Konflikt mezi Moskvou a Kyjevem trvá již od roku 2014. Současná fáze konfliktu pak v posledních týdnech vyeskalovala zvýšenou ruskou vojenskou přítomností v blízkosti ukrajinsko-ruské hranice, což může vyústit i v ozbrojený konflikt. V rámci exkluzivní spolupráce s renomovaným polským magazínem MILMAG vám přinášíme podrobnou analýzu těchto událostí.

Foto: Současná fáze konfliktu v posledních týdnech vyeskalovala zvýšenou ruskou vojenskou přítomností v blízkosti ukrajinsko-ruské hranice, což může vyústit i v ozbrojený konflikt. (ilustrační foto) | Shutterstock

Geneze současné etapy ukrajinsko-ruského konfliktu

Cílem akcí iniciovaných Ruskem proti Ukrajině v roce 2013 (plánovaných však mnohem dříve) bylo rozdělení a odtržení části ukrajinského území vytvořením z východních a jižních oblastí Ukrajiny, považovaných za potenciálně proruské, tzv. Novorusko - alternativní ukrajinský stát s ekonomickými, politickými a vojenskými vazbami na Ruskou federaci. Tyto plány byly následně realizovány pouze v části oblasti Donbasu – v Doněcké a Luhanské oblasti, kde v důsledku akcí ruských tajných služeb vznikly na jaře 2014 dva pseudostáty, označované jako „lidové republiky“: Doněck (rusky DNR - Doněckaja narodnaja respublika) a Luhansk (LNR - Luganskaja narodnaja respublika). Vznik třetí „republiky“ v Charkově pak zmařily akce ukrajinských bezpečnostních složek. Jak v Charkově, tak ve zbytku Ukrajiny (zejména ve městech jako Dněpr, Záporoží, Oděsa a Mariupol) se akcím „separatistů“ přivezených autobusy z Ruska nedostalo masové podpory místních komunit.

Následné ukrajinské akce na jaře 2014 v rámci protiteroristické operace (ATO) na konci srpna 2014 tehdy vyústily téměř ke zhroucení obou výše uvedených lidových republik DNR a LNR, a to navzdory podpoře, kterou jim neustále poskytovaly ruské tajné služby. Situace se změnila až po přímém zapojení ruské armády na Donbasu od srpna 2014. Důsledkem toho bylo mj. obklíčení velkého množství ukrajinských sil u Ilovajsku (které se Ukrajinci pokusili za cenu těžkých ztrát prolomit) a podepsání mírové dohody v Minsku (tzv. Minsk-1). O několik měsíců později došlo k vážným střetům kolem města Debalceve, které ruské a separatistické síly dobyly asi po měsíci bojů a přinutily ukrajinské jednotky se stáhnout. Tehdy byla také podepsána Druhá minská dohoda (tzv. Minsk-2) Po skončení bojů u Debalceva se frontová linie stabilizovala a od března 2015 nedocházelo k žádným větším bojům, i když téměř každý den bez výjimky docházelo k přestřelkám mezi ukrajinskými silami a „separatisty“ (tímto termínem se označuje příslušníci ozbrojených skupin, které tvoří ozbrojené síly LNR a LNR - ve skutečnosti se jednalo především o ruské žoldnéře a vojáky).

Nová verze ukrajinsko-ruské krize: duben 2021

Situace se pak změnila na přelomu března a dubna 2021. V té době začaly poblíž ukrajinských hranic masivní aktivity zaměřené na soustředění ruských jednotek, především obrněných a mechanizovaných. Týkalo se to především Krymského poloostrova, anektovaného v roce 2014, dále oblasti Rostov na Donu (přímo hraničícím s Donbasem a DNR/LNR), jakož i oblastí přímo hraničících s Ukrajinou, zejména Voroněžské oblasti, kde se nachází několik vojenských cvičišť, které využívají především síly Západního vojenského okruhu Ruské federace. Tentokrát se do masivního cvičení zapojilo velké množství různých složek armády, včetně výsadkového vojska či jednotek protivzdušné obrany.  Šéf unijní diplomacie Josep Borrel tehdy uvedl, že Rusko rozmístilo na Krymu a u hranic Ukrajiny bezprecedentní počet více než sto tisíc vojáků, kvůli čemuž hrozí konflikt mezi oběma zeměmi další eskalací.

