Ve světle války na Ukrajině se ohledně armády ostře ukazuje několik věcí, které ovšem nejsou novinkou. Armáda je jen kostrou, na které chybí svaly, jak řekl v minulosti NGŠ AČR gen. Aleš Opata. Vezmeme-li 2 % HDP jako minimální nutné financování obranných potřeb, jak to bylo v NATO vždy míněno s ohledem na hrozby, je AČR podfinancována na úrovni 700 mld. Kč. To je rozdíl mezi úrovní 2 % HDP a reálnými rozpočty MO ČR od roku 2005. Dnes obranný rozpočet odpovídá cca 1,4 % HDP.

Foto: Vezmeme-li 2 % HDP jako minimální nutné financování obranných potřeb, jak to bylo v NATO vždy míněno s ohledem na hrozby, je AČR podfinancována na úrovni 700 mld. Kč. (ilustrační foto) | Ministerstvo obrany ČR

Naše armáda podle toho vypadá – neadekvátně malá, minimálně z poloviny nezmodernizovaná, ne zcela funkční jako celek (jeden kompaktní organismus) s ohledem na parametry moderního bojiště a v neposlední řadě zhruba z poloviny nebojeschopná kvůli nepojízdnosti a nebojeschopnosti techniky. To vše je logický a nevyhnutelný důsledek dlouhodobé podfinancovanosti a nejistoty rozpočtového rámce v jednoletém rozpočtovém systému ČR. Stejné důsledky podfinancovanosti jsou i v ostatních evropských státech NATO. Nedávno se např. objevily informace o padesátiprocentní nenasaditelnosti vojenské techniky v německé armádě, jejíž obranný rozpočet se v posledních vice než 20-ti letech pohyboval maximálně kolem 1,4 % HDP.

Zdá se, že u současné vlády skutečně existuje politická vůle vrátit obranný rozpočet na úroveň 2 % HDP. Mělo by se tak však stát prakticky okamžitě, tedy od roku 2023, a ne až od roku 2025, jak je deklarováno i v programovém prohlášení vlády. A v tomto roce by měla armáda dostat okamžitě minimálně 20 mld. Kč navíc ke schválenému rozpočtu. Takto rozpočtově pojatý přístup by poskytl potřebnou rozpočtovou stabilitu a předvídatelnost. A to je nutné k urychlenému rozjetí řady vyzbrojovacích projektů a projektů výstavby sil.

Opět se objevují hlasy, že Ministerstvo obrany ČR nemá absorbční schopnost peníze utratit a zároveň, mnohdy tytéž hlasy, varují před hrozbou zbytečného utrácení. Ani jedno nemusí být nutně pravdou. Koncepční a rychlé investování do naší obrany je velmi dobře možné. Musíme však vědět kam jdeme, co chceme a konat. Základem je holistický přístup – od identifikovaného protivníka(ů) a typu válečného konfliktu(ů), který(é) hrozí, musíme odvozením definovat, co vše potřebujeme v době míru a ve válečném stavu, abychom vítězně obstáli a naplnili tak své obranné zájmy. A to způsobem, že si musíme umět pomoci sami, aby nám nakonec přišli na pomoc i naši spojenci – tak je postavena Washingtonská smlouva.

Postup USA budiž nám velkou inspirací a důvodem k iniciaci mezivládní spolupráce. V roce 2018 byla přijata Národní vojenská strategie, která s ohledem na chování Ruska a Číny vytyčila nutnost zvládnout konflikt s velkými a technologicky pokročilými armádami. Následovala zpráva pro Kongres o modernizační strategii a v roce 2019 byla přijata Modernizační strategie armády (Army Modernisation Strategy – netajná verze strategie je dostupná na www.army.mil). Podstatou je přechod od konceptu vzdušně-pozemní operace (Air-Land Battle) z roku 1981 ke konceptu multidoménových operací (Multi Domain Operations) – země, moře, vzduch, vesmír, kyberprostor (v pořadí, jak jednotlivé domény historicky vznikaly). Cílem je modernizovat armádu (technologicky-zbraňově, struktura sil, velitelská struktura, velikost armády atd.), aby byla schopná do roku 2028 vést multidoménovou operaci na jednom válčišti a do roku 2035 na více válčištích paralelně. 

