Kariéra štábního praporčíka Luďka Kolesy je netypická a v dnešní době resp. za dnešních podmínek již nezopakovatelná. Žil a sloužil v době obrovských změn, a to jak společenských, tak politických i vojenských a často měl to štěstí, že daným nově se otevírajícím možnostem a příležitostem mohl být nablízku, nebo se na nich i podílet. Luďěk Kolesa měl také štěstí na osvícené nadřízené, kteří měli odvahu ho pustit k činnostem do té doby vyhrazeným třeba i vyšším důstojníkům.

Foto: Kariéra štábního praporčíka Luďka Kolesy je netypická a v dnešní době resp. za dnešních podmínek již nezopakovatelná. | MO Maďarska

Luděk Kolesa se stal nejprve posluchačem Vojenské katedry Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy, díky čemuž byl původně vycvičen jako velitel motostřelecké čety na BVP. V průběhu studia se však rozhodl, že nechce zbytek života strávit v chemické laboratoři, školu opustil a následně nastoupil na dvouletou základní vojenskou službu. Jeho kariéra měla několik fází. Z posluchače se stal záklaďákem, poté záložákem, vojákem v další službě a poté se z něj stal vojenský profesionál.

Kolesova účast v zahraničních misích spadá do „pionýrských dob“ působení naší armády v zahraničí, tedy do první poloviny devadesátých let minulého století. V letech 1991–1992 byl dvakrát ještě jako voják v záloze a samouk v angličtině v pozorovatelské misi Evropského společenství (European Community Monitoring Mission – ECMM) na území bývalé Jugoslávie. Následně už jako rotný v další službě působil 13 měsíců v misi OSN UNGCI v Iráku. Později se chystal na pozorovatelskou misi do Afriky, jeho život a kariéra se však vydaly novým směrem, když byl vybrán na místo pobočníka vojenského představitele ČR při NATO v Bruselu. Od té doby do misí létal jen jako „delegace“.

Ke konci svého působení na velitelství NATO pak Kolesa vyhrál výběrové řízení na nově zřízené místo tehdy nazvané „hlavní praporčík AČR“ a začal se prát s výzvou vybudování systému vedoucích a vrchních praporčíků a transformací ze záklaďáckých na plně profesionální ozbrojené síly. Bohužel odešel od rozdělané práce mnohem dříve, než původně plánoval. Na jednom ze dvou strategických velitelství NATO velitel rozhodl, že místo vrchního praporčíka, původně vyčleněné pro USA, otevře i ostatním spojencům. Tehdy byl Kolesa do výběrového řízení nominován a uspěl. Na jaře roku 2007 se tak přesunul z velení AČR do velení Spojeneckého velitelství pro transformaci na východním pobřeží USA.

Foto: Po začátku pandemie COVID-19 DEEP přešel nejprve do virtuálního světa, posléze pokračoval v hybridním režimu | NATO School Oberammergau

Po návratu do ČR pak sloužil jako vrchní specialista v sekci personální Ministerstva obrany, která se později změnila na sekci státního tajemníka MO. Od léta 2021 št. prap. Luděk Kolesa po 18 letech opět nastoupil k velitelství NATO v Bruselu, tentokrát však do civilní, respektive politické části velení Aliance, byť stále jako voják. Jeho činnost v rámci uvedené pozice spočívá v řízení a koordinaci části programu Defence Education Enhancement Programme (DEEP) pro oblast Non-Commisioned Officers, tedy v české terminologii pro oblast poddůstojníků a praporčíků. Štábního praporčíka jsme právě v souvislosti s programem DEEP požádali o rozhovor. 

Za jakým účelem program DEEP vznikl a pro koho je určen?

