Letoun a vrtulník. Který stroj je snadnější pilotovat? Který je bezpečnější? A který toho víc umí? Obrovskou výhodou vrtulníku je, že dokáže přistát prakticky kdekoliv a umí během letu zastavit na místě a takzvaně viset. Složitá konstrukce helikoptér umožňuje pilotům vykonávat řadu manévrů, které letoun nezvládne, ale znamená také statisticky vyšší míru možné technické poruchy.

Foto: Vrtulník Mi-171Š | Ministerstvo obrany ČR

„Jako pilot křídlatých letadel i vrtulníků mohu porovnávat a dá se říct, že během běžného dopředného letu z místa A do místa B, je rozdíl téměř zanedbatelný. Všechny ostatní fáze letu, i názvy ovládacích prvků, už jsou ale naprosto rozdílné,“ vysvětluje major B. S., pilot navigátor z 22. základny vrtulníkového letectva.

Vis je unikátní schopností vrtulníku

V letounu je řídicí páka, ve vrtulníku rovněž, ale nazývá se cyklika. Nadto zde najdeme ještě další dva řídicí prvky – kolektiv a nožní pedály směrového řízení. „Právě jemná a precizní souhra těchto tří prvků dokáže zajistit bezpečný vzlet, let a v neposlední řadě i přistání,“ zdůrazňuje major B. S.

Foto: Páka cyklického řízení Mi-24 | Ministerstvo obrany ČR

Největším rozdílem je ale fakt, že vrtulník dokáže ve vzduchu takzvaně viset. Díky tomu se stává helikoptéra opravdovým multifunkčním pomocníkem: „Nejenže pasažéry a materiál transportuje, ale dokáže pomoci například při montáži v místech, která jsou pro běžnou techniku nepřístupná. Jako tomu bylo v roce 2013, kdy vrtulník pomáhal osadit novou lanovku na Sněžku.“

Vis je možný díky vztlaku, který působí přímo na rotující listy, jež jsou poháněny motory. „Pohyb dopředu, ba i do stran a dozadu, umožňuje složitý systém naklápění tahu tohoto nosného rotoru,“ vysvětluje pilot navigátor s tím, že vrtulka vzadu na ocase pak slouží k citlivému vyrovnávání reakční síly nosného rotoru skrze pilotovy pedály. Pilot tak dokáže rozhodovat o směru natočení vrtulníku během visu a zatáčet při běžném letu.

Vrtulníky jsou konstrukčně složitější než letouny, a tudíž je i složitější je pilotovat. Zatímco v letounu stačí k ovládání pouze ruce, k řízení helikoptéry potřebujete i nohy. „Vrtulník je velmi složitý stroj, který vyžaduje od pilota sladění intelektuálních schopností s činnostmi těla,“ připomíná.

Minuty vs. sekundy pro záchranu

Složitost těchto strojů bohužel znamená i statisticky vyšší míru poruchovosti. „Vždy platí, něco za něco. Za schopnost visení a další pozitiva platí vrtulníky právě svojí složitostí, velmi náročnými technologiemi a vyšší cenou.“

Zatímco letoun je v případě náhlého selhání přístrojů nebo lidského faktoru schopen doplachtit stovky metrů a pilot má cenné minuty na rozhodování, jak situaci vyřešit, vrtulník nezná slitování. „Kvůli nízké výšce, v níž se pohybuje, se v podstatě během několika málo vteřin zřítí na zem. Povětšinou následky havárie bývají fatální,“ připomíná major B. S. a dodává: „Ve skutečnosti je ale celé letecké odvětví pod takovým drobnohledem, že technicky vzato není létání s vrtulníkem o nic nebezpečnější, než s letadlem s pevnými křídly.“

Vojenské vrtulníky již téměř osmdesát let brázdí vzdušné nebe nad naší republikou. Zapojují se do každodenní letecké záchranné služby, do urgentních transportů ve prospěch zdravotnických transplantačních center i do pomoci při živelných pohromách. Jsou důležitou součástí Integrovaného záchranného systému.