Vzdělání je základ schopností a dovedností každého z nás a být vojákem profesionálem znamená celoživotní práci na svých znalostech, schopnostech a dovednostech. Pokud vyrůstáte v prostředí jednotek 4. brigády rychlého nasazení „Obrany národa“ (4. brn), je logické, že se její motto „tam, kde jiní nestačí“ stane součástí vaší DNA a výzvu, jakou bylo vyslání do United States Army Sergeants Major Academy (USASMA) pro získání vysoce kvalitního vzdělání, berete jako úkol, kde nesmíte selhat. Bez ohledu na fakt, že do této školy posíláme praporčíky AČR již od roku 2004, v současných řadách AČR naleznete pouze do deseti absolventů této prestižní školy a já osobně jsem třetí vrchní praporčík 4. brn, který dostal možnost na této škole studovat.

Tato škola je završením systému kariérového vzdělávání NCO u U.S. Army, trvá 11 měsíců a připravuje příslušníky U.S. Army na službu v pozicích vrchních praporčíků a kvalifikovaných odborníků na taktických, operačních a strategických stupních. Třída 73, s motem „Motivate and Serve“ se pak stala i mou výzvou ve vzdělání, kde více jak 60 zahraničních studentů a více jak 500 příslušníků U.S. Army čelilo nástrahám pěti různých kateder, které měly jediný cíl – vybudovat co nejlépe připravenou elitu páteře všech armád, příslušníky hodnostního sboru Sergeant Major „stříbrného sboru NCO“. U zahraničních studentů začíná tato škola přípravou, tzv. „pre-course“, jelikož v průběhu vzdělávání nečelíte jen výzvám pochopení a naučení se doktrín U.S. Army, ale čelíte také výzvám týkajících se odlišného systému školství a vzdělání.

„Pre-course“ – léčba šokem a esejí

Pre-course neboli nultá část, začíná zhruba o měsíc dříve nežli samotný kurz a má jediný cíl – položit co nejlepší základ pro pochopení systému výuky, zkoušek a práce v samotném kurzu. V mé třídě bylo 18 studentů a na starost nás dostali dva vojenští instruktoři SGM Poole a SGM Pittman. Mí spolužáci pocházeli například z Kanady, Japonska, Belize, Taiwanu, Brazílie, Gruzie, Libérie, Moldavska, Ugandy a samozřejmě USA, jelikož každý zahraniční student měl svého „sponzora“, tedy parťáka, který vám pomáhá s rychlejší adaptací v systému výuky a celkovém běhu školy. Když pominu tři testy z angličtiny, které jsem musel absolvovat ještě před mým vysláním a další test angličtiny několik dnů po příletu pro ověření jazykové schopnosti v místě, tak pak dále v rámci pre-course absolvujete i test na anglickou gramatiku, zejména pak na psaní čárek, určování vět hlavních, vedlejších či vnořených. Také procházíte nejrůznějšími školením v oblasti kyberhrozeb, sexuálního harasmentu či psaní esejí dle standardu APA-7. Vše tohle v kombinaci se změnou prostředí, novým systémem a organizací vyučovacích hodin, včetně afilace do U.S. Army a pochopení jejich standardů, vytváří v nastavení mysli pocit, že to, co je před vámi, je vlastně nemožné splnit. Nicméně nezbývá vám než této výzvě čelit.

Je to jiné než být v zahraniční operaci a akademická výzva nebyla nikdy tím, co by mě osobně lákalo a na co bych se těšil, nicméně jdeme přece „tam, kde jiní nestačí“, takže se člověk přestal litovat, kousnul se a začal makat. Příprava dílčích úkolů, jako prezentace před třídou o České republice, Operaci Anthropoid nebo proměně AČR z armády povinné vojenské služby na armádu plně profesionální byly vlastně metoda „škola hrou“ a byly předzvěstí toho, co nás čeká v rámci následujících 11 měsíců školy jako takové. Závěrečná esej na téma diverzita v AČR, byla vyústění měsíční přípravy do samotné školy a měla sloužit jako vzor pro mnohem náročnější eseje, které nás v rámci studia dále čekaly. 

