Ve čtvrtek 24. 6. zasáhla jihomoravské Hodonínsko katastrofa. Tornádo se během minut prohnalo několika tamními obcemi a zanechalo za sebou pás zmaru a beznaděje. Bezprostředně po uklidnění živlu se do oblasti začali sjíždět dobrovolníci ze širokého okolí, a mezi nimi i první příslušníci 5. komanda Aktivní zálohy z chrudimského výsadkového pluku. Ještě před převzetím kontroly nad situací prvky IZS obcházejí se svítilnami pobořené domy a hledají, zda v troskách nikdo nezůstal. Celkově se jich na Hodonínsku potká a vystřídá na dvě desítky.

Foto: Příslušníci 5. komanda AZ 43. výsadkového pluku pomáhali na Hodonínsku | Jan O. / Ministerstvo obrany ČR

Výjev následků katastrofy je otřesný - jako by zde několik dní zuřila lítá bitva. Krizové řízení bylo v prvních dnech ještě poměrně neorganizované, proto skupina konzultuje pomoc alespoň s policií. Odezva je kladná: "paragáni, ať vám to jde od ruky", říkají. Většinou se tak záložáci věnují odklízení trosek. V dalších dnech se skupina rozrůstá o záložáky i ze vzdálenějších koutů republiky, a pod vedením náčelníka Skupiny přípravy AZ působí na základě komunikace s Koordinačním střediskem na místech, kde je třeba pomoci fyzicky zdatné organizované skupiny. Další práce se pak mnohdy namane ještě po cestě na a z místa plnění úkolů.

Úkoly jsou různorodé, např. výškové a bourací práce na poškozených střechách a následné zakrývání odkrytých stropů plachtami proti dešti. Dále jednotka zajišťuje zednické a pokrývačské práce, bourání menších objektů, vynášení stavebního materiálu do horních pater, odklízení zbylých sutin, řezání a odhřebíkovávání shozených trámů a latí, nakládání kontejnerů, vyklízení půd, čištění od trosek poničeného vinohradu, nebo opravy betonových plotů.

Foto: Příslušníci 5. komanda AZ 43. výsadkového pluku pomáhali na Hodonínsku | Jan O. / Ministerstvo obrany ČR

Výjev zkázy byl na místě umocněn zoufalstvím obyvatel, kteří se slzami v očích sledovali demolici stavení, jež jim byla od dětství domovem. Přírodní katastrofa udeřila bez varování a v jediném okamžiku tito lidé doslova přišli o střechu nad hlavou. I přesto v sobě však nacházejí dostatek energie a vůle, když se i přes nezměrné škody na vlastních domovech zapojují dle svých sil do probíhajících prací.

Na výborné úrovni probíhá spolupráce skupiny s Koordinačním střediskem, které zajišťuje kvalitní zdravotnickou pomoc a materiální základnu s veškerým potřebným nářadím i s občerstvením zasahujících přímo v místě jejich práce. Stejně tak perfektně funguje spolupráce s Dobrovolnými hasiči z obce Prušánky, kteří například neváhali zapůjčit vozidlo na celý den pro potřeby záložácké skupiny, či zajišťovali přívod vody do míchaček v budovách bez vlastního zdroje. Vyzdvihnout je pak třeba i vítané zapojení civilních dobrovolníků, kteří se ke skupině záložáků připojili v průběhu akce.

Foto: Příslušníci 5. komanda AZ 43. výsadkového pluku pomáhali na Hodonínsku | Jan O. / Ministerstvo obrany ČR

Nasazení skupiny záložáků z 5. komanda je pochopitelně pouze kapkou v moři tisíců dalších dobrovolníků a profesionálů, kteří se v rozhodné chvíli nezdráhali nabídnout své ruce a zkušenosti z mnoha různých oblastí k pomoci lidem v nouzi. V celé oblasti vládla navzdory tragičnosti atmosféra sounáležitosti i nadšení do práce. Vidět na vlastní oči, jak řady lidí s úsměvem na tváři nezištně pomáhají druhým, jak se skupiny dobrovolníků přesouvají od domu k domu a nechávají za sebou kus poctivé práce, je něco nezapomenutelného. "Naplňuje nás pocit hrdosti na náš národ, který se opět v těžké chvíli sjednotil pro dobrou věc. Jižní Morava je krásná zem a jistě bude zase vzkvétat", zmínil jeden z členů 5. komanda.

Foto: Příslušníci 5. komanda AZ 43. výsadkového pluku pomáhali na Hodonínsku | Jan O. / Ministerstvo obrany ČR

Několik záložáků ze záchranné skupiny se s námi podělilo o své dojmy z nasazení:

Na Hodonínsko se část z vás dostala již v prvních dnech, větší organizovaná skupina se zapojila do záchranných a vyklízecích prací během jednoho týdne. Čelili jste kvůli organizaci či provedení takto rychlého nasazení nějakým potížím? Znamenalo to pro vás nějaká omezení?

čet. Zdeněk V. (organizátor skupiny): Já osobně jsem se na místo katastrofy dostal ihned - jel jsem zkontrolovat tetu, která bydlí v zasažené oblasti. Ještě ten večer jsem se dohodl se zaměstnavatelem na uvolnění z práce po nezbytně dlouhou dobu. V prvních hodinách po tornádu, a pak i během noci byla situace na místě trošku chaotická, vzhledem k tomu, že si asi nikdo nedokázal představit rozsah škod, které tam byly.