Rostoucí hrozba: podzim a zima 2021/2022

Další etapa ruské koncentrace sil začala na konci října 2021, kdy k ukrajinským hranicím začaly mířit další obrněné a mechanizované jednotky. Cvičiště v Pogonovo u Voroneže bylo rozšířeno a přibyly nové: v Jelni ve Smolenské oblasti a dalších oblastech blíže ke hranici mezi Ruskem a Ukrajinou v blízkosti měst Brjansk, Kursk či Bělgorod.

Následující jednotky, tentokrát především z Východního vojenského okruhu, se začaly přesouvat k hranici s Ukrajinou těsně po pravoslavných Vánocích, počínaje 9. a 10. lednem 2022. Doprava probíhá hlavně po železnici – a pohyb těchto sil je možné sledovat mimo jiné prostřednictvím sociálních sítí, kam ruští uživatelé pravidelně nahrávají videa a fotografie z tohoto přesunu. Tyto síly pak směřují především do Běloruska, do míst jako Brest, Homel, Minsk a Grodno. V blízkosti těchto měst se nachází cvičiště běloruských ozbrojených sil, která jsou pravidelně využívána ruskými jednotkami k výcvikovým účelům - a bude tomu tak i tentokrát, v rámci společného rusko-běloruského cvičení. Cvičení bylo oznámeno v prosinci 2021, po schůzce prezidentů Alexandra Lukašenka a Vladimira Putina, jako „reakce na koncentraci vojenských sil“ zemí NATO – Polska a Litvy, které podle běloruské strany shromáždily kolem 30 000 lidí poblíž hranice s Běloruskem. Tato koncentrace však byla pouhou reakcí na nedávnou krizi související s přílivem nelegálních migrantů ze zemí Blízkého východu ovládaných Běloruskem a Ruskem. Také Ukrajina v obavě z rozšíření migračního tlaku i na svůj úsek hranice s Běloruskem tehdy vyslala cca 9 tisíc příslušníků ukrajinské národní gardy a policistů.

Počet ruských vojáků shromážděných u hranic Ukrajiny (v okruhu 200 km od hranic) se v současnosti odhaduje podle údajů Ministerstva obrany Ukrajiny na zhruba 127 tisíc. Odhady prezentované Spojenými státy a dalšími zeměmi NATO vypadají podobně – a pravděpodobně se neliší od skutečnosti.  Stejně jako v minulém měsíci se téměř každý den nad Ukrajinou, a to především v blízkosti jejích východních a jižních hranic (stejně tak např. Černé moře), objevují americké a britské průzkumné letouny (hlavně Boeing RC-135W,  Northrop Grumman E-8C Joint STARS či Boeing P-8 Poseidon, které neustále monitorují situaci v blízkosti rusko-ukrajinských hranic a v oblastech okupovaných Ruskem - Krymu a Donbasu. Podle dostupných informací jsou pak tyto údaje ukrajinské straně průběžně poskytovány.

