Střelba z kulovnice, hod granátem, překážkové plavání, přespolní běh na 8 kilometrů a překážková dráha NATO. Vojenský pětiboj je jedním z nejkomplexnějších vojenských sportů. Praporčík Vojtěch Neumann, který slouží u 13. dělostřeleckého pluku v Jincích, v něm představuje absolutní českou špičku. Opakovaně vyhrál mistrovství republiky, se štafetou přivezl bramborovou medaili z mistrovství světa ve Švédsku a za loňský rok je i vítězem ankety Sportovec Armády ČR. „Ještě mi chybí republikový bodový rekord,“ směje se třicetiletý armádní tělocvikář při dotazu na další sportovní plány v rámci následujícího rozhovoru.  

Jak dlouho sloužíte v armádě a u dělostřelců?

„V armádě jsem desátý rok, z toho osm let v Jincích. Po sportovním gymnáziu jsem nastoupil na civilní obor na FTVS a teprve tam jsem potkal lidi z vojenského oboru. Hrozně mne zaujal koncept armádní speciální tělesné přípravy, protože jsem od malička díky rodičům dělal všechny možné outdoorové sporty a je to věc, ke které mám strašně blízko. Tak jsem přestoupil a stal se vojákem z povolání. Po druhém ročníku jsem ze školy z nejrůznějších důvodů odešel. Jince jsem si pro další službu vybral kvůli tomu, co tam dělali za výcvik, co je to za posádku, že je to v Brdech a taky kvůli lidem, které jsem tam znal.“

Co zahrnuje armádní speciální tělesná příprava, kterou jste zmiňoval?

„Spadá do ní boj zblízka, přežití, skalní lezení, vojenské plavání a přesuny na sněhu a ledu. V posledních dvou disciplínách jsem hlavním instruktorem a také jsem instruktorem plavání. Ne všichni vojáci z povolání absolvují výcvik ve všech uvedených oblastech, závisí to na zaměření konkrétních jednotek a na tom, co se dá předpokládat, že by vojáci mohli využít.“

Chápu správně, že vojenský pětiboj je pro vás koníček, ne práce? Jinými slovy, že jste amatér, zatímco třeba v Německu nebo Rakousku dělají tentýž sport profesionální armádní sportovci?

„Je to tak. Já jsem v prvé řadě tělocvikář u dělostřelců. Kromě práce přímo u útvaru v Jincích jezdím s vojáky na kurzy, kde je vedu v disciplínách, v nichž jsem instruktorem. Což je pro mě samozřejmě ve sportu výhoda – v rámci kurzů je člověk pořád venku, pohybuje se, na nějakou tu obecnou kondici to docela funguje. Navíc mám štěstí na kolegy, kteří mi vycházejí vstříc s denní organizací práce, takže jeden trénink si obvykle zvládnu odbýt ve službě.“

A jak pak na závodech vycházíte z takového poměřování se zahraničním profesionály?

„Že bych se v konkurenci profíků dostal na bednu, to je prakticky nemyslitelné. Člověk se s tím musí smířit. Na závodech je to mix profíků i amatérů, takže si člověk musí vybrat soupeře, s nimiž se může reálně poměřovat. Ale občas se povede, že třeba nějakého profesionála porazíme a o to větší radost z toho pak máme. Takový malý zázrak se nám povedl na mistrovství světa ve švédském Halmstadu, kde jsme předloni skončili se štafetou čtvrtí. Hodně nám sice pomohlo extrémní počasí, které stíralo výkonnostní rozdíly, ale štěstí ke sportu patří.“

V Čechách jste aktuální jednička? Máte nějaké rekordy?

„Je pravda, že poslední dva roky jsem vyhrál mistrovství republiky. Nebo už to bylo třikrát? Teď ani nevím. Loni se mi na překážkové dráze NATO povedlo vytvořit český rekord v této disciplíně. Ale republikový rekord v celkovém počtu bodů za závod nemám. Doufám, že se to snad někdy povede.“

Jak se dá vlastně v amatérských poměrech trénovat sport složený z pěti tak odlišných disciplín, když navíc překážková dráha NATO je u nás jen v Žatci, Vyškově a Moravské Třebové?

„Výhoda je, že vojenský pětiboj je dostatečně všestranný, aby člověku stačilo všestranné trénování. Nějaká ta obecná kondice, vytrvalost, síla. Co se týká výkonnostního trénování, zaměřuju se hlavně na běh. Běhám skoro denně, kvůli problémům s kyčlí to občas nahrazuju kolem. Zbylé disciplíny střídám, k některým věcem se skoro nedostanu – třeba ke střelbě. Je problém najít střelnici na kulovnici. Proto trénujeme i s malorážkou nebo já doma se vzduchovkou. Na NATO dráhu se dostaneme párkrát za rok, takže trénuju hlavně různé imitace překážek, silovou přípravu, seskoky, výskoky.“

Vím, že teď se chystáte na letošní mistrovství České republiky ve Vyškově. Co osobní plány? Neuvažujete, že byste si třeba dodělal tu Fakultu tělesné výchovy a sportu?

(Smích) „Jasně, že mě furt tlačí. Ono je to vtipné – jak jsem hlavní instruktor pro dvě disciplíny speciální tělesné přípravy, tak sedím ve všech možných radách s učiteli z té vojenské katedry. Vymýšlíme plány pro armádu, společně se radíme a já jsem tam jediný nedostudovaný. Tak možná někdy…“

A zaječí úmysly nemáte, v armádě jste spokojený?

„Rozhodně si nestěžuju. Poznal jsem v armádě spoustu výborných lidí a nabral spoustu zkušeností. Podíval jsem se na spoustu hezkých míst, kam bych se jinak nedostal. Armáda umožnila dělat věci, které bych jinak dělat nemohl. Takže zůstávám.“

13. dělostřelecký pluk

Stěžejním úkolem je poskytování palebné podpory mechanizovaným útvarům. Hlavní výzbroj tvoří samohybné kanónové houfnicemi 152mm ShKH vz. 77, průzkumné prostředky LOV-Pz a LOS, radiolokátory ARTHUR a průzkumné komplety SNĚŽKA. Pluk nabízí řadu volných míst, která zájemci najdou na webu doarmady.cz.