Tady budu muset pro úplné porozumění začít dost zeširoka. Základy pro vznik DEEP byly podle mého názoru položeny již na summitu v Istanbulu v roce 2004. Hlavy států a vlád zemí NATO se tehdy, mimo jiné, rozhodly podpořit v rámci svých schopností a zdrojů reformní snahy partnerů. Toto rozhodnutí tak postavilo reformy sektoru obrany do centra práce se zeměmi programu Partnerství pro mír (Partnership for Peace – (PfP). Vzájemná shoda vedla k odsouhlasení reformního akčního plánu Partnership Action Plan on Defense Institution Building (PAP-DIB), který odrážel základní cíle obranných reforem v zemích PfP a základní pravidla bilaterální a multilaterální spolupráce v této oblasti. Jako důležitý krok při realizaci PIP-DAB bylo identifikováno cílené vzdělávání a výcvik určeného personálu. Proto NATO v květnu 2005 navrhlo novou iniciativu podporující tuto cestu (Education and Training for Defense Reform Initiative). Jejím cílem bylo vytvoření mechanismu a nástrojů spolupráce, které by pomohly plnění PAP-DIB vzděláváním a výcvikem civilního a vojenského personálu k účinnému řízení národních obranných institucí pod civilní a demokratickou kontrolou.

V roce 2006 se několikrát sešla skupina odborníků na vzdělávání “Friends of PAP-DIB“ a připravila jednoduchý koncept, na němž později DEEP stavěl. Princip spočíval v zapojení západních odborníků na vzdělávání v oblasti obrany do diskusí s jejich protějšky z partnerských zemí nad třemi tematickými okruhy: co učit (obsah učebních plánů), jak učit (pedagogika), rozvoj pedagogického sboru (mentorování protějšky ze Západu).

To byl bezprostřední podnět k prvotnímu definování a pojmenování programu „Defense Education Enhancement Programme – DEEP. Navrženým cílem bylo „podporovat profesionalizaci důstojnického sboru a civilních zaměstnanců resortu obrany partnerských zemí prostřednictvím zlepšených výukových programů a výukových metod, rozvoje pedagogického sboru a vzdělávacích institucí i holistickým vojenským vzděláváním během dlouhodobého zapojení“.

DEEP pro jednotlivé země měl být navržen na úvodní období tří let a připraven podle specifických potřeb vyjádřených partnery. Tyto potřeby byly formulovány ve spolupráci partnerů a NATO HQ do Individuálního partnerského akčního plánu (IPAP) jednotlivých zemí. Záštita tímto oficiálním dokumentem, podepsaným oběma stranami, měla také zajistit dostatečný mandát ke změnám v partnerských institucích podílejících se na DEEP. Zatímco USA poskytly v počátku většinu rozpočtu, NATO sehrálo důležitou úlohu při přímé komunikaci s jednotlivými partnery. 

Zeměmi, které mohly na první pohled nejvíce těžit z DEEP, pak byly ty bývalé sovětské republiky, na jejichž území nezůstaly po rozpadu SSSR žádné, nebo jen ojedinělé vzdělávací obranné instituce. U existujících institucí byly vzdělávací programy silně zatížené sovětskou minulostí nebo ruským vlivem. 

K ověření všech záměrů a procesů byl v roce 2007 vybrán Kazachstán. Úspěšný start DEEP v Kazachstánu znamenal pozitivní signál k přípravě programů pro další země v roce 2008. NATO při neformálním jednání přesvědčilo představitele Arménie, Ázerbájdžánu a Gruzie, aby doplnily problematiku vzdělávání do cílů svých plánů spolupráce s Aliancí. V následujících letech se do DEEP zapojovaly další země a program se rozšířil mimo původně zamýšlený rámec zemí už na čtyři kontinenty.

Kdo a jakým způsobem může požádat o využití programu DEEP a jak takový proces probíhá?

Formálně k iniciování DEEP vede oficiální žádost některého z vysokých představitelů partnerské země (prezident, předseda vlády, ministr obrany, náčelník Generálního štábu) adresovaná generálnímu tajemníkovi NATO, nebo jeho zástupci. Aliance na základě obdržené žádosti osloví země s nabídkou účasti v konkrétním DEEP. Dojde k výběru a jmenování akademického vedoucího pro tento DEEP a určení vhodného termínu k úvodní návštěvě týmu odborníků v zemi žadatele. Úvodní několikadenní návštěva malého týmu slouží k zahájení diskusí s nejvyššími představiteli resortu obrany žadatelské země i představiteli jednotlivých vzdělávacích institucí, jichž se program má týkat. Výsledkem návštěvy je identifikace konkrétních potřeb, priorit a cílů nastávající vzdělávací reformy partnerské země. Na základě zjištění je vypracován plán konkrétních aktivit, na kterém se NATO a partnerská země shodnou. Jednotlivé aktivity zaměřené konkrétním směrem jsou uskutečňovány na multilaterální nebo bilaterální bázi, v závislosti na lidských zdrojích, které má NATO, nebo jednotlivé země k dispozici pro konkrétní danou oblast. Poté se dávají dohromady mnohonárodní ad hoc týmy expertů – dobrovolníků podle potřeb a požadavků partnerů a začíná konkrétní práce.

