Současná válka na Ukrajině kromě implikací týkajících se využití nejrůznějších zbraňových systémů také poukazuje na potřebu ve velmi krátkém čase vyzbrojit evropské armády a zajistit jim dostatečné zásoby munice. Na Ukrajině se jasně ukazuje, že tanky a dělostřelecké systémy (zejména raketové) hrají na moderním bojišti důležitou roli a zdaleka tak nepatří do muzea, jak někteří tvrdí. Proto pořízení takovéto techniky patří mezi priority řady evropských států, což potvrzují i nedávné nákupy Polska či Norska.

V případě Polska se jedná zejména o obří nákup raketometů HIMARS za zhruba 10 miliard dolarů. Nákup obsahuje 18 vozidel, 468 odpalovacích zařízení (Launcher Loader Module), 45 kusů střel ATACMS (Army Tactical Missiles), 461 kusů střel GMLRS-AW (Guided Multiple Launch Rocket System Alternative Warhead), 521 střel GMLRS-U (Guided Multiple Launch Rocket System Unitary) a 532 kusů střel GMLRS-ER AW (Guided Multiple Launch Rocket System – Extended Range Alternative Warhead). Nákup obsahuje také výcvik servis a další podporu. Polsko tak navazuje na předchozí objednávku z roku 2018, která obsahuje 20 vozidel a desítky střel a dosahuje hodnoty 600 milionů dolarů. Za zmínku v případě Polska stojí také fakt, že na konci minulého roku se podařilo dokončit nákup 218 raketometů z Jižní Koreji. Pokud pomineme otázku, zda jsou takto diverzifikované dělostřelecké prostředky udržitelné, je třeba brát na zřetel, že Polsko nikterak modernizaci svých ozbrojených sil neoddaluje, ale spíše ji, jistě i v reakci na konflikt na Ukrajině, zrychluje. V souvislosti s raketometem HIMARS je třeba také připomenout, že Polsko ani další evropské země nejsou jedinými potenciálními kupci tohoto systému. Na začátku září minulého roku zveřejnilo tchajwanské ministerstvo obrany rozpočet na rok 2023, který počítá se zakoupením 29 kusů raketometu HIMARS, 84 kusů střel ATACMS a 864 kusů blíže nespecifikovaných řízených střel. Vyzbrojování Tchaj-wanu navíc patří k prioritám Spojených států. 

Foto: Raketomet M142 High Mobility Artillery Rocket Systems (HIMARS) | Beaux Hebert / Air Force 

Druhým příkladem je Norsko a jeho nákup tanků Leopard 2 A7, jenž mají v letech 2026-2031 nahradit stávající stroje Leopard 2 verze A4. Celkově Norsko nakupuje 54 kusů tanků s možností objednání dalších 18 strojů. Podepsání kontraktu má proběhnout v blízké budoucnosti. Celkově tak Norsko může mít až 72 nových tanků Leopard 2 A7. I tento relativně malý počet však může výrazně zatížit současné výrobní kapacity, navíc v souvislosti s tanky Leopard 2 je třeba připomenout, že některé evropské státy se rozhodly tyto tanky poslat na Ukrajinu, z čehož vyplývá, že poptávka po tomto konkrétním zbraňovém systému bude v následujících letech velmi vysoká. K tomu je třeba připočíst státy, které si již tanky Leopard objednaly, jako například Maďarsko. Právě tento stát očekává dodávku 44 kusů tanků Leopard 2 A7. Nákupy tanků Leopard 2 A7 zmiňuji hlavně v souvislosti s faktem, že o tyto tanky projevilo potenciální zájem také Ministerstvo obrany ČR, kdy se ministryně obrany Jana Černochová 18. května 2022 dohodla s německou ministryní obrany Christine Lambrechtovou na daru 14 tanků Leopard 2 A4 a jednoho vyprošťovacího tanku na stejné platformě a doplnila, že obě strany zároveň začnou jednat o možnosti pořídit pro Armádu ČR v dalších letech až 50 tanků nejmodernější verze 2 A7+.

Foto: Leopard 2 A7 | KMW

Z výše uvedených příkladů tak vyplývá, že v souvislosti s Ukrajinou se v tomto a příštím roce evropské státy budou snažit co nejvíce posílit svou obranyschopnost a budou chtít co nejdříve podepsat co nejvíce kontraktů na dodávky vojenského materiálu. Právě proto je třeba s nákupy důležitých zbraňových systémů, jako jsou výše zmíněné tanky nebo raketové dělostřelectvo, neotálet a rychle jednat. Vzhledem k přístupu okolních států může také do konce dekády dojít k tomu, že AČR nedostane například zmíněné tanky včas, což by výrazně zhoršilo obranyschopnost ČR a negativně ovlivnilo obranyschopnost celé Aliance. V oblasti raketometů je pak otázkou, zdali by ČR nemohla využít kapacit domácího obranného průmyslu (RM-70 Vampire) a tím částečně kompenzovat vysokou poptávku v této oblasti. Určitým řešením by mohla být snaha usilovat o licenční výrobu některých zbraňových systémů na území ČR. Je jasné, že tato možnost je během na dlouhou trať, nicméně v konečném důsledku může výrazně pomoci české ekonomice a zejména může výrazně posílit obranyschopnost ČR a potažmo celé Aliance. Je třeba také počítat s tím, že raketovým dělostřelectvem AČR v současné době nedisponuje, což případnou akvizici moderních raketometných prostředků komplikuje ve smyslu nutnosti opětovného zavedení této schopnosti.

Rychlost vyzbrojování a s ní související výrobní kapacity se však netýkají pouze tanků či raketometů. Tato problematika se týká také například prostředků protivzdušné obrany, samohybných minometů, ale i spojovacích nebo průzkumných prostředků. V tuto chvíli je zkrátka třeba neotálet a rychle jednat, jelikož poptávek je již nyní mnoho (a v budoucnu budou nadále přibývat) a výrobců je omezený počet, navíc výrobní suroviny nejsou z velké části diverzifikovány resp. jsou čerpány z Asie.

Zdroj: Army Technology, Army Recognition, DSCA, DSCA, Breaking Defense