Ústřední vojenská nemocnice (ÚVN) v Praze před časem otevřela nové prostory Centra bojové medicíny. Centrum je určeno především k simulaci možných situací, které prohlubují a rozšiřují znalosti zdravotníků. Souběžně zde budou probíhat také různé kurzy, například pro vojenské zdravotníky, kteří se musejí naučit zvládat nenadálé události během celkové anestezie. Právě vojenští zdravotníci v současnosti získávají mimo jiné od ukrajinské armády cenné informace využitelné ve výuce i v praxi na bojišti.

Video: Reportáž - Centrum bojové medicíny ÚVN (kvůli explicitním záběrům reálných bojových zranění je video možné přehrát pouze přímo na kanále YouTube a je omezeno věkem) / CZ DEFENCE

Nové pracoviště nám představil vedoucí Centra bojové medicíny a zástupce přednosty Kliniky anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny 1. lékařské fakulty (KARIM) major Jan Páleník. Centrum bojové medicíny je výsledkem dlouholetého úsilí ve vzdělávání vojenských zdravotníků. Zatím byly tyto kurzy pořádány v prostředí simulačního centra KARIM. „Nové prostory nám umožňují, abychom naše odborné kurzy mohli rozšířit jak co do počtu, tak do spektra,“ říká Páleník. Kurzy se zaměřují na výuku přednemocniční péče v bojových podmínkách. „Vlastně na všechny stupně, ať už na nelékařské zdravotníky, tak na zdravotnické záchranáře, ale vítáme na našich kurzech i lékaře,“ doplňuje mjr. Páleník. K simulovanému výcviku slouží nejnovější typy figurín, které umožňují výcvik téměř všech urgentních stavů a zranění.

Trendem je simulovaný výcvik následovaný výcvikem v reálném prostředí. Rozdíl je zásadní. „Nebudeme si nic nalhávat, my se snažíme samozřejmě v rámci našich kurzů dělat co nejvýhodnější a sofistikované komplexní scénáře. Snažíme se dbát hodně na taktickou situaci jako takovou a hrozně moc si potrpíme právě na simulování bojového prostředí. Jde o hluk, dým, křik – cokoliv, co vás napadne. Působíme na všechny smysly, dokážeme nasimulovat třeba i spálenou kůži a podobně. Máme figuranty, živé lidi, kteří simulují tyto chorobné stavy. Jsou to profesionální herci, přesně vědí, co mají hrát, jakým způsobem to mají hrát, což je strašně důležité,“ říká major Páleník. Věrohodnost a maskování zranění musejí co nejvěrohodněji odrážet polní realitu. Z toho důvodu spolupracuje na výcviku Asociace dobrovolných záchranářů České republiky.

Čerpá se z veřejně dostupných zdrojů, obrazové dokumentace nebo z vlastní civilní praxe. Praktický výcvik v terénu, podobně jako u jiných schopností armády, má stejný cíl. Je to uvědomění si, že lidská chyba může mít fatální následky. „Když jakýkoliv voják udělá nějakou taktickou chybu, může to mít nedozírné následky. My se snažíme všeobecně během simulační medicíny vytvořit bezpečné prostředí jak pro pacienta, tak právě pro poskytovatele péče. Simulační medicína se oproti realitě zkrátka liší v tom, že my jsme schopni výcvik kdykoliv zastavit, vyhodnotit, eventuálně resetovat a můžeme ukázat vojákovi bezprostřední zpětnou vazbu a naučit ho správný léčebný postup. Tím pádem eliminujeme množství těchto chyb, které mohou vznikat,“ říká Jan Páleník. Samozřejmě lidské chyby vznikají i v reálném prostředí, ale právě dobrá, detailní a důsledná příprava může naučit vojáky se s tímto bojovým stresem vypořádat. 

Stejně jako se vyvíjí způsob válčení a použití techniky, liší se i typy zranění vojáků na bojišti. Příkladem může být například situace na misích v Afghánistánu a nyní v Izraeli a na Ukrajině. Poranění jsou zcela jistě odlišná. „My jsme byli zvyklí na expediční sbory, na Afghánistán, Irák a podobně, válka na Ukrajině je naprosto něco jiného. Je to symetrický konflikt s technologicky pokročilým nepřítelem, a to přináší velká úskalí i pro nás zdravotníky. Spektrum poranění je odlišné. Převažují různé výbuchy, ať už dělostřelecké, dronové útoky a podobně. Co je ale zásadní, co nás odlišuje od těch předchozích konfliktů, je právě chybějící nebo naprosto nedostatečný systém třeba dozásobení nebo právě odsun zraněných. Ty časy odsunu raněných jsou velmi dlouhé. Náš zdravotník musí vykonávat na místě péči po mnoho hodin například, to je naprosto zásadní rozdíl. Zdravotník postupuje podle nacvičeného systému, proto je otázkou, jak se právě tento postup na Ukrajině změnil proti Afghánistánu,“ vypočítává Jan Páleník. „My máme vypracované protokoly, které dodržujeme, a je jedno, jestli budete poskytovat péči na ulici před Ústřední vojenskou nemocnicí, v Afghánistánu nebo na Ukrajině. Je to standardizované, eliminujeme množství chyb a vychází to z nějakých statistických dat. Co se liší, jsou okolnosti. V Afghánistánu jsme nemuseli řešit například dronové útoky, nebo jen v menší míře. Nemuseli jsme řešit nedodržování různých konvencí, například útoky na zdravotníky, v tomhle ohledu je to pro nás určitě složitější,“ srovnává zkušenosti major Páleník. A právě poranění po útoku dronem jsou v rámci simulací novinkou.

