Arktidě, a na stole leží příležitost usilovat o podobnou akci i na Islandu. K posílení obrany Islandu velmi pravděpodobně přispěje též členství v Evropské unii, i když Islanďané jsou v této otázce rozdělení. Islandská vláda se chystá pořádat referendum ohledně členství v Unii v roce 2027. 

Zdroj: ECFR, Ministerstvo obrany ČR, Groupe d'études géopolitiques