Deník Právo nedávno na titulní straně přinesl informaci, že dva projekty, systém PVO SPYDER a samohybné houfnice CAESAR, mají stát o polovinu víc, než se předpokládalo. Zpráva na první pohled působila tak, že výrobci z Francie a Izraele diktují ministerstvu nehorázné cenové podmínky a zvýšili své předchozí nabídky. Ve skutečnosti je situace podstatně složitější a v tuto chvíli není spravedlivé nasazovat psí hlavu ani ministerstvu, ani dodavatelům.

Cena je bolavým místem většiny českých vyzbrojovacích projektů a projekty nových děl a PVO nejsou prvními a zřejmě ani posledními případy, kdy se ceny zvyšují oproti původním předpokladům. Slovo předpoklad si zaslouží zdůraznit, protože ministerstvo při oznámení projektu operuje s předpokládanou cenou, nikoliv cenou závazných nabídek. Výrobci tedy svoje nabídky z hlediska logiky nenavýšily – zatím nebylo proti čemu navyšovat.

Foto: SPYDER - Protiletadlový raketový komplet krátkého a středního dosahu (SHORAD) | Ministerstvo obrany ČR

Je důležité vysvětlit, jak vlastně předpokládané ceny, o kterých Ministerstvo obrany informuje vládu, než začne o projektu s dodavatelem jednat případně organizovat výběrové řízení, vznikají. Jedná se zpravidla o nějaký koncepční či analytický dokument. V případě projektu systému PVO se jedná o studii proveditelnosti z roku 2016, v případě nové samohybné houfnice o marketingový průzkum z roku 2019. Ani jeden typ dokumentu neslouží k vygenerování nějaké závazné ceny. Spíše jde o porovnání cenových hladin různých výrobců a jejich schopnost dodat řešení, které armáda požaduje. Navíc oba dokumenty jsou staré několik let.

V situaci, kdy reálné dodávky mají probíhat okolo roku 2025, je logické, že cena může vzrůst už z důvodu inflace a zdražování vstupů. Například cena oceli na evropském trhu v posledním roce vzrostla o sto procent, což jde částečně na konto omezení dodávek z Číny a jiných východoasijských zemí v důsledku pandemie koronaviru. Je to obdobné, jako když se staví dům: Je nereálné, že někdo v roce 2025 postaví vilu za ceny staveních prací a materiálu z roku 2016 či 2019.

Dalším důvodem růstu ceny můžou být požadavky vojáků, které se vyvíjejí během let na základě zkušeností z probíhajících konfliktů. Příklad: Vzhledem k tomu, že dělostřelectvo bylo nasazeno v posledních letech i v asymetrických konfliktech v Iráku i Afghánistánu bez jasných frontových linií, je legitimní požadavek, aby obsluha jela v pancéřované kabině a podvozek měl prvky balistické ochrany. To logicky zvyšuje cenu.

Foto: 155mm ShH CAESAR 8x8 | Nexter Systems / CC BY-NC-ND

Kontroverzním bodem je, že cenu může zvýšit požadavek na širší zapojení českého průmyslu. Laik se chytne za hlavu, že český dělník přece není dražší než jeho protějšek ve Francii a v Izraeli. O tom se ale diskuse nevede. Děla ani systémy PVO se v současnosti v ČR nevyrábí a částečný přenos výroby znamená, že zahraniční dodavatel musí přenést know-how, případně dodat i výrobní zařízení, vyškolit české firmy a certifikovat jimi vyráběné součástky, aby je mohl použít nejen v projektu pro českou armádu, ale i v rámci jiných exportních projektů.

Krátkodobě to znamená zvýšení ceny, dlouhodobě se ale investice do lokalizace výroby státu vrátí: Výroba v Česku vytváří pracovní místa, odvody do veřejných rozpočtů, a hlavně nové průmyslové schopnosti, které lze uplatnit v exportu. A navíc je tady pohled strategický: ČR získává jistotu dodávek a servisu systému nejen v míru, ale i ve válce či obdobném krizovém stavu.

Ministerstvo obrany v současnosti s dodavateli samohybných houfnic CAESAR a systému PVO vyjednává a je možné, že dojde na straně vojáků k redukci některých požadavků a na straně dodavatelů ke slevám. Navíc připomeňme, že v případě houfnic CAESAR se jedná o francouzský státní podnik a v případě sytému PVO SPYDER se jednání vede se Státem Izrael, protože výsledkem má být kontrakt vláda-vláda. Každopádně zveřejňovat bez bližšího kontextu informaci, že cena obou projektů narostla o polovinu, není úplně férové ani vůči ministerstvu, ani vůči dodavatelům.

Ohledně výše uvedeného jsme položili Ministerstvu obrany následující otázky:

Je pravda, že k navýšení původních cen na pořízení nových samohybných houfnic (CAESAR) a protiletadlových raketových systémů SHORAD (SPYDER) došlo mimo jiné na základě extra požadavků ze strany armády?

Sekce vyzbrojování a akvizic Ministerstva obrany: V případě děl jsme obdrželi od francouzské strany předběžnou cenovou nabídku, u SHORAD od izraelské strany pouze předběžnou indikativní informaci o možné ceně, protože dosud nebyla ukončena jednání o technických a právních aspektech smlouvy, tudíž ani nebyla ze strany MO zaslána výzva k podání finanční nabídky.

Obě nabídky jsou vyšší než námi předpokládané částky vycházející z průzkumů trhu. A to přesto, že nedošlo k žádnému podstatnému zvýšení technických požadavků ze strany armády. Dodavatelé ve svých prvotních nabídkách nacenili i některé položky a služby, které resort obrany nepožadoval.

Nyní vše posuzujeme a porovnáváme se studiemi proveditelnosti a průzkumy trhu. Naším cílem nadále zůstává, aby výsledné ceny co nejvíce odpovídaly předpokládaným hodnotám těchto veřejných zakázek. O tomto faktu byli dodavatelé několikrát oficiálně informováni a nikdy tuto skutečnost nezpochybňovali.

Bude Ministerstvo obrany i přes navýšení cen obou projektů dále usilovat o jejich úspěšné dokončení?

Sekce vyzbrojování a akvizic Ministerstva obrany: Ano, samozřejmě, vyjednávání budou pokračovat. Věříme v úspěšné dokončení, protože čeští vojáci k zajištění obranyschopnosti naší země nová děla i protiletadlové raketové systémy potřebují.

Vzhledem k probíhajícímu vyjednávání není nyní možné v souladu s § 218 odst. 2 zákona o zadávání veřejných zakázek poskytovat podrobnější informace.