Proto je důležitá výměna aktuálních informací s ukrajinskou stranou. To se podle Jana Páleníka děje v rámci odborných konferencí, kde je prostor pro výměnu zkušeností ze zdravotní péče v poli. Podobné je to se spoluprací v rámci Aliance nebo V4. „Mezinárodní spolupráce zcela jistě funguje. My se podělíme také o tyto zkušenosti se všemi v rámci nejenom V4, ale samozřejmě celého NATO. Například na našem kurzu minulý týden byli přítomní i členové armády Spojených států amerických, a ti nám dávají také zpětnou vazbu, snažíme se společně zdokonalovat. Vlastně cílíme na excelenci ve výcviku, a v tom se vzájemně podporujeme,“ potvrdil major Páleník. A jeho slova doplnila i ministryně obrany Jana Černochová, která při otevření Centra bojové medicíny mimo jiné uvedla, že prostorem pro předávání těchto informací je například výcvik ukrajinských vojáků na našem území. Podle ministryně by těsnější spolupráci mohli čeští medici získat spoluprací s Izraelem. „Naši zdravotníci by v jiných zemích mohli vypilovat veškeré techniky. Vycvičí se nejlépe tím, když je budou opakovat a stane se z nich rutina,“ řekla ministryně.

Výhodou kurzů pořádaných v rámci Centra bojové medicíny je to, že se orientují na všechny složky, tedy na lékaře a zdravotnické záchranáře. Jaký je celý systém výuky, nám vysvětluje major Jan Páleník: „Začněme tím, že kurzy jsou čtyřdenní. Toto časové období se nám jeví jako nejpraktičtější z mnoha důvodů. Nicméně vždycky následuje nějaká, dejme tomu předpolní fáze, výcvik v našem nemocničním zařízení. Tady nejsme schopni nasimulovat tak věrohodné bojové podmínky, ale můžeme zde v klidu nasimulovat jednotlivé chorobné stavy, projít si s nimi léčebné standardy. Jak jsem říkal, můžeme vše zastavit, zanalyzovat, vyhodnotit, případně změnit postupy. Jakmile máme jistotu, že jsou účastníci na určité úrovni znalostí a dovedností, tak je vypustíme do polní fáze našeho výcviku. A tam už opravdu začíná zdravotní peklíčko. Snažíme se samozřejmě zdravotníky přehlušit všemi možnými impulsy, ať už jsou to ty smyslové, třeba orgánové funkce nebo počet raněných nebo nedostatečný spánek, hlad, žízeň. To jsou reálné podmínky, ve kterých by zdravotní péče byla vykonávána.“ Podle průběhu tohoto cvičení se pak projeví znalosti a dovednosti zdravotníků a jejich schopnost vše aplikovat v reálném prostředí. „To je pro nás zásadní,“ doplňuje Páleník. Ostatně jedno takové cvičení vojáci absolvovali při slavnostním otevření centra.

Podle majora Páleníka jsou zdravotníci, kteří na kurzy přicházejí, teoreticky i prakticky perfektně připraveni. Chyby mohou vzniknout jen ve stresových situacích. „Člověk jedná naprosto jinak, když je nevyspalý. Zcela jinak jedná, když je najezený, klidný, je to prostě zásadní rozdíl,“ říká Páleník. Stres je individuální záležitost, a právě podstatou tohoto typu cvičení je vystavit vojáky těmto podmínkám, aby se s nimi naučili co nejlépe pracovat, protože zdravotní péče v poli je těmito stresovými faktory ovlivňována. „Jsme přesvědčeni, že když zdravotníky budeme opakovaně vystavovat těmto stresovým faktorům, naučí se s nimi pracovat, pak budou schopni poskytovat tu nejlepší zdravotní péči,“ uzavírá vedoucí Centra bojové medicíny a zástupce přednosty KARIM major Jan Páleník.