Z hlediska omezení, bylo dosti těžké určit co vlastně může člověk při takovéto katastrofě potřebovat, někde je potřeba motorových pil, jinde jenom hrubá síla a jinde zase jenom pár rukou. Rodina měla velké pochopení pro takovéto nasazení a přidala pomocnou ruku.

des. Jaroslav K.: Potíže jsme neměli, jen se situace někdy rychle měnila. Díky koordinátorovi naší skupiny Zdeňkovi V., který je i dobrovolný hasič a měl přehled a informace, jsme ovšem byli schopní se přizpůsobit, přemístit, apod. Dokonce jsme měli k dispozici i hasičský vůz Dobrovolného hasičského sboru Prušánky.

Foto: Příslušníci 5. komanda AZ 43. výsadkového pluku pomáhali na Hodonínsku | Jan O. / Ministerstvo obrany ČR

Na místo katastrofy jste dorazili samostatně, jako dobrovolníci. Spolupracovali jste nějak se zbytkem pluku či dalšími záložáky nebo profesionálními vojáky z jiných útvarů?

čet. Zdeněk V.: Na místě bylo spousta vojáků, ať už záložáků nebo profíků v civilu, a pomáhali, jak to šlo. V pátek jsem se osobně setkal s borcema z Bučovic, kteří se hned zapojili do odstraňování škod. Z jejich nasazení bylo vidět, že do toho jdou naplno. Od jednoho jsem se dozvěděl, že tam byl již v civilu než je povolali, tak přijel znovu už jako voják.

rtn. Ondřej Ch.: Dorazil jsem asi týden poté na místo na obhlídku, kdy jsem místního spolubojovníka des. Jardu K. požádal, aby vytipoval 3-4 lidi, kteří potřebují nejvíce mou pomoc s rekonstrukcí poškozených komínů. Poté jsem zorganizoval přes naše skupiny na FB a MSN dostatek pomocníků, zajistil materiál u dodavatele materiálu na komíny za asi polovinu ceny. Zde je třeba poděkovat firmě RicomGas s.r.o., která poskytla nejen materiál za výše zmíněné ceny, ale také pomohla s dopravou a i dva obchodní zástupci firmy dorazili poté na místo pomoct s realizací rekonstrukcí. Ta proběhla zhruba 14 dní poté, kdy jsme opravili dohromady za celkově pět dní pět komínů.

Foto: Příslušníci 5. komanda AZ 43. výsadkového pluku pomáhali na Hodonínsku | Jan O. / Ministerstvo obrany ČR

Co Vás osobně k zapojení do pomoci Hodonínsku vedlo? Jak nad svým rozhodnutím přemýšlíte zpětně, jak akci reflektujete?

čet. Zdeněk V.: Impulsem se osobně zapojit byly zejména rodinné vazby na místě katastrofy - bydlím v nedaleké vesnici a mám v postižené oblasti spoustu známých. Podělil jsem se posléze o první dojmy v naší záložácké skupině a popravdě jsem nečekal až takovou odezvu a vůli pomoci.

Vyzvedl bych neskutečně pozitivní přístup všech kluků včetně velitele, v té síle, co nás tam bylo, za námi šlo vidět kus práce. Samozřejmě, je to jiné než na cvičení, nějaká hodnostní hierarchie v podstatě nemá význam, skvělé stmelovací prostředí a poznání lidí trošku z jiné stránky. Sjeli se opravdu ze všech koutů republiky a očividně jim to nečinilo problém. Pokud mohli, prostě přijeli a zapojili se. Hodně věcí se řešilo operativně na místě dle potřeb. Velkou pomoc poskytla i místní jednotka sboru dobrovolných hasičů z Prušánek a mně to utvrdilo v tom, že i meziresortní složky spolu dokážou dobře fungovat a plnit požadované úkoly.

des. Jaroslav K.: Tak především jsem místní, pocházím z jedné se zasažených obcí, Lužice. Ale mám to hlavně v povaze - pokud je potřeba, reaguji hned a chci pomáhat, ať se jedná o jakékoli místo v ČR. Zpětně jsem hrdý na moje kamarády, kteří okamžitě zareagovali, a hned po katastrofě mi volali, jestli jsem i s rodinou v pořádku a jak mohou pomoci. Sešla se tu opravdu super parta. Myslím, že jsme udělali velký kus práce a lidi za to byli moc rádi.

rtn. Ondřej Ch.: Moje celoživotní moto: když můžu, tak musím. Vedlo mě k tomu mé mentální nastavení dané výchovou a mým osobním životním postojem. Zpětně jsem vděčný, že jsem mohl pomoci a jsem hrdý, že mohu sloužit u 5. komanda mezi stejně smýšlejícími lidmi, kteří se nespokojí jen se soucitem, ale investují do pomoci druhým i velké množství vlastního úsilí a času, což je po zdraví, dle mého, druhá nejcennější věc, kterou v životě máme.

Zdroj: Ministerstvo obrany ČR