Počet těchto sil se v současnosti odhaduje na - podle různých hodnocení - od 40 do 60 skupin taktických praporů. Rusko by pak v relativně krátké době mohlo tento počet navýšit na cca 90-100 takovýchto skupin, například zapojením dalších jednotek z výsadkových sil, schopných rychle se mobilizovat a přesunout se do oblasti plánované operace. Dosud nashromážděné síly tvoří převážně obrněné a mechanizované jednotky: na základě monitoringu sociálních sítích lze usuzovat, že jsou tyto vybaveny převážně tanky T-72B3 a staršími T-72B (celkem cca 700-800 kusů), bojová vozidla pěchoty BMP-2 (a několik málo BMP-3), stejně jako dělostřelecké systémy: hlavně BM-21 Grad a BM-27 Uragan včetně samohybných houfnic 2S1 Gvozdika a 2S3 Akacija (ráže 122, resp. 152 mm) a tažené houfnice Msta-B (152 mm). Přítomno by mělo být také několik raketových baterií Iskander-M (3 nebo 4).

Z hlediska aktuálního dění je důležité si uvědomit, že za posledních 7-8 let Rusko podniklo v rámci svých ozbrojených sil kroky k návratu k divizním strukturám. V blízkosti hranic s Ukrajinou byly zřízeny tři nové divize: 3., 144. a 150. motostřelecká divize a plánuje se vytvoření nových jednotek této úrovně. Velká cvičení, jako je Kavkaz-2020 a Západ 2021, pak mají prověřit schopnosti nově vznikajících divizních svazů.

Odpověď Ukrajiny a západních zemí

Při zvažování možných scénářů vývoje situace je třeba mít na paměti především situaci a činy samotné Ukrajiny. Nejdůležitějším faktorem, který odlišuje současnou situaci od stavu z roku 2014, je změna stavu ukrajinských ozbrojených sil: v roce 2014 byly tyto dramaticky podinvestovány. Chyběla výzbroj a výstroj, i ta nejzákladnější jako uniformy, balistická ochrana vojáků, lékařské vybavení první pomoci atd. Za posledních osm let se podařilo odstranit značnou část těchto nedostatků - zpočátku díky masivnímu zapojení ukrajinské společnosti a dobrovolných organizací, postupem času i díky aktivitě Ministerstva obrany a podniků obranného sektoru. Ozbrojené síly Ukrajiny v současnosti čítají kolem 240 000 vojáků (bez mobilizace). K tomuto počtu je třeba přičíst jednotky Národní gardy Ukrajiny (cca 60 tisíc), Státní pohraniční stráž a dobrovolnické jednotky územní obrany.

Pokud jde o změny ve výzbroji, velkou část vojenské techniky tvoří postsovětské stroje. Avšak většina prošla modernizací, což se týká především modernizovaných tanků T-64. Ty mají vylepšené pancéřování, systém řízení palby, noční pozorování nebo instalací aktivních obranných systémů. K zásadním změnám pak došlo v protitankových schopnostech ukrajinské armády. Odhaduje se, že Ukrajina disponuje minimálně 900 komplety domácích protitankových řízených střel – především typu Stugna-P a Korsar. K tomu je třeba připočíst vybavení získané v rámci zahraniční pomoci - 77 přenosných protitankových raketových kompletů FGM-148 Javelin a 540 střel přijatých z USA  a pravděpodobně 2 000 střel NLAW, které Spojené království začalo Ukrajině dodávat od 17. ledna 2022 (a tento počet není podle všeho finální).

Záměr dodávat zbraně na Ukrajinu (pravděpodobně rakety Javelin a Stinger) deklarovaly (po předchozím souhlasu s vývozem USA) také Litva, Lotyšsko a Estonsko. Také Česká republika se rozhodla Ukrajině dodat tříštivo-trhavé dálkové náboje ráže 152 mm v počtu 4006 kusů. Oproti roku 2014 prošel modernizací také systém protiletadlové obrany, založený především na protiletadlových systémech S-300PS a Buk-1M. Do výzbroje byly také zavedeny protilodní střely Neptun a několik nových řešení, jako jsou raketové komplety Vilcha-M, využívající řízené střely ráže 300 mm. Na Ukrajinu mají být dodány také plavidla, především z USA. Zatím jsou ve službě 4  hlídkové čluny,  brzy by měly přibýt rychlé hlídkové čluny typu Mark VI. Ukrajina také podepsala dohody s Velkou Británií a Tureckem o dodávkách raketových člunů a víceúčelových korvet třídy Ada. Také různé typy bezpilotních letounů jsou používány v četných operacích na Donbasu, včetně těch zakoupených v USA (AeroVironment RQ-11 Raven) a v Polsku (průzkumné drony FlyEye od WB Electronics).

