Ve světle ruské invaze na Ukrajinu je kvalita, velikost a úroveň vyzbrojení české armády zásadní věcí. Nedávná reportáž v pořadu Reportéři ČT o pořízení kulometů MINIMI rezortem Ministerstva obrany ČR opět připomněla obecnou podstatu problému ve vyzbrojování české armády. Byť nevědomky. 

Foto: Ve světle ruské invaze na Ukrajinu je kvalita, velikost a úroveň vyzbrojení české armády zásadní věcí. (ilustrační foto) | Ministerstvo obrany ČR

Autoři se soustředili na „odhalení“ předraženého nákupu kulometů MINIMI z prosince 2021. Poměřovali cenu zakázky pro Ministerstvo obrany ČR (MO ČR) se zakázkami jiných států, jako třeba Belgie. Avšak zcela neprofesionálně. Při poměřování různých zakázek je nutné poměřovat cenu v souvislosti s požadavkem „co má být pořízeno“, tedy specifikací. Víme, že kupujeme-li Škodu Octavia v základním provedení s nejslabším motorem bude cena o statisíce menší než Octavia v nejlepší výbavě s nejsilnějším motorem. A to je přesně případ kulometů MINIMI a rozdíl mezi cenou pro Belgii a cenou pro ČR. Stejně tak byl napadán nákup přes „podivnou“ firmu CB Servis Centrum. O podivnou firmu nejde, šlo o jedinou firmu, která byla ochotná a schopná splnit požadavky armády uvedené v zadávací dokumentaci MO ČR. Šlo o užší řízení, tedy o otevřené výběrové řízení pro vojenský materiál.

Reportáž nechtěně, autoři o tom zjevně nic nevědí, obnažila skutečné problémy ohledně vyzbrojování. A ty souvisí primárně s obranným rozpočtem a druhotně s plánováním rozvoje schopností.

Příklad kulometů MINIMI je vzorový. MO dosud pořizovalo MINIMI natřikrát: v roce 2013 pořídilo 269 souprav přes alianční agenturu NSPA; následně se snažilo pořídit 70 souprav v období 2016-2018 – nakonec to bylo zrušeno kvůli problémům se specifikací; v prosinci 2021 byla podepsána rámcová smlouva na 281 souprav.

Proč tento nesystémový přístup? Potřeby mírové i válečné armády jsou jasné, počty kulometů tedy jistě také. Proč tedy kupujeme po částech, když víme celkové potřebné cílové počty? Každý přitom ví, že u menších nákupů nelze docílit tak dobré nákupní ceny jako u velkého nákupu. Stejné je to s kolovými obrněnými vozidly Pandur, pořídilo se nejprve 107 ks, následně po řadě let 20 ks, pořád je potřeba cca 50 ks. Kolové obrněné vozidlo TITUS by mělo být páteřní platformou v pozemních silách AČR. Ale opět bylo zatím pořízeno pouze 60 ks, přitom potřeba je cca 180 ks. Stejně tak bylo pořízeno 12 ks amerických vrtulníků AH-1Z Viper a UH-1Y Venom, ale celkově bude potřeba cca 36 ks. A to mluvíme jen o počtech pro mírovou armádu, a nutně potřebujeme vybavení i pro válečnou armádu, která je o hodně větší. Proč MO neuzavírá smlouvy na cílové potřebné počty techniky, když je jasné, že to je nejefektivnější a nejšetrnější řešení? Odpověď není tak jednoduchá, jak by se mohlo zdát, nebo jak řada komentátorů naznačuje. Hlupáci nejsou ani na GŠ AČR ani na sekci vyzbrojování.

Peníze použitelné na vyzbrojování – ať už jde o investice jako nákup kulometů MINIMI nebo běžné výdaje v případě nákupu munice – jsou odvozené od velikosti obranného rozpočtu. Jestliže byl v r. 2012 obranný rozpočet na úrovni 1 % HDP, bylo na investice něco přes 4 mld. Kč. V roce 2021 to bylo přes 17 mld. Kč, rozpočet byl na úrovni 1,4 % HDP. Zároveň platí, že český rozpočtový systém je jednoletý – státní úřady vědí, jaké budou mít peníze na následující rok v prosinci předcházejícího roku (po schválení zákona o státním rozpočtu v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR). Existuje tedy skoro absolutní nejistota, jaký bude obranný rozpočet za dva za tři roky, za pět let.

Tento systém vede k tomu, že v okamžiku brutálního podfinancovávání armády – všechny obranné rozpočty od roku 2006, které jsou pod 2 % HDP – se GŠ AČR snaží řešit z roku na rok nejurgentnější priority. A nemůže si prakticky dovolit koncepční vyzbrojování se specifikacemi požadujícími smlouvy na cílové počty, protože jedna taková smlouva, třeba na Pandury, by finančně, příkladově, pohřbila udržení např. tankového vojska.

Na uvedené ve svých zprávách opakovaně poukazuje NKÚ (2021: Nákupy výzbroje pro armádu nejsou podle NKÚ efektivní. Vyzbrojování se tak oproti plánům prodlužuje a prodražuje | NKÚ (nku.cz); 2016: Rozvoj armády brzdily nedostatečná koncepce Ministerstva obrany, průtahy při nákupech i málo peněz na obranu | NKÚ (nku.cz)). Je správné a potřebné, aby MO uzavíralo smlouvy na cílové počty potřebné techniky. Bude to ale skutečně možné až tehdy, kdy česká vláda bude ochotná garantovat stabilitu a dávat 2 % HDP jako obranný rozpočet. A bude vytvořen „investiční obranný fond“, který umožní flexibilní plánovité kumulování finančních zdrojů ve víceletém horizontu na pořízení drahých zbraňových systémů.

Obě věci si vytkla nová vláda Petra Fialy do programového prohlášení vlády. Doufejme, že tentokrát to nejsou plané sliby. Ve světle ruské invaze na Ukrajinu by to měla být realita s okamžitou platností.