Department of Force Management a „Core room“

První katedra a zařazení do tzv. „Core room“ způsobil další šok, jelikož jste si po měsíci zvykli na určitý kolektiv včetně instruktorů, a najednou bylo vše jinak. „Core room“ byla kmenová třída, která byla nejen třídou pro absolvování tohoto „departmentu“, ale také třída, ve které se plnily dvě ročníkové práce, tři přezkoušení z tělocviku, včetně měření BMI, což bylo součástí přezkoušení z tělocviku, ale součástí byly také například dobrovolnické akce pro místní komunity. Instruktory mi byli SGM Hellstrom a Mr. Willing, což byla úžasná dvojice ostřílených instruktorů. Mr. Willing učil na škole více jak deset let a jeho přehled i zkušenosti z předešlé služby v U.S. Army na pozici vrchního praporčíka byly více než úctyhodné. SGM Hellstrom byl člověk, jenž zasvětil svou vojenskou dráhu ženistům, zejména pak odbornosti „Route Clearence Patrol“, což byly speciálně složené týmy pro průzkum, detekci a odstraňování improvizovaných výbušných zařízení (IED), které hrály prim v globální válce proti terorismu.

Změna v přístupu a náročnosti u této první katedry byla patrná hned první den. Ve třídě bylo opět 17 studentů, nicméně oproti přípravnému kurzu to bylo přesně opačně – 15 studentů z U.S. Army a pouze dva zahraniční studenti. Druhý zahraniční student v mé třídě byl Makedonec, v současné době vrchní praporčík Makedonské armády. Při rozdělování funkcí, které probíhalo v každé třídě, nicméně ve kmenové třídě to bylo na celou dobu školy, jsem se přihlásil pro roli člověka zodpovědného za tělocvik. Řízený tělocvik byl vždy každou středu od 6:00 a měl za úkol přípravu na trojici následné přezkoušení dle Army Combat Fitness Test (ACFT), kdy jeho splnění byla podmínka pro úspěšné ukončení školy. Pro mezinárodní studenty byla podmínka zúčastnit se těchto přezkoušení, nicméně pokud jste chtěli pomýšlet na splnění s vyznamenáním, museli jste tyto přezkoušení úspěšně absolvovat. 

Pokud se vrátíme k samotné katedře „Force management“, v rámci necelých dvou měsíců vás zde čekají tři esejové testy, seminární práce, hodnocený doklad a dvě prezentace. Esejový test na této katedře byl pro mne osobně novinkou, jelikož byl v délce 24 hodin, kdy délka této eseje byla od 700 do 1000 slov, musela obsahovat alespoň 3 zdroje citací. Test byl zaměřen na pochopení managementu nasaditelnosti sil, managementu udržitelnosti sil a systému tělesné přípravy jednotlivce v U.S. Army. Další klíčová schopnost, která zde byla hodnocena, bylo vytvoření informativního dokumentu, který musel obsahovat zadané parametry včetně analýzy a řešení popsané situace. Tento dokument se pak následně rozpracovával dále do briefingů velitele a byl známkovanou podobou toho, jak máte jako „Sergeant Major“ upozorňovat na systémové problémy svého velitele. Tato seminární práce měla rozsah 2000-2500 slov a musela obsahovat minimálně pět zdrojů pro citace. 

Cílem bylo pochopit, jak funguje U.S. Army, jaké strategické dokumenty má, jaká je hierarchie velení a řízení, co obnáší akviziční a modernizační proces, včetně implementace techniky a technologií k jednotkám a provázanosti těchto procesů s pozicí vrchních praporčíků a praporčíků štábů velitelství od taktické po strategické úrovně. Tento semestr jsem nakonec dokončil celkově na 93,80 %, což odpovídalo známce A-. Známka však pro mě v danou chvíli nehrála příliš důležitou roli a spíše mě zajímalo, co mě dále čeká, jaké další výzvy budu muset splnit. S těžkým srdcem je pochopil, že pěchota vyhrává bitvy, ale logistika vyhrává války. Další katedrou, která stála přede mnou, byla Department of Army operations, kam jsem se osobně hrozně těšil a doufal, že rozšířím své znalosti v oblasti plánování operací. Ale o tom až v dalším díle…

Zdroj: United States Army Sergeants Major Academy