Ten příběh je starý skoro dvacet let a týká se přezbrojení Policie ČR. Vláda ČR v roce 2000 rozhodla, kdo české policii dodá nové pistole. Šlo o 46 tisíc kusů zbraně CZ 75 D Compact od České zbrojovky. Toto rozhodnutí se však zjevně „nelíbilo“ některým policistům (a nejen jim), kteří by rádi „něco“ jiného (pistole Glock, Beretta, Heckler&Koch…). A za pomoci různých „odborníků“ se snažili vládní rozhodnutí za asistence některých médií „zkorigovat“. Český výrobce se následně stal terčem mediálních útoků, které měly dokázat, že čezeta není pro českou policii vhodná. Kalkul odpůrců však nevyšel a pistole spolehlivě slouží řadu let. Obdobná situace se do jisté míry opakovala poté, co Česká zbrojovka vyhrála tendr MO na dodávku útočných pušek Bren Armádě ČR.

Foto: Pistole CZ 75D Compact | Wikimedia Commons

Proč o tom píši? Sleduji totiž armádní a policejní tendry a jejich výsledky ve všech souvislostech, tedy i z hlediska do jisté míry neobvyklého kritéria – mediální odezvy. Ta totiž může mj. nasměrovat názorově širší veřejnost, politiky, ale do jisté míry i odborníky na to, kdo by měl být favoritem a jakou techniku by čeští vojáci nebo policisté měli dostat. V poslední době lze vidět snahu Ministerstva obrany tyto reakce v mediálním prostoru korigovat. Tendr na BVP je tak prvním, kde se potenciální dodavatelé museli zavázat k mlčenlivosti. A závazek to musí být skutečně přísný, neboť kromě obecných prohlášení o kvalitě svých výrobků se žádný z favoritů do větší kampaně, respektive antikampaně zatím nepouští. 

Nejde ovšem jen o mediální tanečky kolem techniky, která má být předmětem nadcházejících tendrů, jako v případě nových BVP nebo vrtulníků (pracovníci PR agentur a lobbisté si svou odměnu musejí přece zasloužit). Některá média totiž přicházejí s různými informacemi k technice, kterou již ministerstvo řádně vysoutěžilo. A kdo pozorně sleduje akviziční procesy, se nemůže vcelku oprávněně zbavit dojmu, že dochází k záměrnému úniku informací do médií ze zkušebních komisí, případně od potenciálního uživatele (který není z nějakého důvodu spokojen s vybranou technikou). A zdá se, že motivace je poměrně zřejmá – docílit, aby technika do AČR zavedena nebyla. Příklad takového  postupu – soudě podle konkrétních mediálních výstupů – lze demonstrovat například na vozidle Perun od firmy SVOS (stačí si „vygooglit“ nejnovější články). Zvolili jej zjevně „odpůrci“ tohoto auta pro speciální síly. Jistý web se stal mediální hlásnou troubou těchto názorů a přináší informace, které by v průběhu neuzavřených zkoušek zcela určitě neměly být předmětem jakési veřejné pseudodiskuse a laického posuzování parametrů aktuálně testovaného vozidla.  Zajímavý je způsob, jak k tomu dochází. Každý článek musí obsahovat zdroje, novou informaci, rozvedení sdělované myšlenky i názor autora. A v daných textech je všeho vrchovatě, ačkoliv v trochu „zvláštní“ podobě.

Foto: Perun 4x4 | autor: Michal Zdobinský

Zdrojem je údajně „bývalý pracovník ministerstva obrany“, který pochopitelně není jmenován a nemůže být konfrontován. Je tomu skutečně tak nebo jde jen o způsob legitimizace nesprávných informací či ospravedlnění těch neoprávněně získaných? Těžko se lze onoho zaměstnance zeptat. Onou novou informací je tvrzení z neveřejného dokumentu, které je ale téměř dva roky staré a nemusí být úplné ani platné. Takové tvrzení si nikdo neověří, ať už kvůli neveřejnosti citovaného dokumentu, nebo kvůli absenci relevantních zdrojů. Rozvedení úvah autora je zřejmě hlavní částí článku. A i když se autor snaží vysvětlit, že vozidlo není schopné popřít fyzikální zákony (to snad nikdo z ministerstva ani nechtěl), činí tak na základě neveřejných a neozdrojovaných informací. Autor dále připojuje názor o nevhodnosti vozidla (po několikáté, jde o jeden z mnoha textů v řadě), jenže se zapomněl podepsat (opakovaně) a jeho identita je tak otázkou. Jde skutečně o autorský počin, jakkoliv značně diletantský? Nebo je to PR sdělení? Pro dosažení odbornosti je třeba připojit ještě pár srovnání, jako například poměřování Perunu s BVP. Je to asi tak platné, jako by někdo porovnával tank ze šedesátých let se současným chráněným vozidlem kategorie MRAP. Ano, MRAPy už by neměly být vozidlem, jsou těžké jako některé starší tanky.  I tak se vytvářejí názory a formuje se veřejné mínění. Fakta nejsou třeba, stačí faktické údaje vhodně přimíchané do textu, ačkoliv k němu nemají vztah.  

Únik informací a jejich medializace v případě Peruna možná Sekci vyzbrojování a akvizic MO nepálí. Vždyť jde „jen“ o čtyři vozidla, navíc českého výrobce. Jde však o systémovou záležitost. Garance, že informace z průběhu zkoušek a ze zkušebních komisí se nedostanou ven, by totiž měla být naprostou samozřejmostí. Bohužel zřejmě není a negativní medializace zkoušek vozidla Perun by pro sekci měla být signálem, aby si v této věci zjednala pořádek.

Foto: Možný únik informací a jejich medializace (i přes podepsané závazky o mlčenlivosti) ohledně megatendru na BVP mohl být černou můrou pro pracovníky sekce vyzbrojování a akvizic a členy zkušebních komisí 

Například souvislosti, s již zmiňovaným megatendrem na BVP by totiž možný únik informací a jejich medializace (i přes podepsané závazky o mlčenlivosti) mohl být černou můrou pro pracovníky sekce vyzbrojování a akvizic a členy zkušebních komisí. Renomované zahraniční zbrojařské firmy by v takovém případě určitě jen nepřihlížely a přijaly by nesporně tvrdá opatření.  A určitě by je neuspokojilo ujištění v podobě jedné filmové hlášky: vědí, tady se všechno vykecá….

A na závěr ještě jedna poznámka na margo těch, kdo zpochybňují (a to i mediálně) výběr konkrétní techniky a výzbroje. Jsou to slova velitele 22. základny vrtulníkového letectva v Náměšti nad Oslavou plukovníka Miroslava Svobody v souvislosti s výběrem vrtulníků: „Samozřejmě mám svůj osobní pohled, co by to mohlo být, ale takovou představu může mít každý voják. Je to jako když si jako rodina kupujete vůz – jinou představu máte vy. Jinou manželka. A ve všech oblastech se musí najít kompromis.“ (Zdroj: lidovky.cz, 10.5.2019)