Foto: Tehdejší ministr obrany Maďarska Benkő si několik hodin po zahájení ruské agrese proti Ukrajině vyčlenil čas k podrobnějšímu seznámení s programem DEEP | MO Maďarska

Jakým způsobem je celý program koordinován?

Program řídí a koordinuje mezinárodní DEEP Team z Operační divize Mezinárodního štábu NATO v Bruselu, jehož jsem členem. Pro každý z programů, tedy partnerskou zemi, jsou dvě až tři řídící osoby, podle zaměření a rozsahu konkrétního individuálního programu. Jedná se o civilního člena DEEP Teamu z Bruselu, dále akademického vedoucího – což je obvykle dobrovolník z některé ze vzdělávacích institucí pro důstojníky z členské nebo jiné partnerské země Aliance a NCO koordinátora, pokud program zahrnuje i oblast „stříbrného sboru“, jak se v Česku říká.

Jaké oblasti v současné době program DEEP pokrývá?

Pokud to vezmeme čistě geograficky, tak od Dálného východu přes území bývalého Sovětského svazu, Střední východ, Balkán, severní Afriku až po Latinskou Ameriku, kde jsme začali působit na jaře letošního roku. 

Funkčně bych to asi rozdělil do několika kategorií – individuální programy pro jednotlivé země, mnohonárodní aktivity (konference, semináře, workshopy) a tvorba referenčních dokumentů, které jsou nástroji pro naši práci. To jsou většinou publikace, které opisují systém a náplň kurzů pro různé oblasti, ať už jde třeba o kariérové vzdělávání vojáků, nebo o kybernetickou bezpečnost, counterinsurgancy, counter-terrorism, a další.

A ještě z jiného pohledu pokrýváme kariérové vzdělávání (což v případě NCOs je pro nás jen otevřená škvíra pro transformaci celého NCO Corps, čehož zářným příkladem je Ukrajina, kde působíme od konce roku 2014), akreditované vzdělávání a čím dál více i odborné vzdělávání.

Jaké je další směřování programu DEEP?

Původně byl program zaměřen vysloveně na vzdělávání důstojníků, což se časem změnilo. Se snahou partnerských zemí přiblížit se moderním ozbrojeným silám západního typu, se navíc zásadním způsobem mění role a chápání úloh NCOs. Dříve tradiční role, úlohy a odpovědnosti vyhrazené pouze důstojníkům jsou dnes předávány NCOs, což představuje další výzvu na systém přípravy těchto profesionálů. NCOs dnes již nejsou jenom nejnižšími veliteli, ale působí na strategické úrovni ministerstev obrany a generálních štábů, kde se podílejí i na tvorbě strategických dokumentů a legislativy, a tím na ovlivnění směřování těchto institucí.

Výcvik a vzdělávání tu představují navazující spektrum s měnícím se poměrem mezi „čistým“ výcvikem a „čistým“ vzděláváním. V kurzech na nejnižší úrovni převažuje výcvik, ale vzdělávání nelze opomenout. U kurzů na vyšších úrovních se podíl vzdělávání zásadně zvyšuje. S překotným rozvojem a rozšířením moderních technologií navíc vyplynula skutečnost, že vojenské vzdělávání nemá jinou šanci, než se přizpůsobovat „digitální generaci“ vojáků. Agrese Ruska proti Ukrajině toto podtrhla a navíc ukázala konkrétní výsledky zásadních změn, jakými ozbrojené síly Ukrajiny od roku 2014 prošly, a na kterých se podílel i program DEEP. Takže „Lessons Learned“ z ukrajinského programu se stávají velmi žádanou komoditou. Další čerstvou zkušeností je rychlý přechod DEEP do virtuálního prostředí a fungování na platformě BigBlue-Button po vypuknutí pandemie COVID-19. DEEP se již nevrátil úplně do původních podmínek, ale nadále funguje v hybridním režimu s velkou mírou zapojení virtuality.