V rámci ukrajinských ozbrojených sil se také objevily dva nové typy - Síly pro speciální operace, vzniklé v roce 2016 a Síly územní obrany, které získaly organizační nezávislost k 1. lednu 2022 (ačkoliv fungují de facto od r. 2016). Nepochybnou výhodou Ukrajiny jsou také rozsáhlé zálohy, tvořené především veterány ozbrojených operací na Donbasu.

Scénář vývoje událostí

Vojenská výhoda ruské strany je zcela zřejmá, avšak rozsáhlá vojenská operace proti Ukrajině – chápaná jako masová ofenzíva z více směrů – je nepravděpodobná varianta. Rusko dosud nenashromáždilo síly schopné takovouto operaci provést, natož pak síly, které by byly schopny plnit úkoly okupačních vojsk, a to ani na části ukrajinského území. Okupace země nebo její části je finančně nesmírně nákladný podnik (což je vidět na nákladech na udržení dvou separatistických „republik“ na Donbasu, kde se náklady počítají v miliardách dolarů ročně), nemluvě o očekávaném odporu proti okupantům.

Bezvýznamný není i fakt, že západní země vyhrožují Moskvě výrazným posílením ekonomických sankcí v případě otevřené vojenské agrese. Vojenská pomoc (finanční i materiální), kterou některé země oznámily, jsou pak faktory, které přispěly ke zvýšení nákladů na případnou ruskou vojenskou operaci proti Ukrajině, která se tak jeví jako nepřijatelná. V případě tak velkého konfliktu by se pak ztráty pohybovaly v desítkách tisíc zabitých na obou stranách frontové linie. V bojích na Donbasu dosud zemřelo kolem 14 000 Ukrajinců. Na přelomu let 2014 a 2015 ruská média upozornila (i přes snahu ruských úřadů tuto skutečnost zatajit či bagatelizovat) na fakt, že v bojích na východě Ukrajiny umírá také velké množství Rusů.

Výše uvedené však nevylučuje riziko dalšího zintenzivnění vojenských operací, zejména v bezprostřední blízkosti Ruskem okupovaného Krymu nebo Ruskem (prostřednictvím loutkových orgánů DNR a LNR) Donbasu. Právě v bezprostřední blízkosti těchto oblastí je největší riziko ozbrojených incidentů. Provokativní aktivity (jak varovaly ukrajinské a západní zpravodajské služby) se tak mohou změnit ve vážnější střety, co do rozsahu podobné nebo i větší než byly boje na přelomu let 2014 a 2015. V jiném scénáři může dojít k útokům na ukrajinskou infrastrukturu za účelem destabilizace vnitřní situace. Může dojít také k pádu vlády a převzetí moci potenciálně proruskými silami. Rusko může také provádět sérii vzdušných a raketových úderů (ačkoli v tuto chvíli nejsou vidět žádné aktivity, které by naznačovaly koncentraci vzdušných sil nebo větší počet raketových brigád u ukrajinských hranic).

Probíhající jednání diplomatů z USA a spojeneckých zemí a Ruska (především v Ženevě), stejně jako návštěvy zástupců ministerstev zahraničí jednotlivých zemí, mají perspektivu úspěchu a mohou vést k deeskalaci diplomatickou cestou. Jak však Kreml prohlašuje, síly shromážděné u Ukrajiny mají zatím zůstat na svém místě po neomezenou dobu, což znamená, že potenciální hrozba ruské vojenské intervence bude přetrvávat – možná i několik příštích let.

Zdroj: milmag.pl