Ačkoli nemůžeme srovnávat USA a ČR, česká armáda musí být budována na stejných principech a především na střet s technologicky vyspělými velkými armádami v multidoménovém prostředí (moře se nás netýká). Jakou armádu potřebujeme – cílový stav –  musí rozhodnout politici, protože oni pak rozhodují o obranném rozpočtu. Je zjevné, že Armáda ČR musí být větší pro mírový stav, aby mohla sehrát roli jádra válečné armády. Vzhledem ke konfliktu na Ukrajině bychom měli mít mírovou armádu o velikosti divize – 3 bojových brigád s příslušným počtem jednotek bojové podpory a bojového zabezpečení. Mluvíme o cca 40 tisících vojáků. Válečná armáda by měla mít alespoň 100 tis. osob a mírová armáda by se měla umět rozvinout do válečné armády za měsíc (ruský přísun techniky na ukrajinskou hranici trval od prosince a útok začal v únoru). Proto řádově potřebujeme cca 35 tis. profesionálních vojáků, cca 30 tis. vojáků v aktivní záloze a cca 7 tis. vojáků vykonávajících základní vojenskou službu na 3-5-ti letý kontrakt motivačním způsobem jako je tomu např. ve Švédsku. Vedle toho pak musí být funkční systém celkové mobilizace – branná povinnost se týká všech osob v ČR ve věku 18-60 let.

Uvedené personální velikosti musí odpovídat počty moderní techniky, v mírové armádě a v zásobách. A počty munice u útvarů a v zásobách včetně chytré munice, a to minimálně na měsíc intenzivního boje. Potřebujeme tedy urychleně pořídit potřebné počty pandurů, TITUSů, supersoniků, vybudovat zpět protivzdušnou obranu schopnou chránit území ČR, pořídit nová pásová bojová vozidla pěchoty a zbojeschopnit tankové vojsko. Toto je jen náznakový výčet, který je ve skutečnosti mnohem delší. Pointa ovšem je: přes všechny moderní technologie nakonec na bojišti rozhoduje palebná síla. To vidíme i na Ukrajině.

A klíčová věc na závěr. Je absolutně nezbytně nutné co nejrychleji vybudovat systém C4ISTAR (C4: command, control, communication, computers; ISTAR: Intelligence, Survailance, Target Acquisition, Recoinassance). Tento systém je srdcem a mozkem, který zajistí funkčnost armády jako komplexního organismu, který ví dříve než nepřítel a koná rychleji než nepřítel. Tomu musí odpovídat i pořízení prostředků pro sběr a přenos informací včetně adekvátně velkých letounů a dronů, prostředků a techniky s fúzí dat a rychlou distribuci informací k jednotkám včetně moderního systému výběru cílů se zapojením umělé inteligence.

Vláda by měla urychleně přijmout obranou strategii a na ní navazující Dlouhodobý výhled pro obranu a Koncepci výstavby AČR. To by se mělo stát politickým rozhodnutím, kam jdeme a co chceme. Všechny tyto dokumenty jsou i ve světle Ukrajiny nejen zastaralé, ale de facto nepoužitelné. Na základě takto vytyčeného cíle by pak nemělo docházet k plýtvání rozpočtovými prostředky, ani nemůže dojít k tomu, že bychom neuměli utratit rozpočet na úrovni 2 % HDP.

Neobstojí tvrzení, že nemůžeme rychle investovat do obranných schopností kvůli legislativě. Zákon č. 134/2016 Sb. potřebuje opravit, aby reflektoval plně směrnici EU 2009/81/es, zejména pokud jde o možnost pořizovat v odůvodněných případech napřímo v souladu s bezpečnostním zájmem státu služby související s investicemi (typicky servis techniky). Nicméně legislativa EU i ČR umožňuje konat rychle ať už jde o mezivládní spolupráci (kontrakty vláda-vláda), možnost přímého oslovení firem z titulu bezpečnostních zájmů státu či z titulu urgentní operační potřeby (ve světle Ukrajiny zcela zřejmé). Můžeme také podstatně více využívat alianční agenturu NSPA nebo unijní agenturu EDA. Kolektivní obrana pomocí NATO je založena na připravených obranných plánech a nutně na mezivládní spolupráci, která je v EU v bezpečnostní a obranné dimenzi ctěna na úrovni principu nezávislosti a suverenity členských států vtěleného do článku 346 Smlouvy o EU i do příslušných článků ve směrnicích EU.