Z pohledu geografie se nám ozývají další zájemci o informace z oblasti Blízkého východu a uvidíme, kam dál může program expandovat. To záleží na zájmu jednotlivých zemí a souhlasu spojenců s otevřením případného programu pro konkrétní zájemce.

Situace na Ukrajině nás inspirovala i k nějakým novým úvahám o možném budoucím směřování DEEP, ale o tom je ještě předčasné mluvit.

Foto: Program DEEP pro Ukrajinu pokračuje (nejen virtuálně z bunkru jako na snímku) i po zahájení ruské agrese | DEEP

Jak jsou jednotliví odborníci motivováni k aktivní účasti v tomto programu?

Jak už jsem zmínil dříve, naši odborníci jsou dobrovolníci z různých zemí a institucí. DEEP jim hradí cestu, ubytování a diety pro jednotlivé konkrétní aktivity. Žádnou zvláštní finanční motivaci program nabídnout nemůže. I přesto se nám daří přitáhnout ty, které potřebujeme. Motivace se možná u jednotlivých odborníků liší, ale určitě můžeme vysledovat společné charakteristiky. Určitě jde o rozšíření obzorů, profesní obohacení a vlastní rozvoj, což práce v mnohonárodních týmech bezesporu přináší. Možnost podívat se do cizích, a mnohdy exotických destinací je také velmi přitažlivá. V neposlední řadě jde také o možnost postavit se novým výzvám a vytrhnout se třeba z každodenní rutiny ve své práci.

Jak probíhá příprava odborníků?

Jelikož hledáme už hotové experty na konkrétní oblasti (Subject Matter Experts), žádnou speciální přípravu už pro ně neorganizujeme. Většinou při prvním setkání týmu expertů, například po příletu do partnerské země, si spolu sedneme u kávy či večeře a uděláme trochu „nalejvárnu“ a vzájemné seznámení.

S přibývajícími aktivitami se logicky rozrůstá i tým projektu DEEP. Jakým způsobem se angažuje AČR?

Až donedávna bylo české zapojení do DEEP ze součástí mimo AČR. Ať už šlo o Ministerstvo obrany (sekce personální, která se změnila na sekci státního tajemníka MO) či odborníky z Univerzity obrany (UO). Plukovník Vladan Holcner z UO byl dokonce po několik let akademickým vedoucím DEEP pro Arménii. Minulé vedení UO ale účast svých odborníků omezovalo, až pak úplně „zatrhlo“. Nicméně, za nového vedení se situace zásadně změnila a v partnerských zemích cenění odborníci z UO už jsou zase do programu zapojeni. Moje zkušenosti ukazují, že transformace českého kariérového vzdělávání mezi lety 2013 až 2017, zosobněné i transformací vzdělávací instituce pro NCOs na „Praporčickou školu“ ve Vyškově, nás skokem dostala v NATO mezi vedoucí státy v této oblasti. Věděl jsem, že se opravdu máme čím pochlubit a můžeme sdílet cenné zkušenosti a poskytnout cenné znalosti. Jakmile si systém „sednul“, vyvinul jsem nemalé úsilí, jehož výsledkem byl souhlas velitele a „požehnání“ náčelníka Generálního štábu AČR k zapojení velitelství výcviku – Vojenské akademie (VeV-VA) a jemu podřízených součástí do programu DEEP. A musím zdůraznit, že to ve Vyškově nestojí a nepadá s jedním člověkem. V programu pro různé země nebo v mnohonárodních aktivitách už jsme měli zapojeno několik odborníků Praporčické školy a další se postupně budou zapojovat. Věřím a vidím, že jejich zapojení není jen přínosem pro DEEP, ale že to je přínosem i pro „Vyškováky“ jak osobně, tak pro jejich školu a velitelství. A protože už takoví prostě jsme a nedá nám to, tak do budoucna už vymýšlíme a pomalu připravujeme další možnosti a aspekty spolupráce mezi DEEP a VeV-VA, potažmo AČR.

Zdroj: VeV-VA